Plný text
11 Tcu 112/2026-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. 10. 2026 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky D. W., rozsudkem Okresního soudu Wunsiedel, Spolková republika Německo, ze dne 5. 12. 2023, sp. zn. 2 Ls 2400 Js 10612/23, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Wunsiedel, Spolková republika Německo (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 5. 12. 2023, sp. zn. 2 Ls 2400 Js 10612/23, který nabyl právní moci 13. 12. 2023, byl D. W. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestného činu úmyslného ublížení na zdraví ve dvou případech. Za uvedený trestný čin byl odsouzenému cizozemským soudem uložen (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání dvou let.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený shora uvedených trestných činů (stručně řečeno) dopustil takto:
Dne 27. 5. 2023 se nacházel společně s R. E., K. M. L., M. H., Ch. S., K. W. a N. F. na Svátku na mostě v XY, XY, XY.
1a. Dne 28. 5. 2023 kolem 00:15 hodin odsouzený ve festivalovém stanu Svátku na mostě v XY zranil N. M. F. tak, že poškozeného přibližně čtyřikrát udeřil pěstí do obličeje. Poškozený F. tím utrpěl, jak odsouzený přinejmenším předvídal a byl s tím srozuměn, tržnou ránu u pravého oka a krvácející ránu na pravém uchu. Dále zranil K. W. tak, že poškozeného udeřil pěstí do levého spánku. Poškozený W. tím utrpěl, jak odsouzený přinejmenším předvídal a byl s tím srozuměn, lehký otřes mozku a otok levého spánku trvající tři dny. Poškozený F. kromě toho v důsledku uvedeného utrpěl trojnásobnou zlomeninu levé lícní kosti, která se tím trvale posunula směrem do zadní části obličeje. Poškozený F. byl po dobu jednoho týdne hospitalizován v Univerzitní nemocnici v Řezně.
1b. Poté, co dorazila policie a poškozeným F. a W. byla poskytnuta lékařská péče, se odsouzený kolem 00:50 hodin v areálu Svátku na mostě v XY na úrovni mostu na adrese XY, XY setkal s R. E., K. M. L., M. H. a Ch. S. Došlo ke sporu, během něhož odsouzený zranil R. B. E. tak, že ji udeřil do obličeje. Poškozená E. tím utrpěla, jak odsouzený přinejmenším předvídal a byl s tím srozuměn, bolesti a krvácení z nosu. Následně odsouzený udeřil Ch. M. S. do obličeje tak silně, že tento upadl na zem. Při pádu se Ch. M. S. udeřil do hlavy a utrpěl tím, jak odsouzený přinejmenším předvídal a byl s tím srozuměn, zlomeninu spodiny lební a kontuzní krvácení. Zpočátku byl po určitou dobu v bezvědomí. Poškozený S. se poté vydal do nemocnice Klinikum Fichtelgebirge, kterou však brzy opět opustil. V důsledku poranění hlavy došlo dne 6. 6. 2023 u poškozeného S. k selhání jater. Poškozený S. byl proto od 6. 6. 2023 do 12. 6. 2023 léčen v Klinikum Fichtelgebirge, nejprve na jednotce intenzivní péče a poté na standardním oddělení. Poškozený S. byl v důsledku skutku znovu práce schopný až od konce července 2023 a i poté musel nejprve absolvovat pracovní reintegraci, takže byl teprve po třech týdnech opět schopen běžně pracovat. Tím vznikla poškozenému S. ztráta na výdělku ve výši přibližně 1 200 eur. 3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, konkrétně příslušným soudem Spolkové republiky Německo. Předmětné odsouzení se navíc týká skutků, které jsou trestné i podle právního řádu České republiky (jmenovitě trestného činu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 tr. zákoníku, trestného činu ublížení na zdraví podle § 146 tr. zákoníku a trestného činu výtržnictví podle § 358 tr. zákoníku). Cizozemské odsouzení bylo zaznamenáno do evidence rejstříku trestů dne 10. 1. 2024. 7. Konkrétně jednání odsouzeného, popsané v rozsudku cizozemského soudu vykazuje přinejmenším znaky pokračujícího přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve spojení s § 116 tr. zákoníku [srov. bod 1) opisu z rejstříku trestů odsouzeného]. Další jednání odsouzeného popsané pod bodem 1a. rozsudku vůči poškozenému F. pak vykazuje přinejmenším znaky přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku. Konečně jednání odsouzeného popsané pod bodem 1b. rozsudku cizozemského soudu vůči poškozenému S. vykazuje přinejmenším znaky zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. g) tr. zákoníku [srov. bod 1) opisu z rejstříku trestů odsouzeného]. Formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený totiž svým jednáním porušil více právem chráněných zájmů, a to zájem na ochraně lidského zdraví a rovněž zájem na ochraně klidného mezilidského soužití. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl cizozemským soudem uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení D. W. výše označeným rozsudkem cizozemského soudu hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. 10. 2026
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu