Plný text
11 Tcu 117/2026-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. 10. 2026 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky V. R., rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 24. 1. 2024, sp. zn. 201 Ls 387 Js 18494/22, který nabyl právní moci téhož dne, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 24. 1. 2024, sp. zn. 201 Ls 387 Js 18494/22, který nabyl právní moci téhož dne, byl V. R. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným trestným činem krádeže vloupáním do obydlí a trestným činem krádeže v jednočinném souběhu s poškozením cizí věci ve dvou případech podle § 242 odst. 1, § 244 odst. 1 č. 3, odst. 4, § 303 odst. 1, § 303c, § 52, § 53 německého trestního zákoníku (StGB). Za toto jednání byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Drážďanech se V. R. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že 1) v blíže již nezjistitelnou dobu mezi 6. 9. 2021 kolem 07:30 hod. a 8. 9. 2021 kolem 15:30 hod. si násilným odstraněním překážky bránící ve vstupu zajistil přístup do rodinného domu manželů G. na adrese XY, Drážďany, a to tak, že rozbil okenní tabuli, následně po žebříku vnikl do rodinného domu a odkud odcizil tašku v hodnotě 50,00 EUR, aby si ji ponechal, čímž poškozeným způsobil majetkovou škodu ve výši přibližně 300,00 EUR; 2) v blíže již nezjistitelnou dobu mezi 24. 8. 2021 a 11. 9. 2021 kolem 10:30 hod. si násilným odstraněním překážky bránící ve vstupu zajistil přístup do zahradní chaty H. L. L. na adrese XY, XY, a to tak, že rozbil okenní tabuli, následně tímto oknem prolezl a vstoupil do zahradní chaty, z níž odcizil tabulku čokolády a láhev vody, aby si je ponechal, čímž poškozenému způsobil majetkovou škodu ve výši přibližně 80,00 EUR; 3) v blíže již nezjistitelnou dobu mezi 5. 9. 2021 kolem 09:30 hod. a 11. 9. 2021 kolem 10:30 hod. si násilným odstraněním překážky bránící ve vstupu zajistil přístup do zahradní chaty A. H. na adrese XY, XY, a to tak, že rozbil skleněnou tabuli, následně tímto oknem prolezl a vstoupil do zahradní chaty, kde snědl dvě tam uložené konzervy, a to sklenici párků Bockwurst a konzervu šunkového salámu. Odsouzený se dále pokusil vypáčit dveře uvnitř zahradní chaty, což se mu však nepodařilo. V důsledku tohoto jeho jednání – jak přinejmenším předvídal a byl s tím srozuměn – došlo k poškození dveří v místě dřevěné konstrukce, čímž poškozenému způsobil majetkovou škodu ve výši přibližně 100,00 EUR. 3. Dne 29. 9. 2026 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon“), o tom, že se na výše citované pravomocné odsouzení Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 24. 1. 2024, sp. zn. 201 Ls 387 Js 18494/22, který nabyl právní moci téhož dne, ve vztahu k osobě V. R. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. 6. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zákonu č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 1. 7. 2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České publiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno českému rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence).
7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že V. R. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, resp. soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž toto odsouzení bylo notifikováno českému rejstříku trestů již dne 29. 2. 2024. Předmětné odsouzení se navíc týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), f) tr. zákoníku, spáchaného v jednočinném souběhu s pokračujícím přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a pokračujícím přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění německého soudu totiž jasně plyne, že si odsouzený celkem třemi dílčími útoky (jež byly ve smyslu § 116 tr. zákoníku vedeny jednotným záměrem a byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí, jakož i předmětem útoku) přisvojil cizí věci tím, že se jich zmocnil a daný čin spáchal vloupáním (tzn. vniknutím do uzavřeného prostoru lstí, nedovoleným překonáním uzamčení nebo překonáním jiné jistící překážky s použitím síly). Současně svým jednáním po překonání překážky, jejímž účelem je zabránit vniknutí, neoprávněně vnikl do obydlí jiného, za které lze považovat mimo jiné i zahradní chatu, pakliže slouží (byť po přechodnou dobu) k uspokojování bytových potřeb poškozeného. V neposlední řadě svým jednáním poškodil cizí věci a způsobil tím na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 10.000 Kč. Oboustranná trestnost jednání odsouzeného popsaného ve výrokové části rozsudku německého soudu je navíc dána rovněž jeho trestní minulostí, neboť se výše uvedeného jednání dopustil přesto, že byl za takový čin (v podobě neoprávněného přisvojení si cizí věci) v posledních třech letech odsouzen a potrestán. Z aktuálního opisu z rejstříku trestů totiž jasně plyne, že se odsouzený uvedeného jednání dopustil před uplynutím zákonné tříleté lhůty [z pohledu českého trestního práva rozhodné pro naplnění zákonného znaku speciální recidivy u přečinu krádeže ve smyslu § 205 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku] poté, co byl rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 22. 11. 2017, sp. zn. 3 T 98/2017, který nabyl právní moci téhož dne, uznán vinným mimo jiné přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku, v tehdy účinném znění, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře dvou let a šesti měsíců, který vykonal dne 4. 1. 2020, resp. poté, co byl rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 1 T 23/2021, který nabyl právní moci téhož dne, uznán vinným mimo jiné zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, v tehdy účinném znění, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře dvou let. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 shora citovaného zákona.
8. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména způsobem provedení činu, když nelze pominout, že svým jednáním naplnil zákonné znaky skutkové podstaty hned tří úmyslných trestných činů, kterých se dopustil celkem třemi útoky spáchanými v časovém rozmezí necelých třech týdnů. Přehlédnout přitom nelze ani jeho bohatou trestní minulost, neboť z aktuálního opisu rejstříku trestů je zřejmé, že v rozmezí let 1999 až 2022 byl na území České republiky celkem šestnáctkrát trestně stíhán a odsouzen, a to ve větší míře i pro trestnou činnost majetkového charakteru, byť v důsledku zahlazení některých z těchto odsouzení je na něho třeba zčásti hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Současně byl V. R. v roce 2024 pravomocně odsouzen za další trestnou činnost majetkového charakteru též na území Rakouské republiky, z čehož tak plynou jeho zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států, když ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, mu nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
9. Rovněž ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným shora citovaným rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, uložena (z pohledu dosavadní, konstantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu) nikoli zanedbatelná sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku a šesti měsíců. Za tohoto stavu tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení V. R. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
10. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.