Plný text
NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 1 Skno 8/2006
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší soud České republiky v kárném senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Antonína Draštíka, JUDr. Miroslava Galluse, JUDr. M. M. a JUDr. I. Z., projednal v ústním jednání dne 20. září 2006 odvolání kárně obviněné JUDr. A. F., soudkyně Městského soudu v Brně, proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. března 2006, sp. zn. 1 Ds 5/2006, a rozhodl takto:
Z podnětu podaného odvolání se podle § 21 odst. 3 věty druhé zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, zrušuje napadené rozhodnutí ve výrocích o vině kárným proviněním a o uložení kárného opatření, a nově se rozhoduje tak, že JUDr. A. F.
se uznává vinnou,
že jako soudkyně Městského soudu v Brně v době od 5. 10. 2005 do 21. 2. 2006 v rozporu s povinností rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů, uloženou jí ustanovením § 79 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, ve znění pozdějších předpisů, a v rozporu s povinností uloženou jí v § 100 odst. 1 o. s. ř. postupovat tak, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta, v jí přidělených níže označených věcech Městského soudu v Brně, vyjma období delší pracovní neschopnosti, nevyvíjela žádnou či věcně účinnou činnost při vyřizování věcí sp. zn. 48 C 243/93, 48 C 114/94, 48C 261/94, 48 C 388/94, 48 C 303/95, 48 C 38/96, 48 C 84/96, 48 C 123/96, 48 C 142/96, 48 C 191/96, 48 C 66/97, 48 C 89/97, 48 C 136/97, 48 C 255/97, 48 C 145/98, 48 C 149/98, 48 C 198/98, 48 C 52/99, 48 C 81/99, 48 C 106/99, 48 C 256/99, 48 C 87/2000, 48 C 99/2000, 48 C 104/2000, 48 C 122/2000, 48 C 170/2000, 48 C 180/2000 a 48 C 213/2000,
tedy zaviněně porušila povinnosti soudce a ohrozila důvěru v odborné a spravedlivé rozhodování soudů,
čímž se dopustila
kárného provinění podle § 87 zák. č. 6/2002 Sb.,
a ukládá se jí za to
podle § 88 odst. 1 písm. b) cit. zák. kárné opatření – snížení platu o 10 % na dobu 4 měsíců.
Ve zprošťujícím výroku zůstává napadené rozhodnutí nedotčeno.
Odůvodnění:
Napadeným rozhodnutím byla JUDr. F. uznána vinnou kárným proviněním podle § 87 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů (dále též jen „zákon o soudech“), s tím, že 1. v rozporu s povinností uloženou jí v ustanovení § 158 odst. 4 o. s. ř. odeslala stejnopis rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2003, ve věci sp. zn. 48 C 526/92, účastníkům řízení až dne 7. 4. 2004, ačkoli tak měla učinit ve lhůtě prodloužené předsedkyní soudu již dne 16. 12. 2003; 2. v rozporu s povinností rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů, uloženou jí ustanovením § 79 odst. 1 zákona o soudech, a v rozporu s povinností uloženou jí v § 100 odst. 1 o. s. ř. postupovat tak, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta, v jí přidělených 29 věcech uvedených ve výroku rozhodnutí, v době od 24. 3. 1994 do 21. 2. 2006 (u jednotlivých spisů je doba prodlení konkrétně specifikována), vyjma období delší pracovní neschopnosti, nevyvíjela žádnou či věcně účinnou činnost při jejich vyřizování. Za to jí bylo uloženo podle § 88 odst. 1 písm. b) zákona o soudech kárné opatření snížení platu o 25 % na dobu 4 měsíců. Týmž rozhodnutím byla obvinění ze zaviněných průtahů v dalších 3 věcech zproštěna. Proti tomuto rozhodnutí, pokud jím byla uznána vinnou kárným proviněním a bylo jí uloženo výše uvedené kárné opatření, podala kárně obviněná soudkyně v zákonné lhůtě odvolání, jehož obsah bude reprodukován níže.
Pro úplnost je totiž nutno uvést, že JUDr. F. byla krátce před tím, konkrétně rozhodnutím kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. února 2006 sp. zn. 1 Ds 4/2006 uznána vinnou kárným proviněním podle § 87 zákona o soudech, jehož se dopustila tím, že v rozporu s povinností rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů, uloženou jí ustanovením § 79 odst. 1 zákona o soudech, a v rozporu s povinností uloženou jí v § 100 odst. 1 o. s. ř. postupovat tak, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta, v jí přidělené věci sp. zn. 48 C 297/2005, přes opakované urgence v období od 10. 4. 2002 do 4. 10. 2005 neučinila žádné procesní úkony směřující k rozhodnutí věci, za což jí bylo podle § 88 odst. 1 zákona o soudech uloženo kárné opatření snížení platu o 10 % na dobu dvou měsíců. Toto rozhodnutí nabylo právní moci a bylo 10. 7. 2006 vykonáno.
V odvolání podaném proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci z 24. března 2006 sp. zn. 1 Ds 5/2006 kárně obviněná soudkyně nesouhlasí s výrokem o vině kárným proviněním ani s výrokem o uložení kárného opatření. Shodně s vyjádřením k podanému návrhu na zahájení kárného řízení uvedla, že nepopírá, že k vytýkaným průtahům došlo. Podle ní však problém spočívá v tom, že průtahy v řízení ona nezavinila, a proto její kárná odpovědnost s ohledem na ustanovení § 118 odst. 1 zákona o soudech není dána. Z hlediska subjektivní odpovědnosti, kterou bylo nutno se zabývat, zůstalo zdůvodnění napadeného rozhodnutí podle jejího názoru kusé. Opětovně připomněla, že vyřizuje přes 40 věcí měsíčně, což je vysoko nad republikovým průměrem prvostupňových soudů a že kritická situace na Městském soudě v Brně je předmětem několikaleté snahy soudcovské rady o řešení situace, ale doposud bezvýsledně. Neplnění povinností ze strany orgánů státní správy způsobuje, že ani ona nemůže plnit do důsledků všechny úkoly, které jsou na ní jako soudkyni kladeny. Závěrem uvedla, že lituje toho, že v její činnosti jako soudce docházelo k prodlevám, protože v minulosti vždy řádně a dobře plnila své povinnosti. Dále poukázala na rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 2. 2006 sp. zn. 1 Ds 4/2006 s tím, že toto potrestání v jejím případě postačí. Závěrem navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zcela zrušil a v celém rozsahu ji zprostil kárného obvinění, případně rozhodl tak, že od uložení kárného opatření se upouští.
Zástupce navrhovatele navrhl zamítnutí odvolání kárně obviněné soudkyně, které přijal s nelibostí, protože rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci bylo pro ni příznivé, jelikož kárný žalobce navrhoval odvolání z funkce soudce. Odvolací důvody založené na odmítání jakékoli odpovědnosti kárně obviněné shledává jako nepřijatelné. Má zato, že došlo k závažnému porušení povinností soudce. Stanovisko soudcovské rady Městského soudu v Brně, která se staví za kárně obviněnou soudkyni, je podle jeho názoru založeno na falešné kolegialitě, přičemž vyslovil vážné pochybnosti o tom, zda JUDr. F. je schopna se z tohoto řízení poučit.
Na podkladě podaného odvolání přezkoumal kárný senát Nejvyššího soudu České republiky podle § 21 odst. 3 věty první a § 25 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zák. č. 7/2002 Sb.), za přiměřeného použití § 254 odst. 1 a dalších ustanovení trestního řádu, zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad.
Předně považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, vzhledem k návrhu, aby odvolací soud zcela zrušil napadené rozhodnutí, který neodpovídá obsahu odvolání, že je pojímal pouze jako odvolání proti té části napadeného rozhodnutí, jímž byla JUDr. F. uznána vinnou kárným proviněním a uloženo jí kárné opatření, nikoli proti výroku jímž byla kárného obvinění zproštěna. Ani v kárném řízení totiž nemůže kárně obviněný podat odvolání proti takovým výrokům rozhodnutí, která jsou výlučně v jeho prospěch. V projednávaném případě proti výroku, jímž byla kárně obviněná zproštěna kárného obvinění, mohli odvolání v její neprospěch podat jen navrhovatel a ministr spravedlnosti. Ti však tohoto svého práva nevyužili. V této části rozhodnutí nabylo právní moci uplynutím lhůty k podání odvolání těmto subjektům. Správnost zprošťujícího výroku proto Nejvyšší soud již nemohl přezkoumávat.
Stěžejní otázkou pro posouzení důvodnosti odvolání kárně obviněné v daném případě shledal Nejvyšší soud především výklad § 87 zákona o soudech. Podle tohoto ustanovení je kárným proviněním zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů.
Z citované formulace je zřejmé, že skutková podstata kárného provinění je konstruována jinak než je tomu např. v trestním zákoně, nebo v zákoně o přestupcích a může jím být jakékoli zaviněné jednání (opominutí) nebo chování soudce, jímž narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů. K tomu, aby kárné provinění nemohlo být zaměněno s jiným, musí však být, stejně jako trestný čin či přestupek, blíže konkretizováno, tj. osobou pachatele, jakož i místem a dobou spáchání kárného provinění.
V případě soudce, jemuž jsou kladeny za vinu neodůvodněné (zaviněné) průtahy při vyřizování přidělených mu spisů, při splnění výše uvedených podmínek stačí uvést mimo osoby soudce a soudu, dobu a spisové značky věcí v nichž se tak stalo. Skutková podstata kárného provinění je totiž naplněna zaviněnými průtahy v uvedeném období byť jen v jediné věci, měly-li za následek ohrožení důvěry v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů, samozřejmě za splnění i hmotně právní podmínky kárného provinění, tj. určitého stupně závažnosti (společenské nebezpečnosti). Došlo-li ve vymezeném období k zaviněným průtahům ve více věcech, které pro určitost a přesnost je nutno v návrhu na zahájení kárného řízení a posléze i v rozhodnutí kárného soudu uvést, má to pak vliv pouze na rozhodnutí o uložení kárného opatření. Znamená to tedy, že pokud ve vymezeném období soudce zavinil průtahy ve více věcech, nejde v každé této věci o samostatný skutek kárného provinění, nýbrž o pokračování v neplnění soudcovských povinností s tím důsledkem, že pokud se v kárném řízení neprokáže, že v určitém spise k zaviněným průtahům ze strany soudce došlo, takový spis se do výroku prostě nepojme (s patřičným vysvětlením v odůvodnění rozhodnutí). Při takto pojímané definici skutkové podstaty kárného provinění pak není důvodu, aby soudce byl v takovém případě kárného obvinění zprošťován, resp. aby bylo kárné řízení ohledně takové věci (spisu) zastavováno.
Nejvyšší soud ovšem považuje za nutné zdůraznit, že výše uvedené závěry se nevztahují na zaviněné jednání (opomenutí) či chování soudce nespočívající v zaviněných průtazích řízení a nevylučují tedy možnost, aby soudce byl uznán vinným zvlášť kárným proviněním spáchaným ve stejném období jiným než výše uvedeným způsobem.
Na podkladě těchto výchozích úvah dospěl pak kárný senát Nejvyššího soudu k závěru, že výrok o vině kárným proviněním, tak jak byl formulován v napadeném rozhodnutí nelze plně akceptovat. Z výše uvedeného vyplývá, že JUDr. F. byla za zaviněné porušování soudcovských povinností rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů, k němuž došlo ve věci sp. zn. 48 C 297/2005 v období od 10. 4. 2002 do 4. 10. 2005, postižena kárným opatřením snížení platu o 10 % na dobu dvou měsíců, které ji bylo uloženo pravomocným rozhodnutím kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. února 2006 sp. zn. 1 Ds 4/2006, přičemž toto kárné opatření vykonala dnem 10. 7. 2006. Přesto výroky ad 1. a 2. napadeného rozhodnutí byla pro zaviněné neodůvodněné průtahy v řízení v tomtéž období, tj. od 10. 4. 2002 do 4. 10. 2005, znovu uznána vinnou kárným proviněním, byť průtahy v řízení se týkaly jiných projednávaných věcí. Byla tedy podruhé kárně postižena za totéž jednání spočívající v zaviněném porušování povinností soudce ve vymezeném období, jímž ohrozila důvěru v odborné a spravedlivé rozhodování soudů, tedy ve smyslu shora uvedeného za stejný skutek. Podle čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, však nikdo nemůže být stíhán nebo potrestán za stejný čin opakovaně (zásada ne bis in idem). Je evidentní, že tato zásada musí být respektována i v kárném řízení.
V důsledku toho nemůže být JUDr. A. F. uznána vinnou kárným proviněním za neodůvodněné průtahy v řízení ve spisech uvedených ad 1. a 2. výrokové části napadeného rozhodnutí, pokud průtahy spadají do období od 10. 4. 2002 do 4. 10. 2005. Za průtahy před tímto obdobím nemůže být postižena z důvodu promlčení. Zbývá proto jen možnost postihu za zavinění průtahů po 4. 10. 2005. Z důvodů, které jsou v napadeném rozhodnutí podrobně a vyčerpávajícím způsobem rozvedeny, shledal kárný senát Nejvyššího soudu, že ve spisech uvedených ve výroku tohoto rozhodnutí (míněno současné rozhodnutí Nejvyššího soudu) v době od 5. 10. 2005 do 21. 2. 2006 dále pokračovala v porušování svých soudcovských povinností zaviněním neodůvodněných průtahů v řízení (jde o nový skutek, o němž dosud nebylo rozhodnuto) a dopustila se tak dalšího kárného provinění podle § 87 zákona o soudech. V souladu s ustanovením § 21 odst. 3 věty druhé zák. č. 7/2002 Sb. Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí ve výroku o vině, jakož i ve výroku o kárném opatření a na podkladě důkazů zjištěných a provedených kárným soudem prvního stupně sám ve věci rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku. Z důvodů uvedených v napadeném rozhodnutí, s nimiž se ztotožnil, Nejvyšší soud neakceptoval námitky JUDr. F., že zjištěné průtahy v řízení nezavinila. Při rozhodování o kárném opatření pak přihlédl k velkému počtu věcí, v nichž došlo k neodůvodněným průtahům v řízení i když po kratší dobu než bylo v návrhu na zahájení kárného řízení uvedeno, současně vzal v úvahu i předchozí práci kárně obviněné soudkyně, jakož i počty jí vyřizovaných věcí za poměrně složitých pracovních podmínek, jak to vyplývá i z vyjádření soudcovské rady Městského soudu v Brně a dospěl k závěru, že přiměřeným postihem bude uložení kárného opatření, spočívajícího ve snížení platu o 10 % na dobu čtyř měsíců.
Vzhledem k zásadním právním závěrům obsaženým v tomto rozhodnutí, podle nichž bude kárný senát Nejvyššího soudu napříště rozhodovat, je namístě připomenout, že ve věcech obdobných tomuto projednávanému případu, je v zájmu komplexního rozhodnutí v jednom řízení o všech případných kárných proviněních soudce, po zjištění zaviněného porušení povinností (jde-li zejména o neodůvodněné průtahy v řízení) provést hlubší kontrolu jeho činnosti (nečinnosti) a rozhodování a teprve poté podat případný návrh na zahájení kárného řízení. V projednávané věci pak bylo vhodné, aby kárný soud prvního stupně nerozhodoval o každém podaném návrhu zvlášť, ale je spojil a rozhodl jedním rozhodnutím. Tak by totiž více vynikla závažnost kárného provinění JUDr. F., což by umožnilo efektivněji posoudit i původní návrh předsedy Krajského soudu v Brně na odvolání jmenované z funkce soudce. Takový postup je namístě tím spíše, že v kárném řízení nepřichází v úvahu uložení úhrnného, či souhrnného kárného opatření, neboť to zákon o soudech neumožňuje. Analogické nebo přiměřené použití trestního zákona je v kárném řízení vyloučeno.
Poučení: Proti rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. září 2006
JUDr. Juraj M a l i k
předseda kárného senátu