Plný text
NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 1 Skno 8/2005
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší soud České republiky v kárném senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Antonína Draštíka, JUDr. Miroslava Galluse, JUDr. K. P. a JUDr. I. Z. projednal v ústním jednání konaném dne 19. října 2005 odvolání předsedy Městského soudu v Praze a ministra spravedlnosti v kárné věci JUDr. J. K., předsedy senátu Obvodního soudu pro Prahu 7, proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 24. června 2005, čj. 1 Ds 7/2005-157, a rozhodl takto:
Z podnětu podaných odvolání se napadené rozhodnutí podle § 21 odst. 3, věty druhé, zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, částečně zrušuje ve výroku ad B/II., pokud jím bylo rozhodnuto, že kárně obviněný soudce JUDr. J. K. se zprošťuje návrhu na zahájení kárného řízení pro skutek, spočívající v tom, že „od 10. února 2005 před zástupci vedení Městského soudu v Praze a ve sdělovacích prostředcích (T. n. na TV N. dne 10. února 2005, deníky MF D., P. a další počínaje dnem 11. února 2005) opakovaně měnil svou výpověď jak co do počtu odkoupených kazet, tak co do věku nezletilých chlapců, kteří jsou objektem jeho sexuálního zájmu, a tímto způsobem výrazně znevážil význam soudcovské funkce“
a znovu se rozhoduje tak, že
JUDr. J. K. je vinen,
že od 10. února 2005 před zástupci vedení Městského soudu v Praze a ve sdělovacích prostředcích (T. n. na TV N. dne 10. února 2005, deníky MF D., P. a další počínaje dnem 11. února 2005) opakovaně měnil svou výpověď jak co do počtu odkoupených pornografických videokazet a CD disků, tak co do věku chlapců, kteří jsou objektem jeho sexuálního zájmu,
tedy choval se a jednal způsobem, kterým narušil důstojnost soudcovské funkce,
čímž spáchal
kárné provinění podle § 87 zák. č. 6/2002 Sb., zákona o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, ve znění pozdějších předpisů
a ukládá se mu za to podle § podle § 88 odst. 1 písm. a) cit. zák. kárné opatření – důtka.
Jinak zůstává napadené rozhodnutí nezměněno.
Odůvodnění:
Kárný senát Vrchního soudu v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím podle § 10 odst. 4 z důvodu uvedeného v § 14 písm. c) zák. č. 7/2002 Sb. v platném znění zastavil kárné řízení vedené proti kárně obviněnému soudci JUDr. J. K. pro skutek, spočívající v tom, že „od roku 1998 do počátku května 2001 od P. B.,, t. č. vazebně stíhaného pro dílčí útoky trestných činů ohrožování mravnosti dle § 205 odst. 1 tr. zák., pohlavního zneužívání dle § 242 odst. 1 tr. zák., svádění k pohlavnímu styku dle § 217a odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí dle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kupoval pro svoji potřebu nosiče audiovizuálních záznamů (videokazety VHS, CD disky), obsahující audiovizuální záznamy a fotografie nejrůznějších sexuálních praktik a homosexuálních styků se zjevně nezletilými chlapci, čímž obviněnému, který je za úplatu distribuoval formou poštovních zásilek na dobírku, event. jiným způsobem, umožňoval odbyt těchto nosičů, jejichž šířením se obviněný P. B. dopouštěl trestné činnosti, ačkoliv charakteru trestné činnosti P. B. si JUDr. K., již vzhledem ke svému vzdělání a povolání, musel být dobře vědom, přičemž takto zakoupil nejméně 81 videokazet, 27 kompaktních disků a 165 fotografií, jejichž obsahem byla tzv. dětská pornografie jak heterosexuálního, tak homosexuálního zaměření, přičemž za tyto materiály měl obviněnému B. zaplatit nejméně částku 69 000,- Kč“ (výrok A./I.). Toto své rozhodnutí odůvodnil kárný soud prvního stupně tím, že výsledky dokazování provedeného v ústním jednání při důsledném respektování zásady „in dubio pro reo“ neumožňují učinit závěr, že by kárně stíhaný soudce odebíral od P. B. i po květnu 2001 audiovizuální nosiče obsahující různé sexuální praktiky se zjevně nezletilými chlapci. Vzhledem k tomu, že od ukončení kárného provinění v květnu 2001 do podání návrhu na zahájení kárného řízení dne 7. března 2005 uplynula doba delší dvou roků, zanikla kárná odpovědnost kárně obviněného soudce a proto nezbylo než kárné řízení pro tento skutek zastavit.
Dále kárný senát Vrchního soudu v Praze kárně stíhaného soudce podle § 19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb. v platném znění, zprostil návrhu na zahájení kárného řízení (správně kárného obvinění) pro skutek spočívající v tom, že „dne 11. 3. 2004 při podání vysvětlení o trestné činnosti obv. B. popíral celkový rozsah nákupů pornografických videokazet a CD disků od obv. P. B. a nejprve tvrdil, že od něj odebíral jen jakési blíže neurčené komponenty do počítače, na kteréžto legendě byl jak je patrno z výslechu obviněného P. B. a odposlechů jeho mobilního telefonu, s P. B. pro případ jeho zadržení domluven, posléze doznal nákup pouze několika pornografických kazet s 15letými chlapci, avšak poté od 10. února 2005 před zástupci vedení Městského soudu v Praze a ve sdělovacích prostředcích (T. n. na TV N. dne 10. února 2005, deníky MF D., P. a další počínaje dnem 11. února 2005) opakovaně měnil svou výpověď jak co do počtu odkoupených kazet, tak co do věku nezletilých chlapců, kteří jsou objektem jeho sexuálního zájmu, a tímto způsobem výrazně znevážil význam soudcovské funkce“, s tím, že tento skutek není kárným proviněním“ (výrok B./II.). V odůvodnění napadeného rozhodnutí je uvedeno, že pokud jde o celkový rozsah nákupů pornografických videokazet a CD disků od obviněného P. B., resp. prvotní tvrzení o odběrech blíže neurčených komponentů do počítače a pozdějším doznání nákupu pouze několika pornografických kazet s 15letými chlapci při podání vysvětlení dne 11. března 2004, na čemž měl být s obviněným B. předem domluven podle odposlechů jeho mobilního telefonu, neexistují procesně použitelné důkazy, potvrzující spáchání tohoto skutku kárně obviněným soudcem, přičemž kárný senát vrchního soudu vysvětlil proč v tomto řízení nebylo možno použít jako důkazu ani úředního záznamu, obsahujícího vysvětlení JUDr. K. podané na Policii České republiky dne 11. března 2004 ani odposlechu jeho mobilního telefonu a záznamu telekomunikačního provozu.
Proti tomuto rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze podali v zákonné lhůtě odvolání jak navrhovatel, tedy předseda Městského soudu v Praze, tak ministr spravedlnosti, a to v neprospěch kárně obviněného soudce.
Odvolání předsedy Městského soudu v Praze směřuje proti všem výrokům napadeného rozhodnutí. Pokud jde o výrok A./I. namítá, že jediným logickým důvodem aktualizace souboru 01 K. J. ke dni 10. června 2003 obviněným P. B. byl nákup nosičů audiovizuálních záznamů JUDr. K., neboť jiný logický důvod aktualizace tohoto souboru mu není znám. Závěr kárného senátu Vrchního soudu v Praze pokud posunuje konec odběrů inkriminovaných nosičů audiovizuálních záznamů do května 2001, označuje za hypotetický a nevysvětlující aktualizaci označeného souboru ze strany P. B., který tyto nosiče dodával. Pak k promlčení jednání kárně obviněného pod bodem A./I. nemohlo dojít.
Pokud jde o zprošťující výrok tento odvolatel vytýká kárnému senátu Vrchního soudu v Praze, že jednání JUDr. K. neposoudil jako kárné provinění ve smyslu § 87 zákona č. 6/2002 v platném znění. Jednání kárně obviněného soudce popsané v rozhodnutí kárného senátu ve výroku B./II. totiž bezprostředně souvisí s jeho jednáním popsaným ve výroku A./I. a z pohledu ustanovení § 87 zákona č. 6/2002 Sb. od sebe tyto skutky nelze oddělovat. Jestliže v řízení vyšlo najevo, že JUDr. K. materiály obsahující nahrávky nezletilých chlapců ve věku kolem 15 let od P. B., který byl již odsouzen za trestné činy ohrožování mravnosti, pohlavního zneužívání, svádění k pohlavnímu styku a maření výkonu úředního rozhodnutí, kupoval, jestliže byl s P. B. v telefonickém styku i v době, kdy věděl o jeho zadržení orgány policie a přijímal od něj instrukce o tom, jak má jako svědek k činnosti P. B. vypovídat, jestliže neučinil nic, aby B. trestné činnosti zamezil, a naopak ji pravidelným odběrem pornografických materiálů de facto podporoval, není možné dospět k závěru, že veškeré uvedené jednání, jež vyšlo navíc po zveřejnění všech výše uvedených skutečností v médiích v obecnou známost, nenarušuje důstojnost soudcovské funkce. Kromě zmíněných mediálních projevů, které kárně obviněný svobodně učinil, je třeba hodnotit i jeho chování před funkcionáři Městského soudu v Praze, kde opakovaně měnil své stanovisko co do počtu odkoupených kazet i co do věku nezletilých chlapců. Bez ohledu na případné právní závěry o promlčení a na skutečnost, zda chlapcům na videokazetách bylo 12, 15 nebo 17 let, byla tímto jednáním kárně obviněného soudce ohrožena důstojnost soudcovské funkce i důvěra veřejnosti v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů.
Předseda Městského soudu v Praze navrhl, aby kárný senát Nejvyššího soudu České republiky zrušil napadené rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze a s ohledem na závažnost kárného provinění uložil JUDr. K. odpovídající kárné opatření.
Ministr spravedlnosti v podaném odvolání uvedl, že kárný senát Vrchního soudu v Praze provedl ve věci dokazování v dostatečném rozsahu, k němuž žádné námitky neuplatňuje a jeho výsledky nezpochybňuje a že odvoláním nenapadá ani tu část rozhodnutí, kterou bylo rozhodnuto o zastavení kárného řízení pro skutek, uvedený a popsaný pod bodem I. Nesouhlasí však s posouzením jednání kárně obviněného soudce, popsaného v bodě II kárného návrhu, které spočívalo ve dvou dílčích skutcích. Jeden spočívá v popírání celkového rozsahu nákupů pornografických videokazet a CD disků od obv. B. a druhý spočívá v samotném vystupování kárně obviněného soudce, kdy od února 2005 opakovaně měnil svoje výpovědi před zástupci Městského soudu v Praze a ve sdělovacích prostředcích ohledně počtu odkoupených kazet, ale především ohledně věku nezletilých chlapců, kteří jsou objektem jeho sexuálního zájmu a právě tímto vystupováním znevážil význam soudcovské funkce. K hodnocení dílčího prvního skutku neuplatil rovněž námitky. Neztotožnil se však s hodnocením jednání kárně obviněného soudce popsaného v druhém případě. K jeho chování a vystupování provedl kárný senát dostatek důkazů, především vyslechl jako svědky členy vedení Městského soudu v Praze, předsedu JUDr. S., místopředsedy JUDr. K. a JUDr. V. a dále i předsedu Obvodního soudu pro Prahu 7. K důkazu byly přečteny písemné záznamy o těchto jednáních a provedeny další důkazy (přečteny – autorizovaný text rozhovoru soudce s novinářem redakce P. R. K., fragment rozhovoru s novinářem redakce MF D. J. P., byly promítnuty obrazové záznamy rozhovoru s kárně obviněným soudcem, odvysílané na TV N. v průběhu února, března a dubna 2005).
Právě v této části jednání kárně obviněného soudce ministr spravedlnosti nesouhlasí s učiněným závěrem, vedoucím ke zproštění kárného obvinění. Podání vysvětlení ke svému jednání, učiněné před funkcionáři soudů, nelze srovnávat s obhajobou jednání v trestním řízení. I z kárného návrhu vyplývá, že kárně obviněný soudce při podání vysvětlení sám uvedl, že neskrývá svoji sexuální orientaci, těžko se tedy mohl, jak ve svém odůvodnění uvádí kárný senát, dostat po psychické stránce zveřejněním této informace do „složitější situace“, která by mohla omluvit způsob jeho chování, jak před funkcionáři soudů, tak zejména před sdělovacími prostředky. Ve svých vyjádřeních opakovaně měnil svoji výpověď nejen co do počtu odkoupených kazet, ale zejména co do věku nezletilých chlapců, kteří jsou objektem jeho zájmu a snažil se závažnost svého jednání bagatelizovat. Pokud se svobodně rozhodl v této záležitosti v médiích vystoupit, k čemuž jistě nebyl nucen, měl vystupovat seriózně. Jeho způsob vystupování nebyl hoden občana jako takového, tím spíše jej musí hodnotit jako naprosto neslučitelný a neadekvátní s postavením a významem funkce soudce. Navíc ve svých vystoupeních počínání obviněného B., pro které spoluvytvářel odebíráním kazet podmínky, neodsoudil. Tím vším natolik snížil nejen svůj morální kredit, ale podle názoru odvolatele naplnil po materiální stránce skutkovou podstatu kárného provinění ve smyslu ustanovení § 87 zák. č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť porušil povinnost soudce stanovenou v § 80 odst. 5 cit. zákona dbát i ve svém osobním životě o to, aby nenarušil důstojnost soudcovské funkce nebo nenarušil důvěru veřejnosti v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudu. Tomu rozhodně úroveň nejen jeho vystupování v souvislosti se zveřejněním a medializací věci, ale i samotný fakt, že odebíral kazety s pornografickým zaměřením na nezletilé chlapce, neodpovídala.
S ohledem na výše uvedené ministr spravedlnosti navrhl, aby kárný senát Nejvyššího soudu posoudil uvedené jednání kárně obviněného soudce jako kárné provinění a uložil mu za něj odpovídající kárné opatření.
Na podkladě podaných odvolání přezkoumal kárný senát Nejvyššího soudu České republiky podle § 21 odst. 3 věty první a § 25 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, za přiměřeného použití § 254 odst. 1 a dalších ustanovení trestního řádu, zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti nimž byla podána odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad.
Nejvyšší soud konstatuje, že odvolání předsedy Městského soudu v Praze a ministra spravedlnosti se shodují, pokud je jimi napadána část výroku ad B./II. O stanovisku k této části odvolání bude pojednáno společně dále.
Nyní však ke zbývajícím částem odvolání předsedy Městského soudu v Praze. Jak je patrno (viz reprodukci odvolání výše) tento odvolatel nesouhlasí s napadeným rozhodnutím v celém jeho rozsahu. Pokud jde o výrok ad A./I, jímž bylo zastaveno kárné řízení a část výroku ad B./II., jímž byl JUDr. K. zproštěn kárného obvinění konstatuje Nejvyšší soud, že kárný senát Vrchního soudu v Praze provedl ve věci dokazování, jemuž nelze ničeho vytknout, zjistil skutkový stav v rozsahu, který mu umožnil, aby ve věci takto rozhodl. Zastavení kárného řízení bylo plně důvodné. Nejvyšší soud se s tímto rozhodnutím ztotožňuje a odkazuje odvolatele na přiléhavé a dostatečné přesvědčivé odůvodněné napadeného rozhodnutí. Totéž platí pro rozhodnutí o zproštění kárného obvinění, pokud jeho předmětem bylo, že JUDr. K. dne 11. 3. 2004 při podání vysvětlení o trestné činnosti obv. B. popíral celkový rozsah nákupu pornografických videokazet a CD disků od jmenovaného a nejprve tvrdil, že od něj odebíral jen jakési blíže neurčené komponenty do počítače, na kteréžto legendě byl, jak je patrno z výslechu obviněného P. B. a odposlechů jeho mobilního telefonu, pro případ zadržení domluven a posléze doznal nákup pouze několika pornografických s 15letými chlapci. I s tímto rozhodnutím se kárný senát Nejvyššího soudu s ohledem na důvody uvedené v napadeném rozhodnutí ztotožnil. Proto nemohl na podkladě odvolání předsedy Městského soudu v Praze uvedené části napadeného rozhodnutí zrušit a rozhodnout jinak. Tyto části napadeného rozhodnutí zůstaly proto nezměněny.
Naproti tomu Nejvyšší soud shledal, že odvolání předsedy Městského soudu v Praze a ministra spravedlnosti jsou důvodná pokud jimi byla namítána nesprávnost rozhodnutí kárného senátu vrchního soudu v části, kde kárně obviněný soudce byl zproštěn kárného obvinění spočívajícího v tom, že „od 10. února 2005 před zástupci vedení Městského soudu v Praze a ve sdělovacích prostředcích (T. n. na TV N. dne 10. února 2005, deníky MF D., P. a další počínaje dnem 11. února 2005) opakovaně měnil svou výpověď jak co do počtu odkoupených kazet, tak co do věku nezletilých chlapců, kteří jsou objektem jeho sexuálního zájmu, a tímto způsobem výrazně znevážil význam soudcovské funkce“. Ministr spravedlnosti ve svém odvolání zdůraznil, že způsob vystupování JUDr. K. nebyl hoden občana jako takového, tím spíše jej musí hodnotit jako naprosto neslučitelný a neadekvátní s postavením a významem funkce soudce, zejména když ve svých vystoupeních počínání obviněného B., pro které spoluvytvářel odebíráním kazet podmínky, neodsoudil. Tím vším natolik snížil nejen svůj morální kredit, ale podle názoru odvolatele naplnil po materiální stránce skutkovou podstatu kárného provinění ve smyslu ustanovení § 87 zák. č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť porušil povinnost soudce stanovenou v § 80 odst. 5 cit. zákona dbát i ve svém osobním životě o to, aby nenarušil důstojnost soudcovské funkce nebo nenarušil důvěru veřejnosti v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudu. Tomu rozhodně úroveň nejen jeho vystupování v souvislosti se zveřejněním a medializací věci, ale i samotný fakt, že odebíral kazety s pornografickým zaměřením na nezletilé chlapce, neodpovídala.
Výše uvedené závěry ministra spravedlnosti shledal kárný senát Nejvyššího soudu v podstatě důvodnými, i když shodně s obhajobou postrádal bližší vysvětlení toho, co bylo či nebylo hodno občana jako takového. Byť kodex chování soudců v České republice dosud nebyl vydán, existují obecné zásady a pravidla, o nichž nelze pochybovat. Např. že je nezbytné, aby soudci jako jednotlivci i stav chápali a ctili soudcovskou funkci jako projev důvěry veřejnosti a snažili se udržet a posílit důvěru v soudní systém, v důsledku čehož jsou kladeny vysoké nároky na chování soudců. Vzhledem k tomu, že soudce je pod stálou kontrolou veřejnosti, musí svobodně a ve vlastním zájmu přijímat omezení v osobním životě, která se ostatním občanům mohou jevit jako přítěž; zejména se musí chovat způsobem, odpovídajícím důstojnosti jeho funkce. To platí nejen pro soudní síň, ale i pro vystupování na veřejnosti a v soukromém životě, kdy musí sám korigovat i pro něj zaručenou svobodu projevu. Předpokladem vážnosti a důstojnosti soudce jsou vedle jeho lidské moudrosti a odborné erudice i všeobecně uznávané charakterové vlastnosti jako čestnost, osobní statečnost, rozvážnost, serióznost a pravdomluvnost. Zejména pokud jde o posledně uvedenou vlastnost kárný senát Nejvyššího soudu zdůrazňuje, že i když by i soudci v kárném řízení bylo nutno přiznat právo na nepravdivou výpověď, pokud by tím realizoval svoji obhajobu, je nutno rozlišovat, kdy a jak k takové výpovědi došlo. V projednávaném případě by kárně obviněný soudce nemohl být postižen za nepravdivá tvrzení, která učinil v rámci svých výpovědí před funkcionáři Městského soudu v Praze v souvislosti se zjišťováním podkladů pro podání návrhu na zahájení kárného řízení, kdyby zůstalo jen u toho. Jenže pokud se obsah jeho výpovědí, a to i jeho vlastním přičiněním, dostal na veřejnost, pak je evidentní, že měněním výpovědí, jež bylo nutně vnímáno jako vykrucování a snaha o zmenšení viny, jak mu bylo vytýkáno a v řízení u kárného soudu prvního stupně i spolehlivě prokázáno, tedy svou nepravdomluvností znevážil soudcovskou funkci. To ostatně konstatoval i kárný senát vrchního soudu, jeho počínání však omluvil výjimečně složitou situací, do níž se kárně obviněný soudce dostal neočekávaným zveřejněním intimních informací stran jeho sexuální orientace a ohrožením jeho profesní budoucností. Je nutno souhlasit s ministrem spravedlnosti, že pokud se svobodně rozhodl v této záležitosti v médiích vystoupit, k čemuž jistě nebyl nucen, měl vystupovat seriózně.
Podle přesvědčení Nejvyššího soudu se soudce JUDr. J. K., bez ohledu na to, že pro jednání, spočívající v tom, že od obviněného P. B., vazebně stíhaného pro trestné činy ohrožování mravnosti, pohlavního zneužívání a další trestné činy, měl kupovat videokazety a CD disky, obsahující záznamy sexuálních praktik a homosexuálních styků se zjevně nezletilými chlapci, čímž umožňoval odbyt a tím i trestnou činnost jmenovaného, bylo kárné řízení z důvodu promlčení zastaveno a že pro další jednání, spočívající v popírání celkového rozsahu nákupu pornografických kazet a disků od obviněného P. B. a následném doznání nákupu pouze několika pornografických kazet s patnáctiletými chlapci, byl kárného obvinění zproštěn, se podle výsledků provedeného dokazování kompromitoval tím, že v důsledku kontaktů se shora uvedeným obviněným byl spojován se šířením dětské pornografie a poté, co toto vyšlo najevo, se nedůstojným způsobem pokoušel zmírnit vzniklý nepříznivý náhled na svoji osobu tím, že snižoval množství odebraných videokazet a naopak zvyšoval věk chlapců na těchto kazetách se vyskytujících. Z důvodů uvedených v odvolání ministra spravedlnosti se Nejvyšší soud neztotožnil s názorem kárného senátu vrchního soudu, že ani v druhé části jednání kárně obviněného uvedené pod bodem II. se nejedná o kárné provinění. Naopak je přesvědčen, že jím naplnil zákonné znaky kárného provinění podle § 87 zák. č. 6/2002 Sb., tzn. choval se a jednal způsobem, kterým narušil důstojnost soudcovské funkce. Důvody, které vedly kárný senát vrchního soudu k rozhodnutí o zproštění kárného obvinění, jsou podle přesvědčení Nejvyššího soudu způsobilé jen pro volbu mírnějšího kárného opatření, v daném případě pro důtku.
Poučení: Proti rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. října 2005
JUDr. Juraj M a l i k
předseda kárného senátu
Vypracoval: JUDr. K. P.