Plný text
11 Tcu 83/2026-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 7. 2026 o návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky jménem H. L. D., rozsudkem Okresního soudu v Csorně, Maďarsko, ze dne 14. 7. 2022, sp. zn. B.69/2022/35, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Győru, Maďarsko, ze dne 12. 1. 2023, sp. zn. 4.BF.233/2022/12, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Csorně, Maďarsko, ze dne 14. 7. 2022, sp. zn. B.69/2022/35, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Győru, Maďarsko, ze dne 12. 1. 2023, sp. zn. 4.BF.233/2022/12, který nabyl právní moci dne 12. 1. 2023 (dále též jen „cizozemské rozhodnutí“), byl H. L. D. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným trestným činem obchodování s lidmi podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. b) maďarského trestního zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství, za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 4 (čtyř) měsíců a k trestu vyhoštění z území Maďarska v délce 4 (čtyř) let a 8 (osmi) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený trestného činu dopustil zjednodušeně řečeno tím, že
dne 28. 1. 2022 na pokyn jejich klienta, afghánského pašeráka, společně s L. U. převáželi přes maďarské území směrem k maďarsko-rakouské hranici 8 syrských občanů, kteří nelegálně překročili hranici ze Srbska do Maďarska; tito migranti se nacházeli ve vozidle, které řídil obžalovaný L. U., zatímco obžalovaný D. H. L. s přepravou asistoval tím, že jel přímo před druhým vozidlem a fungoval jako hlídka a předjezdec; úmyslem obou obžalovaných bylo pomoci překročit těmto 8 osobám maďarsko-rakouské státní hranice v rozporu se zákonnými ustanoveními.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že v daném případě jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie. Cizozemské odsouzení bylo zaznamenáno do evidence českého rejstříku trestů dne 30. 3. 2023.
7. Rovněž podmínka oboustranné trestnosti je splněna, neboť předmětné odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně nejméně přečinu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť ze skutkových zjištění cizozemského soudu vyplývá, že odsouzený jako doprovodné vozidlo zajišťoval asistenci při převozu 8 nelegálních migrantů přes území Maďarska poté, co tito překročili srbsko-maďarské státní hranice, s úmyslem jim pomoci nelegálně překročit maďarsko-rakouskou státní hranici, tedy jinému po nedovoleném překročení státní hranice pomáhal přepravit se přes území Maďarska s cílem pomoci mu nedovoleně překročit hranici do Rakouska. Činil v rámci své určené role v kooperaci s L. U. a zadavatelem, který je úkoloval stran místa a času vyzvednutí běženců. Pouze na okraj Nejvyšší soud podotýká, že je nerozhodné, že odsouzený ilegální migranty přepravoval přes území Maďarska, nikoliv přes území České republiky, jak je uvedeno ve znění § 340 odst. 1 tr. zákoníku, neboť pro účely posouzení podmínky oboustranné trestnosti je třeba vycházet z metody tzv. analogické transpozice, podle níž se v takové situaci na cizí stát nahlíží jako na Českou republiku (srov. přiměřeně Huclová, H. In: Polák, P., Huclová, H., Kubíček, M. Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Komentář. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2020, s. 248.). Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.
8. Konečně v posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený svým jednáním zasáhl do zájmu státu na ochraně státního území před nelegální migrací, nadto ve spolupachatelství. Byl mu uložen trest převyšující výměru 1 roku odnětí svobody, která je podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu – viz např. usnesení ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018 – pokládána za mez, u níž závažnost činu a druh trestu ve smyslu § 4a odst. 3 zákona opodstatňuje závěr, že na cizozemské rozhodnutí se hledí jako na odsouzení tuzemským soudem.
9. Z popsaných podstatných důvodů Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 7. 2026
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu
Vypracoval: Mgr. Ondřej Vítů soudce