Plný text
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší soud České republiky v kárném senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců a JUDr. A. D., JUDr. M. F., JUDr. B. M. a JUDr. I. Z. projednal v ústním jednání konaném dne 23. července 2008 odvolání kárně obviněného soudce JUDr. O. H., předsedy senátu Obvodního soudu pro Prahu 2, proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 11. dubna 2008, sp. zn. 1 Ds 1/2008 a rozhodl takto:
Podle § 21 odst. 3 věty druhé zák. č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, se rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 4. 2008, sp. zn. 1 Ds 1/2008, č á s t e č n ě z r u š u j e , a to ve výroku o uložení kárného opatření důtky.
Podle § 88 odst. 2 zák. č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se od u l o ž e n í k á r n é h o o p a t ř e n í u p o u š t í .
Odůvodnění:
Kárný senát Vrchního soudu v Praze rozhodnutím ze dne 11. dubna 2008, sp. zn. 1 Ds 1/2008, uznal kárně obviněného soudce JUDr. O. H. vinným, že A) jako předseda senátu Obvodního soudu pro Prahu 2 v době od měsíce února 2005 do prosince 2007 způsobil nesoustředěným postupem při vyřizování jemu přidělených trestních věcí neoprávněné průtahy v délce od tří do dvanácti měsíců (spolu s průtahy, na nichž se podílela trestní kancelář soudu) tím, že neprováděl řádně úkony směřující k doručení rozhodnutí v trestních věcech uvedených pod sp. zn. 8T 170/2005, 8T 144/2007, 8T 130/2006, 8T 129/2006, 8T 123/2006, 8T 119/2006, 8T 118/2006, 8T 108/2006, 8T 196/2007, 8T 174/2007, 8T 16/2007, 8T 328/2006, 8T 8/2006, 8T 257/2006, 8T 262/2006, 8T 145/2006, 8 T 165/2006, 8T 168/2006, 8T 277/2006, 8T 329/2006, 8T 330/2006, 8T 152/2006, 8T 151/2006, 8T 138/2007, 8T 19/2005, 8T 95/2006, 8T 89/2006, 8T 87/2006, B) ve vazební věci obžalovaných S. B. a Z. A. vedené pod sp. zn. 8T 230/2007 nerespektoval lhůtu stanovenou podle § 71 odst. 4, 6 tr. řádu pro rozhodnutí o dalším trvání vazby obžalovaných, která uplynula dnem 26. 10. 2007, aniž o jejich vazbě rozhodl, v důsledku čehož museli být obžalovaní dne 8. 11. 2007 propuštění z vazby na svobodu, C) ve věcech vedených pod sp. zn. 8T 19/2005 a 8T 239/2006 dal dne 21. 11. 2007 pokyn k doručení trestního příkazu obviněným umístěným ve vazbě, aniž by je vyzval ke zvolení obhájce a nezajistil nutnou obhajobu obviněných podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. řádu, čímž se dopustil kárného provinění podle § 87 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů a podle § 19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů a § 88 odst. 1 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, bylo JUDr. O. H. uloženo kárné opatření – důtka.
Proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 11. dubna 2008, sp. zn. 1 Ds 1/2008, podal kárně obviněný soudce JUDr. O. H. v zákonné lhůtě odvolání, které směřoval do výroku o uloženém kárném opatření. Ve svém odvolání vyslovil souhlas se skutkovými zjištěními, která v jeho věci učinil kárný senát a která vedla k výroku o vině kárným proviněním jeho osoby. Svoje výtky zaměřil kárně obviněný soudce proti uloženému kárnému opatření – důtce, jelikož se domnívá, že při správném zhodnocení všech zjištěných okolností měl kárný senát Vrchního soudu v Praze dospět k závěru, že již samotné projednání jemu za vinu kladeného kárného provinění je postačující a měl podle § 88 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, od uložení kárného opatření upustit. Kárný senát Vrchního soudu v Praze přecenil závažnost zjištěných pochybení, když nepřiměřeně akcentoval „vícečetnost pochybení“, z nichž za nejzávažnější považoval nedodržení lhůty stanovené podle § 71 odst. 4, 6 tr. řádu pro rozhodnutí o dalším trvání vazby.
Kárně obviněný soudce ve svém odvolání uvedl, že převážnou část zjištěných pochybení u jeho osoby tvoří tzv. „průtahy při doručování rozhodnutí“ shledávané v tom, že opakovaně dával pokyn k doručování rozhodnutí na adresy, kde při doručování byly vykazovány závady. Zejména pak kárně obviněný soudce ve svém odvolání zdůraznil, že případy, v nichž byla zjištěna pochybení, tvoří jen nepatrný zlomek jeho vyřizované agendy, která se rozsahem nápadu věcí řadí k nejvyšší v celopražském srovnání. Kromě toho v řadě vytýkaných věcí dával pokyny k novému doručení zpravidla tehdy, pokud z relace pošty zjistil, že si adresát zásilku v úložní době nevyzvedl, popř. pokud zjistil ze spisu ještě jinou adresu, na které by se mohl obviněný zdržovat. Pokud jde o případy nedodržení lhůty stanovené podle § 71 odst. 4, 6 tr. řádu pro rozhodnutí o dalším trvání vazby obžalovaných, jednalo se o první a jediné takové přehlédnutí, k němuž v jeho dlouholeté soudcovské praxi došlo. Na tomto pochybení měla zásadní podíl nedostatečná obsazenost administrativy soudu, kde selhala kontrola prostřednictvím ISAS, když kancelář v tomto systému vůbec nenastavila parametry vazebních rizik. V dané věci fakticky nedošlo k výraznějšímu zásahu do osobnostních práv obžalovaných, neboť obžalovaná Z. A. byla z vazby převedena do výkonu trestu odnětí svobody, který jí byl v mezidobí pravomocně uložen, a u obžalovaného S. B. došlo k omezení osobní svobody v řádu dnů. Ve dvou případech uvedených pod bodem C) výroku o vině měl kárný senát výrazněji přihlédnout k tomu, že v obou těchto případech došlo ke zjištění nedostatku dříve, než jeho referáty byly vůbec vypraveny, zjištěné pochybení tak bylo možno napravit. Sám patří v celopražském průměru k soudcům, kteří vyřizují největší množství agendy, a to často za ztížených podmínek stále se zvyšujícího nápadu věcí a neúměrně nízkého obsazení funkcí v administrativě soudu, když jako soudce musí vykonávat a vykonává i řadu jiných činností, která by jinak náležela k práci soudní administrativy. Za této situace považuje kárně obviněný soudce řešení ojedinělých a dle jeho názoru spíše méně závažných nedostatků podáním kárného návrhu, aniž by bylo využito možnosti předchozího mírnějšího řešení výtkou, za nevyvážené a neúměrné. To vyplynulo i z vyjádření soudcovské rady Obvodního soudu pro Prahu 2. Z vytýkaných pochybení si kárně obviněný soudce vzal náležité ponaučení a samotné kárné řízení na něj značně zapůsobilo.
S ohledem na výše uvedené je kárně obviněný soudce JUDr. O. H. toho názoru, že kárný senát měl při správném zhodnocení všech okolností případu dospět k závěru, že již samotné projednání kárného návrhu je v jeho případě postačující a měl od uložení kárného opatření upustit. V závěru svého odvolání navrhl, aby kárný senát Nejvyššího soudu doplnil dokazování k jeho uváděným skutečnostem podrobnějším výslechem místopředsedkyně pro věci trestní Obvodního soudu pro Prahu 2 JUDr. M. K. a následně aby napadené rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze ve výroku o uloženém kárném opatření zrušil a sám rozhodl, že podle § 88 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se u JUDr. O. H. od uložení kárného opatření upouští.
Ministr spravedlnosti ani předseda Obvodního soudu pro Prahu 2 se k napadenému rozhodnutí ani k podanému odvolání nevyjádřili.
Kárný senát Nejvyššího soudu při přezkoumávání napadeného rozhodnutí postupoval s poukazem na § 25 zák. č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v souladu s ustanovením § 254 odst. 1 trestního řádu, ve kterém je stanoveno, že nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání. Odvolací kárný senát tedy přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo podáno odvolání, tj. výroku o uloženém kárném opatření i správnost postupu řízení, jež mu předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad a dospěl k níže uvedenému závěru.
K návrhu kárně obviněného soudce Nejvyšší soud provedl důkaz doplňujícím výslechem svědkyně JUDr. M. K., místopředsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 2, která ve své výpovědi uvedla, že před novelou trestního zákona nebyly v práci JUDr. H. zjištěny žádné nedostatky. K zásadní změně došlo po 1. 7. 2006 v souvislosti s novelou trestního zákona, která se zásadním způsobem dotkla Obvodního soudu pro Prahu 2 z toho důvodu, že máme specializaci na dopravní agendu pro území celého hlavního města Prahy. Upozorňovali jsme nadřízené složky, že budeme potřebovat posílit administrativu, techniku, nedošlo k tomu. Nápad vzrostl o 2500 spisů ročně navíc, zátěž byla obrovská. Problém byl v tom, že JUDr. H. nepracoval s výpočetní technikou, neprošel školením na ISAS. Pokud šlo o styl referátů, které mu nikdy předtím nebyly vytýkány, se staly problematické. Zkolabovala kancelář - referáty, které byly vypraveny před novelou ve lhůtě 1 týdne, po novele kancelář vypravovala za 3 – 4 měsíce. V tomto ohledu je otázka, zda jsem mohla soudci vytknout styl práce, který pracoval 10 – 15 let bez jediného průtahu. Tento stav nastal v důsledku kolapsu kanceláře. V tomto smyslu jsem psala hodnocení v loňském roce, které nesouviselo s kárným řízením. Doporučila jsem mu, aby se věnoval výpočetní technice, aby prošel školením na ISAS tak, aby byl schopen používat program v běžné praxi, doporučila jsem mu, aby si vytvořil typové vzory u jednodušších rozhodování. Současně jsem mu vytkla, že nevedl přehled vazebních lhůt, vycházel z toho, že mu vazební lhůty připomínala vedoucí kanceláře, která však v této věci selhala a soudce na lhůtu neupozornila.
Velice příjemně jsem byla překvapena, jak velice rychle reagoval, začal pracovat s výpočetní technikou, minimálně 2/3 základních uživatelských funkcí zvládl, absolvoval školení na ISAS a pokud mám informace od vedoucí kanceláře, tak ISAS v základních věcech, které potřebuje jako soudce, používá. Pokud jde o typizovaná rozhodnutí, část jich vytvořil, ale to je otázka zhruba doby dalšího 1 – 1,5 roku. Současně jsem pravidelně prováděla kontroly přehledu vazebních lhůt, řádně si vede evidenci vazeb, současně proběhla kontrola vedoucí kanceláře, která v současné době řádně zadává lhůty do ISAS tak, aby soudce měl možnost dvojí kontroly. Z mého pohledu ta doporučení, která jsem dala do závěrečného loňského hodnocení, skutečně respektoval a došlo k zásadním změnám ve stylu jeho práce. K otázce psaní lhůt – lhůty píše, situace se ale nezměnila, nebyli jsme posíleni administrativně. To není otázka jeho ani vedení soudu, to je otázka, která není závislá na našich možnostech.
Kárný senát soudu 1. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že je odůvodněn postup podle § 19 odst. 1 zák. č. 7/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů a uložil kárně obviněnému soudci s ohledem na okolnosti mu prospívající nejmírnější kárné opatření podle § 88 odst. 1 písm. a) zák. č. 6/2002 Sb., a to důtku. Přihlédl přitom k rozsahu a závažnosti kárného provinění, jehož důsledkem byl kromě zjištěných průtahů především výrazný zásah do osobnostních práv obžalovaných /bod B/ rozhodnutí/, k množství zjištěných průtahů, ke stupni obtížnosti věcí, v nichž k průtahům došlo, jakož i ke skutečnosti, že již byl postižen výtkou za řádné neplnění pracovních povinností, takže se nejedná o jeho první postih za nedostatky v práci. Ve prospěch kárně obviněného ovšem hodnotil vyšší nápad věcí do jeho senátu i jeho vysokou výkonnost, jakož i podíl soudní kanceláře na zjištěných průtazích, včetně toho, že v době předcházející mu obdobné průtahy v práci nebyly vytýkány. Neshledal ovšem odpovídajícím další mírnější postih, jehož se kárně obviněný soudce domáhal, a to upuštění od uložení kárného opatření.
Nejvyšší soud souhlasí se všemi výše uvedenými okolnostmi, které kárně obviněnému soudci polehčovaly i přitěžovaly, avšak na rozdíl od kárného senátu soudu 1. stupně shledal další skutečnosti, které hovoří ve prospěch kárně obviněného soudce. Místopředsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 JUDr. M. K. jednoznačně před Nejvyšším soudem uvedla, že zásadní vliv na problémy s vyřizováním trestní agendy u tohoto soudu měla od poloviny roku 2006 změna trestního zákona a z ní vyplývající až 100 % zvýšený nápad trestních věcí, přičemž na tuto skutečnost nebylo dostatečně reagováno ze strany státní správy soudů (Městského soudu v Praze či Ministerstva spravedlnosti). Soud nebyl personálně posílen o soudce a minimálně a pozdě o administrativní pracovnice. To bylo i jedním a nikoliv zanedbatelným aspektem majícím vliv na kárné provinění JUDr. O. H., který před zmíněným obdobím žádné problémy ve své práci při vyřizování agendy neměl. Svědkyně také vypověděla, že kárně obviněný soudce od podání návrhu na kárné řízení a následně pak od jeho projednání před kárným senátem soudu 1. stupně svou práci zlepšil, pracuje i s výpočetní technikou, což vše je zárukou toho, že se dalšího obdobného kárného provinění nedopustí. Nejvyšší soud musel pozitivně hodnotit i postoj kárně obviněného soudce ke svému kárnému provinění v ústním jednání odvolacího kárného senátu a dále vysokou výkonnost JUDr. O. H., která jej řadí ke špičce v České republice.
Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že projednání kárné věci postačí pro nápravu JUDr. O. H. a podle § 88 odst. 2 zák. č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, od kárného opatření upustil, přičemž podle § 21 odst. 3 věty druhé zák. č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zrušil napadené rozhodnutí ve výroku o uložení kárného opatření důtky.
Poučení: Proti rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání přípustné.
V Brně 23. července 2008
JUDr. J. P.
předseda kárného senátu