Plný text
NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 1 Skno 9/2006
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší soud České republiky v kárném senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Antonína Draštíka, JUDr. Miroslava Galluse, JUDr. K. P. a JUDr. I. Z., projednal v ústním jednání konaném dne 4. října 2006 odvolání kárně obviněné soudkyně JUDr. M. T., předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 10, proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 7. dubna 2006, čj. 2 Ds 28/2005-41, a rozhodl takto:
Podle § 21 odst. 3 věty druhé zák. č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, se odvolání kárně obviněné soudkyně zamítá.
Odůvodnění:
Kárný senát Vrchního sodu v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím podle § 19 odst. 1 zák. č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zák. č. 7/2002 Sb.), kárně obviněnou soudkyni JUDr. M. T. uznal vinnou, že dne 31. 10. 2005 byla přistižena v jednací síni ve stavu opilosti nebo jiné intoxikace, spící v době, kdy již dávno měla jednat v nařízených věcech a v důsledku toho nepořídila záznam o průběhu jednání, tedy zaviněným porušením povinnosti soudce ohrozila důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů a nevykonávala svou funkci v souladu se zájmem na řádném výkonu soudnictví, čímž se dopustila kárného provinění podle § 87 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zák. č. 6/2002 Sb.) a podle § 88 odst. 1 písm. d) zák. č. 6/2002 Sb. jí za to uložil kárné opatření – odvolání z funkce soudce.
Kárný senát Vrchního soudu v Praze jednal v souladu s § 17 odst. 1 zák. č. 7/2002 Sb. v nepřítomnosti kárně obviněné, která se k jednání omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Provedl dokazování obsahem záznamů pořízených dne 31. 10. 2005 místopředsedkyní Obvodního soudu pro Prahu 10 JUDr. M. S. a její výpovědí jako svědkyně, přehledem výkonnosti kárně obviněné za září až prosinec 2005, lékařskou zprávou MUDr. M. L. ze dne 16. 1. 2006 předloženou kárně obviněnou, záznamy o jednání kárně obviněné pořízenými u Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. 5., 19. 12. a 21. 12. 2005, 23. 1. a 31. 1. 2006 a rozhodnutími kárných senátů Vrchního soudu v Praze ve věcech vedených pod sp. zn. 1 Ds 16/05 a 2 Ds 22/2005. Záznamy ze dne 31. 10. 2005 a výpovědí svědkyně JUDr. M. S., místopředsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 10, měl za prokázané, že dne 31. 10. 2005 zástupce jednoho z účastníků řízení ve věci, kterou měla kárně obviněná projednávat, nalezl kárně obviněnou spící v jednací síni. Po oznámení této skutečnosti se do jednací síně dostavila označená svědkyně se dvěma dalšími soudci, Mgr. S. a Mgr. Z., kárně obviněnou probudili a upozornili jí na jednání. Kárně obviněná však nebyla schopna účastníky vyvolat, následně ztotožnit a nebyla schopna ovládat diktafon. Proto byla místopředsedkyní soudu vyzvána, aby opustila jednací síň. Následně bylo zjištěno, že na kazetě byl neúplný záznam jediného jednání, který přecházel do nesrozumitelnosti až náhle skončil. Svědkyně nepotvrdila, že by kárně obviněná byla opilá, avšak její chůze nebyla normální a bylo z ní cítit „něco jako velice jemná pálenka“.
Popsané jednání zhodnotil kárný senát vrchního soudu jako porušení ustanovení § 80 zák. č. 6/2002 Sb. s tím, že i když nebylo jednoznačně prokázáno, že jednání kárně obviněné ovlivnil alkohol, šlo o stav, který jí znemožnil vykonávat úkony v projednávané věci a ohrozil důstojnost soudcovské funkce. Šlo o jednání neslučitelné s výkonem soudcovské funkce, a to i za situace, pokud by byla vyvolána nevhodným užitím léků, jak uváděla kárně obviněná ve svém vyjádření. Pak bylo totiž její povinností na tuto skutečnost upozornit vedení soudu, popř. zůstat v pracovní neschopnosti, avšak v žádném případě nesoudit. Za uvedené jednání, které kvalifikoval jako kárné provinění podle § 87 zák. č. 6/2002 Sb., kárný senát proto uznal kárně obviněnou vinnou.
Při úvaze o kárném opatření dospěl kárný senát vrchního soudu k závěru, že jsou dány předpoklady pro nejpřísnější kárné opatření, a to i s přihlédnutím k tomu, že jde o dlouholetou soudkyni s vysokými pracovními výkony, a k tomu, že nepořízení protokolu o jednání z hlediska významu nepovažuje pro posouzení věci za rozhodující. Zjištěné jednání, kdy kárně obviněná nebyla způsobilá vykonávat své soudcovské povinnosti, považoval kárný senát za velice závažné kárné provinění. Navrhovatel – předseda Obvodního soudu pro Prahu 10 – v řízení totiž doložil, že u kárně obviněné nešlo o ojedinělé jednání. Ze záznamu ze dne 26. 5. 2004, potvrzeného podpisem kárně obviněné, kárný senát zjistil, že uvedeného dne soudila silně indisponována, takže nařízená jednání musela být odročena. Místopředsedkyně soudu JUDr. M. S. ve své výpovědi potvrdila, že obdobného jednání, kdy kárně obviněná nebyla schopna vést nařízená jednání (pospávala za jednacím stolem, nebyla schopna protokolovat) se dopustila i po podání návrhu na zahájení kárného řízení ve dnech 19. 12. a 21. 12. 2005 a 23. 1. 2006. Alkohol nebyl prokázán, neboť se odmítla podrobit testu na alkohol. Ze záznamu kapitána J. S., velitele místní jednotky justiční stráže při Obvodním soudu pro Prahu 10, dále vyplynulo, že kárně obviněná přišla do budovy soudu dne 31. 1. 2006 ve stavu, kdy jí bylo špatně rozumět, měla vrávoravý postoj, přičemž budovu opustila až na základě pokynu navrhovatele k jejímu vyvedení. Dále vzal kárný senát vrchního soudu v úvahu rozhodnutí tohoto kárného soudu ze dne 13. 1. 2006 sp. zn. 2 Ds 22/2005, jež nabylo právní moci dne 24. 2. 2006, jímž jí bylo za nedodržení lhůty pro písemné vyhotovení rozsudků, uloženo kárné opatření důtka a další rozhodnutí téhož soudu ze stejného dne sp. zn. 1 Ds 16/05, které nabylo právní moci dne 23. 3. 2006, jímž byla uznána vinnou, že se dne 9. 5. 2005 jako účastnice dopravní nehody chovala nevhodně a na adresu policistů použila urážlivé výroky, za což jí bylo uloženo jako kárné opatření snížení platu o 10 % na dobu tří měsíců. Z posledně označeného rozhodnutí se navíc podávalo, že ve vztahu k policistům se obdobného jednání dopustila i dne 25. 6. 2004, přičemž vždy, přestože z ní byl cítit alkohol, se odmítla podrobit orientační zkoušce na alkohol i lékařskému vyšetření na alkohol.
Své úvahy o tom jaké kárné opatření kárně obviněné uložit uzavřel kárný senát vrchního soudu v napadeném rozhodnutí konstatováním, že kárně obviněná soudkyně i po podání návrhu na zahájení kárného řízení v dané věci dne 8. 12. 2005 opakovaně vykonávala soudcovskou funkci ve stavu, kdy nebyla způsobilá plnit své základní soudcovské povinnosti. Vzhledem k tomu, že ani podání návrhu na zahájení kárného řízení v dané věci nevedlo k zásadnímu obratu v jednání kárně obviněné, uložil jí kárný senát nejpřísnější kárné opatření – odvolání z funkce soudce.
Proti tomuto rozhodnutí podala kárně obviněná soudkyně v zákonné lhůtě odvolání, v němž nevyvracela, že se dopustila jednání, jímž porušila ustanovení § 87 zák. č. 6/2002 Sb. Na svoji zdravotní indispozici vedení soudu neupozornila, čehož s odstupem času lituje. V pracovní neschopnosti, která by jí jistě byla lékařem potvrzena, nechtěla zůstat, neboť by jí to přišlo nekolegiální. Uložení nejpřísnějšího trestu považuje za nepřiměřeně tvrdé. Z provedených důkazů nesouhlasí s tím, že kárný senát přihlédl k rozhodnutí ve věci sp. zn. 1 Ds 16/2005. Namítá, že tvrzený konflikt s policií po dopravní nehodě z 9. 5. 2005, kterou nezavinila, od počátku zpochybňovala. Navíc v této věci bylo zahájeno přestupkové řízení u Městského úřadu ve Vlašimi, bylo dvakrát nařízeno jednání, k němuž byla předvolána opožděně, přesto rozhodoval kárný senát vrchního soudu. Účast na této dopravní nehodě nemůže podle jejího názoru být brána jako zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce. Své profese tu nijak nezneužila, navíc snížením platu o 10 % na tři měsíce byla finančně postižena víc, než by s nejvyšší pravděpodobností činila pokuta ve správním řízení. Uložený trest považuje za nepřiměřený též s poukazem na to, že funkci soudce vykonává od prosince r. 1986, až do počátku r. 2005 se zaměřením na cizí prvek. V této specializaci nabyla značné zkušenosti z oblasti mezinárodního práva a i v současné době, kdy byla dočasně zproštěna funkce, se zájmem sleduje novely; je jí známo, že soudců, kteří mají o tuto oblast práva zájem, je nedostatek. Kárná řízení pro ni znamenala výrazný zásah i do osobního života a je samozřejmé, že pokud by mohla v práci soudkyně pokračovat, nedopustila by se sebemenšího provinění, jež by mohlo být předmětem jakéhokoliv postihu. Z těchto důvodů navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí vrchního soudu zrušil, případně změnil tak, že jí bude uložen trest mírnější.
Na podkladě podaného odvolání přezkoumal kárný senát Nejvyššího soudu České republiky podle § 21 odst. 3 věty první a § 25 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, za přiměřeného použití § 254 odst. 1 a dalších ustanovení trestního řádu, zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které mu předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad.
Již výše bylo zmíněno, že odvolání kárně obviněné směřovalo jen do výroku o kárném opatření. V řízení u soudu prvního stupně, v němž kárný senát Nejvyššího soudu neshledal procesních pochybení, bylo náležitě zhodnoceno vše, čeho bylo třeba k tomu, aby kárný senát dospěl k zákonu odpovídajícímu rozhodnutí i ohledně kárného opatření. K námitkám kárně obviněné uvedeným v odvolání považuje kárný senát Nejvyššího soudu za nutné uvést, že je shledal nepodstatnými a nezpůsobilými ke změně napadeného rozhodnutí. Pokud jde o námitky ve vztahu ke kárnému rozhodnutí sp. zn. 1 Ds 16/2005, je třeba zdůraznit, že kárně obviněná proti němu nepodala odvolání a tudíž jakékoli dodatečné námitky po jeho právní moci jsou bezpředmětné. Ostatně je zřejmé, že nebyla kárně stíhána pro způsobení dopravní nehody, což se opravdu může stát každému, nýbrž za nevhodné chování vůči policistům. Bez významu není ani to, že kárně obviněná se nedostavila k jednání kárného soudu prvního stupně ani k jednání odvolacího soudu, které muselo být dvakrát odročeno v důsledku toho, že jí nebylo možno doručit vyrozumění o konání ústního jednání o jejím odvolání, ačkoli jako soudkyně dočasně zproštěna výkonu soudcovské funkce, pobírající i nadále plat, byť jen poloviční, se měla, když už nebyla na pracovišti, zdržovat především ve svém bydlišti, nebo alespoň oznamovat vedení Obvodního soudu pro Prahu 10, kde a kdy je k zastižení, aby jí mohly být předány právně významné písemnosti v souvislosti s řešením jejího provinění, z něhož byla kárně obviněna.
V mnoha státech světa je soudce oslovován „Vaše ctihodnosti“. I když v této zemi to není tradicí ani uzákoněno, předpokladem výkonu soudcovské funkce jsou vlastnosti, chování a jednání, které jsou skutečně hodné cti a důstojnosti. Soudkyně JUDr. M. T. zejména v době po 26. 5. 2004 se však chovala a jednala způsobem, který nelze vztáhnout pod pojem důstojného chování a jednání, a který tudíž u soudce nelze tolerovat. Kárný senát Nejvyššího soudu proto shledal, že odvolání kárně obviněné není důvodné a jako takové je podle § 21 odst. 3 zák. č. 7/2002 Sb. zamítl.
Poučení: Proti rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání přípustné.
V Brně 4. října 2006
JUDr. Juraj M a l i k
předseda kárného senátu