Plný text
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší soud České republiky v kárném senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. A. D., JUDr. M. F., JUDr. B. M. a JUDr. I. Z., projednal v ústním jednání konaném dne 23. července 2008 odvolání kárně obviněného soudce Mgr. J. P., předsedy senátu Okresního soudu v Uherském Hradišti, proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. března 2008, sp. zn. 1 Ds 1/2008 a rozhodl takto:
Podle § 21 odst. 3 věty druhé zák. č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, se odvolání kárně obviněného soudce zamítá.
Odůvodnění:
Kárný senát Vrchního soudu v Olomouci rozhodnutím ze dne 14. března 2008, sp. zn. 1 Ds 1/2008, uznal kárně obviněného soudce Mgr. J. P. vinným, že jako soudce Okresního soudu v Uherském Hradišti postupoval v rozporu s povinností rozhodovat bez průtahů, upravenou ustanovením § 79 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a v rozporu s požadavkem trestní věc projednávat co nejrychleji, upravenou ustanovením § 2 odst. 4 tr. řádu, když v období od 28. 4. 2006 do 13. 2. 2008 zavinil neodůvodněné průtahy při vyřizování věcí sp. zn. 13 T 553/2004,13 T 767/2004, 13 T 640/2005, 13 T 332/2005, 13 T 548/2004, 13 T 503/2005, 13 T 167/2003, 13 T 354/2005, 13 T 684/2005, 13 T 478/2003, 13 T 198/2005, 10 T 88/2004, 13 T 418/2005, 10 T 203/2004 a 10 T 128/2004, přičemž uvedeného jednání se dopustil, přestože rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. května 2006, č. j. 1 Ds 9/2006-39, byl uznán vinným kárným proviněním podle § 87 zák. č. 6/2002 Sb., za které mu bylo uloženo kárné opatření spočívající ve snížení platu o 10% na dobu 4 měsíců, které vykonal dne 30. 9. 2006. Za toto jednání bylo Mgr. J. P. podle § 88 odst. 1 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, uloženo kárné opatření – snížení platu o 15% na dobu šesti měsíců.
Proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. března 2008, sp. zn. 1 Ds 1/2008, podal kárně obviněný soudce Mgr. J. P. v zákonné lhůtě odvolání, které směřoval jak do výroku o kárném provinění, tak do výroku o kárném opatření. Ve svém odvolání vyslovil nesouhlas se skutkovým zjištěním, které učinil kárný senát, když konstatoval, že kárně obviněný soudce zavinil neodůvodněné průtahy při vyřizování věcí, avšak neuvedl, v čem zaviněné neodůvodněné průtahy spatřoval. Rovněž nelze z odůvodnění poznat, jaká konkrétní pochybení, v nichž jsou spatřovány neodůvodněné průtahy, jsou odvolateli vytýkána a zda dosahují intenzity kárného provinění. Kárný senát nepostupoval při provádění důkazů řádně dle zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, když důkaz byl proveden jednak připojenými spisy a jednak zprávou o výsledku šetření s odkazem na ust. § 13 citovaného zákona. U jednání kárného senátu byly čteny pouze spisy 18 spisových značek. Spisy sp. zn. 13 T 553/2004, 13 T 332/2005, 13 T 503/2005, 10 T 88/2004 a 13 T 418/2005 při jednání před kárným senátem čteny nebyly, což je v rozporu se zásadou bezprostřednosti (ust. § 2 odst. 12 tr. řádu). Rovněž z odůvodnění rozhodnutí nelze zjistit, ze kterých připojených spisů učinil kárný senát daná skutková zjištění. Důkaz nazvaný „zpráva o výsledku šetření“ odvolatel považuje za důkaz irelevantní, neboť je nepřesvědčivý, je subjektivně vázán na zpracovatele a jistě zatížen chybou, jak se ostatně ukázalo při čtení této „zprávy“ kárným senátem.
Další výhradu vůči rozhodnutí kárného senátu kárně obviněný soudce Mgr. J. P. uplatnil ve vztahu ke skutečnosti, že do výroku o vině bylo pojato již zahlazené předchozí kárné provinění odvolatele. K rozhodnutí o uložení kárného opatření ze dne 26. května 2006, č. j. 1 Ds 9/2006-39, pak rovněž kárný senát následně přihlížel při ukládání druhu a výše kárného opatření. Je nepochybné, že odvolatel byl v minulosti uznán vinným kárným proviněním, avšak v době rozhodování kárného soudu, tj. 14. 3. 2008 byl kárný postih již zahlazen ve smyslu ust. § 24 zák. č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Mgr. J. P. konstatoval absenci zavinění průtahů, ke kterým ve věcech uvedených ve výrokové části napadeného rozhodnutí nepochybně došlo,takže kárná odpovědnost odvolatele s ohledem na ust. § 118 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, není dána. Z hlediska subjektivní odpovědnosti, kterou se bylo nutno zabývat, zůstalo odůvodnění rozhodnutí kárného senátu kusé. Z výroku napadeného rozhodnutí nelze zjistit, za jaké konkrétní pochybení (průtahy v řízení) v jednotlivých věcech byl odvolatel uznán vinným ze spáchání kárného provinění, lze však z odůvodnění rozhodnutí dovodit, že mu je kladeno za vinu nevedení spisového přehledu a průtahy kanceláře při zpracování jeho pokynů. Dle názoru odvolatele však tato pochybení nelze přičítat soudci, ale soudní kanceláři, pokud není kancelář schopna zajistit plnění pokynů soudce, pak odpovědnost padá na správu soudu.
Dále kárně obviněný soudce ve svém odvolání považoval za nutné přiblížit špatnou personální situaci Okresního soudu v Uherském Hradišti, která je zřejmá nejen odvolateli a dalším řadovým soudcům, ale i vedení tamního soudu i krajského soudu. Kárně obviněný soudce Mgr. J. P. ve svém odvolání poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. května 2003, sp. zn. 1 Skno 2/2003, kdy Nejvyšší soud při posuzování obdobné situace zdůraznil, že neplnění soudcovských povinností bylo zapříčiněno objektivními okolnostmi – nedostatečnou péčí státu (moci výkonné) o zabezpečení podmínek pro řádný chod justice. Podobně věc posuzoval nález Ústavního soudu ze dne 14. září 1994, sp. zn. IV. ÚS 55/94, ve kterém je vysloven názor Ústavního soudu, že je věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví zakotvené v Listině a Úmluvě byly respektovány. V rámci kárného řízení bylo zjištěno, že odvolatel není soudcem, který by z hlediska výkonnosti neplnil své povinnosti, ale naopak kárný senát zjistil, že v rozhodném období orientační ukazatel výkonnosti překračoval. Přitom se prokazatelně musel zaobírat větším počtem věcí, než by odpovídalo počtu věcí, pokud by mu byly přiděleny adekvátně podle orientačního ukazatele výkonnosti. Soudci Okresního soudu v Uherském Hradišti překračují poměrně vysoce orientační směrné ukazatele výkonnosti, což samozřejmě není možné bez práce přesčasové, o víkendech a případně dovolených.
Kárně obviněný soudce rovněž ve svém odvolání uplatnil opakovaně námitku promlčení podle § 14 písm. a) zák. č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť má za to, že návrh na zahájení kárného řízení pro kárné provinění podle § 87 zák. č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podaný kárnému senátu dne 13. 2. 2008, byl podán opožděně. Je evidentní, jak z kárného návrhu, tak i ze zprávy Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 9. ledna 2008, že prověrka senátu 6 To Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, věcí starších dvou let mimo jiné i v senátě 13 T kárně obviněného soudce Mgr. J. P., byla provedena u Okresního soudu v Uherském Hradišti ve dnech 3. a 4. prosince 2007. Citovaná zpráva krajského soudu i kárný návrh opomíjejí jednu podstatnou skutečnost, že dne 4. prosince 2007, po skončení fyzické prověrky spisového materiálu, mimo jiné i senátu 13 T, byli do místnosti, kde byla prověrka prováděna, přivolání všichni soudci trestního úseku, kdy za stálé přítomnosti předsedkyně Okresního soudu v Uherském Hradišti, byli jmenovaní soudci trestního úseku a předsedkyně okresního soudu JUDr. M. Ch., seznámeni s výsledky dané prověrky. Výhrady k práci kárně obviněného soudce i jeho pochybení v konkrétních věcech byla výslovně, jak místopředsedkyní Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, JUDr. M. K., tak i dalšími soudci krajského soudu přede všemi přítomnými sdělena a s kárně obviněným soudcem i na místě projednána, když mu bylo umožněno, aby se k vytýkaným závadám vyjádřil. Proto je nepochybně dle odvolatele, že subjektivní dvouměsíční lhůta pro podání kárného návrhu počala běžet právě tímto dnem, tj. 4. 12. 2007, neboli dnem, kdy se navrhovatel a předsedkyně okresního soudu dozvěděli o kárném provinění. Konec lhůty pro podání kárného návrhu tak připadl na den 4. 2. 2008.
Ministr spravedlnosti ani předsedkyně Okresního soudu v Uherském Hradišti se k napadenému rozhodnutí ani k podanému odvolání nevyjádřili.
Kárný senát Nejvyššího soudu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, jež mu předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad a shledal, že odvolání kárně obviněného soudce není důvodné.
Pokud jde o zjištění skutkového stavu věci, kárný senát Vrchního soudu v Olomouci provedl v ústním jednání úplné dokazování. Takto provedené důkazy též logicky správně zhodnotil a následné skutkové závěry náležitě rozvedl v odůvodnění svého rozhodnutí. Se skutkovými zjištěními kárného senátu i jejich právním hodnocením se odvolací soud plně ztotožňuje.
Podle § 87 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je kárným proviněním zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů. Zákon č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v ustanovení § 79 odst. 1 stanoví jako jednu ze základních povinností soudce povinnost rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů. Ustanovení § 80 odst. 1 cit. zák. pak stanoví povinnost soudci vykonávat svou funkci svědomitě. Soudce se při jejím výkonu musí zdržet všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů.
K námitkám vysloveným v odvolání kárně obviněného soudce považuje Nejvyšší soud za nezbytné uvést následující. V řízení bylo jednoznačným způsobem prokázáno, že kárně obviněný soudce Mgr. J. P. nepostupoval ve svých shora uvedených trestních věcech v souladu s povinností soudce pracovat bez zbytečných průtahů zakotvenou v ustanovení § 79 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů a svojí nečinností porušil právo garantované každému čl. 38 odst. 2 LPS a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, na rozhodnutí věci v přiměřené době.
Jestliže kárně obviněný soudce v odvolání namítá nedostatečné skutkové popsání jeho jednání ve výroku o vině napadeného rozhodnutí, tak odvolací kárný senát odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterém jsou na straně 5 a 6 tohoto rozhodnutí podrobně popsány průtahy u konkrétních věcí 15 spisových značek, které jsou kárně obviněnému soudci kladeny za vinu. Ze skutkových zjištění pak jednoznačně vyplývá, že Mgr. J. P. zavinil neodůvodněné průtahy při vyřizování těchto věcí 15 spisových značek v období od 28. 4. 2006 do 13. 2. 2008.
Kárně obviněný soudce ve svém odvolání namítl, že kárný senát nepostupoval při provádění důkazů v souladu se zák. č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť věci spisových značek 13 T 553/2004, 13 T 332/2005, 13 T 503/2005, 10 T 88/2004 a 13 T 418/2005 při ústním jednání před kárným senátem čteny nebyly, což je v rozporu se zásadou bezprostřednosti. Nejvyšší soud konstatuje, že při ústním jednání před kárným senátem dne 14. března 2008 byly čteny spisy připojené k návrhu na zahájení kárného řízení a dále byla čtena zpráva o výsledku šetření, která je založena ve spise na č. l. 57, v níž byly zahrnuty i spisy shora uvedených 5 spisových značek, které z důvodu nařízených jednání byly Okresnímu soudu v Uherském Hradišti po jejich kontrole navráceny přede dnem ústního jednání kárného senátu, a tudíž nemohly být při tomto ústním jednání čteny.
K námitce kárně obviněného soudce týkající se skutečnosti, že do výroku o vině napadeného rozhodnutí bylo pojato již zahlazené předchozí rozhodnutí o kárném provinění Mgr. J. P. a že k rozhodnutí o uložení kárného opatření ze dne 26. května 2006, sp. zn. 1 Ds 9/2006, kárný senát přihlížel při ukládání druhu a výše kárného opatření, odvolací kárný senát uvádí, že se kárně obviněný soudce dopustil nového kárného provinění v době výkonu předchozího kárného opatření, kdy předchozí kárný postih ještě nebyl zahlazen, lze tedy k němu při rozhodování o novém kárném opatření přihlížet.
Další námitky kárně obviněného soudce spočívají v absenci zavinění průtahů jeho osobou ve věcech 15 spisových značek, které jsou mu kladeny za vinu. Odvolací kárný senát k těmto námitkám uvádí, že pokud kárně obviněný soudce Mgr. J. P. připisuje průtahy vzniklé ve spisech jeho nečinností objektivním okolnostem, spočívajícím ve špatné řídící činnosti ze strany vedení okresního soudu a v jeho neúměrném přetížení, tak je skutečností, že z přehledu výkonnosti kárně obviněného soudce, který je založen na č. l. 55 spisu, vyplývá, že v rozhodném období Mgr. J. P. vykazoval vysokou výkonnost, což mohlo ovlivnit jeho koncentrovanost při projednávání věcí, které mu byly kárným návrhem vytýkány. Tyto okolnosti však nemohou znamenat naprostou absenci zavinění ze strany Mgr. J. P., a to se zřetelem na množství a rozsah zjištěných průtahů v řízení a na to, že byl v minulosti již za průtahy v řízení kárně postižen.
K opakovaně uplatněné námitce promlčení podle § 14 písm. a) zák. č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterou ve svém odvolání vznesl kárně obviněný soudce na základě jím tvrzené skutečnosti, že návrh na zahájení kárného řízení pro kárné provinění podle § 87 zák. č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podaný kárnému senátu dne 13. 2. 2008, byl podán opožděně, považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že se plně ztotožňuje s názorem kárného senátu, který se s touto námitkou vypořádal v souladu se zákonem na straně 2 napadeného rozhodnutí. Z písemného stanoviska JUDr. M. K. založeného na č. l. 69 spisu bylo zjištěno, že v písemné podobě byla zpráva o prověrce konané u Okresního soudu v Uherském Hradišti ve dnech 3. a 4. 12. 2007 vyhotovena dne 12. 12. 2007 a následně byla zaslána předsedovi krajského soudu, který ji obdržel dne 17. 12. 2007, a po jejím projednání s předsedou soudu byla dne 9. 1. 2008 odeslána předsedkyni okresního soudu, která ji obdržela dne 10. 1. 2008. Dne 4. 12. 2007 nemohli být soudci a předsedkyně okresního soudu s výsledky prověrky seznámeni, neboť ani členové senátu 6 To Krajského soudu v Brně, kteří kontrolu prováděli, neznali vzájemně svá zjištění. Přítomné soudce informovali o některých zjištěných nedostatcích a oznámili jim, že po zpracování zprávy budou vyvozena patřičná opatření. Přítomné informovali o tom, že jsou zjišťovány průtahy v délce řízení a že dochází k závažným a opakujícím se pochybením, předsedkyni soudu však žádné výsledky prověrky v písemné podobě uvedeného dne nebyly předány. Ze shora uvedeného vyplývá, že subjektivní dvouměsíční lhůta pro podání návrhu na zahájení kárného řízení stanovená v § 9 odst. 1 zák. č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, počala běžet pro předsedkyni Okresního soudu v Uherském Hradišti 10. 1. 2008 a skončila dne 10. 3. 2008. Pokud byl tedy návrh na zahájení kárného řízení podán 13. 2. 2008, byl podán včas a nelze u něj uplatnit námitku promlčení.
Kárný senát Nejvyššího soudu tedy shledal napadené rozhodnutí správné v celém rozsahu o kárném provinění, tj. jak v otázce skutkových zjištění, tak i v otázce jejich právního posouzení. Pokud jde o uložení sankce za tento disciplinární delikt, tak i zde se odvolací kárný senát ztotožnil se závěry kárného senátu soudu prvního stupně. Kárný postih Mgr. J. P. v podobě snížení platu o 15 % na dobu šesti měsíců je dostatečným kárným opatřením vzhledem k množství zaviněných průtahů a již dříve uloženému kárnému postihu.
Nejvyšší soud ještě považuje za nezbytné konstatovat, že při svém rozhodování postupoval s poukazem na § 25 zák. č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v souladu s ustanovením § 263 tr. řádu odst. 7, poslední věta, ve kterém je stanoveno, že odvolací soud je vázán hodnocením těchto důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud sám ve veřejném zasedání znovu provedl.
S ohledem na výše uvedené nezbylo kárnému senátu Nejvyššího soudu, než odvolání kárně obviněného soudce Mgr. J. P. zamítnout podle § 21 odst. 3 věty druhé zák. č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako nedůvodné.
Poučení: Proti rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání přípustné.
V Brně 23. července 2008
JUDr. J. P.
předseda kárného senátu