Plný text
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší soud České republiky v kárném senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Juraje Malika, JUDr. Jiřího Pácala, JUDr. I. Z. a JUDr. K. P. projednal v ústním jednání konaném dne 27. listopadu 2003 odvolání soudce Okresního soudu v Blansku JUDr. P. H., proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. května 2003, č.j. Ds 3/2003-67, a rozhodl podle § 21 odst. 3 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců takto :
Podle § 21 odst. 3 zákona č. 7/2002 Sb. řízení ve věcech soudců a státních zástupců se odvolání kárně obviněného zamítá.
Odůvodnění:
Rozhodnutím kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci v záhlaví označeném byl JUDr. P. H. uznán vinným kárným proviněním podle § 87 zákona č. 6/2002 Sb. o soudech a soudcích, přísedících a a státní správě soudu (dále jen zákon o soudech a soudcích), jehož se dopustil tím, že přes předchozí opakovaná upozornění předsedy okresního soudu a místopředsedkyně okresního soudu se opětovně dne 26.3.2003 v pracovní době nacházel v podnapilém stavu a při jednání s účastníkem řízení V. V., v odpoledních hodinách tohoto účastníka oslovoval nevhodným výrazem „pochybná existence“ proto, že tento prokázal svoji totožnost cestovním pasem místo občanským průkazem, přičemž podnapilost JUDr. P. H. byla zjevná a účastník řízení V. V. ho sám na to upozornil a vůči jeho jednání se ohradil a podal stížnost na jeho chování k předsedovi okresního sodu. Za toto jednání bylo kárně obviněnému soudci uloženo kárné opatření odvolání z funkce soudce.
Proti tomuto rozhodnutí podal v zákonné lhůtě kárně obviněný soudce odvolání, v němž nejprve poukázal na to, že se stěžovateli za své jednání omluvil a žádost ke spokojenosti stěžovatele vyřídil. Ke skutkovým zjištěním kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci nemá připomínek. Jednání se stěžovatelem dne 26.3.2003 proběhlo v kanceláři a nejednalo se o soudní jednání tak, že by vystupoval jako soudce v taláru. Je si plně vědom toho, že měl problém s požíváním alkoholických nápojů, čímž se snažil řešit své osobní problémy, zejména v I. čtvrtletí roku 2003. Pochopil však svůj omyl a rozhodl se zcela dobrovolně nastoupit protialkoholní léčbu ústavní formou, kterou řádně vykonal. Připomněl, že za celou dobu 39 let jeho soudcovské praxe na něj nebyla podána jediná stížnost a ani k jeho profesionální práci nebyly nikdy připomínky. Vše začalo jeho stáží na krajském soudě, kde jeho problémy vyústily dne 27.11.2002, kdy opustil pracoviště, nezúčastnil se veřejných zasedání v senátu 5 To Krajského soudu v Brně, což bylo projednáno kárným rozhodnutím dne 4.4.2003 pod sp. zn,. Ds 1/2003, a téhož dne zapříčinil dopravní nehodu, projednanou Městským úřadem B. pod sp. zn. DOPR/132/2003 rozhodnutím, jež nabylo právní moci dne 28.3.2003. Ve vleku těchto problémů jeho jednání gradovalo a stalo se předmětem současného kárného řízení. Vyjadřuje rozhodný nesouhlas s tou částí odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se uvádí, že ani předchozí řízení nevedla u něj k tomu, aby se vyvaroval dalšího jednání, které by bylo v rozporu s povinnostmi soudce. Bylo pro něj velmi obtížné vypořádat se s otázkou nástupu ústavní protialkoholní léčby, která měla ve svém výsledku odstranit příčiny jeho protiprávního, neetického jednání. Dojednání nástupu takové léčby je dlouhodobou záležitostí, sám však v průběhu I. čtvrtletí roku 2003 vyvinul maximální úsilí, aby mohl v co nejkratším termínu léčbu nastoupit a vykonat. Její úspěšné absolvování odstranilo příčiny jednání, jež bylo v rozporu s povinnostmi soudce. S přihlédnutím k tomu, k časovému sledu jeho prohřešků a zejména k dosud bezchybné soudcovské praxi v trvání 39 let má za to, že rozhodnutí kárného senátu bylo přísné a zcela nehodnotilo všechny rozhodné skutečnosti svědčící v jeho prospěch. Navrhl, aby kárný senát Nejvyššího soudu napadené rozhodnutí zrušil a sám ve věci rozhodl tak, že se od uložení kárného opatření upustí, neboť projednání kárného provinění je postačující.
Kárný senát Nejvyššího soudu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, jež mu předcházelo, a to z hlediska v odvolání vytýkaných vad a shledal, že odvolání kárně obviněného soudce není důvodné.
Pokud jde o zjištění skutkového stavu věci, kárný senát Vrchního soudu v Olomouci v ústním jednání provedl úplné dokazování. Takto provedené důkazy též logicky správně zhodnotil, takže jeho zjištění, že JUDr. P. H. se jako soudce Okresního soudu v Blansku dopustil jednání, pro které byl uznán vinným, odpovídá objektivní realitě. Svá skutková zjištění, jejichž správnost a úplnost nezpochybňuje ani kárně obviněný soudce, i jejich právní hodnocení uvedl kárný soud prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí a odvolací soud se s nimi ztotožňuje.
V řízení bylo jednoznačně prokázáno a kárně obviněný soudce tato zjištění nepopírá, ale naopak potvrzuje, že se dne 26.8.2003 v pracovní době nacházel v podnapilém stavu, který byl zjevný a pozdějšího stěžovatele při jednání s ním zjištěným způsobem nevhodně oslovoval; v podnapilém stavu se nacházel vzdor předchozím opakovaným upozorněním předsedy i místopředsedkyně Okresního soudu v Blansku.
Předchozím rozhodnutím kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. dubna 2003 sp. zn. Ds 1/2003, jež nabylo právní moci dne 3.5.2003, byl JUDr. P. H. shledán vinným, že v době výkonu odborné stáže u Krajského sodu v Brně se jako člen senátu 5 To dne 27.11.2002 bez vědomí předsedkyně senátu a uvedení důvodů vzdálil z pracoviště a nezúčastnil se nařízených veřejných zasedání v rozhodnutí označených, takže musel být nahrazen dalším soudcem Krajského soudu v Brně a za toto kárné provinění mu bylo podle § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb. uloženo kárné opatření spočívající ve snížení platu o 25% na dobu šesti měsíců.
Rozhodnutím Městského úřadu v B. ze dne 27.2.2003 pod sp. zn. DOPR/132/2003 byla kárně obviněnému soudci uložena ve správním řízení pokuta 7.000,- Kč v souvislosti s tím, že se dopustil přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle § 22 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb. a přestupku proti občanskému soužití ve smyslu § 49 odst. 1 písm. b) cit. zákona za jednání, jehož se dopustil dne 27.11.2002.
Nejvyšší soud se proto na základě uvedených zjištění plně ztotožnil s názorem Vrchního soudu v Olomouci, že kárně obviněný soudce zaviněně porušil povinnosti soudce, zaviněným chováním narušil důstojnost soudcovské funkce a ohrozil důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů a dopustil se tak kárného provinění podle § 87 zákona č. 6/2002 Sb.
Odvolací kárný senát Nejvyššího soudu tedy shledal napadené rozhodnutí správným v celém rozsahu o vině, tj. jak v otázce skutkových zjištění, tak i v otázce jejich právního posouzení. Pokud jde o uložení sankce za tento disciplinární delikt, odvolací kárný senát Nejvyššího soudu se ztotožnil se závěry kárného senátu soudu prvního stupně, když dospěl k závěru, že zjištěné jednání kárně obviněného soudce je zaviněným porušením povinností soudce, narušením důstojnosti soudcovské funkce a ohrožením důvěry v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudu. Není přitom rozhodné, že se jej kárně obviněný nedopustil při vlastním jednání v jednací síni, nýbrž při úředním jednání s účastníkem řízení v soudní kanceláři, neboť povinnosti soudce, vymezené v § 80 zákona č. 6/2002, nejsou vázány toliko na případ vlastního jednání v jednací síni, nýbrž jsou stanoveny obecně, nejen při výkonu funkce ale i v občanském životě (srov. § 80 odst. 1 cit. zákona). Závažnosti zjištěného zaviněného porušení uvedených povinností soudce pak odpovídá jedině kárné opatření odvolání z funkce soudce.
S ohledem na výše uvedené kárnému senátu Nejvyššího soudu neubylo, než odvolání kárně obviněného soudce JUDr. P. H. zamítnout jako nedůvodné.
Poučení : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný
V Brně dne 27. listopadu 2003
JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.
předseda kárného senátu