Plný text
NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 1 Skno 7/2006
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší soud České republiky v kárném senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Antonína Draštíka, JUDr. Miroslava Galluse, JUDr. K. P. a JUDr. I. Z. projednal v ústním jednání konaném dne 18. října 2006 odvolání předsedy Krajského soudu v Plzni proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 24. března 2006, sp. zn. 1 Ds 1/2006, ve věci kárně obviněné soudkyně Mgr. I. F., předsedkyně senátu Okresního soudu v Karlových Varech, a rozhodl takto:
Podle § 21 odst. 3, věty druhé, zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, se odvolání předsedy Krajského soudu v Plzni zamítá.
Odůvodnění:
Předseda Krajského soudu v Plzni podal dne 30. prosince 2005 návrh na zahájení kárného řízení proti Mgr. I. F., kterým jí kladl za vinu, že zaviněně porušila svoje povinnosti soudce, když způsobila neodůvodněné průtahy ve vyřizování věci nezl. M. B., vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 4 Rod 10/2004, když opatřením ze dne 22. září 2004 přibrala tři znalce k provedení pedagogicko-psychologického vyšetření, aniž stanovila lhůtu k provedení tohoto vyšetření, ve věci neprováděla žádné dokazování a způsobila tak, že od nápadu věci 23. července 2004 až do doby podání kárného návrhu nebylo o návrhu Okresního státního zastupitelství rozhodnuto, a ve věci téhož nezletilého, sp. zn. 4 Rod 18/2004, v níž byl projednáván shodný návrh, průtah od 22. října 2004 do 30. června 2005 tím, že obě věci nespojila ke společnému projednání, čímž výrazně ohrozila důvěru veřejnosti v nezávislé, nestranné, spravedlivé a zákonné rozhodování soudů.
Dle navrhovatele se jednalo o velmi závažné pochybení, kterým došlo k porušení ustanovení § 79 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o soudech“), přičemž nečinnost právě ohledně návrhu na uložení ochranné výchovy je v hrubém rozporu se záměry a příslušnými ustanoveními zák. č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže. Navrhl proto, aby kárný senát Vrchního soudu v Praze posoudil jednání kárně obviněné soudkyně jako kárné provinění podle § 87 zákona o soudech a uložil jí kárné opatření podle § 88 odst. 1 písm. b) téhož předpisu.
Kárný senát Vrchního soudu v Praze provedl při ústním jednání dokazování výslechem kárně obviněné soudkyně, konstatováním jejího pracovního hodnocení, vypracovaného předsedkyní Okresního soudu v Karlových Varech dne 27. února 2006, zprávy o kontrole sedmi starších trestních věcí provedené dne 10. května 2004 místopředsedou Krajského soudu v Plzni, zprávou o prověrce senátů 4 Tm a 4 Rod ze dne 27. února 2006, rozhodnutí místopředsedkyně Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 15. března 2006, jímž byla kárně obviněné soudkyni udělena podle § 88 odst. 3 zákona o soudech výtka za průtahy ve věcech 4 Tm 39/2004, 4 Tm 46/2005, 4 Tm 58/2004, 4 Rod 10/2005 a 4 Tm 60/2004, materiálů předložených kárně obviněnou soudkyní, obsahu spisů 4 Rod 10/2004 a 4 Rod 18/2004, fotokopie příslušné části seznamu odeslaných spisů a zprávy JUDr. M. J., místopředsedkyně soudu, určenou pro vedení Krajského soudu v Plzni, o řešení průtahů v obou věcech s vedením Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. Spr 3468/05 s výsledkem, že příčiny průtahů (zejména pomalé zpracování spisů Tm a Rod, nedostatečná součinnost mezi soudkyní a kanceláří a nedůsledná kontrola z její strany) byly odstraněny osobním pohovorem se soudkyní, vedoucí kanceláře a protokolující úřednicí a byla přijata opatření, aby k průtahům do budoucna již nedocházelo.
Po zhodnocení výše uvedených důkazů, jejichž obsah dostatečně popsal v odůvodnění svého rozhodnutí, uznal kárný senát vrchního soudu kárně obviněnou Mgr. I. F. vinnou kárným proviněním podle § 87 zák. č. 6/2002 Sb., jehož se dopustila tím, že jako předsedkyně senátu zařazená dle rozvrhu práce na trestním úseku se zvláštní specializací soudnictví ve věcech mládeže způsobila nekoncentrovaným postupem, chybnou manipulací se spisem a neodůvodněnou nečinností neopodstatněné průtahy ve vyřizování návrhu na uložení ochranné výchovy nezl. M. B., a to ve věci sp. zn. 4 Rod 10/2004 v období od 23. července 2004 do 22. listopadu 2005 a ve věci sp. zn. 4 Rod 18/2004 od 20. října 2004 do 30. června 2005, kdy tato věc byla spojena s věcí sp. zn. 4 Rod 10/2004 (od 22. listopadu je věc nezl. M. B. nadále vedena pod sp. zn. 4 Rod 38/2005). Za to jí bylo podle § 88 odst. 1 písm. a) zák. č. 6/2002 Sb. uloženo kárné opatření – důtka.
Proti tomuto rozhodnutí, a to pouze v rozsahu jeho výroku o uložení kárného opatření, podal v zákonné lhůtě předseda Krajského soudu v Plzni odvolání v neprospěch kárně obviněné soudkyně. V něm uvedl, že ze spisového materiálu je zřejmé, že soudkyně si řádně inkriminovaný spis neprostudovala, její postup byl zmatečný a je také zřejmá dlouhodobá nečinnost při projednávání uvedených dvou případů nezl. M. B. Přitom má jít o věc skutkově i právně jednoduchou. Kromě zák. č. 218/2003 Sb. nerespektovala kárně obviněná soudkyně ani vnitřní a kancelářský řád, na což poukázal v odůvodnění svého rozhodnutí kárný senát soudu I. stupně. Dále odvolatel poznamenal, že Mgr. F. je jako soudkyně po všech stránkách hodnocena průměrně a při kontrole spisů místopředsedou Krajského soudu v Plzni dne 10. května 2004 jí byly vytýkány procesní chyby, nesoustředěnost řízení a nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí. Opakovaně jí také byla udělena výtka ve smyslu § 88 odst. 3 zák. č. 6/2002 Sb., a to jednak v roce 2001 a jednak dne 15. 3. 2006, což je rovněž uvedeno v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Uložení důtky podle § 88 odst. 1 písm. a) zákona o soudech za této situace označil za kárné opatření nepřiměřeně mírné. Doznání soudkyně, které je zmiňováno v závěru odůvodnění rozhodnutí prvostupňového soudu, odvolatel nepovažuje za existující důkazní situace za podstatné, a i když dle vyjádření místopředsedkyně Okresního soudu v Karlových Varech JUDr. M. J. jsou v práci kárně obviněné patrné v poslední době pozitivní výsledky, došlo dle jeho mínění k tak závažnému kárnému provinění (průtah při vyřizování věci v trvání 17 měsíců, aniž by uvedená soudkyně byla ve srovnání s ostatními soudci nepřiměřeně zatížena), které je třeba i z hlediska generální prevence přísněji postihnout. Vzhledem k závažnosti kárného provinění a s přihlédnutím k tomu, že byl zcela zmařen účel celého řízení, odvolatel navrhl, aby kárný senát Nejvyššího soudu zrušil rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze ve výroku o uložení kárného opatření a znovu rozhodl tak, že kárně obviněné soudkyni bude uloženo kárné opatření podle § 88 odst. 1 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb. Jeho výši ponechal na úvaze odvolacího kárného soudu.
Na podkladě podaného odvolání přezkoumal kárný senát Nejvyššího soudu České republiky podle § 21 odst. 3, věty první a § 25 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, za přiměřeného použití § 254 odst. 1 a dalších ustanovení trestního řádu, zákonnost a odůvodněnost toho výroku rozhodnutí, proti němuž bylo podáno odvolání a správnost postupu řízení, které mu předcházelo. Podané odvolání však neshledal důvodným.
V řízení u soudu prvního stupně, v němž kárný senát Nejvyššího soudu neshledal procesních pochybení, bylo náležitě zhodnoceno vše, čeho bylo třeba k tomu, aby kárný senát dospěl k zákonu odpovídajícímu rozhodnutí i ohledně kárného opatření. Jak je zřejmé, uložil kárný senát soudu prvního stupně nejmírnější kárné opatření jako postačující, když posoudil vzájemný poměr přitěžující okolnosti (poměrná závažnost kárného provinění) a okolností, které naopak kárně obviněné soudkyni polehčovaly (její doznání vlastní odpovědnosti, zjištěný konstruktivní přístup soudkyně k odstranění nedostatků ve své práci) a současně přihlédl k předpokládanému výchovnému účinku výtky uložené místopředsedkyní Okresního soudu v Karlových Varech za pochybení v jiných než v tomto kárném řízení projednávaných věcech a především k vyjádření místopředsedkyně soudu JUDr. M. J., že již v době rozhodování byly v práci kárně obviněné patrné konkrétní pozitivní výsledky. Kárný senát odvolacího soudu se s úvahami prvoinstančního soudu popsanými v příslušné části odůvodnění napadeného rozhodnutí plně ztotožnil. V odvolání navrhovatele pak neshledal žádné tak závažné okolnosti, resp. důvody, aby napadené rozhodnutí ve výroku o uloženém kárném opatření jakkoli měnil. Pokud navrhovatel v odvolání zmiňoval udělení výtky kárně obviněné soudkyni v roce 2001, je to nepřípadné, protože ani ke kárnému opatření po uplynutí jednoho roku od jeho uložení nelze přihlížet (§ 24 zák. č. 7/2002 Sb.), natož k rozhodnutí předsedy soudu, jímž byly soudci vytknuty drobné nedostatky v práci. Stejně tak ani další vytknutí drobných nedostatků v práci dne 15. 3. 2006, k němuž ostatně kárný soud prvního stupně v rozhodnutí přihlédl, nemohlo být důvodem ke změně napadeného rozhodnutí. Proto odvolání navrhovatele zamítl.
Poučení: Proti rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. října 2006
JUDr. Juraj M a l i k předseda kárného senátu