Plný text
11 Tcu 104/2026-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 8. 2026 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl t a k t o :
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky L. S., rozsudkem Okresního soudu Bratislava V, Slovenská republika, ze dne 21. 4. 2023, sp. zn. 7T/14/2023, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Bratislava V, Slovenská republika, ze dne 21. 4. 2023, č. j. 7T/14/2023-224, který nabyl právní moci dne 21. 4. 2023 (dále též jen „cizozemské rozhodnutí“), byl L. S. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným trestným činem převaděčství podle § 355 odst. 2 písm. a). odst. 3 písm. d) slovenského trestního zákona s poukazem na § 138 písm. j) slovenského trestního zákona, za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let a 8 (osmi) měsíců a k trestu propadnutí věci, a to mobilního telefonu.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený trestného činu dopustil tím, že
se jako řidič osobního motorového vozidla značky Škoda Octavia, SPZ: XY, VIN: XY, registrovaného v České republice, podílel za slib finanční odměny ve výši 10 000 Kč na nedovoleném převozu 4 osob, které nejsou státními příslušníky Slovenské republiky ani osobami s trvalým pobytem na území Slovenské republiky ani jiného členského státu Evropské unie, přes území Slovenské republiky, a to tak, že tyto osoby naložil do výše uvedeného automobilu dne 29. 10. 2022 na blíže nezjištěném místě v katastru obce XY a měl je odvézt do Spolkové republiky Německo; obviněný následně jako řidič pokračoval v jízdě, přičemž dne 29. 10. 2022 v 22:25 hod. bylo výše uvedené vozidlo v rámci zesílené služby zaměřené na kontrolu nelegální migrace zastaveno hlídkou Okresního dopravního inspektorátu Krajského ředitelství Policie Slovenské republiky v Bratislavě na hraničním přechodu XY, a při kontrole bylo zjištěno, že ve vozidle se kromě řidiče nacházejí další 4 osoby pocházející ze Syrské arabské republiky: A. R. CH., A. A., A. F. CH., M. W. D., a to bez dokladů totožnosti a platných víz umožňujících osobám pocházejícím ze třetích zemí vstup, pobyt nebo tranzit přes území Slovenské republiky. 3. Dne 29. 7. 2026 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu doručen návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „citovaný zákon“ nebo „zákon“), o tom, že se na odsouzení L. S. rozsudkem Okresního soudu Bratislava V, Slovenská republika, ze dne 21. 4. 2023, sp. zn. 7T/14/2023, který nabyl právní moci dne 21. 4. 2023, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že v daném případě jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zákonu č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 1. 7. 2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno Rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence).
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie. Cizozemské odsouzení bylo zaznamenáno do evidence českého rejstříku trestů dne 2. 5. 2023.
7. Rovněž podmínka oboustranné trestnosti je splněna, neboť předmětné odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně přečinu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, neboť ze skutkových zjištění cizozemského soudu vyplývá, že odsouzený vyzvedl na území Slovenské republiky celkem 4 migranty a automobilem je za odměnu 10 tis. Kč převážel přes území Slovenské republiky s cílem je dovézt na území Německa, tedy jinému po nedovoleném překročení státní hranice pomáhal přepravit se přes území Slovenské republiky s cílem pomoci mu nedovoleně překročit hranice až do Německa, a takový čin spáchal za úplatu. Pouze na okraj Nejvyšší soud podotýká, že je nerozhodné, že odsouzený ilegální migranty přepravoval přes území Slovenské republiky, nikoliv přes území České republiky, jak je uvedeno ve znění § 340 odst. 1 tr. zákoníku, neboť pro účely posouzení podmínky oboustranné trestnosti je třeba vycházet z metody tzv. analogické transpozice, podle níž se v takové situaci na cizí stát nahlíží jako na Českou republiku (srov. přiměřeně Huclová, H. In: Polák, P., Huclová, H., Kubíček, M. Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Komentář. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2020, s. 248.). Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.
8. Konečně v posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený svým jednáním zasáhl do zájmu státu na ochraně státního území před nelegální migrací. Byl mu uložen trest převyšující výměru 1 roku odnětí svobody, která je podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu – viz např. usnesení ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018 – pokládána za mez, u níž závažnost činu a druh trestu ve smyslu § 4a odst. 3 zákona opodstatňuje závěr, že na cizozemské rozhodnutí se hledí jako na odsouzení tuzemským soudem.
9. Z popsaných podstatných důvodů Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti zcela vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 8. 2026
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu Vypracoval: Mgr. Ondřej Vítů
soudce