Plný text
11 Tcu 110/2026-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 9. 2026 o návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, takto:
I. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky J. F., rozsudkem Okresního soudu ve Schwandorfu, Spolková republika Německo, ze dne 14. 11. 2023, sp. zn. 4 Ds 145 Js 406/23, jíž byl uznán vinným v bodech 1) a 4) trestnými činy řízení pod vlivem alkoholu z nedbalosti podle § 316 odst. 1, 2 německého trestního zákoníku a v bodě 3) trestným činem úmyslného ublížení na zdraví podle § 223 odst. 1 a § 230 odst. 1 německého trestního zákoníku v souběhu s pokusem vydírání podle § 240 odst. 1, 2, 3, § 22 a § 23 německého trestního zákoníku, a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců se hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky J. F., rozsudkem Okresního soudu ve Schwandorfu, Spolková republika Německo, ze dne 14. 11. 2023, sp. zn. 4 Ds 145 Js 406/23, jíž byl uznán vinným v bodě 2) trestným činem úmyslného ublížení na zdraví podle § 223 odst. 1 a § 230 odst. 1 německého trestního zákoníku, a jí odpovídající části trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců.
Odůvodnění:
1. Ve výroku citovaným cizozemským rozsudkem, který nabyl právní moci dne 1. 2. 2024, byl J. F. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným trestnými činy - v bodech 1) a 4) řízením pod vlivem alkoholu z nedbalosti podle § 316 odst. 1, 2 německého trestního zákoníku (dále jen „StGB“), - v bodě 2) úmyslným ublížením na zdraví podle § 223 odst. 1 a § 230 odst. 1StGB, - v bodě 3) úmyslným ublížením na zdraví podle § 223 odst. 1 a § 230 odst. 1 StGB v souběhu s pokusem vydírání podle § 240 odst. 1, 2, 3, § 22 a § 23 StGB. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k (nepodmíněnému) trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let. Dále bylo rozhodnuto o tom, že orgán příslušný k vydávání řidičských oprávnění nesmí odsouzenému po dobu dalších 6 měsíců udělit řidičské oprávnění a odsouzenému se na dobu 3 měsíců zakazuje řídit v silničním provozu motorová vozidla.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se trestných činů dopustil následovně:
1) Obžalovaný jel dne 15. 11. 2022 kolem 20:45 hod. na elektrické koloběžce s pojistnou registrační značkou XY po XY XY, ačkoli byl v důsledku předchozího požití alkoholu nezpůsobilý k řízení. Vzorek krve odebraný obžalovanému dne 15. 11. 2022 ve 21:30 hod. vykázal koncentraci alkoholu v krvi 1,46 ‰. Obžalovaný mohl a měl při kritickém sebehodnocení svou nezpůsobilost k řízení rozpoznat. Tímto činem se obžalovaný projevil jako nezpůsobilý k řízení motorových vozidel.
2) Dne 23. 1. 2023 kolem 22:30 hod. udeřil obžalovaný v tehdejším společném ubytování na adrese XY, XY, svého spolubydlícího M. M. otevřenou dlaní do týlu, a to bez jakéhokoli ospravedlňujícího důvodu. Poškozený tím utrpěl bolesti, jak obžalovaný přinejmenším předvídal a byl s tím srozuměn. Státní zastupitelství považuje vzhledem ke zvláštnímu veřejnému zájmu na trestním stíhání za nutné zasáhnout z úřední povinnosti. Dechová zkouška na alkohol provedená u obžalovaného dne 23. 1. 2023 ve 23:33 hod. vykázala koncentraci alkoholu v dechu 0,95 mg/l.
3) Dne 30. 1. 2023 kolem 21:40 hod. obžalovaný ve společné kuchyni ubytování na adrese XY, XY, řekl poškozené Z. P., že jí „podřízne krk, jestliže ještě jednou rozsvítí světlo“. Navzdory jeho záměru se poškozená tohoto jednání nezdržela. Poté, co svědek I. V. obžalovaného nakrátko odvedl z kuchyně, se obžalovaný do kuchyně výše uvedeného ubytování zase vrátil. Následně obžalovaný na základě nově pojatého úmyslu bez ospravedlňujícího důvodu udeřil poškozenou Z. P. pěstí do obličeje, čímž jí způsobil otřes mozku, zlomeninu nosní kosti a tržnou ránu na hřbetu nosu, což obžalovaný přinejmenším předvídal a byl s tím srozuměn. Návrh na trestní stíhání byl podán v řádné formě a ve lhůtě. Dechová zkouška na alkohol provedená u obžalovaného dne 30. 1. 2023 ve 22:07 hod. vykázala koncentraci alkoholu v dechu 0,91 mg/l.
4) Obžalovaný jel dne 21. 4. 2023 kolem 21:28 hod. na malém elektrickém vozidle – elektrické koloběžce s pojistnou registrační značkou XY po XY v XY, ačkoli byl v důsledku předchozího požití alkoholu nezpůsobilý k řízení. Vzorek krve odebraný obžalovanému dne 21. 4. 2023 ve 22:13 hod. vykázal koncentraci alkoholu v krvi 1,39 ‰. Obžalovaný mohl a měl při kritickém sebehodnocení svou nezpůsobilost k řízení rozpoznat. Tímto činem se obžalovaný projevil jako nezpůsobilý k řízení motorových vozidel.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že zákonné podmínky pro pozitivní rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona jsou splněny pouze částečně.
5. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, konkrétně příslušným soudem Spolkové republiky Německo. Cizozemské odsouzení bylo zaznamenáno do evidence rejstříku trestů dne 15. 2. 2024.
7. Ohledně oboustranné trestnosti činu zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2000, sp. zn. 11 Tcu 6/2000, uveřejněné pod č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Dále platí, že je-li předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, hledí se jako na odsouzení soudem České republiky v takovém případě jen na část odsouzení, která se týká skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna, určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska jako na odsouzení soudem České republiky, je však nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle § 4a odst. 3 zákona (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2000, sp. zn. 11 Tcu 6/2000, uveřejněné pod č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), Nejvyšší soud zamítne.
8. Nejvyšší soud při posuzování dané věci dospěl k závěru, že jednání odsouzeného popsané pod body 1) a 4) cizozemského rozsudku podle tuzemské právní úpravy odpovídá trestnému činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku. Řízení motorového vozidla podnapilou osobou představuje činnost ve smyslu § 274 tr. zákoníku, neboť možnost ohrožení chráněných zájmů vyplývá již ze samotné povahy motorového vozidla, které je v důsledku motorové síly způsobilé vyvolat závažné následky na životě, zdraví i majetku. Elektrická koloběžka podle svých technických parametrů představuje motorové vozidlo ve smyslu § 2 písm. g) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, neboť se jedná o nekolejové vozidlo poháněné vlastní pohonnou jednotkou, což potvrzuje i skutečnost, že obě koloběžky měly pojistnou registrační značku.
9. Skutek popsaný pod bodem 3) cizozemského rozsudku by podle českého právního řádu vykazoval znaky trestného činu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, jelikož z odůvodnění cizozemského rozsudku vyplývá, že poškozená měla následkem úderu odsouzeného 3 týdny zavázaný nos, což je stav, který ji bezpochyby omezoval v běžném způsobu života. Odůvodnění cizozemského rozhodnutí dále obsahuje také informaci o tom, že odsouzený měl v ruce nůž při vyřknutí věty adresované poškozené ve znění, že jí „podřízne krk, jestliže ještě jednou rozsvítí světlo“. Toto jednání tak naplňuje znaky trestného činu nebezpečného vyhrožování podle § 353 tr. zákoníku, jelikož právě nůž v ruce mohl v poškozené vzbudit důvodnou obavu o její zdraví.
10. Naopak skutek uvedený v bodu 2) rozsudku cizozemského soudu nevykazuje znaky žádného z trestných činů podle příslušných právních předpisů České republiky – srov. zejména § 122 tr. zákoníku, ze kterého vyplývá, že o trestný čin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku by se jednalo v případě, že by jednáním odsouzeného byl způsobem negativní následek nikoli jen po krátkou dobu, což podle judikatury odpovídá zpravidla 7 kalendářním dnům. Podle Nejvyššího soudu tato podmínka naplněna nebyla.
11. Odpovídající část trestu připadající na oboustranně trestné jednání určil Nejvyšší soud na 18 měsíců z uložených 24 měsíců, k čemuž si dopomohl výpočtem vycházejícím z cizozemského rozsudku. Ten uvádí výměru trestu odnětí svobody připadající na jednotlivé skutky. Z cizozemského rozsudku plyne, že za skutky pod bodem 1) a 4) by připadl na každý z nich trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců, za skutek pod bodem 2) trest v trvání 7 měsíců a za skutek pod bodem 3) trest v trvání 1 roku a 4 měsíců. Celkový součet takto vyjádřených trestů činí 29 měsíců. Skutku pod bodem 2) odpovídá podíl 7 měsíců, tedy přibližně jedna čtvrtina celkové trestní sankce. Jelikož tento skutek není podle českého práva oboustranně trestný, uložený trest odnětí svobody v trvání 2 let Nejvyšší soud o čtvrtinu ponížil. Dle tohoto výpočtu na něj tak připadá 6 měsíců, zatímco na zbývající skutky splňující podmínku oboustranné trestnosti připadá 18 měsíců.
12. Stran oboustranně trestného jednání a jemu odpovídajícího trestu odnětí svobody jsou konečně dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený totiž svým jednáním úmyslně porušil zájem na ochraně života a zdraví lidí a jejich majetku. Odsouzenému byl určen trest přesahující výměru jednoho roku odnětí svobody, která je dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu – viz např. usnesení ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018 – pokládána za mez, u níž závažnost činu a druh trestu ve smyslu § 4a odst. 3 zákona opodstatňuje závěr, že na cizozemské rozhodnutí se hledí jako na odsouzení tuzemským soudem.
13. Z popsaných důvodů Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti vyhověl zčásti a ve zbytku ji zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 9. 2026
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu Vypracoval: Mgr. Ondřej Vítů
soudce