Plný text
11 Tcu 33/2016-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. 5. 2016 k podnětu Krajského soudu v Ostravě na zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2015, sp. zn. 11 Tcu 70/2015, v trestní věci R. R., takto:
Podle analogie § 4 odst. 4 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2015, sp. zn. 11 Tcu 70/2015, jímž bylo ve smyslu ustanovení § 4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně občana České republiky R. R., rozhodnuto, že se na jeho odsouzení rozsudkem Zemského soudu Wiener Neustadt, Rakouská republika, ze dne 4. 8. 2014, sp. zn. 42 Hv 23/14x, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu Vídeň, Rakouská republika, ze dne 16. 10. 2014, sp. zn. 18 Bs 276/14s, hledí jako na odsouzení soudem České republiky, zrušuje.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu Wiener Neustadt, Rakouská republika, ze dne 4. 8. 2014, sp. zn. 42 Hv 23/14x, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu Vídeň, Rakouská republika, ze dne 16. 10. 2014, sp. zn. 18 Bs 276/14s, který nabyl právní moci téhož dne, byl R. R. uznán vinným trestným činem částečně dokonané krádeže vloupáním, částečně pokusem krádeže vloupáním, v obou případech za účelem obživy, podle rakouského trestního zákona, a odsouzen k dodatečnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků.
Nejvyšší soud k návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) rozhodl usnesením ze dne 24. 9. 2015, sp. zn. 11 Tcu 70/2015, tak, že se na odsouzení občana České republiky R. R., výše označeným rozsudkem cizozemského soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Dne 20. 4. 2016 ve věci sp. zn. 67 T 4/2015 podal Krajský soud v Ostravě Nejvyššímu soudu podnět ke zrušení výše uvedeného usnesení Nejvyššího soudu podle analogie § 4 odst. 4 zákona, neboť ve věci tohoto odsouzeného bylo již rozhodnuto, že se předmětné cizozemské rozhodnutí uznává na území České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zrušení usnesení, jímž ohledně občana České republiky R. R., výše označeným rozsudkem cizozemského soudu, rozhodl, že se na jeho odsouzení hledí jako na odsouzení soudem České republiky. Podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona platí, že do evidence Rejstříku trestů se zaznamenávají též údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozhodnutí takového soudu rozhodl soud podle zvláštního právního předpisu a uznané rozhodnutí bylo cizozemským soudem vydáno pro čin trestný i podle právního řádu České republiky.
Podle § 4 odst. 4 zákona platí, že pokud byly do Rejstříku trestů zaznamenány údaje o jiném odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby podle § 4 odst. 2 nebo 3 zákona a soud podle zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále též „z. m. j. s.“) následně rozhodne o uznání takového rozhodnutí, Nejvyšší soud z podnětu tohoto soudu zruší své předchozí rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení; Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání rozhodnutí. Na rozhodnutí cizozemského soudu nebo mezinárodního soudu zaznamenaná do evidence Rejstříku trestů podle § 4 odst. 1 až 3 zákona se hledí jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 5 zákona).
Podle § 4a odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají též údaje o pravomocných odsouzeních občanů České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie v trestním řízení a údaje navazující na tato odsouzení, a to na základě informací zaslaných jinými členskými státy Evropské unie.
Podle § 4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. 67 T 4/2015, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. 2 To 68/2015, bylo rozhodnuto, že podle § 306 odst. 1 z. m. j. s., se na území České republiky uznává:
- pravomocný rozsudek Zemského soudu Wiener Neustadt, Rakouská republika, ze dne 4. 8. 2014, sp. zn. 42 Hv 23/14x, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu Vídeň, Rakouská republika, ze dne 16. 10. 2014, sp. zn. 18 Bs 276/14s, který nabyl právní moci téhož dne, jímž byl R. R. uznán vinným trestným činem částečně dokonané krádeže vloupáním, částečně pokusem krádeže vloupáním, v obou případech za účelem obživy, podle rakouského trestního zákona, a odsouzen k dodatečnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, přičemž tyto skutky by mohly být podle českého práva posouzeny jako přečiny krádeže podle § 205 tr. zákoníku, dílem nedokonané ve stadiu pokusu podle § 21 tr. zákoníku k § 205 tr. zákoníku a porušování domovní svobody podle § 178 tr. zákoníku.
Podle § 306 odst. 1 z. m. j. s. bylo rozhodnuto, že shora uvedený trest se vykoná, přičemž pro jeho výkon byl R. R. podle § 306 odst. 1 za použití § 124 odst. 4 téhož zákona a za použití § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Citovaným rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě byl tedy výše uvedený rozsudek Zemského soudu Wiener Neustadt, Rakouská republika, ze dne 4. 8. 2014, sp. zn. 42 Hv 23/14x, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu Vídeň, Rakouská republika, ze dne 16. 10. 2014, sp. zn. 18 Bs 276/14s, uznán na území České republiky s účinky stanovenými v § 124 odst. 1 z. m. j. s.
I když se současná úprava ustanovení § 4 odst. 4 zákona o Rejstříku trestů nevztahuje na odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie (srov. § 4 odst. 2, 3 tohoto zákona), a v předmětné věci jde o odsouzení soudem Rakouska (tedy členského státu Evropské unie), lze v posuzované věci aplikovat postup podle analogie § 4 odst. 4 zák. č. 269/1994 Sb., který upravuje možnost zrušení předchozího rozhodnutí o zaznamenání údajů o jiném odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby cizozemským soudem podle odst. 2 nebo 3 tohoto ustanovení, jehož smyslem je zamezení situaci, kdy by v rejstříku trestů bylo jedno odsouzení zapsáno dvakrát. Z opisu Rejstříku trestů vyžádaného Nejvyšším soudem dne 25. 4. 2016 přitom vyplývá, že u odsouzeného R. R., je pod body 18) a 19) vykazováno dvakrát totéž předmětné odsouzení cizozemským soudem. A proto, byť dané ustanovení dopadá na odsouzení soudy jiných než členských států Evropské unie, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že takový nežádoucí stav je nutno odstranit jeho analogickou aplikací.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud zrušil své usnesení ze dne 24. 9. 2015, sp. zn. 11 Tcu 70/2015, jímž rozhodl, že se na odsouzení R. R. soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 5. 2016
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu