Plný text
11 Tcu 14/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. února 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Z a m í t á s e návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o jiném odsouzení občana České republiky L. Š., rozsudkem Obvodového soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, ze dne 3. 8. 2006, sp. zn. 1034 Ls 365 Js 46898/05.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 3. 8. 2006, byl L. Š. uznán vinným trestným činem nedovoleného obchodování s omamnými látkami, trestným činem nedovoleného získání omamných látek a trestným činem nedovoleného držení omamných látek podle § 29a odst. 1 č. 2, § 29 odst. 1 č. 1, § 1 odst. 1, § 3 odst. 1 č. 1 zákona o omamných látkách Spolkové republiky Německo, § 52, § 53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, a byl mu za to uložen trest pro mladistvé, a to odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců,jehož výkon byl podmíněně odložen.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tak, že v období od dubna roku 2004 do června roku 2005 v M., koupil ve čtyřech případech od odsouzeného D. M. celkem 40 g kokainu za cenu nejméně 65 EUR za 1 g, a dále ve dvou případech 1 kg marihuany za cenu 4,70 EUR za 1 g , a to s úmyslem zakoupené drogy se ziskem prodat.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci však nejsou dány všechny podmínky materiální povahy. Odsouzený L. Š. nezákonně koupil větší množství drogy a to s cílem získat finanční prospěch jejím dalším prodejem. Kritérium závažnosti činu tedy naplněno je. Nikoli však též kritérium druhu uloženého trestu odůvodňující zápis do evidence Rejstříku trestů. Ze spisového materiálu vyplývá, že L. Š. byl v této trestní věci posuzován jako mladistvý pachatel a také jako mladistvému mu byl ukládán toliko podmíněný trest odnětí svobody s tím, že takový postih pro něj bude dostatečným varováním. Nejvyšší soud České republiky, i přes nepochybnou závažnost předmětné trestné činnosti, je toho názoru, že uložený podmíněný trest odnětí svobody vzhledem ke svému charakteru, zařazení v hierarchii sankcí v českém trestním právu a vzhledem k tomu, že byl ukládán L. Š. jako mladistvému postup podle shora uvedeného ustanovení neodůvodňuje. V tomto směru Nejvyšší soud neshledal důvodu ke změně své dosavadní judikatury (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2006, sp. zn. 11 Tcu 12/2006).
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. února 2007
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík