Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníKategorie E - rutinní

Spisová značka

11 Tcu 116/2026

Téma · generováno AIUznání odsouzení z jiného členského státu EU

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 7. 10. 2026ECLI:CZ:NS:2026:11.TCU.116.2026.1

Shrnutí · generováno AI

Ministerstvo navrhlo, aby se na německé odsouzení českého občana za zneužití platební karty, odpor vůči policistům a krádež pohlíželo jako na české odsouzení. Nejvyšší soud zjistil splnění podmínek oboustranné trestnosti i dostatečné závažnosti vzhledem k nepodmíněnému trestu jednoho roku. Návrhu proto vyhověl.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb. se na pravomocné odsouzení českého občana soudem jiného členského státu EU hledí jako na odsouzení českým soudem, je-li čin trestný i v České republice a odůvodňují-li to závažnost činu a druh uloženého trestu. Tyto podmínky byly splněny u jednání odpovídajícího trestným činům proti platebním prostředkům, násilí proti úřední osobě a krádeže; uložený nepodmíněný trest jednoho roku odnětí svobody závažnost věci dostatečně vyjadřuje.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
    Zobrazit v textu
  • Byl mu uložen trest dosahující výměry 1 roku odnětí svobody, která je podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu – viz např. usnesení ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018 – pokládána za mez, u níž závažnost činu a druh trestu ve smyslu § 4a odst. 3 zákona opodstatňuje závěr, že na cizozemské rozhodnutí se hledí jako na odsouzení tuzemským soudem.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Plný text

11 Tcu 116/2026-26

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. 10. 2026 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky F. L., rozsudkem Okresního soudu ve Straubingu, Spolková republika Německo, ze dne 22. 2. 2024, sp. zn. 12 Ds 704 Js 26726/23, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Okresního soudu ve Straubingu, Spolková republika Německo (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 22. 2. 2024, sp. zn. 12 Ds 704 Js 26726/23, který nabyl právní moci dne 22. 2. 2024, byl F. L. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestných činů padělání veřejných listin v šesti případech, a to ve vícečinném souběhu se dvěma případy kladení odporu úředním osobám, spáchanými v jednočinném souběhu s ublížením na zdraví z nedbalosti, a dále ve vícečinném souběhu s krádeží, a to podle § 274 odst. 1, bod 2, § 113 odst. 1, § 229, § 230, § 242 odst. 1, § 52 a § 53 německého trestního zákoníku. Za uvedené trestné činy byl odsouzenému cizozemským soudem uložen (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání jednoho roku.

2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený shora uvedených trestných činů dopustil následovně:

I) V blíže nezjištěné době dne 15. 8. 2023 nebo dne 16. 8. 2023 před 10:08 hod. nalezl obžalovaný na území města XY, patrně v XY, platební kartu poškozené F., nebo ji obdržel od blíže nezjištěné osoby. Obžalovaný použil platební kartu poškozené prostřednictvím platební funkce bez zadání PIN, nakoupil si zboží a zatížil přitom účet poškozené. Při každém takovém jednání přitom věděl, že každý převod vede ke změně stávajícího dispozičního rámce a že není oprávněn takovou změnu provést. Přitom také alespoň zamýšlel, aby byla oprávněná osoba omezena ve svém právu shromažďovat důkazy. Jednalo se celkem o 6 transakcí provedených dne 16. 8. 2023 v celkové výši 30,85 EUR.

II) Dne 16. 8. 2023 kolem 18:23 hod. se do parku na XY, XY, dostavili policisté F., B., B., W., B. a V. B., kteří byli již podle vnějšího vzhledu rozpoznatelní jako policisté, neboť byli zavoláni kvůli agresivnímu chování obžalovaného. Vzhledem k jeho nadále trvajícímu agresivnímu chování mu policejní komisař F. sdělil, že bude z bezpečnostních důvodů zadržen a že musí jít s nimi. Obžalovaný se poté pokusil místo zákroku opustit. Policejní komisař F. tomu zabránil tak, že spolu s policejním komisařem W. uchopil obviněného za paži. Obžalovaný kladl odpor proti tomuto – jak věděl, zákonnému – opatření tím, že se pokoušel vyprostit ze sevření škubáním a vzpíráním. Aby tomu zabránil, srazil policejní komisař F. obžalovaného na zem. Tam pak obžalovaného drželo pět policistů a nakonec se mu podařilo nasadit pouta. Policejní komisař F. si odřel levou nohu, když obžalovaného srážel na zem. Pro obžalovaného to bylo předvídatelné a mohl tomu zabránit.

III) Dne 12. 9. 2023 kolem 14:30 hod. odcizil obžalovaný batoh poškozeného M. v hodnotě přibližně 50 EUR, který poškozený odložil před supermarketem XY na adrese XY, XY, aby si jej i s obsahem ponechal.

3. Dne 25. 9. 2026 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu doručen návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „citovaný zákon“ nebo „zákon“), o tom, že se na odsouzení F. L. rozsudkem Okresního soudu ve Straubingu, Spolková republika Německo, ze dne 22. 2. 2024, sp. zn. 12 Ds 704 Js 26726/23, který nabyl právní moci dne 22. 2. 2024, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že v daném případě jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.

5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zákonu č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 1. 7. 2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno Rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence).

6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie. Cizozemské odsouzení bylo zaznamenáno do evidence českého rejstříku trestů dne 21. 3. 2024.

7. Rovněž podmínka oboustranné trestnosti je splněna, neboť předmětné odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky.

8. Jednání pod bodem I) je možno kvalifikovat jako přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku v souběhu s přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku. Odsouzený jednak neoprávněně přechovával platební prostředek jiného, a nadto jej zneužil i k platbě v celkové výši 30,85 EUR, a takto si počínal navzdory tomu, že pro jiné krádežní jednání byl v posledních třech letech odsouzen. 9. Skutek pod bodem II) vykazuje znaky přečinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť se odsouzený pokoušel vyprostit škubáním a vzpíráním se policistům, kteří se jej při výkonu své pravomoci snažili po předchozím slovním upozornění zadržet.

10. Konečně jednání odsouzeného popsané pod bodem III) je nutno kvalifikovat jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku. Odsouzený si přisvojil batoh v hodnotě 50 EUR, ačkoli byl v posledních třech letech za takový čin odsouzen. Jak se mohl Nejvyšší soud přesvědčit z originálního znění cizozemského rozsudku, odsouzený byl za krádež (ve spojení s ublížením na zdraví, v souběhu s pokusem o ublížení na zdraví) Okresním soudem v Regensburgu – pravomocně dne 4. 7. 2023 – odsouzen (viz str. 2 cizozemského rozsudku). Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.

11. Konečně v posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený svým jednáním pod bodem I) zasáhl do zájmu státu na bezpečnosti a důvěryhodnosti platebního styku a platebních prostředků, pod bodem II) do ochrany řádného a nerušeného autoritativního výkonu pravomoci orgánů veřejné moci prostřednictvím úředních osob a pod bodem III) do zájmu státu na ochraně majetku. Byl mu uložen trest dosahující výměry 1 roku odnětí svobody, která je podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu – viz např. usnesení ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018 – pokládána za mez, u níž závažnost činu a druh trestu ve smyslu § 4a odst. 3 zákona opodstatňuje závěr, že na cizozemské rozhodnutí se hledí jako na odsouzení tuzemským soudem.

12. Z popsaných podstatných důvodů Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti zcela vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. 10. 2026

JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu Vypracoval: Mgr. Ondřej Vítů

soudce

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací