Plný text
11 Tcu 109/2026-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. 9. 2026 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanů České republiky J. P., a J. G., rozsudkem Zemského soudu St. Pölten, Rakouská republika, ze dne 15. 1. 2024, sp. zn. 19 Hv 136/23a – 113.2, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu v St. Pölten, Rakouská republika (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 15. 1. 2024, sp. zn. 19 Hv 136/23a – 113.2, který nabyl právní moci ohledně J. G. (dále jen „odsouzené“) téhož dne a ohledně J. P. (dále jen „odsouzeného“) dne 19. 1. 2024, byli odsouzení uznáni vinnými ze spáchání zločinu převaděčství podle § 114 odst. 1, odst. 3 bodu 1 a 2, odst. 4 prvního případu FPG (rakouského zákona o cizinecké policii). Za uvedený zločin byl odsouzenému cizozemským soudem uložen (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, odsouzené (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzení shora uvedeného zločinu (stručně řečeno) dopustili takto:
ve Vídni, jakož i ve XY a na jiných místech, vědomě a úmyslně ve spolupráci jako spolupachatelé a soustavně za účelem výdělku (§ 70 odst. 1 bod 3 StGB -rakouského trestního zákona), napomáhali k protiprávnímu vstupu nebo průjezdu cizinců do členského státu Evropské unie či přes něj nebo do státu sousedícího s Rakouskem, a to v úmyslu neoprávněně obohatit sebe nebo třetí osobu odměnou poskytnutou za toto jednání, přičemž čin podle § 114 odst. 1 FPG spáchali ve vztahu nejméně ke třem cizincům a v rámci zločinného spolčení, které jako spojení více než dvou osob vytvořené na delší dobu, totiž jmenovaných a dalších neznámých osob, směřovalo k tomu, aby jeho členové průběžně páchali přečiny podle § 114 odst. 1 FPG, a to tak, že J. P. a J. G. uvedené osoby za přislíbenou odměnu nejprve ubytovali a zaopatřili v bytě užívaném převaděči, který J. P. a J. G. obývali na adrese XY Vídeň, XY XY, a J. P. je následně vyzvedl osobním automobilem a přepravil je do Německa nebo Francie; H. Ö. pak udržoval průběžný kontakt s osobami odpovědnými za převaděčství, pověřil J. P. a J. G., jimž bezplatně poskytl k vlastnímu užívání svůj byt na adrese XY Vídeň, XY, aby jej provozovali jako přechodné ubytování pro převáděné osoby, poskytl P. osobní automobily Opel Corsa, registrační značka XY, a Citroën Picasso, registrační značka XY, a pověřil jej, aby v nich převáděné osoby dále přepravoval do Německa nebo Francie, přičemž J. P. následně provedl tyto činy převaděčství:
1./ koncem července 2023 průvoz šesti osob do Francie; 2./ dne 1. 8. 2023 průvoz čtyř osob z Rakouska přes Německo do Belgie a Francie; 3./ v období od 7. do 9. 8. 2023 H. Ö. převedl do Rakouska turecké státní příslušníky A. G., Y. C. a S. E., jakož i její děti Y. E. a H. E., a afghánského státního příslušníka G. S., a dne 8. 8. 2023 dále převedl A. G., Y. C. a G. S. do Německa; J. P. byl s uvedenými osobami dne 8. 8. 2023 po dopravní kontrole zastaven na rychlostní silnici XY v oblasti XY a S. E. byla společně se svým dítětem nalezena dne 9. 8. 2023 při prohlídce bytu na adrese XY Vídeň, XY. 3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli pravomocně odsouzeni soudem jiného členského státu Evropské unie, konkrétně příslušným soudem Rakouské republiky. Předmětné odsouzení se navíc týká skutku, který je trestný i podle právního řádu České republiky (jmenovitě trestného činu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 tr. zákoníku). Cizozemské odsouzení bylo zaznamenáno do evidence rejstříku trestů dne 27. 6. 2024.
7. Konkrétně jednání odsouzených vykazuje nejméně znaky pokračujícího zločinu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ve spojení s § 116 tr. zákoníku. Je tomu tak proto, neboť ze skutkových zjištění cizozemského soudu vyplývá, že odsouzení svým jednáním jednak umožnili ilegálním migrantům nedovolené překročení státní hranice a jednak jim umožnili přepravit se přes území Rakouské republiky. Uvedeného jednání se dopustili za úplatu a jako členové organizované skupiny. Formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny.
8. Pouze na okraj Nejvyšší soud podotýká, že je nerozhodné, že odsouzení umožnili ilegálním migrantům přepravit se přes území Rakouské republiky, nikoliv přes území České republiky, neboť pro účely posouzení podmínky oboustranné trestnosti je třeba vycházet z metody tzv. analogické transpozice, podle níž se v takové situaci na cizí stát nahlíží jako na Českou republiku (srov. přiměřeně HUCLOVÁ, H. In: POLÁK, P., HUCLOVÁ, H., KUBÍČEK, M. Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Komentář. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2020, s. 248). Formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny.
9. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy. Odsouzení totiž svým jednáním zasáhli do zájmu státu na ochraně státního území před nelegální migrací, který je realizován kontrolou osob, které překračují jeho státní hranici. Jde-li o druh uložených trestů, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že oběma odsouzeným byl cizozemským soudem uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení J. P. a J. G. výše označeným rozsudkem cizozemského soudu hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
10. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 9. 2026
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu