Usnesení

Spisová značka

11 Tcu 103/2026

Téma · generováno AIUznání rakouského odsouzení v české evidenci

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 2026-08-26ECLI:CZ:NS:2026:11.TCU.103.2026.1
Další údaje
Předmět řízení: Právní styk s cizinou

Shrnutí · generováno AI

Nejvyšší soud vyhověl návrhu ministerstva, aby se na odsouzení české občanky rakouským soudem hledělo jako na odsouzení českým soudem. Skutky byly trestné i podle českého práva a vzhledem k jejich závažnosti i uloženému nepodmíněnému trestu byly splněny zákonné podmínky.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb. se i po 1. 7. 2024 použije dřívější znění tohoto ustanovení, bylo-li pravomocné odsouzení občana ČR soudem jiného členského státu EU zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů před tímto dnem. U jediného skutku postačí pro splnění podmínky dvojí trestnosti, aby alespoň část jednání naplňovala znaky trestného činu podle českého práva. Závažnost více útoků a citelný nepodmíněný trest odůvodňují, aby se na cizozemské odsouzení hledělo jako na odsouzení českým soudem.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb. , kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb. , o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů.
    Zobrazit v textu
  • Není tedy rozhodné, že jednání odsouzené popsané pod bodem V./ rozsudku nenaplňuje znaky žádného trestného činu podle příslušných předpisů České republiky, neboť v případě jediného skutku postačuje, pokud alespoň část jednání odsouzené vykazuje znaky skutkové podstaty některého z trestných činů podle české právní úpravy.
    Zobrazit v textu
  • V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení N. B. výše označeným rozsudkem cizozemského soudu hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Plný text

11 Tcu 103/2026-24

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 8. 2026 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanky České republiky N. B., rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 24. 1. 2020, sp. zn. 46 Hv 112/19d, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 24. 1. 2020, sp. zn. 46 Hv 112/19d, který nabyl právní moci téhož dne, byla odsouzená uznána vinnou ze spáchání trestného činu závažné krádeže podle § 127, § 128 odst. 1 bod 5 rakouského trestního zákoníku (dále jen „StGB“), trestného činu pomluvy podle § 297 odst. 1 prvního případu StGB, trestného činu loupeže podle § 142 odst. 1 StGB, trestného činu zpronevěry bezhotovostních platebních prostředků podle § 241e odst. 3 StGB a trestného činu zatajení úřední listiny podle § 229 odst. 1 StGB. Za uvedené trestné činy byl odsouzené cizozemským soudem uložen (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců.

2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzená shora uvedených trestných činů (stručně řečeno) dopustila takto:

I./ dalším osobám odcizila cizí movité věci v hodnotě přesahující 5 000 eur s úmyslem neoprávněně se obohatit jejich přivlastněním, a to A./ dne 25. 7. 2014 ve vědomé a úmyslné spolupráci s odděleně stíhaným M. L., odcizila F. S. jízdní kolo v hodnotě 200 eur; B./ dne 27. 4. 2014 ve vědomé a úmyslné spolupráci s odděleně stíhaným neznámým pachatelem odcizila F. H. zlaté dukáty v hodnotě 6 000 eur, šperky v hodnotě 700 eur a mobilní telefon v hodnotě 160 eur; C./ dne 5. 3. 2019 odcizila K. Z. mobilní telefon v hodnotě 120 eur a hotovost ve výši 200 eur;

II./ dne 25. 7. 2014 vystavila V. B. nebezpečí trestního stíhání tím, že ji křivě obvinila ze spáchání činu, který se stíhá z úřední povinnosti a je trestný, když uvedla, že tato osoba odcizila jízdní kolo uvedené v bodě I./A./, přičemž věděla, že toto podezření není pravdivé;

III./ s použitím násilí odcizila jiné osobě cizí movitou věc s úmyslem se jejím přivlastněním neoprávněně obohatit, a to tak, že v každém z uvedených případů přimíchala do nápoje omamné kapky, přičemž když dotčené osoby nápoje vypily, ztratily vědomí, a ona si následně přivlastnila níže uvedené cennosti, konkrétně A./ dne 14. 3. 2019 K. P. hotovost ve výši 2 000 eur; B./ dne 18. 4. 2019 W. S. mobilní telefon Sony v hodnotě 300 eur, fotoaparát Fuji v hodnotě 500 eur, fotoaparát Nikon v hodnotě 600 eur, objektivy v hodnotě 1 000 eur, peněženku v hodnotě 40 eur a hotovost v hodnotě 100 eur; C./ dne 19. 4. 2019 H. R. náhrdelník v hodnotě 20 eur a náramkové hodinky v hodnotě 700 eur;

IV./ dne 18. 4. 2019 držela bezhotovostní platební prostředek, s nímž nesměla disponovat nebo nesměla disponovat sama, s úmyslem zabránit jeho použití v právním styku, a to tak, že si v rámci skutku popsaného v bodě III./B./ přivlastnila platební kartu (BAWAK PSK) W. S.;

V./ dne 18. 4. 2019 držela doklady, se kterými neměla právo disponovat nebo disponovat sama, a to kartu sociálního pojištění, roční jízdenku společnosti Wiener Linien a řidičský průkaz W. S.

3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).

4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

5. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.

6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzená je občankou České republiky, která byla pravomocně odsouzena soudem jiného členského státu Evropské unie, konkrétně příslušným soudem Rakouské republiky. Předmětné odsouzení se navíc týká skutků, které jsou trestné i podle právního řádu České republiky (jmenovitě trestného činu loupeže podle § 173 tr. zákoníku, trestného činu krádeže podle § 205 tr. zákoníku a trestného činu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 tr. zákoníku). Cizozemské odsouzení bylo zaznamenáno do evidence rejstříku trestů dne 24. 6. 2024.

7. Konkrétně jednání odsouzené vykazuje přinejmenším jak znaky pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 ve spojení s § 116 tr. zákoníku, kterého se dopustila ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku [body I./, A./, B./ rozsudku], tak znaky přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku [bod I./, C./ rozsudku; srov. body 1), 2), 5) opisu z evidence rejstříku trestů odsouzené]. Jednání odsouzené uvedené v bodě II./ rozsudku pak vykazuje nejméně znaky přečinu křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku. Další jednání odsouzené, jež je uvedeno pod body III./, A./, B./, C./ rozsudku poté vykazuje nejméně znaky pokračujícího zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, ve spojení s § 116 tr. zákoníku. Konečně pak jednání odsouzené popsané pod bodem IV./ rozsudku vykazuje nejméně znaky přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku. Pouze na okraj Nejvyšší soud dodává, že na jednání odsouzené uvedené pod bodem III./ B./, bodem IV./ a bodem V./ rozsudku je třeba nahlížet toliko jako na jeden skutek. Není tedy rozhodné, že jednání odsouzené popsané pod bodem V./ rozsudku nenaplňuje znaky žádného trestného činu podle příslušných předpisů České republiky, neboť v případě jediného skutku postačuje, pokud alespoň část jednání odsouzené vykazuje znaky skutkové podstaty některého z trestných činů podle české právní úpravy. Formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny.

8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy. Odsouzená totiž svým jednáním porušila hned několik právem chráněných zájmů, a to zájem na ochraně osobní svobody (ve smyslu svobody rozhodování), zájem na ochraně cizího majetku a rovněž zájem na ochraně platebních prostředků. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzené byl cizozemským soudem uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení N. B. výše označeným rozsudkem cizozemského soudu hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. 8. 2026

JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací