Plný text
11 Tcu 113/2026-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 10. 2026 o návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky L. Z., rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 24. 4. 2024, sp. zn. 201 Ls 382 Js 6901/23, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 24. 4. 2024, sp. zn. 201 Ls 382 Js 6901/23, který nabyl právní moci dne 3. 5. 2024, byl L. Z. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže podle § 242 odst. 1, § 243 odst. 1 č. 3, § 248a německého trestního zákoníku (dále jen „StGB“). Za uvedený trestný čin byl odsouzenému cizozemským soudem uložen (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 3 (tří) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený shora uvedeného trestného činu dopustil zkráceně řečeno tím, že se v blíže nezjištěné době, avšak před 4. 10. 2022 rozhodl opatřit si pokračujícím pácháním krádeží zdroj příjmů určitého trvání a nikoli zanedbatelného rozsahu a v období mezi 4. 10. 2022 a 27. 1. 2024 odcizil ze 17 prodejen v Drážďanech a v XY zboží byla celkové hodnotě 2 834,38 EUR.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18 přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu jednoznačně vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, konkrétně příslušným soudem Spolkové republiky Německo. Cizozemské odsouzení bylo zaznamenáno do evidence českého rejstříku trestů dne 7. 6. 2024.
7. U odsouzeného skutku je zachována oboustranná trestnost. Skutek podle právního řádu České republiky naplňuje znaky pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), f) tr. zákoníku, neboť odsouzený si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou (2 834,38 EUR), a současně byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen [poslední dílčí útok je cizozemským rozsudkem datován ke dni 27. 1. 2024, přičemž podle bodu 16) opisu rejstříku trestů odsouzeného nabyl dne 30. 10. 2023 právní moci rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 3 T 88/2022, jímž byl odsouzený uznám vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku]. Formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se totiž dopustil trestného činu, jehož objektem je zájem na ochraně vlastnického práva, přičemž společenskou škodlivost jeho jednání zvyšuje jak četnost útoků, tak i skutečnost, že tento trestný čin páchal i v době, kdy byl souzen pro jiné krádeže. Byl mu uložen trest odnětí svobody přesahující výměru jednoho roku odnětí svobody, která je podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu – viz např. usnesení ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018 – pokládána za mez, u níž závažnost činu a druh trestu ve smyslu § 4a odst. 3 zákona opodstatňuje závěr, že na cizozemské rozhodnutí se hledí jako na odsouzení tuzemským soudem.
9. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.