11 Tdo 1047/2025

Plný text

11 Tdo 1047/2025-12650

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 6. 2026 o dovoláních obviněných 1. N. P. t. č. neznámého pobytu, vedeno řízení proti uprchlému podle § 302 a násl. tr. ř., 2. D. I., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, 3. I. D., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, 4. S. N., a 5. Z. T., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 3. 2024, č. j. 11 To 97/2023-11716, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 10/2022, takto:

I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných N. P., D. I., I. D. a S. N. odmítají.

II. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné Z. T. odmítá.

Odůvodnění: I.Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 22. 6. 2023, č. j. 48 T 10/2022-10337, byli (mimo jiné) obvinění N. P., D. I., I. D., S. N. a Z. T. (dále převážně jen „obvinění“, případně „dovolatelé“) uznáni vinnými ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku (obviněný N. P., pod body I. a III. výroku o vině tohoto rozsudku), zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (obviněný D. I., pod bodem III. výroku o vině tohoto rozsudku), zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku a dále přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku (obviněný I. D., pod body I. a III. a dále pod bodem V. výroku o vině tohoto rozsudku), zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (obviněná S. N., pod bodem III. výroku o vině tohoto rozsudku) a zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku (obviněná Z. T., pod body II. a III. výroku o vině tohoto rozsudku). Za uvedené zvlášť závažné zločiny soud prvního stupně uložil výše jmenovaným obviněným následující tresty: obviněnému N. P. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání čtrnácti let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou, a dále podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti let, obviněnému D. I. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou, a dále podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti let, obviněnému I. D. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou, dále podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 tr. zákoníku peněžitý trest v celkové výměře 34 100 Kč, dále podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti let, dále podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci týkající se věcí v rozsudku specifikovaných a dále podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to částky ve výši 1 000 € uložené na bankovním účtu č. XY vedeném u České národní banky, obviněné S. N. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a dále podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti let, a obviněné Z. T. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a dále podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti let. Současně soud prvního stupně podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložil ochranné opatření, a to zabrání věcí zajištěných při domovních prohlídkách, které v rozsudku konkrétně vymezil, dále podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ochranné opatření, a to zabrání věcí – rostlinného materiálu s obsahem THC a rostlin konopí, které v rozsudku specifikoval, a podle § 101 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ochranné opatření, a to zabrání věci – finanční hotovosti ve výši 715 € uložené na bankovním účtu č. XY vedeném u České národní banky.

2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný D. I., ohledně něhož byl rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušen jen ve výroku o způsobu výkonu uloženého trestu odnětí svobody, a obviněná S. N., ohledně níž zůstal rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině i ve výroku o trestu nedotčen, výše uvedených trestných činů dopustili tím, že:

III. obvinění D. I., S. N., P. B., D. B., Ž. Č., I. D., I. G., Z. M., D. P., N. P., A. P., P. S. a Z. T.:

v rozporu s ustanovením § 24 písmeno a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, a bez zákonné licence, od přesně nezjištěné doby, nejpozději do dne 2. 12. 2021 (v případě obviněné Z. T. do doby jejího zadržení dne 29. 11. 2021), nejméně na území hlavního města Prahy a Středočeského kraje, jako členové organizované skupiny, jejíž ústřední postavou byl obviněný N. P. (v době do 23. 5. 2021 osobně, a v období následujícím po dni 24. 5. 2021 do dne 2. 12. 2021 prostřednictvím dalších spoluobviněných, vč. obviněného P. S.), s vědomím, že se dopouštějí protiprávního jednání v rámci organizované skupiny, realizovali veškeré nezbytné kroky a plnili dílčí úkoly směřující k výrobě psychotropní látky delta-9-tetrahydrokanabinol tím, že se podíleli na zřízení, vybavení, chodu, organizování a provozu indoor pěstíren konopí, právě s úmyslem výroby psychotropní látky delta- 9-tetrahydrokanabinol, přičemž se podíleli na pěstování rostlin konopí skrytým způsobem, a to za účelem a s úmyslem získat vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí (Cannabis L. Cannabacæ) s vysokým obsahem kanabinoidních látek tak, aby z vrcholíků vypěstovaných rostlin bylo možné jejich následným sušením získat psychotropní látku delta-9-tetrahydrokanabinol, k čemuž využívali moderní a poměrně nákladné sofistikované technologie, spočívající v použití botanických a technických prostředků v podobě speciálních živných roztoků, soustav výbojek a ventilačního potrubí vzduchotechniky, kdy takové technologie byly určeny k maximalizaci zisku kanabinoidních látek, přičemž agrotechnické podmínky a lhůty byly kvalifikovaným způsobem nastaveny tak, aby jednoznačně vedly k tomuto vytyčenému cíli,

tedy nezákonně a úmyslně zacházeli s uvedenými látkami, v úmyslu následné distribuce a prodeje uvedených látek, přičemž všichni obvinění v rámci jednání níže popsaného byli minimálně srozuměni s tím, že jednají v rámci skupiny více osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, jejíž činnost je zaměřena na páchání úmyslné drogové trestné činnosti, přičemž jim byly známy jejich vlastní role v procesu výroby, skladování či distribuce omamných a psychotropních látek, jakož i skutečnost, že se na uvedeném jednání podílejí další osoby, vč. některých spoluobviněných,

přičemž konopí je uvedeno jako omamná látka v příloze číslo 3 nařízení vlády číslo 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a jeho účinná látka delta-9-tertahydrokanabinol je uveden jako psychotropní látka v příloze číslo 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,

když jednotlivé role obviněných jsou popsány takto:

obvinění D. I. a S. N. se starali o faktický chod pěstíren a o samotné pěstování rostlin konopí a jejich další zpracování,

kdy role každého z nich je blíže popsána ve vztahu k jednotlivým indoor pěstírnám níže,

kdy konkrétně:

B. obvinění D. I., N. P. a P. S.:

od přesně nezjištěné doby nejpozději do 2. 12. 2021, v obci XY, v domě číslo popisné XY a v přináležejících objektech na přilehlém pozemku provozovali, organizovali a řídili chod tzv. indoor pěstírny konopí, kdy obvinění D. I., N. P. (v době do 23. 5. 2021 osobně, a v období následujícím po dni 24. 5. 2021 do 2. 12. 2021 prostřednictvím obviněného P. S.) a P. S. organizovali chod pěstírny, zajišťovali logistické zásobení objektu a odvoz odpadu a fakticky se starali o samotné pěstování rostlin konopí a o jejich další zpracování, přičemž společným jednáním v předmětném objektu vypěstovali do současné doby dosud přesně nezjištěné množství rostlin konopí, přičemž při realizaci domovní prohlídky provedené dne 2. 12. 2021 bylo zajištěno:

a) 384 ks rostlin konopí o výšce 70–130 cm, 129 ks rostlin konopí o výšce 70–105 cm, 256 ks rostlin konopí o výšce 65–115 cm, 98 ks rostlin konopí o výšce 25–50 cm, 256 ks rostlin konopí o výšce 20–60 cm, 416 ks drobných rostlin konopí o výšce 15–30 cm, tedy celkem 1 539 ks rostlin konopí, ve kterých dosahovala úroveň koncentrace návykové látkydelta-9-tetrahydrokanabinol hodnot od 1,34 % do 6,56 %, což činilo 1 228,4 g absolutního delta-9-tetrahydrokanabinolu,

b) 5 282,94 g sušiny konopí,

ve které dosahovala úroveň koncentrace návykové látky delta-9- tetrahydrokanabinol hodnot od 8,4 % do 17,9 %, což činilo 687,62 g absolutního delta-9-tetrahydrokanabinolu,

F. obvinění S. N., I. D., P. B. a I. G.:

od přesně nezjištěné doby, nejpozději do 2. 12. 2021, v Praze XY – XY, XY, v bytě číslo 12 naproti výtahové šachtě v 3. patře domu, provozovali, organizovali a řídili chod tzv. indoor pěstírny konopí, kdy obvinění I. D., P. B., I. G. a S. N. s dalšími, dosud neustanovenými osobami organizovali chod pěstírny, zajišťovali logistické zásobení objektu a odvoz odpadu a fakticky se starali o samotné pěstování rostlin konopí a o jejich další zpracování, obviněný I. G. pak zařídil nájem v tomto bytě, k čemuž využil doklad na jméno „K. R.“ a dále se podílel na pěstování a chodu indoor pěstírny konopí, přičemž společným jednáním v předmětném objektu vypěstovali do současné doby dosud přesně nezjištěné množství rostlin konopí, přičemž při realizaci domovní prohlídky provedené dne 2. 12. 2021 bylo zajištěno:

a) 128 ks rostlin konopí o výšce 26 cm–41 cm, 12 ks rostlin konopí o výšce 16 cm–26 cm, celkem 140 ks rostlin konopí, ve kterých dosahovala koncentrace návykové látky delta-9-tetrahydrokanabinol hodnot od 1,42 % do 2,48 %, což činilo 2,84 g absolutního delta-9-tetrahydrokanabinolu,

b) 12 297,6 g sušiny konopí,

ve které dosahovala úroveň koncentrace návykové látky delta-9-tetrahydrokanabinol hodnot od 15,02 % do 17,04 %, což činilo 2 179,11 g absolutního delta-9-tetrahydrokanabinolu,

takto výše popsaným pěstováním rostliny konopí a jejím následným sušením a přechováváním již vyrobené dosušené marihuany prokazatelně

obviněný D. I. vyrobil dosušenou marihuanu s obsahem 687,62 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu a zároveň se podílel na pěstování rostliny konopí s obsahem 1 228,4 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu po jejich dosušení, tzn. nakládal minimálně s 1 916,02 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu,

obviněná S. N. vyrobila dosušenou marihuanu s obsahem 2 179,11 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu a zároveň se podílela na pěstování rostliny konopí s obsahem 2,84 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu po jejich dosušení, tzn. nakládala minimálně s 2 181,95 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu.

3. Proti tomuto rozsudku podali (mimo jiné) obvinění N. P., D. I., I. D., S. N. a Z. T. a státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze (učinila tak jen v neprospěch obviněného D. P., a to do výroku o vině pod bodem III.) odvolání, o nichž rozhodl Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 25. 3. 2024, č. j. 11 To 97/2023-11716, tak, že:

1. podle § 258 odst. 1 písm. a), b), d), e), odst. 2 tr. ř. se z podnětu odvolání (mimo jiné) obviněných N. P., Z. T. a I. D. a státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze podaného v neprospěch obviněného D. P., napadený rozsudek zrušuje ohledně (mimo jiné):

obviněných N. P. a I. D. v celém výroku o vině pod bodem I., III. a v celém výroku o trestech,

obviněné Z. T. v celém výroku o vině pod bodem II., III. a v celém výroku o trestech;

podle § 259 odst. 3 tr. ř. se nově rozhoduje tak, že (mimo jiné) obvinění N. P., Z. T. a I. D. se uznávají vinnými, že

I. obvinění N. P. a I. D. společně s odsouzeným P. S.

od přesně nezjištěné doby, nejméně však v rozmezí od 19. 5. 2021 do 07:35 hodin dne 23. 5. 2021, kdy došlo k zákroku hlídky policie Bundespolizeiinspektion Berggieβhübel na spolkové dálnici XY ve směru na Drážďany, v Sasku, ve Spolkové republice Německo, obviněný N. P. a odsouzený P. S. v úmyslu převézt zpracovanou sušinu konopí (marihuanu) přes státní hranici České republiky, přinejmenším do Spolkové republiky Německo, a to současně v úmyslu další distribuce marihuany, se společně s obviněným I. D. podíleli na předchozím obstarání sušiny konopí a dále obviněný N. P. společně s dalšími osobami zajišťoval svoz, přípravu, zabalení a nakládku zásilky do nákladového prostoru vozidla značky Volvo, mezinárodní poznávací značky: Srbská republika, XY, s připojeným návěsem šedé barvy, mezinárodní poznávací značky: Srbská republika, XY, a na vypravení kurýra, kterým byl D. T., a který zásilku o celkové hmotnosti 25 018,6 g marihuany převezl do Spolkové republiky Německo,

kdy obviněný N. P. za tímto účelem dne 19. 5. 2021 na adresu XY, kde se toho času nacházela indoor pěstírna konopí, spravovaná spoluobviněným D. I. a odsouzeným P. S., přivezl prázdné tašky různého druhu, a z objektu následně vynášel plné tašky obsahující přesně nezjištěné množství sušiny konopí, které ukládal do vozidla zn. Mercedes Benz Vito, registrační značky XY, se kterým odjel na blíže nezjištěné místo,

a následně dne 20. 5. 2021 kolem 09:48 hodin, poblíž domu na adrese Praha XY – XY, XY, nedaleko pěstírny konopí provozované obviněnými N. P. a I. D., převzal obviněný N. P. od obviněného I. D. zjevně plný černý igelitový pytel s přesně nezjištěným množstvím sušiny konopí, který obviněný N. P. v kufru vozidla zn. Mercedes Benz Vito, registrační značky XY, odvezl na adresu XY, kde jej vnesl do uvedeného domu, kde ze strany obviněných N. P., spoluobviněného D. I. a odsouzeného P. S. došlo k přípravě sušiny konopí na převoz uložením do sportovních tašek,

a téhož dne 20. 5. 2021 kolem 10:36 hodin shora uvedeným vozidlem Mercedes Benz Vito, registrační značky XY, přijel obviněný N. P. opět na adresu XY, a z uvedeného domu spolu se spoluobviněným D. I. naložil do vozidla Mercedes Benz Vito dvě velké plné sportovní tašky černé barvy s přesně nezjištěným množstvím sušiny konopí, které následně obviněný N. P. převezl uvedeným vozidlem na adresu Praha XY – XY, kde obviněný N. P. spolu s osobou I. N., do uvedeného domu vynosili dvě velké plné sportovní tašky černé barvy s přesně nezjištěným množstvím sušiny konopí,

a následně dne 21. 5. 2021 obviněný N. P. z objektu na adrese XY vynesl černou sportovní tašku s přesně nezjištěným množstvím sušiny konopí a tu vozidlem zn. Mercedes Benz Vito, registrační značky XY, převezl do domu na adrese Praha XY – XY, kam přijel dne 21. 5. 2021 ve 20:10 hodin,

a poté dne 23. 5. 2021 v 05:20 hodin obviněný N. P. společně s N. I. z domu na adrese Praha XY – XY, vynesli celkem 5 kusů velkých černých sportovních tašek na kolečkách, které naložili do vozidla zn. Mercedes Benz Vito, registrační značky XY, kdy následně s vozidlem odjel obviněný N. P. sám, a to až na adresu Praha, XY, kde spolu s D. T. předmětné tašky přeskládali do nákladního prostoru vozidla zn. Volvo, mezinárodní poznávací značky: Srbská republika, XY, s připojeným návěsem šedé barvy, mezinárodní poznávací značky: Srbská republika, XY, které potom D. T. řídil na dálnici XY ve směru na Drážďany, Spolková republika Německo, kde po přejetí státní hranice byl D. T. dne 23. 5. 2021 kolem 7:35 hodin hlídkou Policie Bundespolizeiinspektion Berggieβhübel při průjezdu po spolkové dálnici XY ve směru na Drážďany zastaven a kontrolován, kdy následnou prohlídkou vozidla bylo v zavazadlovém prostoru na pravé straně návěsu nalezeno celkem 5 ks černých sportovních tašek na kolečkách, které obsahovaly 53 ks vakuovaných plastových balíčků s obsahem rostlinné sušiny konopí o celkové hmotnosti 25 018,6 g, ve kterých byla zjištěna koncentrace účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinolu v množství 9,9 %–19,2 %, přičemž množství účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinolu bylo stanoveno na 3 454,6 g,

přičemž na cestu kurýra T. dohlížel sám obviněný N. P., který se po trase nákladního vozidla dne 23. 5. 2021 sám pohyboval ve vozidle BMW X5, registrační značky XY, a to na trase Praha – D8 – BAB 17 – Drážďany – Berlín a zpět,

přičemž konopí je uvedeno jako omamná látka v příloze číslo 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sbírky zákonů České republiky, o seznamech návykových látek, a jeho účinná látka delta-9-tetrahydrokanabinol je uveden jako psychotropní látka v příloze číslo 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sbírky zákonů České republiky, o seznamech návykových látek;

II. obviněná Z. T.

dne 29. 11. 2021 jela v odpoledních hodinách po dálnici XY ve směru na Brno v osobním vozidle tovární značky BMW E87, černé barvy, registrační značky XY, mezinárodní poznávací značky: A, jehož je majitelkou, načež byla v 15:00 hodin zastavena na XY. km dálnice XY hlídkou Celního úřadu pro kraj Vysočina, kdy kontrolou uvedeného vozidla bylo v cestovní tašce, nacházející se v jeho zadní části, nalezeno 6 vakuovaných balíků s obsahem 2 971,05 g sušiny konopí, ve které dosahovala koncentrace návykové látky delta-9-tetrahydrokanabinol hodnoty 14,18 %, což činilo 421,29 g delta-9-tetrahydrokanabinolu, kterou obviněná ve svém vozidle převážela z České republiky do Rakouské republiky za účelem dalšího prodeje a případné distribuce, v úmyslu získat majetkový prospěch, a to vše i přes skutečnost, že věděla, o jakou látku se v případě marihuany jedná a že nakládání s ní je možné pouze na základě zvláštního povolení, jehož držitelkou není,

přičemž konopí je uvedeno jako omamná látka v příloze číslo 3 nařízení vlády číslo 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a jeho účinná látka delta-9-tetrahydrokanabinol je uveden jako psychotropní látka v příloze číslo 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek;

III. obvinění N. P., Z. T., I. D., P. B., Ž. Č., D. P., spoluobvinění I. G., D. I., S. N. a již odsouzení D. B., Z. M., A. P., P. S.:

v rozporu s ustanovením § 24 písmeno a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, a bez zákonné licence, od přesně nezjištěné doby, nejpozději do dne 2. 12. 2021 (v případě obviněné Z. T. do doby jejího zadržení dne 29. 11.2021), nejméně na území hlavního města Prahy a Středočeského kraje, jako členové organizované skupiny, jejíž ústřední postavou byl obviněný N. P. (v době do 23. 5. 2021 osobně, a v období následujícím po dni 24. 5. 2021 do dne 2. 12. 2021 prostřednictvím dalších spoluobviněných, odsouzených), s vědomím, že se dopouštějí protiprávního jednání v rámci organizované skupiny, realizovali veškeré nezbytné kroky a plnili dílčí úkoly směřující k výrobě psychotropní látky delta-9-tetrahydrokanabinol tím, že se podíleli na zřízení, vybavení, chodu, organizování a provozu indoor pěstíren konopí, právě s úmyslem výroby psychotropní látky delta-9-tetrahydrokanabinol, přičemž se podíleli na pěstování rostlin konopí skrytým způsobem, a to za účelem a s úmyslem získat vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí (Cannabis L. Cannabacæ) s vysokým obsahem kanabinoidních látek tak, aby z vrcholíků vypěstovaných rostlin bylo možné jejich následným sušením získat psychotropní látku delta-9-tetrahydrokanabinol, k čemuž využívali moderní a poměrně nákladné sofistikované technologie, spočívající v použití botanických a technických prostředků v podobě speciálních živných roztoků, soustav výbojek a ventilačního potrubí vzduchotechniky, kdy takové technologie byly určeny k maximalizaci zisku kanabinoidních látek, přičemž agrotechnické podmínky a lhůty byly kvalifikovaným způsobem nastaveny tak, aby jednoznačně vedly k tomuto vytyčenému cíli,

tedy nezákonně a úmyslně zacházeli s uvedenými látkami, v úmyslu následné distribuce a prodeje uvedených látek, přičemž shora uvedení obvinění, spoluobvinění a odsouzení v rámci jednání níže popsaného byli minimálně srozuměni s tím, že jednají v rámci skupiny více osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, jejíž činnost je zaměřena na páchání úmyslné drogové trestné činnosti, přičemž jim byly známy jejich vlastní role v procesu výroby, skladování či distribuce omamných a psychotropních látek, jakož i skutečnost, že se na uvedeném jednání podílejí další osoby, včetně některých spoluobviněných a odsouzených,

obviněný N. P. a odsouzený P. S. věděli, že jednají v rámci organizované skupiny osob působící ve více státech, když jednotlivé role obviněných jsou popsány takto:

obviněný N. P. zajišťoval distribuci konopí, a to i mimo území České republiky, zejména do Spolkové republiky Německo, řídil ostatní svými pokyny ohledně materiálního vybavení pěstíren, včetně zajišťování hnojiv a jejich používání, kdy toto materiální vybavení rovněž zajišťoval, odvoz odpadu z některých pěstíren na příslušné skládky a finančního odměňování jednotlivých obviněných,

obviněná Z. T. zajišťovala nejméně jeden nákup vybavení a potřeb pro indoor pěstování konopí,

obviněný I. D. se staral o faktický chod pěstíren a o samotné pěstování rostlin konopí a jejich další zpracování, rovněž předal nejméně v jednom případě, a to dne 20. 5. 2021, blíže neurčené množství konopí obviněnému N. P. k další distribuci,

kdy role každého obviněného je blíže popsána ve vztahu k jednotlivým indoor pěstírnám níže,

kdy konkrétně:

A. obvinění N. P., Ž. Č., D. P. a odsouzený A. P.:

od přesně nezjištěné doby do 1. 6. 2021 v Praze XY – XY, v bytě číslo 28 v 6. patře domu, kdy tyto prostory zajistil pro účely pěstování konopí a výroby marihuany odsouzený A. P. na zřejmě padělaný nebo pozměněný doklad Slovinské republiky znějící na jméno A. K., který byl opatřen podobenkou odsouzeného A. P., a také za využití telefonního čísla XY, jehož SIM kartu vložil a užíval i v telefonu IMEI: 35341909809520, do kterého byla vkládána i SIM karta s telefonním číslem XY, které užíval odsouzený A. P., kdy SIM karta s telefonním číslem XY přestala být po dni 1. 6. 2021 aktivní, obvinění Ž. Č., D. P. a N. P. pak spolu s další, nejméně jednou, dosud neustanovenou osobou, provozovali, organizovali a řídili chod takzvané indoor pěstírny konopí, zajišťovali logistické zásobení objektu a odvoz odpadu a fakticky se starali o samotné pěstování rostlin konopí a o jejich další zpracování, přičemž společným jednáním v předmětném objektu vypěstovali dosud přesně nezjištěné množství rostlin konopí, a to nejméně ve třech pěstebních stanech, přičemž při realizaci domovní prohlídky provedené dne 2. 6. 2021 bylo zajištěno:

a) 64 ks rostlin konopí o výšce 90–125 cm, 64 ks rostlin konopí o výšce 90–130 cm, 64 ks rostlin konopí o výšce 86–125 cm,

tedy celkem 192 ks rostlin konopí, ve kterých by po jejich sklizni a usušení dosahovala úroveň koncentrace návykové látky delta-9-tetrahydrokanabinol hodnot od 6,3 % do 10 %, celkem by obsahovala 84,872 g delta-9-tetrahydrokanabinolu,

b) 377 g sušiny konopí,

ve které dosahovala úroveň koncentrace návykové látky delta-9-tetrahydrokanabinol hodnot od 1,2 % do 12 %, což činilo 10,302 g delta-9-tetrahydrokanabinolu,

B. obvinění N. P., D. I. a odsouzený P. S.:

od přesně nezjištěné doby nejpozději do 2. 12. 2021, v obci XY, v domě číslo popisné XY a v přináležejících objektech na přilehlém pozemku provozovali, organizovali a řídili chod tzv. indoor pěstírny konopí, kdy obvinění D. I., N. P. (v době do 23. 5. 2021 osobně, a v období následujícím po dni 24. 5. 2021 do 2. 12. 2021 prostřednictvím odsouzeného P. S.) a odsouzený P. S. organizovali chod pěstírny, zajišťovali logistické zásobení objektu a odvoz odpadu a fakticky se starali o samotné pěstování rostlin konopí a o jejich další zpracování, přičemž společným jednáním v předmětném objektu vypěstovali do současné doby dosud přesně nezjištěné množství rostlin konopí, přičemž při realizaci domovní prohlídky provedené dne 2. 12. 2021 bylo zajištěno:

a) 384 ks rostlin konopí o výšce 70–130 cm, 129 ks rostlin konopí o výšce 70–105 cm, 256 ks rostlin konopí o výšce 65–115 cm, 98 ks rostlin konopí o výšce 25–50 cm, 256 ks rostlin konopí o výšce 20–60 cm, 416 ks drobných rostlin konopí o výšce 15–30 cm,

tedy celkem 1 539 ks rostlin konopí, ve kterých by po jejich sklizni a usušení dosahovala úroveň koncentrace návykové látky delta-9-tetrahydrokanabinol hodnot od 1,34 % do 6,56 %, celkem by obsahovala nejméně 1 228,4 g delta-9-tetrahydrokanabinolu,

b) 5 282,94 g sušiny konopí,

ve které dosahovala úroveň koncentrace návykové látky delta-9- tetrahydrokanabinol hodnot od 8,4 % do 17,9 %, což činilo 687,62 g delta-9-tetrahydrokanabinolu,

C. obvinění N. P., Ž. Č. a odsouzený Z. M.:

od přesně nezjištěné doby, nejpozději do 2. 12. 2021, v XY, XY, v domě na uvedené adrese a v objektech na přilehlém pozemku, provozovali, organizovali a řídili chod tzv. indoor pěstírny konopí, kdy obvinění Ž. Č., N. P. a odsouzený Z. M. spolu s dalšími, dosud neustanovenými osobami, organizovali chod pěstírny, zajišťovali logistické zásobení objektu, zajištění vozidla a odvoz odpadu a fakticky se starali o samotné pěstování rostlin konopí a o jejich další zpracování, přičemž společným jednáním v předmětném objektu vypěstovali do současné doby dosud přesně nezjištěné množství rostlin konopí, přičemž při realizaci domovní prohlídky provedené dne 2. 12. 2021 bylo zajištěno:

a) 8 ks suchých rostlin konopí bez kořenového systému o výšce 22–28 cm, 128 ks rostlin konopí o výšce 35–60 cm, 160 ks rostlin o výšce 50–96 cm,

tedy celkem 296 rostlin konopí, ve kterých by po jejich sklizni a usušení dosahovala úroveň koncentrace návykové látky delta-9-tetrahydrokanabinol hodnot od 1,94 % do 9,77 %, celkem by obsahovala 608,7 g delta-9-tetrahydrokanabinolu,

b) 8 sáčků sušiny konopí o váze 493,38 g,

ve které dosahovala koncentrace návykové látky delta-9-tetrahydrokanabinol hodnot od 10,53 % do 17,11 %, což činilo 78,39 g delta-9-tetrahydrokanabinolu,

F. obviněný I. D. a spoluobvinění I. G. a S. N.:

od přesně nezjištěné doby, nejpozději do 2. 12. 2021, v Praze XY – XY, v bytě číslo 12 naproti výtahové šachtě v 3. patře domu, provozovali, organizovali a řídili chod tzv. indoor pěstírny konopí, kdy obviněný I. D., spoluobvinění I. G. a S. N., spolu s dalšími dosud neustanovenými osobami organizovali chod pěstírny, zajišťovali logistické zásobení objektu a odvoz odpadu a fakticky se starali o samotné pěstování rostlin konopí a o jejich další zpracování, spoluobviněný I. G. pak zařídil nájem v tomto bytě, k čemuž využil doklad na jméno „K. R.“ a dále se podílel na pěstování a chodu indoor pěstírny konopí, přičemž společným jednáním v předmětném objektu vypěstovali do současné doby dosud přesně nezjištěné množství rostlin konopí, přičemž při realizaci domovní prohlídky provedené dne 2. 12. 2021 bylo zajištěno:

a) 128 ks rostlin konopí o výšce 26 cm–41 cm 12 ks rostlin konopí o výšce 16 cm–26 cm,

celkem 140 ks rostlin konopí, ve kterých by po jejich sklizni a usušení dosahovala koncentrace návykové látky delta-9-tetrahydrokanabinol hodnot od 1,42 % do 2,48 %, celkem by obsahovala 2,84 g delta-9-tetrahydrokanabinolu,

b) 12 297,6 g sušiny konopí,

ve které dosahovala úroveň koncentrace návykové látky delta-9-tetrahydrokanabinol hodnot od 15,02 % do 17,04 %, což činilo 2 179,11 g delta-9-tetrahydrokanabinolu,

G. obvinění I. D., Z. T. a N. P.:

od přesně nezjištěné doby, nejpozději do 2. 12. 2021, v Praze XY – XY, v bytě číslo 7 v 3. patře domu provozovali, organizovali a řídili chod tzv. indoor pěstírny konopí, kdy obvinění I. D., N. P. a Z. T. spolu s dalšími, dosud neustanovenými osobami, organizovali chod pěstírny, zajišťovali logistické zásobení objektu a odvoz odpadu a fakticky se starali o samotné pěstování rostlin konopí a o jejich další zpracování, přičemž společným jednáním v předmětném objektu vypěstovali do současné doby dosud přesně nezjištěné množství rostlin konopí, přičemž při realizaci domovní prohlídky provedené dne 2. 12. 2021 bylo zajištěno:

a) 100 ks rostlin konopí o výšce 43–115 cm,

ve kterých by po jejich sklizni a usušení dosahovala koncentrace návykové látky delta-9-tetrahydrokanabinol hodnoty 10,2 %, celkem by obsahovala 37,4 g delta-9-tetrahydrokanabinolu,

b) 350,37 g sušiny konopí,

ve které dosahovala úroveň koncentrace návykové látky delta-9-tetrahydrokanabinol hodnot od 8,49 % do 17,81 %, což činilo 59,02 g delta-9-tetrahydrokanabinolu,

c) 72,04 g hašiše,

ve kterém dosahovala úroveň koncentrace návykové látky delta-9-tetrahydrokanabinol hodnot od 12,95 % do 40,87 %, což činilo 20,07 g delta-9-tetrahydrokanabinolu,

I. obviněný I. D. a spoluobviněný I. G.:

od přesně nezjištěné doby, nejpozději do 2. 12. 2021, v Praze XY – XY, v bytě číslo 8 ve 3. patře domu, provozovali, organizovali a řídili chod tzv. indoor pěstírny konopí, kdy obviněný I. D. a spoluobviněný I. G. spolu s dalšími, dosud neustanovenými osobami, organizovali chod pěstírny, zajišťovali logistické zásobení objektu a odvoz odpadu a fakticky se starali o samotné pěstování rostlin konopí a o jejich další zpracování, přičemž společným jednáním v předmětném objektu vypěstovali do současné doby dosud přesně nezjištěné množství rostlin konopí, přičemž při realizaci domovní prohlídky, provedené dne 2. 12. 2021 bylo zajištěno:

a) 99 ks rostlin konopí o výšce 35–90 cm,

ve kterých by po jejich sklizni a usušení dosahovala koncentrace návykové látky delta-9-tetrahydrokanabinol hodnoty 2,96 %, celkem by obsahovala 4,08 g delta-9-tetrahydrokanabinolu,

b) 9 752,11 g sušiny konopí,

ve které dosahovala úroveň koncentrace návykové látky delta-9-tetrahydrokanabinol hodnot od 11,27 % do 37,17 %, což činilo 1 580,9 g delta-9-tetrahydrokanabinolu,

J. obvinění I. D. a P. B.:

od přesně nezjištěné doby, nejpozději do 2. 12. 2021, v Praze XY – XY, v bytě číslo 8, v 3. patře domu provozovali, organizovali a řídili chod tzv. indoor pěstírny konopí, kdy obvinění I. D. a P. B. spolu s dalšími, dosud neustanovenými osobami, organizovali chod pěstírny, zajišťovali logistické zásobení objektu a odvoz odpadu a fakticky se starali o samotné pěstování rostlin konopí a o jejich další zpracování, přičemž společným jednáním v předmětném objektu vypěstovali do současné doby dosud přesně nezjištěné množství rostlin konopí, přičemž při realizaci domovní prohlídky, provedené dne 2. 12. 2021 bylo zajištěno:

a) 96 ks rostlin konopí o výšce 57–86 cm,

ve kterých by po jejich sklizni a usušení dosahovala koncentrace návykové látky delta-9-tetrahydrokanabinol hodnoty 1,04 %, celkem by obsahovala 7,4 g delta-9-tetrahydrokanabinolu,

b) 9 050,65 g sušiny konopí,

ve které dosahovala koncentrace návykové látky delta-9-tetrahydrokanabinol hodnot od 1,81 % do 15,37 %, což činilo 1 359,97 g delta-9-tetrahydrokanabinolu,

K. obvinění I. D. a P. B.:

od přesně nezjištěné doby, nejpozději do 2. 12. 2021, v Praze XY – XY, v bytě číslo 15, v 4. patře domu, obvinění I. D. a P. B. spolu s dalšími, dosud neustanovenými osobami, provozovali, organizovali a řídili chod tzv. indoor pěstírny konopí, kdy obvinění spolu s dalšími, dosud neustanovenými osobami organizovali chod pěstírny, zajišťovali logistické zásobení objektu a odvoz odpadu a fakticky se starali o samotné pěstování rostlin konopí a o jejich další zpracování, přičemž společným jednáním v předmětném objektu vypěstovali do současné doby dosud přesně nezjištěné množství rostlin konopí, přičemž při realizaci domovní prohlídky, provedené dne 2. 12. 2021 bylo zajištěno:

a) 111 ks rostlin konopí o výšce 15–20 cm,

ve kterých by po jejich sklizni a usušení dosahovala koncentrace návykové látky delta-9-tetrahydrokanabinol 2,4 %, celkem by obsahovala 1,2 g delta-9-tetrahydrokanabinolu,

b) 5 142,17 g sušiny konopí,

ve které dosahovala koncentrace návykové látky delta-9-tetrahydrokanabinol hodnot od 8,55 % do 27,92 %, což činilo 916,2 g delta-9-tetrahydrokanabinolu,

L. obvinění N. P. a D. P.:

od přesně nezjištěné doby, nejpozději do 2. 12. 2021, v Praze XY – XY, v bytě číslo 6, v 3. patře domu, provozovali, organizovali a řídili chod tzv. indoor pěstírny konopí, kdy obvinění D. P. a N. P. spolu s dalšími, dosud neustanovenými osobami, organizovali chod pěstírny, zajišťovali logistické zásobení objektu a odvoz odpadu a fakticky se starali o samotné pěstování rostlin konopí a o jejich další zpracování, přičemž společným jednáním v předmětném objektu vypěstovali dosud přesně nezjištěné celkové množství rostlin konopí, přičemž při realizaci domovní prohlídky, provedené dne 2. 12. 2021, bylo zajištěno:

a) 192 ks rostlin konopí o výšce 37 až 130 cm,

ve kterých by po jejich sklizni a usušení dosahovala úroveň koncentrace návykové látky delta-9-tetrahydrokanabinol hodnoty 8,6 %, celkem by obsahovala 436,02 g delta-9-tetrahydrokanabinolu,

b) 13,8 g sušiny konopí,

ve které dosahovala úroveň koncentrace návykové látky delta-9-tetrahydrokanabinol hodnoty 13,8 %, což činilo 2,09 g delta-9-tetrahydrokanabinolu,

takto výše popsaným pěstováním rostlin konopí a přechováváním již vyrobené sušiny konopí prokazatelně

obviněný N. P. vyrobil sušinu konopí s obsahem 837,422 g účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinolu a zároveň se podílel na pěstování rostlin konopí, které by po jejich sklizni a usušení obsahovalo 2 395,392 g účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinolu, tzn. nakládal minimálně s 3 232,814 g účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinolu,

obviněná Z. T. vyrobila sušinu konopí s obsahem 79,09 g účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinolu a zároveň se podílela na pěstování rostlin konopí, které by po jejich sklizni a usušení obsahovalo 37,4 g účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinolu, tzn. nakládala minimálně s 116,49 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu,

obviněný I. D. vyrobil sušinu konopí s obsahem 6 115,27 g účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinolu a zároveň se podílel na pěstování rostlin konopí, které by po jejich sklizni a usušení obsahovalo 52,92 g účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinolu, tzn. nakládal minimálně s 6 168,19 g účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinolu,

přičemž konopí je uvedeno jako omamná látka v příloze číslo 3 nařízení vlády číslo 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a jeho účinná látka delta-9-tetrahydrokanabinol je uveden jako psychotropní látka v příloze číslo 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,

pryskyřice z konopí je uvedena jako psychotropní látka v příloze č. 3 nařízení vlády číslo 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ketamin je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 7 nařízení vlády číslo 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,

čímž spáchali

obviněný N. P. pod bodem I., III. A., B., C., G., L. zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku,

obviněná Z. T. pod bodem II., III. G. zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku,

obviněný I. D. pod bodem I., III. F., G., I., J., K. zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku

a odsuzují se

obviněný N. P. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku se obviněný pro výkon uloženého trestu zařazuje do věznice s ostrahou. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku se obviněnému ukládá trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti let.

obviněná Z. T. podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se obviněná pro výkon uloženého trestu zařazuje do věznice s ostrahou. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku se obviněné ukládá trest vyhoštění z území České republiky na dobu pěti let.

obviněný I. D. za shora uvedené jednání a dále za přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek ve svém bodu V. výroku o vině nedotčen a jehož se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že:

od přesně nezjištěné doby až do svého zadržení dne 2. 12. 2021, v Praze XY – XY, v bytě číslo 7, v 3. patře domu, v přesně nezjištěných případech měl v úmyslu užít jako pravé (přinejmenším níže uvedený padělek cestovního pasu za účelem prokázání totožnosti při kontrole příslušníky Policie ČR), a za tímto účelem přechovával následující doklady:

a. padělaný řidičský průkaz Chorvatské republiky, číslo XY, vystavený na jméno I. R. (narozen XY), na kterém byla vyobrazena jeho fotografie,

b. padělaný občanský průkaz Chorvatské republiky, číslo XY, vystavený na jméno I. R. (narozen XY), na kterém byla vyobrazena jeho fotografie,

c. padělaný cestovní pas Chorvatské republiky, číslo XY, vystavený na jméno I. R. (narozen XY), na kterém byla vyobrazena jeho fotografie, podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku se obviněný pro výkon uloženého trestu zařazuje do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku se obviněnému ukládá peněžitý trest ve výměře celkem 34 100 Kč. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku se obviněnému ukládá trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti let. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se obviněnému dále ukládá trest propadnutí věci: - padělaný řidičský průkaz Chorvatské republiky, číslo XY, vystavený na jméno I. R. (narozen XY), - padělaný občanský průkaz Chorvatské republiky, číslo XY, vystavený na jméno I. R. (narozen XY), - padělaný cestovní pas, Chorvatské republiky číslo XY, vystavený na jméno I. R. (narozen XY). Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku se obviněnému ukládá trest propadnutí věci, a to částky ve výši 1 000 € uložené na bankovním účtu č. XY vedeném u České národní banky;

2. podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. se z podnětu odvolání (mimo jiné) obviněného D. I. napadený rozsudek částečně zrušuje jen ve výroku o způsobu výkonu uloženého trestu odnětí svobody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. se znovu rozhoduje tak, že při nezměněném výroku o vině pod bodem III., ve výměře uloženého trestu odnětí svobody, trestu vyhoštění, trestu propadnutí věci a ochranném opatření – zabrání věci se obviněný D. I. podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku pro výkon uloženého trestu zařazuje do věznice s ostrahou;

3. podle § 256 tr. ř. se odvolání obviněné S. N. jako nedůvodné zamítá;

4. jinak – tedy (mimo jiné) v bodě V. výroku o vině týkajícím se obviněného I. D., ve všech třech výrocích o ochranném opatření – zabrání věci – zůstává napadený rozsudek beze změn.

II.Dovolání a vyjádření k nim

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají nyní obvinění N. P., D. I., I. D., S. N. a Z. T. prostřednictvím svých obhájců JUDr. Lucie Kolářové, JUDr. Heleny Grout, Mgr. F. Č., Mgr. D. R. Dřímalové a JUDr. Rostislava Silného, advokátů, dovolání. Obviněný N. P. tak činí z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. b), g), h) a m) tr. ř., obviněný D. I. z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., obviněný I. D. z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. c), d), g) a h) tr. ř., obviněná S. N. z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. a obviněná Z. T. z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

5. Pokud jde o dovolání obviněného N. P., Nejvyšší soud považuje za nutné předeslat, že vzhledem k značné obsáhlosti dovolání (které čítá 33 stran) a zejména opakujícím se námitkám, rozsáhlým citacím z judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a též zvýraznění většiny textu, působí argumentace obviněného dosti nepřehledně, což logicky znesnadňovalo přezkum dovolacího soudu. Nejvyšší soud se tak nemohl striktně držet struktury dovolání a níže rekapituluje jen klíčové námitky v něm uplatněné, jimiž se následně bude zabývat v rámci posouzení důvodnosti dovolání, současně však nejen jednotlivě, ale i ve vzájemných souvislostech.

6. Tento obviněný předně namítá, že senát soudu prvního stupně byl podjatý, neboť rozhodoval v jeho věci poté, co přijal prohlášení viny obviněného (nyní již odsouzeného) P. S., což podle jeho názoru vyvolává objektivně pochybnosti o nestrannosti tohoto senátu a má za následek porušení zásady presumpce neviny ostatních obviněných, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 48 Listiny základních práv Evropské unie a Listiny základních práv a svobod. Zdůrazňuje přitom, že soud prvního stupně bezmezně uvěřil výpovědi jmenovaného obviněného, a současně poukazuje na to, že následně vyšlo najevo, že dané prohlášení viny nebylo v souladu se zjištěným stavem.

7. Dále obviněný s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá jednak zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, jednak vytýká, že rozhodná skutková zjištění jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, a dále i to, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Pokud jde o zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, tento obviněný spatřuje v závěru soudů obou stupňů, že spáchal trestnou činnost jak pod bodem I. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu (spočívající ve svozu, přípravě, zabalení a naložení marihuany za účelem vývozu přinejmenším do Spolkové republiky Německo prostřednictvím kurýra D. T. a v dohlížení na cestu tohoto kurýra), když tvrdí, že závěr soudů, že obsahem tašek a pytle byla marihuana, nebyl prokázán, jde pouze o spekulace, neboť byly zjištěny jen pohyby různých zavazadel blíže nezjištěného obsahu a sms zpráva „Vítejte v SRN“ též neprokazuje jeho účast na převozu, tak pod bodem III. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu [spočívající v provozování, organizaci a řízení chodu pěti indoor pěstíren konopí včetně logistického zásobení objektů, odvozu odpadu a samotného pěstování, a to na adresách: Praha XY – XY (bod III. A), XY (bod III. B), XY (bod III. C), Praha XY – XY (bod III. G) a Praha XY – XY (bod III. L)], když tvrdí, že nemůže být jakkoli spojován s těmito pěstírnami a zejména s množstvím v nich zajištěné marihuany (rostlin i sušiny), a to ani v době do dne 23. 5. 2021, ani v době následující, tj. pod dni 24. 5. 2021, kdy odcestoval z České republiky, až do dne 2. 12. 2021 s tím, že je řídil prostřednictvím jiných osob; zdůrazňuje přitom, že se prokazatelně nenacházel v České republice, přičemž nebyl předložen jediný důkaz o tom, že by byl v kontaktu s kýmkoliv ze spoluobviněných a jakkoli se podílel na pěstování rostlin konopí a na výrobě sušiny marihuany, které v těchto pěstírnách byly zajištěny, a jediným osamoceným důkazem je výpověď spoluobviněného P. S., jež však je procesně nepoužitelná pro svou obecnost, zjevnou účelovost a nevěrohodnost a dále z důvodu zásady presumpce neviny. V této souvislosti rovněž vytýká nesprávný zákonný postup při domovních prohlídkách provedených v předmětných pěstírnách, a to při výběru reprezentativního vzorku rostlin konopí a následném výpočtu množství účinné látky, jenž byl podle jeho názoru v rozporu s rozkazem ředitele Kriminalistického ústavu č. 54 ze dne 11. 11. 2021 (upozorňuje i na chybné datum vydání tohoto rozkazu – 11. 1. 2021 uvedené v bodu 73 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu); současně nesouhlasí s argumentací odvolacího soudu k této otázce. Z hlediska rozporovaného výpočtu množství účinné látky pak poukazuje též na to, že v případě rostlin konopí a sušiny zajištěných v jednotlivých pěstírnách nebyl oddělen materiál toxikomansky nepoužitelný (napadený plísní, parazity). Za procesně nepoužitelný důkaz, na němž jsou podle názoru dovolatele založena rozhodná skutková zjištění, pak označuje výslech spoluobviněného P. S., a to jednak proto, že jmenovaný je nevěrohodný, a dále z důvodu nesprávného procesního postupu soudu prvního stupně při přijetí prohlášení viny tohoto spoluobviněného, když má za to, že jeho věc měla být vyloučena z daného trestního řízení a následně v něm měl být vyslechnut jako svědek; obviněný je totiž přesvědčen, že tento spoluobviněný by v procesním postavení svědka uvedl zcela jiné skutečnosti, než které uvedl v rámci prohlášení viny. Konečně obviněný ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá vadu tzv. opomenutých důkazů, jimiž mají být následující důkazy: výslech protokolujících policistů protokolů o sledování jeho osoby, kde chybí fotografie a videozáznamy, výslechy zpracovatelů protokolů o sledování, výslech svědků N. I. a D. T., výslech svědka W. K., výslech zbývajících zpracovatelů odborných vyjádření, ke kterým byl proveden doplněk ze dne 24. 1. 2024, vyšetřovací pokusy ohledně časové a faktické nemožnosti naložení pěti tašek do vozidla Volvo a ohledně následné jízdy tohoto vozidla, opětovný výslech zpracovatelů odborných vyjádření, ke kterým byl proveden doplněk a jejich konfrontace se znalcem RNDr. K. L. a výslech spoluobviněného P. S. v procesním postavení svědka.

8. V rámci argumentace uplatněné s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jejímž prostřednictvím zpochybňuje správnost právního posouzení skutku a jiného hmotněprávního posouzení, dovolatel vedle opětovných námitek proti postupu při domovních prohlídkách (odběr reprezentativního vzorku rostlin konopí byl proveden nesprávně, nebyl oddělen materiál toxikomansky nevyužitelný) a vůči odborným vyjádřením a znaleckému posudku zpracovaným ohledně jednotlivých pěstíren, vytýká, že nebyl upozorněn na změnu popisu skutku, kdy odvolací soud vypustil ve výroku o vině pod body I., II. a III. údaj o absolutním delta-9-THC, pod bodem III. změnil popis skutku s tím, že doplnil „ve kterých by po jejich sklizni a usušení…“ a opravil chybný údaj o celkovém množství sušiny zachycené v Spolkové republice Německo z 124 kg na 25 018,6 g. Vytýká i to, že v průběhu řízení nebyl prokazován ani prokázán jeho úmysl ve vztahu k tomu, že rostliny konopí budou toxikomansky zneužity. Konečně vyslovuje názor, že minimálně v případě živých rostlin konopí, které samy o sobě účinnou látku delta-9-THC neobsahují, se on ani další spoluobvinění nemohli dopustit dokonaného trestného činu podle § 283 tr. zákoníku, když pěstovali rostlinu, ve které byl v moment domovní prohlídky obsah této látky pod 1 %.

9. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. obviněný (přestože si uvědomuje, že odvolací soud nezamítl odvolání, a naopak tomuto vyhověl a ve věci znovu rozhodl), spatřuje v tom, že odvolací soud některé jeho odvolací námitky přehlédl nebo s některými se vypořádal nedostatečně.

10. V dalším textu dovolatel vznáší námitky k trestnímu řízení, jež podle jeho názoru vykazuje řadu zásadních procesních vad, v jejichž důsledku došlo k porušení zásady spravedlivého procesu a práva na jeho obhajobu. Předně namítá, že předsedkyně senátu soudu prvního stupně se v hlavním líčení konaném dne 20. 2. 2023 neujistila, že obvinění byli seznámeni s výpověďmi spoluobviněných, resp. na toto se jich nedotázala a jen konstatovala, že k tomu došlo. Dále poukazuje na nezákonnost předložených kamerových záznamů z pěstírny na ulici XY nahraných na flash disk, resp. nezákonný postup při jejich opatření, neboť chybí zmínka o tom, jakým způsobem a na základě čeho byly do trestního spisu založeny. Za nepřípustné pak označuje vyjádření odvolacího soudu k agnoskaci prováděné při výslechu svědků L., D. a Ch. S. Má rovněž za to, že v rozporu s trestním řádem bylo zrychlené přehrávání videozáznamů z objektu XY, neboť s tímto bylo započato, aniž by soud prvního stupně stranám cokoliv ohledně takové změny oznámil. I v této části dovolání opětovně vytýká nesprávný postup při přijetí prohlášení viny spoluobviněného P. S., dále nepřezkoumatelnost postupu při odběru reprezentativního vzorku rostlin konopí a nakládání s ním a též to, že jeho obhájce nebyl upozorněn na změnu právní kvalifikace a popisu skutku, a tedy se obhajoba na tuto nemohla připravit a reagovat. Konečně poukazuje na provedení dokazování listinami před soudem prvního stupně, když byla čtena pouze čísla listů, nikoliv název listiny, kterou bylo dokazování provedeno.

11. V závěrečných pasážích dovolání obviněný cituje z judikatury Ústavního soudu a poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu stran základních zásad trestního řízení, a to zásady presumpce neviny a zásady in dubio pro reo, které podle jeho názoru nebyly soudy obou stupňů respektovány, a vyjadřuje přesvědčení, že nebylo nade vši pochybnost prokázáno, že by se přisouzené trestné činnosti dopustil, neboť soudy uváděné důkazy netvoří logický, ničím nenarušený řetězec vzájemně se doplňujících důkazů, které by ve svém celku spolehlivě prokázaly všechny okolnosti předmětného trestného činu naplňující jak jeho objektivní, tak subjektivní stránku. Má naopak za to, že z provedených důkazů vyvstávají zcela zřejmé pochybnosti, kdy jediným důkazem, o který soudy opřely svůj závěr o jeho vině, je lživá výpověď spoluobviněného P. S., přičemž na ostatní provedené důkazy soudy nahlížely jednostranně, ačkoli nabízejí vícero možností o průběhu skutkových okolností, a současně bez dalšího či s nepřesvědčivým odůvodněním zamítly důkazy navrhované k prokázání jeho neviny nebo vyvrácení závěrů o jeho vině.

12. Z výše rozvedených důvodů dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, jakož i všechna případná další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, která vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc znovu v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.

13. Co se týče dovolání obviněného D. I., Nejvyšší soud předně uvádí, že jeho text se v naprosté většině (na stranách 3 až 21 z necelých 22 stran celkem) doslova shoduje s textem dovolání obviněného N. P., pochopitelně ovšem jen pokud jde o jemu přisouzené protiprávní jednání pod bodem III. B výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, (ohledně něhož tento rozsudek ve vztahu k tomuto obviněnému zůstal beze změn), jehož se dopustil se spoluobviněnými N. P. a P. S. a které se týká pěstírny konopí na adrese XY. Obviněný D. I. takto tedy též namítá [oproti obviněnému N. P. však s odkazem jen na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.], že skutkové a právní závěry soudů obou stupňů nemají oporu v provedeném dokazování, jsou dovozovány spekulacemi a na základě pochybností, čímž došlo k porušení zásady in dubio pro reo a z ní vyplývající zásady presumpce neviny, z velké části jsou skutková zjištění založena na procesně nepoužitelných důkazech, vina byla založena primárně a jedině na výslechu spoluobviněného P. S., avšak postup soudu prvního stupně ohledně přijetí prohlášení viny jmenovaného spoluobviněného byl vadný, tento si následně ve svém výslechu protiřečil a jeho věrohodnost byla zcela snížena až vyloučena; taktéž namítá, že nebyl upozorněn na změnu právní kvalifikace a popisu skutku, a tedy se obhajoba na tuto nemohla připravit a reagovat.

14. V podrobnostech pak z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá jednak zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, jednak vytýká, že rozhodná skutková zjištění jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, a dále i to, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Pokud jde o zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, tento obviněný spatřuje v závěru soudů obou stupňů, že spáchal trestnou činnost pod bodem III. B rozsudku soudu prvního stupně spočívající v provozování, organizaci a řízení chodu indoor pěstírny konopí na adrese XY včetně logistického zásobení objektu, odvozu odpadu a samotného pěstování, když tvrdí, že s výjimkou jediného důkazu, kdy podává tašku nezjištěného obsahu spoluobviněnému N. P., žádný další důkaz o jeho propojení s ním ani s kýmkoliv z ostatních spoluobviněných není, a jediným zcela osamoceným „důkazem“ je výpověď spoluobviněného P. S., která je však zcela účelová a nepravdivá, a z důvodu nevěrohodnosti tohoto spoluobviněného a zásady presumpce neviny nemůže být vůči němu procesně použitelná. Současně zdůrazňuje, že celou dobu nepopíral, že se na pěstování konopí ve XY podílel jako zahradník, ovšem s tím, že na tuto práci byl najat spoluobviněným P. S., který i před odjezdem spoluobviněného N. P. plně řídil a organizoval chod tohoto objektu. V této souvislosti rovněž vytýká nesprávný zákonný postup při domovní prohlídce provedené v předmětné pěstírně, a to při výběru reprezentativního vzorku rostlin konopí a následném výpočtu množství účinné látky, jenž byl podle jeho názoru v rozporu s rozkazem ředitele Kriminalistického ústavu č. 54 ze dne 11. 11. 2021 (upozorňuje i na chybné datum vydání tohoto rozkazu – 11. 1. 2021 uvedené v bodu 73 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu); současně nesouhlasí s argumentací odvolacího soudu k této otázce. Z hlediska rozporovaného výpočtu množství účinné látky pak poukazuje též na to, že v případě rostlin konopí a sušiny zajištěných v dané pěstírně nebyl oddělen nepoužitelný materiál (napadený plísní, parazity, sviluškami), když právě zde bylo napadení rostlin konopí sviluškami zjištěno. Za procesně nepoužitelný důkaz, na němž jsou podle názoru dovolatele založena rozhodná skutková zjištění, pak označuje výslech spoluobviněného P. S., a to jednak proto, že jmenovaný je nevěrohodný, a dále z důvodu nesprávného procesního postupu soudu prvního stupně při přijetí prohlášení viny tohoto spoluobviněného, když má za to, že jeho věc měla být vyloučena z daného trestního řízení a následně v něm měl být vyslechnut jako svědek; obviněný je totiž přesvědčen, že tento spoluobviněný by v procesním postavení svědka uvedl zcela jiné skutečnosti, než které uvedl v rámci prohlášení viny. Konečně obviněný ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá vadu tzv. opomenutých důkazů, jimiž mají být následující důkazy: opětovný výslech zpracovatelů odborných vyjádření, ke kterým byl proveden doplněk a jejich konfrontace se znalcem RNDr. K. L. a výslech spoluobviněného P. S. v procesním postavení svědka.

15. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. tento dovolatel vedle opětovných námitek proti postupu při domovní prohlídce provedené v pěstírně konopí na adrese XY (odběr reprezentativního vzorku rostlin konopí byl proveden nesprávně, nebyl oddělen materiál toxikomansky nepoužitelný) a vůči odbornému vyjádření zpracovanému ohledně uvedené pěstírny, vytýká, že nebyl upozorněn na změnu popisu skutku, kdy odvolací soud vypustil ve výroku o vině pod body I., II. a III. údaj o absolutním delta-9-THC a pod bodem III. změnil popis skutku s tím, že doplnil „ve kterých by po jejich sklizni a usušení…“. Vytýká i to, že v průběhu řízení nebyl prokazován ani prokázán jeho úmysl ve vztahu k tomu, že rostliny konopí budou toxikomansky zneužity. Konečně vyslovuje názor, že minimálně v případě živých rostlin konopí, které samy o sobě účinnou látku delta-9-THC neobsahují, se on ani další spoluobvinění nemohli dopustit dokonaného trestného činu podle § 283 tr. zákoníku, když pěstovali rostlinu, ve které byl v moment domovní prohlídky obsah této látky pod 1 %.

16. V dalším textu dovolatel vznáší námitky k trestnímu řízení, jež podle jeho názoru vykazuje řadu zásadních procesních vad, v jejichž důsledku došlo k porušení zásady spravedlivého procesu a práva na jeho obhajobu. Předně namítá, že předsedkyně senátu soudu prvního stupně se v hlavním líčení konaném dne 20. 2. 2023 neujistila, že obvinění byli seznámeni s výpověďmi spoluobviněných, resp. na toto se jich nedotázala a jen konstatovala, že k tomu došlo. Za nepřípustné označuje vyjádření odvolacího soudu k agnoskaci prováděné při výslechu svědků L., D. a Ch. S. Má rovněž za to, že v rozporu s trestním řádem bylo zrychlené přehrávání videozáznamů z objektu XY, neboť s tímto bylo započato, aniž by soud prvního stupně stranám cokoliv ohledně takové změny oznámil. I v této části dovolání opětovně vytýká nesprávný postup při přijetí prohlášení viny spoluobviněného P. S., dále nepřezkoumatelnost postupu při odběru reprezentativního vzorku rostlin konopí a nakládání s ním v objektu XY a též to, že jeho obhájce nebyl upozorněn na změnu právní kvalifikace a popisu skutku, a tedy se obhajoba na tuto nemohla připravit a reagovat. Konečně poukazuje na provedení dokazování listinami před soudem prvního stupně, když byla čtena pouze čísla listů, nikoliv název listiny, kterou bylo dokazování provedeno.

17. V navazující části dovolání též shodně jako obviněný N. P. vznáší námitky proti postupu senátu soudu prvního stupně, který byl podle jeho názoru podjatý, neboť rozhodoval v jeho věci poté, co přijal prohlášení viny obviněného (nyní již odsouzeného) P. S., což vyvolává objektivně pochybnosti o nestrannosti tohoto senátu a má za následek porušení zásady presumpce neviny ostatních obviněných, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 48 Listiny základních práv Evropské unie a Listiny základních práv a svobod. Zdůrazňuje přitom, že soud prvního stupně bezmezně uvěřil výpovědi jmenovaného obviněného, a současně poukazuje na to, že následně vyšlo najevo, že dané prohlášení viny nebylo v souladu se zjištěným stavem.

18. V závěrečných pasážích dovolání obviněný shodně jako obviněný N. P. cituje z judikatury Ústavního soudu a poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu stran základních zásad trestního řízení, a to zásady presumpce neviny a zásady in dubio pro reo, které podle jeho názoru nebyly soudy obou stupňů respektovány, a vyjadřuje přesvědčení, že nebylo nade vši pochybnost prokázáno, že by se přisouzené trestné činnosti dopustil, neboť soudy uváděné důkazy netvoří logický, ničím nenarušený řetězec vzájemně se doplňujících důkazů, které by ve svém celku spolehlivě prokázaly všechny okolnosti předmětného trestného činu naplňující jak jeho objektivní, tak subjektivní stránku. Má naopak za to, že z provedených důkazů vyvstávají zcela zřejmé pochybnosti, kdy jediným důkazem, o který soudy opřely svůj závěr o jeho vině, je lživá výpověď spoluobviněného P. S., přičemž na ostatní provedené důkazy soudy nahlížely jednostranně, ačkoli nabízejí vícero možností o průběhu skutkových okolností, a současně bez dalšího či s nepřesvědčivým odůvodněním zamítly důkazy navrhované k prokázání jeho neviny nebo vyvrácení závěrů o jeho vině.

19. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tento dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, jakož i všechna případná další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, která vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc znovu v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.

20. Obviněný I. D. uplatňuje v dovolání předně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, že neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Naplnění uvedeného dovolacího důvodu spatřuje v tom, že při vazebním zasedání konaném dne 4. 12. 2021 byla porušena ustanovení o nutné obhajobě, neboť v rozporu s § 39 odst. 4 tr. ř. mu nebyl ustanoven obhájce, který poskytuje služby v jazyce, který ovládá. Nesouhlasí přitom s argumentací soudu prvního stupně, že mu nebylo možno ustanovit obhájce ovládajícího srbský jazyk z důvodu většího množství obviněných v této trestní věci, kteří neovládají český jazyk, neboť soud neustanovil takového obhájce ani jednomu z obviněných. V důsledku této vady má být podle názoru obviněného současně naplněn i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když jeho výslech ve vazebním zasedání je pak procesně nepoužitelný; k tomu podotýká, že soud právě o tento důkaz opřel svůj závěr ohledně jeho účasti na pěstování konopí v bytech na adresách XY a Xy, neboť v hlavním líčení popřel, že by se na pěstování konopí v těchto objektech podílel.

21. Ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. tento dovolatel dále namítá, že v řízení před soudem prvního stupně byla porušena ustanovení trestního řádu o jeho přítomnosti v hlavním líčení, a to proto, že o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti rozhodovala předsedkyně senátu, nikoliv senát; navíc, jak vyplývá z protokolu o hlavním líčení ze dne 28. 4. 2023, se tak stalo až v průběhu hlavního líčení, přestože nebyl přítomen již od jeho počátku, a jeho část tudíž proběhla bez toho, aby bylo rozhodnuto o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti.

22. V dalším textu dovolání obviněný vyslovuje názor, že v případě živých rostlin konopí se mohlo jednat maximálně o pokus trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným, neboť v době provedení domovních prohlídek byl obsah látky delta-9-THC v rostlinách pod 1 % účinné látky, a teprve následně, kdy činností policejního orgánu došlo ke sklizni rostlin, jejich usušení a zahřívání při použití metody plynové chromatografie, bylo dosaženo množství účinné látky uvedené v napadeném rozsudku; přesto jej odvolací soud uznal vinným dokonaným trestným činem.

23. V navazujícím textu dovolatel dále namítá, že rozhodná skutková zjištění jsou navíc ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, zejména s výslechem a znaleckými posudky znalce RNDr. PhDr. K. L., Ph.D., MBM, LL.M.; tento totiž uvedl, že jednak zdravá rostlina konopí má bezvýznamné množství látky delta-9-THC, jednak, že metoda plynové chromatografie je pro posouzení obsahu THC nevhodná a měla by být použita metoda kapalinové chromatografie, a dále kritizoval postup při odběru vzorků rostlin konopí, jakož i způsob jeho zaznamenání. Současně vytýká soudu, že nevyhověl návrhu obviněných na provedení důkazu opětovným výslechem tohoto znalce a konfrontací zpracovatelů odborných vyjádření s tímto znalcem. S ohledem na výše uvedené skutečnosti pak má za to, že byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první i třetí variantě. Naplnění daného dovolacího důvodu v jeho první variantě spatřuje i v tom, že nebylo jakkoliv prokázáno, co bylo obsahem černého igelitového pytle, který předal dne 20. 5. 2021 spoluobviněnému N. P., a skutkové zjištění v tomto směru je nepodloženým a spekulativním závěrem, resp. názorem soudu; zdůrazňuje, že naopak jednoznačně popsal, že obsahem pytle byla čtečka knih a dvě až tři péřové bundy, které zasílal do Srbska po spoluobviněném N. P. dceři k narozeninám (čtečku) a k vyčištění (bundy). Poukazuje přitom na to, že k prokázání obsahu pytle byl navržen výslech svědka W. K., který měl předmětný pytel v inkriminovaném období vidět, avšak odvolací soud tento důkazní návrh zamítl s ohledem na údajnou nadbytečnost a k obsahu pytle zaujal důkazně zcela nepodložené a spekulativní stanovisko; obviněný se proto domnívá, že tímto postupem došlo k naplnění shora citovaného dovolacího důvodu též v jeho třetí variantě.

24. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tento obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a přikázal tomuto soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl. Dále obviněný žádá, aby předseda senátu Nejvyššího soudu ve smyslu § 265o tr. ř. přerušil výkon napadeného rozhodnutí.

25. Obviněná S. N. v dovolání nejprve v obecné rovině namítá, že skutkové ani právní závěry soudů obou stupňů nemají oporu v provedeném dokazování, jsou dovozovány jen spekulacemi a na základě pochybností, čímž došlo k porušení základních zásad trestního řízení, a to zásady in dubio pro reo a zásady presumpce neviny. Má rovněž za to, že oba soudy založily rozhodná skutková zjištění na procesně nepoužitelných, resp. zjevně vadných důkazech, které vedly i k vadnému hodnocení provedených důkazů a pak i k nesprávným skutkovým zjištěním.

26. V podrobnostech tato dovolatelka s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvádí, že zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů spatřuje v závěru obou soudů, že měla spáchat trestnou činnost pod (odvolacím soudem nedotčeným) bodem III. F výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, jíž se dopustila se spoluobviněnými I. D. a I. G. v objektu na adrese Praha XY – GXY. Nesouhlasí přitom s tím, pokud soudy dospěly k tomuto závěru na základě nepřímých důkazů, jak je specifikuje soud prvního stupně (že byla zadržena na místě samém, že na stěrech z dlaní jejích rukou byla zjištěna přítomnost látky delta-9-THC, že byly zajištěny latexové rukavice, na kterých byly nalezeny stopy cannabinoidů včetně látky delta-9-THC a z nichž současně byly získány majoritní složky profilu DNA shodné s profilem DNA stanoveným k její osobě, že byla v telefonickém kontaktu s obviněným I. D. dne 15. 11. a 16. 11. 2021 a že odposlechy těchto telefonních hovorů prokazují její účast na provozu předmětné pěstírny, že v jí vydaném mobilním telefonu značky Apple iPhone měla uložené kontakty na ostatní spoluobviněné, že v jednom ze svých mobilních telefonů měla vyhledávat slovní spojení „cannabis diseases“), a tvrdí, že pod pojem „řetězec nepřímých důkazů“ soudy podsouvají domněnky a spekulace, aniž by získaly a předložily jediný relevantní důkaz, a tudíž z provedeného dokazování nemohla vyplynout skutková zjištění soudů o jejím zapojení do chodu dané pěstírny. Namítá, že předmětný skutek je popsán značně obecně, a opakuje svou setrvalou verzi skutkového děje, podle níž jí obviněný I. D. nabídl bydlení na výše uvedené adrese, byla zde jen cca dvacet dní před svým zadržením, nemá s pěstováním rostlin konopí v této pěstírně nic společného, pracovala celou dobu jako kuchařka a v bytě jen spala a odpočívala, po nastěhování zde dobrovolně uklidila a uklízela pak i následně (v rukavicích – proto na nich byly nalezeny znaky majoritní složky profilu DNA shodné s profilem DNA stanoveným k její osobě), přičemž když se první den nastěhovala, viděla rostliny konopí, ale bydlela pak v jiné části bytu; připouští, že byla občasnou konzumentkou marihuany (proto na stěrech z dlaní jejích rukou byla zjištěna přítomnost látky delta-9-THC); zná jen obviněného I. D., pouze s tímto byla v pravidelném telefonickém kontaktu, ostatní spoluobviněné nezná, netelefonovala si s nimi, obviněnou Z. T. viděla maximálně dvakrát v životě, s obviněným I. D. se jednalo o běžné telefonní hovory s výjimkou tří z dnů 15. 11. a 16. 11. 2021, ovšem k těmto zdůrazňuje, že z nich je zřejmé, že nevěděla, co a jak dělat; ke kontaktům uloženým v mobilním v telefonu značky Apple iPhone uvádí, že předmětný mobilní telefon jí dal obviněný I. D. i s těmito kontakty, nevyhledávala si jakékoliv slovní spojení ohledně marihuany, konopí či „cannabis diseases“ v březnu 2021, neboť v té době daný mobilní telefon ještě nevlastnila, a pokud se týká svědkyně J. T. a schůzky s ní a obviněnou Z. T., poukazuje na to, že při této šlo jen o zajištění práce kuchařky pro jmenovanou svědkyni.

27. V další části dovolání obviněná dovozuje naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. též pro nerespektování zákonného postupu při domovní prohlídce provedené v předmětné pěstírně, a to při odběru reprezentativního vzorku rostlin konopí a následném výpočtu množství účinné látky, jenž byl podle jejího názoru v rozporu s rozkazem ředitele Kriminalistického ústavu č. 54 ze dne 11. 11. 2021, z čehož usuzuje na procesní nepoužitelnost takto provedeného důkazu. V návaznosti na uvedené pak poukazuje i na to, že v případě rostlin konopí a sušiny zajištěných v dané pěstírně nebyl oddělen materiál toxikomansky nepoužitelný (tedy napadený plísní či jinými parazity).

28. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatelka v rámci argumentace stran nesprávného právního posouzení skutku a jiného nesprávného hmotněprávního posouzení jednak opět namítá nesprávný postup při odběru reprezentativního vzorku rostlin konopí a dále, že v případě živých rostlin konopí se obvinění nemohli dopustit dokonaného trestného činu podle § 283 tr. zákoníku, když pěstovali rostlinu, ve které byl v době domovní prohlídky obsah látky delta-9-THC pod 1 % účinné látky, a teprve následně, kdy činností policejního orgánu došlo ke sklizni rostlin, jejich usušení a zahřívání, bylo dosaženo množství účinné látky uvedené v rozsudcích soudů obou stupňů. I zde pak zdůrazňuje, že nadto byly měřeny hodnoty u vzorků (rostlin i sušiny) prokazatelně napadených plísní, sviluškami a jinými parazity, ačkoli v tomto případě se nemohlo jednat o toxikomansky využitelný, resp. zneužitelný materiál. Konečně obviněná vyjadřuje přesvědčení, že nebylo nade vši pochybnost prokázáno, že by se dopustila žalovaného jednání, když z provedeného dokazování sice vyplynulo, že věděla, že v bytě na adrese Praha XY – XY se konopí nachází a pěstuje, ale s tímto neměla nic společného, konopí nepěstovala ani nedistribuovala, a proto by její jednání mohlo být posouzeno maximálně pouze jako přečin nepřekažení trestného činu podle § 367 tr. zákoníku.

29. Pokud jde o poslední uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., jeho naplnění obviněná spatřuje v tom, že odvolací soud některé její námitky, zakládající dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. a uvedené v odvolání, pominul, přehlédl či se s nimi dostatečně nevypořádal.

30. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tato dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, jakož i všechna případná další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, která vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

31. Obviněná Z. T. s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. předně brojí výroku o vině rozsudku odvolacího soudu pod bodem II., neboť uvádí, že nepřevážela sušinu konopí z České republiky do Rakouské republiky, a tvrdí, že ji vezla na místo s názvem XY do XY, tedy na území České republiky. Má totiž za to, že okolnost spočívající v zahraničním prvku měla za následek přísnější právní kvalifikaci jejího jednání podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Další námitky pak obviněná vznáší vůči závěru obou soudů, že byla minimálně srozuměna s tím, že se protiprávního jednání dopouští v rámci organizované zločinecké skupiny. V tomto směru poukazuje na to, že její účast na takové skupině je dovozována pouze z propojení s obviněným I. D. a jednorázového nákupu legálních prostředků uskutečněného s obviněným P. B. K tomu zdůrazňuje, že s oběma jmenovanými obviněnými probíhaly běžné, klidné rozhovory, přičemž neexistují důkazy, že by jakkoliv pomáhala obviněnému I. D., že převzala cestovní tašku od kteréhokoliv člena údajné skupiny ani že by měla spolupracovat s obviněným N. P. nebo že by ji tento znal, neboť pokud by tomu tak bylo, musel by být jakožto vůdce skupiny o zapojených osobách informován. Obdobně dovozuje, že pokud by byla členem takové skupiny, tak za situace, kdy byla zadržena při převozu sušiny konopí, bylo by logické, aby varovala ostatní členy, k čemuž však nedošlo. Je tudíž přesvědčena, že nebylo prokázáno, že by se vědomě podílela, případně že by byla srozuměna s účastí na organizované zločinecké skupině, a proto její jednání je třeba posuzovat odděleně od ostatních obviněných. Současně má za to, že je naplněn i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

32. V další části dovolání obviněná z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá rovněž to, že rozhodná skutková zjištění jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. Takovým důkazem má být stěžejní důkaz v podobě jejího doznání skutku pod bodem II. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, jež učinila při vazebním zasedání konaném dne 1. 12. 2021, neboť v době vazebního zasedání neměla překlad usnesení o zahájení trestního stíhání do německého jazyka (když dne 30. 11. 2021 jí bylo předáno v českém jazyce), a tudíž nevěděla, z jakých důvodů má být vzata do vazby, proč je obviněna a nemohla si nic přečíst, maximálně se mohla zeptat obhájce na pár věcí s rizikem, že to soudní senát uslyší. Nesouhlasí přitom s tím, jak tuto námitku vypořádal odvolací soud v bodu 116 odůvodnění svého rozsudku.

33. Z výše uvedených důvodů tato dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud změnil rozsudek odvolacího soudu (případně i rozsudek soudu prvního stupně), a to tak, že ji zprostí obžaloby pod bodem III. a pod bodem II. ji uzná vinnou podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a uloží jí trest odnětí svobody při spodní hranici trestní sazby a trest vyhoštění na přiměřenou dobu. Pro případ, že Nejvyšší soud neshledá důvody pro změnu rozsudku odvolacího soudu, navrhuje, aby zrušil rozsudky soudů obou stupňů a vrátil věc odvolacímu soudu, případě soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

34. K dovoláním obviněných se vyjádřil JUDr. Lumír Crha, Ph.D., státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), přičemž tak učinil dne 10. 1. 2025 ve vztahu k dovoláním obviněných N. P., D. I. a I. D., dne 21. 1. 2025 ve vztahu k dovolání obviněné S. N. a dne 30. 1. 2025 ve vztahu k dovolání obviněné Z. T.

35. Pokud jde o dovolání obviněného N. P., státní zástupce konstatuje, že tento v něm opakuje obhajobu, kterou uplatnil již před soudem prvního stupně a kterou shrnul ve svém odvolání, přičemž podstatná část textu dovolání je shodná s textem předchozího odvolání; namítá tak opět opomenuté důkazy, nevěrohodnost spoluobviněného P. S., který jej po svém prohlášení viny usvědčoval, porušení zásady in dubio pro reo, nesprávnou metodu odběru vzorků z rostlin konopí, absenci upozornění na změnu popisu skutku a dále řadu procesních pochybení a konečně i nesprávné složení senátu soudu prvního stupně po prohlášení viny obviněného P. S. Státní zástupce poukazuje na to, že s těmito námitkami se proto již vypořádaly soudy v odůvodněních svých rozhodnutí, přičemž soud prvního stupně tak učinil v bodech 130 až 138, 140 až 169, 177 a 180 až 195 odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v bodech 91 až 115 odůvodnění svého rozsudku; s argumentací soudů se přitom ztotožňuje a v podrobnostech na ni odkazuje.

36. Ve vztahu k dovolatelovu tvrzení o existenci opomenutých důkazů (v části III. dovolání), jimiž mají být konkrétně výslech „protokolujících policistů protokolů o sledování obžalovaného N. P., kde chybí fotografie a videozáznamy“ a dále „výslechy dalších zpracovatelů protokolů o sledování osob a věcí“, státní zástupce odkazuje na bod 152 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, v němž tento jednak označil za přirozené, pokud z důvodu utajení nejsou o sledování vždy pořizovány videozáznamy či fotografie, a dále zejména vyjádřil přesvědčení, že nic nenasvědčuje tomu, že by si policisté při provádění sledování něco domýšleli a uváděli nepravdu. Je tedy zřejmé, že důvodem zamítnutí těchto důkazních návrhů odvolacím soudem byla jejich nadbytečnost, což odpovídá třetímu z důvodů, na nichž lze založit neakceptování důkazního návrhu účastníka řízení podle judikatury Ústavního soudu. Co se týče nadbytečnosti zbývajících důkazních návrhů uvedených pod body 3) až 5) této části dovolání a dále v jeho části IV., státní zástupce pak poukazuje zejména na body 150, 113 a 151 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Uzavírá tudíž, že v této části dovolání sice odpovídá třetí variantě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je však zjevně neopodstatněné, neboť z obsahu odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že důvodem odmítnutí těchto důkazních návrhů byla jejich nadbytečnost.

37. Dále se státní zástupce zaměřuje na námitky obviněného v části IV. dovolání, jejichž prostřednictvím zpochybňuje pravdivost výpovědi spoluobviněného P. S. a přesnost podkladů pro výpočet množství zakázaných látek s tím, že způsob odběru vzorků neodpovídal rozkazu ředitele Kriminalistického ústavu č. 54 ze dne 11. 11. 2021. Jestliže přitom obviněný polemizuje s datem vydání tohoto rozkazu (dne 11. 1. či 11. 11. 2021) a s tím, zda byl tedy policistům znám krátce či dlouze, považuje takovou polemiku za bezpředmětnou. Zdůrazňuje, že uvedený rozkaz mohl být nanejvýš obecně nezávaznou metodikou a jeho dodržení či porušení mohlo mít pouze vliv věcný, nikoliv právní, a datum vydání je jistě patrno z č. l. 10 004 spisu. Za podstatné pak považuje, že v této části dovolání brojí dovolatel proti učiněným skutkovým zjištěním. V tomto směru uvádí, že obviněný však nevymezuje svou argumentaci ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě a celkový obsah jeho námitek směřuje k tomu (jak ostatně i sám uvádí), že soudy porušily zásadu in dubio pro reo, což však nemůže (nenabylo-li její porušení závažnosti porušení ústavního práva na spravedlivý proces) založit žádný dovolací důvod, a jeho dovolání v této části tak žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá; současně zdůrazňuje, že nic nenasvědčuje tomu, že by snad tato zásada byla porušena, když soudy pochybnosti neměly, což logicky nenapadnutelným způsobem vysvětlily v odůvodněních svých rozhodnutí. Co se pak týče dovolatelova tvrzení, že skutková zjištění jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, když nesprávný procesní postup spatřuje v tom, že věc spoluobviněného P. S. nebyla vzhledem k jeho prohlášení viny vyloučena k samostatnému projednání a jmenovaný nebyl ve věci dovolatele vyslýchán jako svědek, poukazuje na přiléhavé vyjádření odvolacího soudu v bodu 103 odůvodnění jeho rozsudku s odkazem na § 206c odst. 6 tr. ř., podle něhož soudy postupovaly, a jehož věta za středníkem zní: „tím není dotčena možnost vyslýchat obžalovaného k účasti jiných osob na spáchaném skutku, ohledně kterého prohlásil vinu“. Dodává navíc, že samotné „nevyloučení věci“ nebylo zákonodárcem považováno za natolik závažnou otázku, aby tento procesní úkon zařadil mezi dovolací důvody, a rovněž v této části proto dovolání žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá.

38. K argumentaci v části V. dovolání vztahující se k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., v jejímž rámci obviněný opakuje jednak procesní námitky, k nimž se státní zástupce již vyjádřil, se tento zabývá jeho další námitkou, že jeho jednání mělo být v případě neusušených a nezpracovaných rostlin posouzeno pouze jako příprava a trestný čin tedy jako jen dílem dokonaný. Poukazuje na to, že s nízkým množstvím účinné látky v živých rostlinách se vypořádal odvolací soud v bodu 85 odůvodnění svého rozsudku tak, že změnil popis skutku. Pokud obviněný vznáší námitku i proti změně popisu skutku s tím, že na tuto nebyl upozorněn, státní zástupce poznamenává, že trestní řízení je vedeno pro skutek, a nikoliv pro jeho popis; jeden skutek může být totiž popisován mnoha různými, a přesto správnými způsoby, lišícími se jen mírou své výstižnosti podle kreativity toho kterého orgánu činného v trestním řízení. Dále uvádí, že oproti tomu právní posouzení skutku je striktní, když je vyjádřeno konkrétním ustanovením trestního zákoníku. Považuje proto za logické, pokud je obviněný upozorňován pouze na změnu právního posouzení skutku, které je jednoznačné, nikoliv na změnu popisu skutku, který je mnohotvárný. Shrnuje tedy, že pokud odvolací soud zachoval skutek, jeho jiný popis nebyl důvodem pro upozornění obviněného. Nadto je podle jeho názoru zřejmé, že popis skutku nevymezuje žádné konkrétní jednání, které by skončilo pouhým vypěstováním rostlin; pokud odvolací soud vypěstování rostlin zmiňuje, vztahuje jednání dovolatele i ostatních pachatelů vždy a důsledně nejen k jejich „pěstování“ ale i k jejich „dalšímu zpracování“, a podmínky pro posouzení jeho jednání jako činu dílem nedokonaného tak splněny nebyly a jeho dovolání je pak zjevně neopodstatněné, neboť právní posouzení skutku je správné.

39. Dále státní zástupce konstatuje, že v části VI. svého dovolání obviněný mylně soudí, že k porušení procesních podmínek ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. může dojít i tím, že se odvolací soud dostatečně nevypořádá s odvolacími námitkami obviněného; uvedené porušení procesních podmínek však spočívá v tom, že odvolací soud napadené rozhodnutí vůbec věcně nepřezkoumával, což není případ této trestní věci. K procesním námitkám obviněného v části VII. dovolání pak jednak poukazuje na to, že tyto doslovně totožným způsobem uplatnil již ve svém odvolání, a dále zdůrazňuje, že tvrzené vady žádnému dovolacímu důvodu neodpovídají (což ostatně dovolatel ani netvrdí), když navíc rozhodně nepostačují k závěru o porušení zásad spravedlivého procesu a práva na obhajobu obviněného, jak na to tento jejich prostřednictvím poukazuje.

40. Ve vztahu k námitce obviněného stran podjatosti senátu Městského soudu v Praze, kterou dovozuje z toho, že uvedený senát přijal prohlášení viny obviněného P. S., tomuto uvěřil, a tím porušil zásadu presumpce neviny ostatních obviněných a vyvolal pochybnost o své nestrannosti, státní zástupce uvádí, že byť je dovolateli možno dát za pravdu, že ve skupinových věcech může prohlášení viny jediným z obviněných působit na mysl rozhodujících soudců – předčasně je vést k přesvědčení o vině ostatních obviněných, kteří vinu neprohlásili, takový vliv na uvažování soudců mohou mít i mnohé další přímo nesouvisející okolnosti – sebevražda hlavního pachatele, nečekaně ochotné uhrazení škody nebo rychlé změny obhajoby obviněného podle postupně se měnící důkazní situace (obhajoba formou „šachové partie“); pokud by však každá taková okolnost vedla k pochybnostem o schopnosti soudců zachovat si kritické myšlení, nebylo by možno rozumně uspořádat personální zajištění soudních řízení – pochybnost by byla o mnoha soudcích. Poukazuje dále na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, z níž je zřejmé, že dovolatelem požadované vyloučení věci obviněného P. S. k samostatnému projednání a zejména pak vyloučení dosud rozhodujícího senátu z dalšího rozhodování je stav, který Ústavní soud přiléhavě označil za neudržitelný. Nadto však vyslovuje názor, že v dané věci existuje okolnost ještě podstatnější, totiž to, že cestou dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je možno postupovat pouze pokud vyloučený orgán „ve věci rozhodl“, přičemž ze změní písm. m) citovaného ustanovení je patrno, že takové rozhodnutí musí existovat, neboť odvolání proti němu bylo zamítnuto odvolacím soudem. V dovolatelově věci je však situace jiná, neboť tento tvrdí podjatost senátu soudu prvního stupně, jehož rozsudek byl ovšem ohledně tohoto dovolatele v plném rozsahu zrušen rozsudkem soudu odvolacího, a tento konečný rozsudek odvolacího soudu vynesl senát, jehož vyloučení pro podjatost dovolatel nijak nenamítá. Obviněný tedy namítá podjatost senátu, který v jeho věci rozhodl v prvním, a nikoliv druhém stupni, a dovolání v této části je tudíž podle § 265a odst. 1 tr. ř. nepřípustné.

41. Co se týče dovolání obviněného D. I., státní zástupce předně poukazuje na skutečnost, že jeho zpracovatelka opsala v naprosté většině téměř doslovně text dovolání vypracovaného obhájkyní obviněného N. P., čímž opustila obhajobu dříve uplatňovanou v jeho odvolání; státní zástupce poznamenává, že procesně se jedná o situaci neobvyklou, nikoliv však nepřípustnou. Vzhledem k tomu státní zástupce plně odkazuje na své vyjádření k dovolání obviněného N. P., ovšem s jedinou výjimkou ohledně tvrzené podjatosti senátu soudu prvního stupně, jenž ve věci dovolatele D. I. skutečně vydal výrok o vině, který odvolacím soudem zrušen nebyl. Jinak však i ohledně podjatosti senátu soudu prvního stupně setrvává na závěru, že samotným prohlášením viny jednoho z pachatelů nemůže být taková podjatost založena a že senát soudu prvního stupně z rozhodování vyloučen nebyl.

42. Pokud jde o dovolání obviněného I. D., státní zástupce se nejprve zabývá jeho námitkou uplatněnou s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., a to že v řízení před soudem prvního stupně byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení, neboť o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti nerozhodl senát, nýbrž pouze jeho předsedkyně, a to dokonce až v průběhu řízení, a tedy uvedené procesní rozhodnutí učinil nenáležitě obsazený soud. Státní zástupce zdůrazňuje, že pokud zákonodárce vymezil dovolací důvod spočívající v tom, že rozhodnutí učinil nenáležitě obsazený soud, učinil tak v § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř., ovšem pouze pokud takový soud rozhodl „ve věci“; nikoliv tedy pokud takový soud učinil pouhé procesní rozhodnutí. Dospívá proto k závěru, že uvedená námitka tomuto ani jinému dovolacímu důvodu neodpovídá. Jestliže pak mělo být takové rozhodnutí učiněno až v průběhu soudního jednání, poukazuje na to, že dovolatel neuvádí, zda a jakým způsobem byla tímto opomenutím zasažena jeho obhajoba, a proto nic nenasvědčuje ani tomu, že by tímto způsobem mohlo být narušeno jeho právo na spravedlivý proces. Totéž pak platí podle názoru státního zástupce také u další dovolatelovy námitky, že ustanovení obhájce ve vazebním zasedání bylo jen formální, neboť obhájce neovládal dovolatelův jazyk. Dodává přitom, že zejména není patrno, že by snad byla tato jazyková bariéra důvodem výpovědi dovolatele u vazebního zasedání.

43. Ve vztahu k námitce obviněného, že jeho jednání mělo být dílem kvalifikováno pouze jako pokus trestného činu, konstatuje, že ačkoli tato odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je zjevně neopodstatněná, a v tomto směru odkazuje na výše uvedenou část svého vyjádření, že podle popisu skutku se jednalo o trestný čin dokonaný, neboť jednání obviněných není popisováno tak, že by zůstávalo u pouhého vypěstování rostlin.

44. Brojí-li pak tento obviněný proti úvahám a závěrům odvolacího soudu, že černý pytel zaznamenaný při sledování obsahoval návykové látky, a že k této otázce měl být vyslechnut svědek V. K., který pytel viděl, má státní zástupce za to, že úvahy odvolacího soudu v bodu 113 odůvodnění jeho rozhodnutí nelze označit za spekulativní, a že naopak v celkovém kontextu celé trestné činnosti se jedná o úvahy logické, které již z tohoto důvodu nemohou založit zjevný rozpor ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

45. Ze shora uvedených důvodů státní zástupce považuje dovolání obviněného N. P. za dílem nepřípustné, dílem žádnému dovolacímu důvodu neodpovídající a dílem zjevně neopodstatněné, dovolání obviněného D. I. za dílem žádnému dovolacímu důvodu neodpovídající a dílem zjevně neopodstatněné a dovolání obviněného I. D. za dílem žádnému dovolacímu důvodu neodpovídající a dílem zjevně neopodstatněné. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud dovolání všech tří dovolatelů podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněná. Z hlediska § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. pak souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

46. Co se týče dovolání obviněné S. N., státní zástupce předně konstatuje, že tato opakuje obhajobu, kterou uplatnila již před soudem prvního stupně a shrnula i ve svém odvolání, přičemž podstatná část textu dovolání je doslovně shodná s textem předchozího odvolání; dovolatelka tak opět namítá nesprávná skutková zjištění, porušení metodiky při odběru vzorků rostlin konopí, nesprávné určení množství účinné látky, špatný procesní postup odvolacího soudu, porušení zásady in dubio pro reo a opakovaně popírá svou aktivní účast na jednání spolupachatelů. S podstatou těchto námitek se proto již vypořádaly soudy v odůvodněních svých rozhodnutí s tím, že soud prvního stupně tak učinil zejména v bodech 174 a 175 odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v bodech 95 až 98 a 125 odůvodnění svého rozsudku. S argumentací soudů se státní zástupce ztotožňuje a v podrobnostech na ni odkazuje.

47. Jestliže obviněná v části III. svého dovolání brojí proti tomu, že soud prvního stupně dovodil její účast na provozu pěstírny v ulici XY pouze z její přítomnosti v místě, z nálezu její DNA na rukavici, z přítomnosti THC na stěru z dlaní a z její snahy odvětrat z domu i z bytu s pěstírnou zápach marihuany, uvádí státní zástupce, že namítá v podstatě to, že všechna tato zjištění byla náhodná, a doznává pouze, že v bytě byla a uklízela, aniž by se však na provozu pěstírny nějak podílela. V tomto směru konstatuje, že obviněná tudíž svou argumentaci ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě nevymezuje, druhé variantě tohoto dovolacího důvodu (procesní nepoužitelnost důkazu) odpovídá jen jedna námitka, jíž bude věnována pozornost níže, a třetí variantu (odmítnutý důkazní návrh) daného dovolacího důvodu neuplatňuje. Celkový obsah jejích námitek směřuje k tomu (jak ostatně i sama uvádí), že soudy porušily zásadu in dubio pro reo, což však nemůže (nenabylo-li její porušení závažnosti porušení ústavního práva na spravedlivý proces) založit žádný dovolací důvod, a její dovolání v této části tak žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá.

48. Namítá-li obviněná v části IV. svého dovolání „nerespektování zákonného postupu při domovní prohlídce“, z čehož dovozuje procesní nepřípustnost takto provedeného důkazu, když nezákonnost spatřuje v tom, že při odběru vzorků rostlin nebyla respektována ani příručka pro kriminalisty, ani následný rozkaz ředitele Kriminalistického ústavu č. 54 ze dne 11. 11. 2021, opakuje státní zástupce v souladu se svým předchozím vyjádřením, že z hlediska procesní přípustnosti důkazu není podstatné, kdy byl onen rozkaz vydán ani jaké je jeho znění, neboť takový rozkaz mohl být nanejvýš obecně nezávaznou metodikou a jeho dodržení či porušení mohlo mít pouze vliv věcný, nikoliv právní. V této části je tedy dovolání zjevně neopodstatněné, neboť pouhé nedodržení metodického postupu nečiní důkaz procesně nepřípustným, a takový důkaz je soudem hodnocen mezi jinými důkazy pečlivěji vzhledem k možným věcným vadám.

49. Ve vztahu k opakované námitce obviněné, vznesené v rámci argumentace stran nesprávného právního posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to proti nedodržení metodiky při odběru vzorků, státní zástupce uvádí, že tato tvrzenému dovolacímu důvodu neodpovídá; stejný závěr pak činí, dovozuje-li obviněná, že pokud konopí nepěstovala, mohla se dopustit nanejvýše přečinu nepřekažení trestného činu podle § 367 tr. zákoníku. Je tomu tak proto, že dovolatelka vychází z jiného než soudy učiněného skutkového zjištění; právní posouzení se však vztahuje ke skutku, který soud zjistil, nikoliv k alternativnímu skutku podle závěrů dovolatele.

50. Konečně státní zástupce konstatuje, že namítá-li obviněná, že odvolací soud zamítl její odvolání, aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí, zjevně vychází z nesprávného názoru, že k porušení procesních podmínek ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. může dojít i tím, že se odvolací soud dostatečně nevypořádá s odvolacími námitkami obviněného. Zdůrazňuje, že uvedené porušení procesních podmínek však spočívá v tom, že odvolací soud napadené rozhodnutí vůbec věcně nepřezkoumával, což není případ této trestní věci.

51. Státní zástupce shrnuje, že konkrétní námitky uvedené touto dovolatelkou dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu a dílem jsou zjevně neopodstatněné. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. její dovolání odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Z hlediska § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. pak souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

52. Ve svém vyjádření k dovolání obviněné Z. T. státní zástupce nejprve poukazuje na to, že tato v něm rovněž opakuje obhajobu, kterou uplatnila již před soudem prvního stupně a kterou shrnula i ve svém odvolání; opět tak nesouhlasí s tím, že by návykovou látku vezla až do Rakouska, popírá, že by vědomě působila v rámci organizované skupiny ostatních obviněných a procesní nepřípustnost svého doznání skutku II. (převoz konopí) při vazebním zasedání dovozuje z toho, že tehdy neměla k dispozici německý překlad usnesení o zahájení trestního stíhání. S těmito námitkami se proto již vypořádaly soudy v odůvodněních svých rozhodnutí, přičemž soud prvního stupně, jehož rozhodnutí ohledně dovolatelky však bylo posléze zrušeno, tak učinil v bodu 176 odůvodnění svého rozsudku; podstatnější je argumentace odvolacího soudu, který o její vině a trestu rozhodl nově, a to v bodech 116 a 117 odůvodnění jeho rozsudku. S argumentací soudů se státní zástupce ztotožňuje a v podrobnostech na ni odkazuje.

53. Brojí-li obviněná v části II. svého dovolání proti skutkovému zjištění v bodu II. výroku rozsudku odvolacího soudu, že sušinu konopí vezla až do Rakouské republiky, a trvá na tom, že ji vezla pouze do XY, tedy ještě na území České republiky, když význam této skutečnosti pro rozhodnutí dovozuje z toho, že zahraničním prvkem se prý zpřísnila právní kvalifikace jejího jednání – na skutkovou podstatu podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, konstatuje státní zástupce, že ze strany dovolatelky (případně jejího obhájce) se zjevně jedná o pouhé neporozumění obsahu napadeného rozsudku odvolacího soudu. Již z jeho výroku je totiž patrno, že tuto přísnější kvalifikaci odvolací soud u dovolatelky neužil, přičemž z bodu 145 odůvodnění tohoto rozsudku je také zřejmé proč – odvolací soud nepovažoval za prokázané, že by „věděla, či byla srozuměna s tím, (že) trestný čin páchá ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“. Státní zástupce tak zdůrazňuje, že otázka tuzemského či zahraničního místa určení jí převážené návykové látky tím pro posouzení skutku ztratila jakýkoliv význam, když přestalo být podstatné, zda vezla takovou látku z Prahy až k Vídni nebo jen před českou hranici. Nadto dodává, že obviněná svou argumentaci ani nevymezuje ve smyslu tvrzeného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě, neboť namísto toho, aby označila konkrétní zjevný rozpor, pouze opakuje, že návykovou látku vezla jen do XY; již z tohoto důvodu předmětná námitka citovanému ani jinému dovolacímu důvodu neodpovídá, když navíc jí tvrzené skutkové zjištění nemá v její věci ani žádný význam pro právní posouzení skutku, a nejedná se tedy o rozhodné skutkové zjištění určující pro naplnění znaků jejího trestného činu.

54. Pokud pak obviněná v části III. svého dovolání rozporuje též skutkové zjištění soudů, že by se vědomě podílela na organizované zločinecké skupině ostatních pachatelů, uvádí státní zástupce, že zde se naopak jedná o skutkové zjištění skutečně významné pro právní posouzení skutku. Odkazuje v tomto směru na bod 117 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu a dále dodává, že v této části dovolání směřuje celkový obsah námitek obviněné k tomu, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo, což však nemůže (nenabylo-li její porušení závažnosti porušení ústavního práva na spravedlivý proces) založit žádný dovolací důvod, a její dovolání v této části tak žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá; současně zdůrazňuje, že nic nenasvědčuje tomu, že by snad tato zásada byla porušena, když soudy pochybnosti neměly, což logicky nenapadnutelným způsobem vysvětlily v odůvodněních svých rozhodnutí. Jestliže obviněná v závěru této části dovolání zmiňuje i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., konstatuje státní zástupce, že vzhledem k tomu, že k němu neuvádí žádnou bližší argumentaci, nemůže se k takto kusé námitce podrobněji vyjádřit, když navíc ji dovolatelka patrně zakládá na jiném než soudy učiněném skutkovém zjištění.

55. Namítá-li obviněná v části IV. svého dovolání, že v době vazebního zasedání ještě neměla k dispozici německý překlad usnesení o zahájení trestního stíhání, a má-li za to, že z důvodu absence takového překladu je její doznání skutku II. procesně nepoužitelným důkazem (a současně nesouhlasí s tím, jak se s touto námitkou vypořádal odvolací soud v bodu 116 odůvodnění svého rozsudku), uvádí státní zástupce, že ačkoli takto formulovaná námitka odpovídá druhé variantě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není opodstatněná. V tomto ohledu pak přisvědčuje argumentaci odvolacího soudu, jež je v souladu s ustálenou judikaturou k posuzování procesního významu překladu usnesení o zahájení trestního stíhání, z níž cituje a z které je zjevné, že pro procesní použitelnost výpovědi dovolatelky z vazebního zasedání není podstatné, zda formálně měla či neměla překlad usnesení o zahájení trestního stíhání, nýbrž zda jí obsahově bylo zřejmé, pro jaké jednání je stíhána a jaký trestný čin je ve skutku spatřován. Poukazuje přitom na to, že z posledního odstavce návrhu státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Jihlavě ze dne 1. 12. 2021, č. j. ZT 241/2021-9, na vzetí dovolatelky do vazby je zřejmé, že ještě před konáním vazebního zasedání jí bylo usnesení o zahájení trestního stíhání přetlumočeno do jazyka, o kterém prohlásila, že mu rozumí, a že původně takový překlad ani nepožadovala, poté však své stanovisko změnila. Státní zástupce nadto podotýká, že v předmětné věci se tehdy jednalo pouze o převoz téměř 3 kg sušiny konopí na zadním sedadle dovolatelčina vozidla, jak je popsáno v bodu II. odsuzujícího rozsudku odvolacího soudu, přičemž konopí bylo nalezeno za její přítomnosti při silniční kontrole a nelegálnosti takového převážení si byla od počátku vědoma. V době vazebního zasedání se tedy ještě nejednalo o žádnou sofistikovanou trestnou činnost, do níž by byly zapojeny jiné osoby nebo která by spočívala na nějakých složitých machinacích či by byla zakázaná pouze na území České republiky, a takto založenému trestnímu stíhání tedy dovolatelka mohla porozumět z podstaty věci velmi snadno; teprve usnesením ze dne 4. 1. 2022 byla její jednoduchá věc pouhého převozu konopí spojena s mnohem sofistikovanější věcí, a to s organizovanou skupinou ostatních obviněných. Státní zástupce proto považuje výpověď obviněné z vazebního zasedání za procesně použitelnou s tím, že z její strany se navíc jedná o opakování námitek uplatněných již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů již dostatečně a správně vypořádaly.

56. Státní zástupce tak shrnuje, že konkrétní námitky obviněné dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu a dílem jsou zjevně neopodstatněné, a navrhuje proto, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. její dovolání odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Z hlediska ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. pak souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

57. Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájcům obviněných k jejich případným replikám, od žádného z nich ale repliku do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.

III.Přípustnost dovolání

58. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda jsou dovolání obviněných přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňují obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. ř. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněných splňují shora uvedené zákonné náležitosti.

59. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněnými uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.).

60. Jak již bylo uvedeno, obviněný N. P. v dovolání výslovně uplatňuje dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), g), h) a m) tr. ř., obviněný D. I. dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., obviněný I. D. dovolání podává z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. c), d), g) a h) tr. ř., obviněná S. N. z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. a obviněná Z. T. z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

61. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., jenž v dovoláních uplatňují obvinění N. P. a obviněná S. N. a který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (první alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. ř. (druhá alternativa).

62. Jestliže v posuzované věci ohledně obviněného N. P. odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. a), b), d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém výroku o vině a v celém výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným a uložil mu trest (resp. tresty), jak bylo výše podrobně uvedeno, tedy nerozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně, je zjevné, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. není dán ani v jedné z jeho alternativ, a tudíž opírá-li obviněný dovolání o citované zákonné ustanovení, jedná se o odkaz irelevantní. Již vůbec pak nelze přisvědčit obviněnému (jenž ostatně svou povědomost ohledně skutečnosti, že odvolací soud jeho odvolání nezamítl, a naopak po zrušení rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu k jeho osobě znovu ve věci rozhodl, v dovolání deklaruje), spatřuje-li naplnění citovaného dovolacího důvodu v tom, že odvolací soud některé jeho odvolací námitky přehlédl či nevypořádal dostatečně.

63. Pokud jde o obviněnou S. N., v její trestní věci je situace jiná, neboť odvolací soud rozhodl tak, že podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání této obviněné, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, a je zjevné, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. přichází v úvahu v jeho druhé alternativě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.; těmito jsou pak jí tvrzené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

64. Jen pro úplnost lze doplnit, že daný dovolací důvod nepřichází v úvahu ani v jedné z jeho alternativ u zbývajících dovolatelů D. I., I. D. a Z. T., neboť odvolací soud (jak bylo shora podrobně uvedeno) nerozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí odvolání těchto obviněných proti rozsudku soudu prvního stupně, když z podnětu jejich odvolání zrušil rozsudek soudu prvního stupně (byť ohledně obviněného D. I. jen částečně) a v jejich věcech znovu rozhodl.

65. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. (který v dovolání výslovně uplatňuje obviněný N. P. a který lze podle obsahu argumentace vysledovat i v dovolání obviněného D. I.) je naplněn tehdy, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže rozhodnutí napadené dovoláním učinil soudce (samosoudce, člen senátu, předseda senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v § 30 tr. ř., aniž bylo rozhodnuto o jeho vyloučení podle § 31 tr. ř. Musí jít o orgán, který je nejen z řízení vyloučen, ale který také ve věci samé rozhodl, tj. vyloučený soud (soudce) vydal rozhodnutí, jež je napadeno dovoláním opřeným o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.

66. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. (který v dovolání deklaruje obviněný I. D.) je dán tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jde tedy o porušení ustanovení o nutné obhajobě. Právo na obhajobu totiž patří mezi nejdůležitější procesní práva a je garantováno jak mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách, tak i ústavními předpisy; proto se též porušení práva na obhajobu považuje za závažnou, resp. podstatnou vadu řízení ve smyslu § 188 odst. 1 písm. e) a § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je ovšem užší, protože jím není jakékoli (resp. každé) porušení práva na obhajobu. Pokud například obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoli ho měl mít, pak je tento dovolací důvod dán jen tehdy, jestliže orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním; naplnění tohoto dovolacího důvodu nelze spatřovat ani ve vlastním způsobu výkonu obhajoby obviněného ustanoveným obhájcem.

67. Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. (na který v dovolání odkazuje rovněž obviněný I. D.) lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Z této zákonné formulace je zřejmé, že uvedený dovolací důvod nemůže spočívat v jakékoli nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného. 68. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který v dovoláních uplatňují všichni dovolatelé, je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (první varianta) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (druhá varianta) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (třetí varianta).

69. V této souvislosti je vhodné připomenout, že citovaný dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.

70. Dalším dovolacím důvodem, o který opírají dovolání rovněž všichni dovolatelé, je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jenž je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (první alternativa) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (druhá alternativa). V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.

71. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

IV.Důvodnost dovolání

72. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že dovolací námitky obviněných, jejichž prostřednictvím tito s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě rozporují skutkové závěry obou soudů nižších instancí, tomuto ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu neodpovídají. Touto částí své argumentace totiž vyjadřují pouhou nespokojenost se způsobem hodnocení provedených důkazů (zejména s vyhodnocením výpovědi spoluobviněného P. S., výpovědí svědků J. T., D. D. H. a D. L., protokolů o provedených domovních prohlídkách, odborných vyjádření zpracovaných z oboru kriminalistika, odvětví chemie, speciální biologie, genetika, daktyloskopie a elektrotechnika, výpovědí zpracovatelů těchto odborných vyjádření, resp. znaleckého posudku, znaleckých posudků a výpovědi znalce RNDr. PhDr. K. L., Ph.D., MBA, LL.M., protokolů o sledování osob a věcí a odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu) oběma soudy a jimi učiněnými skutkovými zjištěními, s tím, že nabízejí jejich vlastní (odlišné) hodnocení a opírají se též o svá vlastní tvrzení; teprve na základě takto formulované vlastní verze skutkového děje mají obvinění skutková zjištění soudů za (dokonce) zjevně rozporná se shora zmíněnými důkazy, resp. zcela důkazně nepodložená a spekulativní a jsou přesvědčeni, že na podkladě těchto důkazů nebylo prokázáno, že se trestné činnosti, jíž byli uznáni vinnými, dopustili, resp. naopak bylo prokázáno, že se této nedopustili. Z těchto důvodů pak dovozují, že byli uznáni vinnými v rozporu se zásadami presumpce neviny a in dubio pro reo, a jsou přesvědčeni, že bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces.

73. Ještě předtím, než bude zaměřena pozornost na dovolání jednotlivých obviněných, Nejvyšší soud považuje za vhodné uvést, že v dané trestní věci neshledal žádný, natož obviněnými tvrzený zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením (jednotlivě i ve vzájemné souvislosti) na straně jedné a učiněnými skutkovými zjištěními na straně druhé. Tento soud jako soud nalézací v odůvodnění svého rozhodnutí řádně vyložil, jaké skutkové závěry z jednotlivých důkazů učinil (srov. podrobné, logické a přesvědčivé hodnotící úvahy a závěry shrnuté v bodech jeho rozsudku uvedených níže ve vztahu ke každému dovolateli), přičemž s těmito hodnotícími úvahami a skutkovými závěry se v naprosté většině ztotožnil i soud odvolací v odůvodnění svého rozsudku [též srov. jeho body uvedené níže ve vztahu ke každému dovolateli). Ani Nejvyšší soud nemá, co by jim mohl v tomto směru vytknout.

74. K otázce zjevného rozporu (dříve tzv. extrémního nesouladu) při realizaci důkazního procesu lze, s poukazem na rozhodovací praxi Ústavního soudu, dodat a zdůraznit, že tento spočívá v racionálně neobhajitelném úsudku soudů o vztahu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními. Zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, kdy hodnocení důkazů a k tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu (vnitřního rozporu), resp. jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna. Za případ zjevného rozporu nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním § 2 odst. 6 tr. ř. ústí do skutkových a právních závěrů, které jsou sice odlišné od pohledu obviněného, leč jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, jak je tomu v trestních věcech obviněných (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2243/20).

75. Nejvyšší soud dále shledal, že ani námitku obviněných N. P. a D. I. stran procesně nepoužitelného důkazu, a to výpovědi spoluobviněného P. S., nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho druhé variantě a ani pod žádný jiný zákonný dovolací důvod; obdobně shledal jako irelevantní takovou námitku obviněné Z. T., jejímž prostřednictvím namítá procení nepoužitelnost své výpovědi ve vazebním zasedání a dále obdobnou námitku (byť z jiného důvodu) obviněného I. D. Uvedený závěr platí obdobně i v případě námitky tzv. opomenutých důkazů, kterou vznášejí obvinění N. P. a D. I. ve smyslu třetí varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.; rovněž tato námitka stojí mimo rámec citovaného dovolacího důvodu (a též všech dalších zákonných dovolacích důvodů), neboť nesměřuje na nedůvodné neprovedení navrhovaných podstatných důkazů stran rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nýbrž obvinění jejím prostřednictvím vyjadřují toliko nespokojenost s tím, že soudy zamítly jimi navržené důkazy, a nesouhlasí s odůvodněním takového postupu.

76. Dále Nejvyšší soud konstatuje, že žádnému ze zákonných dovolacích důvodů neodpovídají ani procesní vady tvrzené obviněnými N. P. a D. I., přičemž nelze dospět ani k závěru, že v jejich důsledku by mělo dojít k porušení zásad spravedlivého procesu a práva na obhajobu obviněných, jak na to tito poukazují.

77. Jestliže pak dovolatelé N. P., D. I., I. D. a S. N. uplatňují v dovoláních též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť mají za to, že jejich jednání bylo nesprávně právně posouzeno jako dokonaný trestný čin podle § 283 tr. zákoníku, lze sice takové námitky podřadit pod citovaný dovolací důvod v jeho první alternativě, avšak jsou zjevně neopodstatněné. Namítá-li nadto obviněná S. N., že její jednání mělo být právně kvalifikováno nejvýše jako přečin nepřekažení trestného činu podle § 367 tr. zákoníku s tím, že tvrdí, že konopí nepěstovala ani nedistribuovala, tedy neměla s ním nic společného, pak ovšem taková její argumentace stojí mimo rámec uvedeného dovolacího důvodu, neboť je primárně založena na jí tvrzené skutkové verzi (nikoli na soudy učiněných skutkových zjištěních), z níž tato pak až sekundárně dovozuje nesprávné právní posouzení skutku. Pokud pak obviněná Z. T. v bodu 22 dovolání v návaznosti na předchozí argumentaci, jejímž prostřednictvím rozporuje účast na organizované zločinecké skupině, vyjadřuje přesvědčení, že „dovolání je odůvodněno i podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.“ a cituje zákonné znění předmětného dovolacího důvodu, Nejvyšší soud konstatuje, že k tomuto neuvádí žádnou konkrétní argumentaci, která by mu umožňovala se tímto tvrzením podrobněji zabývat; lze se navíc (právě s ohledem na to, že tento důvod dovolání zmiňuje v návaznosti na předcházející námitky skutkového charakteru) domnívat, že na naplnění uvedeného dovolacího důvodu usuzuje na podkladě vlastní (od soudy učiněné odlišné) skutkové verze. Jak však bude rozvedeno níže v tomto usnesení, je daná argumentace nadto zcela bezpředmětná.

78. K dovoláním obviněných a k dalším jimi (již však jen některými z dovolatelů) uplatněným dovolacím důvodům považuje Nejvyšší soud za potřebné – v souladu s dikcí § 265i odst. 2 tr. ř. – uvést v podrobnostech následující.

IV. A K dovolání obviněného N. P.

79. Obviněný N. P. v dovolání ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. namítá, že senát soudu prvního stupně byl podjatý, neboť rozhodoval v jeho věci poté, co přijal svým usnesením prohlášení viny obviněného P. S., přičemž bezmezně uvěřil jeho výpovědi, což podle jeho názoru vyvolává objektivně pochybnosti o nestrannosti tohoto senátu a má za následek porušení zásady presumpce neviny ostatních obviněných.

80. Nejvyšší soud shledal, že uvedená námitka není důvodná, neboť v souladu s ustálenou rozhodovací praxí (jak na ni přiléhavě odkazuje státní zástupce ve svém vyjádření a kterou již z důvodu procesní ekonomie není třeba opakovaně citovat a postačí na ni toliko odkázat, konkrétně například na usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3427/20, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2023, sp. zn. 5 Tdo 459/2023, které bylo publikováno pod č. 10/2024 Sb. rozh. tr., či na další usnesení tohoto soudu ze dne 25. 4. 2024, sp. zn. 11 Tdo 486/2023) samotným přijetím prohlášení viny jednoho ze spoluobviněných nemůže být podjatost založena, a tudíž senát soudu prvního stupně z rozhodování trestní věci obviněného vyloučen nebyl.

81. Ve vztahu k argumentaci tohoto dovolatele, jejímž prostřednictvím namítá zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů [ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě], Nejvyšší soud konstatuje, že se jedná toliko o polemiku se způsobem hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů a snahu prosadit jejich odlišné hodnocení v souladu s vlastní skutkovou verzí založenou na popření jak trestné činnosti pod bodem I. rozsudku odvolacího soudu, kdy tvrdí, že se nepodílel na svozu, přípravě, zabalení a naložení marihuany za účelem vývozu přinejmenším do Spolkové republiky Německo prostřednictvím kurýra D. T. a na tohoto po cestě ani nedohlížel, tak trestné činnosti pod bodem III. rozsudku soudu prvního stupně, kdy tvrdí, že ani před svým odcestováním z České republiky, natož v době následující po něm nemá cokoliv společného s pěstováním rostlin konopí ani s výrobou sušiny marihuany v pěti pěstírnách nacházejících se v různých objektech v Praze, XY a XY. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že daná dovolací argumentace obviněného je opakováním jeho obhajoby uplatněné již v odvolání a rovněž před soudem prvního stupně. Jak Nejvyšší soud zjistil z obsahu spisu, oba soudy nižších instancí se předmětnými námitkami obviněného řádně zabývaly, vypořádaly se s nimi a přesvědčivě ve svých rozhodnutích vyložily, z jakých důvodů je neshledaly důvodnými, přičemž též dostatečně vysvětlily, proč neuvěřily popěrné obhajobě obviněného; pokud jde protiprávní jednání pod bodem I. rozsudku odvolacího soudu, soud prvního stupně tak učinil zejména v bodech 125, 131 až 137 odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v bodu 113 odůvodnění svého rozsudku; pokud jde o protiprávní jednání pod bodem III. rozsudku odvolacího soudu, lze odkázat na bod 150 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 109 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (ohledně skutečnosti, že byl ústřední postavou předmětné organizované skupiny a řídil trestnou činnost v jednotlivých pěstírnách i po 23. 5. 2021), na body 121, 124, 144, 145, 149, 156, 157, 158, 160 a 177 (ohledně jeho aktivní účasti ve vztahu k jednotlivým pěstírnám), dále na bod 86 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 102 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (k námitkám ve vztahu ke kamerovým záznamům z objektu Praha XY – XY nahraným na flash disk), dále na bod 102 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (k námitce ohledně zrychleného přehrávání záznamů z objektu XY); pokud jde o protiprávní jednání pod oběma body I. a III. rozsudku odvolacího soudu, lze dále odkázat na body 79, 80, 82 a 83 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.

82. Vytýká-li obviněný v další části této dovolací argumentace nesprávný zákonný postup při domovních prohlídkách provedených v předmětných pěstírnách, a to při výběru reprezentativního vzorku rostlin konopí a následném výpočtu množství účinné látky, jenž byl podle jeho názoru v rozporu s rozkazem ředitele Kriminalistického ústavu č. 54 ze dne 11. 11. 2021, včetně toho, že v případě rostlin konopí a sušiny zajištěných v jednotlivých pěstírnách nebyl oddělen materiál toxikomansky nepoužitelný (napadený plísní, parazity), uvádí Nejvyšší soud následující. Předně upozorňuje-li obviněný na uvedení různých dat vydání daného rozkazu v bodech 73 a 97 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, je zřejmé, že v prvně uvedeném bodu se jedná o písařskou chybu; správné datum je 11. 11. 2021 (viz č. l. 10 004 spisu). Dále Nejvyšší soud odkazuje na body 95 až 98 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, v nichž se tento soud předmětnými námitkami obviněného podrobně zabýval a přesvědčivě se s nimi vypořádal. S jeho závěry v tomto směru se Nejvyšší soud ztotožňuje a zdůrazňuje, namítá-li obviněný, že nebyl oddělen materiál napadený plísní a parazity, že ze všech pěti pěstíren jedině v objektu XY byla identifikována malá část rostlin konopí napadená živočišnými škůdci, konkrétně z 1 539 rostlin to bylo jen 256 rostlin, které nesly známky napadení sviluškami (tj. 1 283 rostlin nejevilo žádné známky napadení škůdci či plísněmi – viz body 31 a 48 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), přičemž znalkyně Mgr. Iva Zagatová uvedla, že „i když je rostlina napadena škůdci, je i nadále schopna žít, nicméně investuje méně do růstu a rozmnožování, naopak se zaměřuje na investice do své ochrany, pročež snižuje množství látek v rostlině, ale tato je i nadále schopna plodit … v daném případě i přes napadení sviluškami se rostliny nacházely ve velmi dobrém stavu, měly zelené listy i květenství“. Nelze tak v žádném případě dospět k závěru o zjevném rozporu rozhodných skutkových zjištění (množství účinné látky) s obsahem provedených důkazů (zpracovaná odborná vyjádření, resp. znalecký posudek zpracovaný ve vztahu k pěstírně Praha XY – XY a výpovědi jejich zpracovatelů, jež byli slyšeni jako znalci ad hoc).

83. Nejvyšší soud tedy shledal, že soudy obou stupňů zjistily skutkový stav věci zcela v souladu s pravidly upravujícími dokazování v trestním řízení (zejména srov. § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a § 89 tr. ř.) a své hodnotící úvahy a závěry logicky a přesvědčivě odůvodnily v souladu s požadavky plynoucími z § 125 odst. 1 tr. ř. 84. Ve vztahu k tvrzení obviněného o porušení zásad presumpce neviny a in dubio pro reo Nejvyšší soud považuje za potřebné připomenout, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v článku 40 odst. 2 Listiny a § 2 odst. 2 tr. ř. a má vztah ke zjištění skutkového stavu na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, tj. týká se otázek skutkových. Z tohoto pravidla se podává, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obžalovaného (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08, nebo ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 1624/09). Ani vysoký stupeň podezření přitom sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok. Trestní řízení tedy vyžaduje ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05).

85. Obviněný však přehlíží, že jím tvrzené pochybnosti, spočívající ve skutečnosti v prosazování jiného způsobu hodnocení provedených důkazů a vlastní verze skutkového stavu věci, podle níž se daného protiprávního jednání nedopustil, odlišné od toho, jak byl na základě provedených důkazů skutkový stav zjištěn soudy nižších stupňů, u těchto ve vztahu k otázce jeho viny nepanovaly. Jestliže totiž soud prvního stupně i soud odvolací nabyly na základě provedeného dokazování vnitřního přesvědčení, majícího kvalitu praktické jistoty, o tom, že obviněný předmětný skutek spáchal, pro uplatnění uvedeného pravidla nebyl v této trestní věci dán žádný důvod.

86. Jestliže obviněný namítá, že rozhodná skutková zjištění jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech [ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho druhé variantě], jímž má být výpověď spoluobviněného P. S., a to jednak proto, že jmenovaný je nevěrohodný, a dále z důvodu nesprávného procesního postupu soudu prvního stupně při přijetí prohlášení viny tohoto spoluobviněného, když má za to, že jeho věc měla být vyloučena z daného trestního řízení a následně v něm měl být vyslechnut jako svědek, nejen, že v této části dovolání neodpovídá výše citovanému a ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu, neboť takovou argumentací obviněný brojí ve skutečnosti proti „nevyloučení věci“ a proti „nevyslechnutí jmenovaného jako svědka“, tj. vytýká neprovedení daných procesních úkonů a těchto se domáhá, ale nadto je i nedůvodné, jak přiléhavě vysvětlil již odvolací soud s poukazem na § 206c odst. 6 tr. ř. v bodu 103 odůvodnění svého rozsudku.

87. Konečně Nejvyšší soud nemohl přisvědčit ani námitce obviněného stran existence tzv. opomenutých důkazů [ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí variantě], jež neodpovídá uvedenému a ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu, neboť obviněný jejím prostřednictvím vyjadřuje toliko nespokojenost s tím, že soudy jím učiněné návrhy na doplnění dokazování zamítly, případně s tím, jakým způsobem tento postup odůvodnily.

88. Nejvyšší soud v tomto směru obecně připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (§ 2 odst. 6 tr. ř.). Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je tedy plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Dovolací důvod uvedený v § 256b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze namítat, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, přitom reflektuje ustálenou judikaturu, která vylučuje, aby se jednalo o tzv. opomenutý důkaz v případě nadbytečnosti takovéhoto důkazu (k tomu srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Nerespektování práva na spravedlivý proces, které je garantováno v článku 36 odst. 1 Listiny je totiž založeno až situací, kdy by neprovedení obviněným navrženého důkazu představovalo závažný deficit z hlediska plnění zákonné povinnosti soudu stran zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti. 89. Jak Nevyšší soud zjistil, o takový případ v trestní věci obviněného nejde, neboť za opomenuté tedy nelze označit důkazní návrhy, jimiž se soudy nižších stupňů zabývaly, avšak rozhodly, že dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy. Zjednodušeně řečeno, existenci tzv. opomenutých důkazů nelze shledat v případě nespokojenosti obviněného s úplností provedeného dokazování.

90. Pokud jde o návrhy obviněného na provedení „výslechu protokolujících policistů protokolů“ o sledování jeho osoby, kde chybí fotografie a videozáznamy, a výslechů zpracovatelů protokolů o sledování osob a věcí, Nejvyšší soud poukazuje na bod 129 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 152 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, z nichž je zřejmé, že soud prvního stupně se těmito návrhy obviněného na doplnění dokazování řádně zabýval a odůvodnil, že je zamítl pro nadbytečnost, a rovněž odvolací soud neopomenul vyjádřit se ke skutečnosti, že v případě dvou ze tří obviněným rozporovaných protokolů o sledování osob a věcí není uvedeno, že by policejní orgán pořizoval obrazový záznam; zdůraznil přitom, že nemá žádné pochybnosti o tom, že by si policejní orgán při provádění sledování něco domýšlel a uváděl vůči kterémukoliv z obviněných nepravdivou informaci, tj. zjevně je považoval za nadbytečné. Co se týče návrhů obviněného na výslechy svědků N. I. a D. T., rovněž těmito se soudy obou stupňů řádně zabývaly a zamítly je taktéž jako nadbytečné (viz bod 129 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 150 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). K navrženému výslechu svědka W. K., jenž měl vidět černý igelitový pytel, který obviněný převzal dne 20. 5. 2021 od spoluobviněného I. D., se materiálně jedná o nadbytečný důkaz s tím, že je třeba odkázat jednak na bod 132 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, v němž tento soud podrobně vyložil, proč nepřisvědčil obhajobě obviněného I. D., že obsahem pytle byly péřové bundy a čtečka knih, a dospěl k jednoznačnému závěru, že v něm byla sušina konopí, s čímž se ztotožnil i soud odvolací (viz bod 113 odůvodnění jeho rozsudku); navíc je zapotřebí poukázat na body 71 a 72 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, z nichž se podává, že ve veřejném zasedání konaném dne 27. 2. 2024 byl (mimo jiné) podle § 213 odst. 1 tr. ř. předložen k důkazu záznam sdělení navrhovaného svědka sepsaný u obhájkyně obviněného N. P. Ve vztahu k nadbytečnosti dalších důkazních návrhů obviněného lze odkázat jednak na bod 151 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (pokud jde o výslech zbývajících zpracovatelů odborných vyjádření, ke kterým byl proveden doplněk ze dne 24. 1. 2024, a konfrontaci se znalcem RNDr. PhDr. K. L., Ph.D., MBA, LL.M.), dále na bod 129 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 155 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (pokud jde o vyšetřovací pokusy ohledně časové a faktické nemožnosti naložení pěti tašek do vozidla Volvo a ohledně následné jízdy tohoto vozidla; nadto k nakládání tašek do vozidla Volvo, cestě tohoto vozidla řízeného D. T. a doprovodné cestě obviněného vozidlem Mercedes a poté vozidlem BMW viz též logické úvahy a přesvědčivé závěry soudů v bodech 125, 134 a 135 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a v bodu 111 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Označuje-li pak obviněný za tzv. opomenutý důkaz i výslech spoluobviněného P. S. v procesním postavení svědka, Nejvyšší soud poukazuje na to, že tak činí jednak proto, že rozporuje pravdivost jeho výpovědi, a současně toliko v návaznosti na svou procesní námitku ohledně nesprávného procesního postupu soudu prvního stupně, když má za to, že jmenovaný měl být vyslechnut v této věci jako svědek poté, co jeho věc měla být vyloučena ze společného řízení, a nesouhlasí s tím, že soud prvního stupně takto nepostupoval (k tomu viz již výše zmíněný bod 103 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu; nadto je třeba zdůraznit, že soud prvního stupně neměl žádnou pochybnost o věrohodnosti a pravdivosti výpovědi tohoto spoluobviněného – viz bod 136 odůvodnění jeho rozsudku).

91. Dalším dovolacím důvodem, o který obviněný dovolání opírá, je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Pod tento pak podřazuje jednak vedle opětovných skutkových a procesních námitek proti postupu při domovních prohlídkách (když namítá nesprávný odběr reprezentativního vzorku rostlin konopí včetně toho, že nebyl oddělen materiál toxikomansky nevyužitelný) a vůči odborným vyjádřením a znaleckému posudku zpracovaným ohledně jednotlivých pěstíren, jež stojí mimo rámec citovaného dovolacího důvodu, stejně jako námitka, že nebyl prokázán jeho úmysl ve vztahu k tomu, že rostliny konopí budou toxikomansky zneužity, i námitku, že nebyl upozorněn na změnu popisu skutku. Byť ani taková argumentace není pod daný dovolací důvod podřaditelná, Nejvyšší soud považuje za vhodné v této souvislosti předně odkázat na body 85 a 86 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, v nichž tento soud vyjádřil, jaké změny a z jakých důvodů v popisu skutku pod body I. a III. výroku o vině učinil (zde lze poznamenat, že pokud odvolací soud doplnil pod bodem III. formulaci ohledně rostlin konopí „ve kterých by po jejich sklizni a usušení …“, rovněž soud prvního stupně uvedl v tzv. skutkové větě výroku o vině svého rozsudku formulaci: „po jejich dosušení“, a jestliže pod bodem I. opravil chybný údaj o celkovém množství převážené sušiny konopí, učinil tak ve prospěch obviněného); zejména však považuje za potřebné zdůraznit, že trestní řízení je vedeno pro skutek, nikoli pro jeho popis, a tento odvolací soud zachoval.

92. Z argumentace obviněného vztahující se k posledně citovanému dovolacímu důvodu pak tomuto (v jeho první alternativě) odpovídá jen námitka, že minimálně v případě živých rostlin konopí, které samy o sobě účinnou látku delta-9-THC neobsahují, se on ani další spoluobvinění nemohli dopustit dokonaného trestného činu podle § 283 tr. zákoníku, když pěstovali rostlinu, ve které byl v moment domovní prohlídky obsah této látky pod 1 %. Nejvyšší soud však shledal, že tato je zjevně neopodstatněná.

93. Jak vyplývá ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, publikovaného pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr., neoprávněným vypěstováním rostliny konopí [§ 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů], která je sama o sobě omamnou látkou ve smyslu přílohy č. 3 (seznamu č. 3 omamných látek) k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., může pachatel s ohledem na množství vypěstovaných rostlin, způsob jejich pěstování a na další okolnosti naplnit zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku spočívající v tom, že „jinému opatří“ nebo „pro jiného přechovává“ omamnou látku. Samotné neoprávněné pěstování rostliny konopí nelze ztotožňovat s pojmem „výroba“ omamné nebo psychotropní látky ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 3 Tdo 687/2006, publikované pod č. 18/2007 Sb. rozh. tr.). O výrobu, resp. některou její fázi, by mohlo jít pouze v případech, pokud by rostlina konopí byla sklizena a následně došlo k jejímu neoprávněnému zpracování v procesu, v němž by jako vstupní komponent byla dále upravována, a to buď do stavu způsobilého již ke spotřebě (marihuana), anebo k získání psychotropní látky tetrahydrokanabinolu (THC). To platí i tehdy, jestliže pachatel uskutečnil takovou výrobu pro vlastní potřebu a za tím účelem si opatřil nebo přechovával rostliny konopí; v tomto případě samotné opatření nebo přechovávání rostlin konopí je již pokusem trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 a § 283 odst. 1 tr. zákoníku a nikoli jen přípravou ve smyslu § 20 odst. 1 tr. zákoníku.

94. Jestliže v dané trestní věci obviněný společně s dalšími obviněnými neoprávněně pěstoval rostliny konopí – s ohledem na jejich množství (v případě pěstírny na adrese Praha XY – XY se jednalo o 192 rostlin konopí, v případě pěstírny na adrese XY se jednalo o 1 539 rostlin konopí, v případě pěstírny na adrese XY se jednalo o 296 rostlin konopí, v případě pěstírny na adrese Praha XY – XY se jednalo o 100 rostlin konopí, v případě pěstírny na adrese Praha XY – XY se jednalo o 192 rostlin konopí), kvalitu [šlo o odrůdy konopí setého s vysokým obsahem delta-9-tetrahydrokanabinolu] a způsob pěstování (byly pěstovány intenzivním způsobem) zjevně nikoliv pro vlastní potřebu – nevylučuje to ve smyslu uvedeného stanoviska možnost právně kvalifikovat jeho jednání jako dokonaný trestný čin podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Svým jednáním totiž tento trestný čin nedokonal naplněním znaku spočívajícího ve „výrobě“ drogy marihuany, když k této ještě ani bezprostředně nesměřoval (rostliny nebyly ani zčásti dosud sklizeny a nebylo započato s jejich dalším zpracováním), nýbrž, právě s ohledem na množství pěstovaných rostlin (2 319) a množství účinné látky, naplněním zákonných znaků spočívajících v tom, že „jinému opatří“ a „pro jiného přechovává“ omamnou látku.

95. Konečně tento obviněný v dovolání vytýká vady trestního řízení, jež však, jak již bylo shora uvedeno, žádnému zákonnému dovolacímu důvodu neodpovídají (obviněný ostatně v tomto směru ani na žádný důvod dovolání neodkazuje). Veškeré takto jím tvrzené vady (zčásti navíc vznesené v této části dovolání již opakovaně – například ohledně kamerových záznamů z objektu Praha XY – XY nahraných na flash disk, zrychleného přehrávání záznamů z objektu XY, či nesprávného postupu soudu prvního stupně při přijetí prohlášení viny spoluobviněného P. S., a zčásti bez bližší konkretizace – to, pokud vytýká provedení dokazování listinami před soudem prvního stupně, kdy byla čtena pouze čísla listů, nikoliv název listiny, kterou bylo dokazování provedeno, aniž by specifikoval, o které listiny se jednalo) nadto [kromě posledně nekonkrétně uvedené] již vypořádal odvolací soud, jak na to bylo výše poukázáno; v bodu 100 odůvodnění svého rozsudku se pak řádně zabýval i tou jeho námitkou (a dostatečně se s ní vypořádal), že předsedkyně senátu soudu prvního stupně se v hlavním líčení konaném dne 20. 2. 2023 neujistila, že obvinění byli seznámeni s výpověďmi spoluobviněných, resp. na toto se jich nedotázala a jen konstatovala, že k tomu došlo, a v bodu 101 námitkou ohledně procesního postupu při výslechu svědků D. L., D. D. H. a Ch. S. Vytýká-li obviněný v rámci této argumentace i to, že nebyl upozorněn na změnu právní kvalifikace, a tedy se obhajoba na tuto nemohla připravit a reagovat, Nejvyšší soud nad rámec výše uvedeného konstatování o nepodřaditelnosti takové námitky pod zákonné dovolací důvody konstatuje, že tato je bezpředmětná; právní kvalifikace skutku byla změněna ve prospěch obviněného s tím, že odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně) jeho jednání právně neposoudil podle § 283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (tj. jako spáchané v úmyslu získat pro sebe prospěch velkého rozsahu), jak podrobně vysvětlil v bodech 141 až 144 odůvodnění svého rozsudku.

IV. B K dovolání obviněného D. I.

96. Jak již bylo výše zmíněno, dovolací argumentace obviněného D. I. je totožná s dovolací argumentací obviněného N. P., týká se ovšem jen jím spáchaného skutku pod bodem III. B rozsudku soudu prvního stupně (jenž ohledně jeho osoby ponechal odvolací soud nedotčen). Nejvyšší soud proto odkazuje na své shora uvedené úvahy a závěry s tím, že tyto se vztahují i k námitkám tohoto obviněného, jak na to bude níže konkrétně (v souvislosti s jeho trestnou činností) poukázáno.

97. Namítá-li tak tento dovolatel zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů [ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě], jenž spatřuje v závěru soudů obou stupňů, že spáchal trestnou činnost pod výše citovaným bodem rozsudku soudu prvního stupně (spočívající v provozování, organizaci a řízení chodu indoor pěstírny konopí na adrese XY včetně logistického zásobení objektu, odvozu odpadu a samotného pěstování), když tvrdí, že s výjimkou jediného důkazu, kdy podává tašku nezjištěného obsahu spoluobviněnému N. P., žádný další důkaz o jeho propojení s ním ani s kýmkoliv z ostatních spoluobviněných není, a jediným zcela osamoceným „důkazem“ je výpověď spoluobviněného P. S., která je však zcela účelová a nepravdivá, a současně zdůrazňuje, že celou dobu nepopíral, že se na pěstování konopí ve XY podílel jako zahradník, ovšem s tím, že na tuto práci byl najat spoluobviněným P. S., který i před odjezdem spoluobviněného N. P. plně řídil a organizoval chod tohoto objektu, a v této souvislosti rovněž vytýká nesprávný zákonný postup při domovní prohlídce provedené v předmětné pěstírně, a to při výběru reprezentativního vzorku rostlin konopí a následném výpočtu množství účinné látky, a poukazuje též na to, že v případě rostlin konopí a sušiny zajištěných v dané pěstírně nebyl oddělen nepoužitelný materiál, Nejvyšší soud shledal, že takové námitky nejen, že neodpovídají danému a ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu, ale navíc jsou nedůvodné; odkazuje přitom zejména na body 121, 124, 125, 147, 148 a 151 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, z nichž vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením (jednotlivě i ve vzájemné souvislosti) na straně jedné a učiněnými skutkovými zjištěními na straně druhé (s nimiž se plně ztotožnil i soud odvolací – viz body 79, 80, 82 a 83 odůvodnění jeho rozsudku), a v nichž tento soud rovněž přesvědčivě odůvodnil, proč považoval obhajobu obviněného za vyvrácenou, a naopak za jednoznačně prokázané, že obviněný se tohoto protiprávního jednání dopustil. Nejvyšší soud považuje za vhodné též zdůraznit, že se nelze ztotožnit s tvrzením obviněného, že jediným usvědčujícím důkazem stran jeho trestné činnosti je výpověď spoluobviněného P. S.; kromě důkazů uvedených ve výše zmíněných bodech odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (zejména protokolů o sledování osob a věcí) lze dále poukázat na výpověď svědka D. D. H. (viz bod 27 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) či odposlech a záznam telekomunikačního provozu (viz bod 116 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Na podkladě provedeného dokazování pak nelze přisvědčit ani jeho dalšímu tvrzení, totiž že to byl výlučně spoluobviněný P. S., jenž řídil a organizoval chod pěstírny v objektu XY (viz bod 152 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). K námitkám ohledně nesprávného zákonného postupu při domovní prohlídce provedené v předmětné pěstírně (výběr reprezentativního vzorku rostlin konopí, následný výpočet množství účinné látky, neoddělení nepoužitelného materiálu) pak Nejvyšší soud odkazuje na jejich přesvědčivé vypořádání v bodech 95 až 98 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, body 31 a 48 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 82 tohoto usnesení.

98. Ve vztahu k námitce obviněného stran procesně nepoužitelného důkazu [ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho druhé variantě], jímž má být výpověď spoluobviněného P. S., a existence tzv. opomenutých důkazů [ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí variantě], za něž označuje opětovný výslech zpracovatelů odborných vyjádření a jejich konfrontace se znalcem RNDr. PhDr. K. L., Ph.D., MBA, LL.M. a dále výslech spoluobviněného P. S. v procesním postavení svědka, Nejvyšší soud plně odkazuje jednak na bod 86 tohoto usnesení a jednak na body 87 až 90 tohoto usnesení, v nichž se zabýval shodnou argumentací obviněného N. P.

99. Pokud jde o tímto obviněným též uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a v rámci něho vznesené námitky, jež jsou shodné s těmi, které uplatnil obviněný N. P. (opětovné skutkové a procesní námitky proti postupu při domovních prohlídkách – námitky nesprávného odběru reprezentativního vzorku rostlin konopí včetně toho, že nebyl oddělen materiál toxikomansky nevyužitelný, a vůči odbornému vyjádření zpracovanému ohledně pěstírny v objektu XY, a stran toho, že nebyl prokázán jeho úmysl ve vztahu k tomu, že rostliny konopí budou toxikomansky zneužity, dále námitka, že nebyl upozorněn na změnu popisu skutku) a které stojí mimo rámec citovaného dovolacího důvodu, Nejvyšší soud plně odkazuje na bod 91 tohoto usnesení. Stejně tak nezbývá než učinit v případě námitky, jež sice je z hlediska daného dovolacího důvodu relevantní, avšak současně je zjevně neopodstatněná, totiž, že minimálně v případě živých rostlin konopí, které samy o sobě účinnou látku delta-9-THC neobsahují, se on ani další spoluobvinění nemohli dopustit dokonaného trestného činu podle § 283 tr. zákoníku, když pěstovali rostlinu, ve které byl v moment domovní prohlídky obsah této látky pod 1 %, s níž se vypořádal v bodech 93 a 94 tohoto usnesení.

100. Rovněž k veškerým tímto dovolatelem namítaným vadám trestního řízení se Nejvyšší soud již vyjádřil výše, a to v bodu 95 tohoto usnesení, stejně jako k námitce podjatosti senátu soudu prvního stupně (kterou tento ovšem vznáší, aniž by ji podřadil pod některý z dovolacích důvodů), ohledně níž tak učinil v bodu 80 tohoto usnesení.

IV. C K dovolání obviněného I. D.

101. Obviněný I. D. v dovolání předně deklaruje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., neboť má za to, že při vazebním zasedání konaném dne 4. 12. 2021 byla porušena ustanovení o nutné obhajobě, když v rozporu s § 39 odst. 4 tr. ř. mu nebyl ustanoven obhájce, který poskytuje služby v jazyce, který ovládá. V důsledku této vady pak je podle jeho názoru naplněn i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho druhé variantě, když jeho výpověď v tomto vazebním zasedání je pak procesně nepoužitelným důkazem, a to ve vztahu k jeho trestné činnosti v pěstírnách konopí v bytech na adresách Praha XY – XY a Praha XY – XY, k níž (mimo jiné) se v této výpovědi doznal, když právě o tuto výpověď, resp. doznání stran těchto dvou pěstíren soud prvního stupně opřel svůj závěr o jeho vině ohledně jeho účasti na pěstování konopí v nich (kterou následně v hlavním líčení popřel).

102. Nejvyšší soud shledal, že taková námitka dovolatele je zcela nedůvodná. Tento ji přitom uplatnil již před soudem prvního stupně, jenž se s ní řádně a zejména správně vypořádal v bodu 169 odůvodnění svého rozsudku. Nejvyšší soud tak v tomto směru jen zdůrazňuje, že skutečnost, že obhájce obviněného neovládal jazyk obviněného, neznamená porušení práva obviněného na obhajobu, neboť v předmětném vazebním zasedání byl přítomen obhájce obviněného i tlumočník, a dále, že příslušný protokol o vazebním zasedání je obsahově v souladu se záznamem z vazebního zasedání, tudíž nedošlo ani k žádnému zkreslení výpovědi obviněného. Současně je vhodné pro úplnost poukázat na to, že doznání obviněného ve vztahu ke všem pěti pěstírnám, ohledně nichž byl uznán vinným (jednání pod body III. F, G, I, J a K rozsudku odvolacího soudu), tedy i ve vztahu k později v hlavním líčení popřené trestné činnosti v pěstírnách konopí v bytech na adresách Praha XY – XY a Praha XY – XY, nestojí osamoceně, tj. není jediným důkazem, na základě něhož soudy učinily závěr o jeho vině ohledně uvedených dvou pěstíren, nýbrž tomuto korespondují i další ve věci provedené důkazy (zejména protokoly o sledování osob a věcí, obsah mobilního telefonu, odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu – viz již shora odkazovaný bod 169 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně; dále bod 119 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je pak rovněž zřejmé, že neobstojí ani navazující námitka obviněného, že jeho výpověď v předmětném vazebním zasedání je procesně nepoužitelným důkazem ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho druhé variantě.

103. Nejvyšší soud se nemohl ztotožnit ani s další námitkou tohoto dovolatele, že v řízení před soudem prvního stupně byla porušena ustanovení trestního řádu o jeho přítomnosti v hlavním líčení, a to proto, že o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti rozhodovala (navíc až v průběhu hlavního líčení, jak vyplývá z protokolu o hlavním líčení ze dne 28. 4. 2023) předsedkyně senátu, nikoliv senát, na základě čehož dovozuje naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Především je třeba uvést, že prostřednictvím takové námitky obviněný ve skutečnosti nevytýká vadu mající za následek porušení jeho práva na obhajobu ve smyslu jím uplatněného dovolacího důvodu, nýbrž tato primárně směřuje proti předmětnému procesnímu rozhodnutí. Jak navíc Nejvyšší soud zjistil z protokolu o hlavním líčení konaném dne 28. 4. 2023 (na č. l. 9435 až 9444), na nějž jako jediný konkrétní obviněný poukazuje, z tohoto se podává, že předmětné hlavní líčení se konalo v jeho nepřítomnosti na jeho žádost (tj. obviněný chtěl “nebýt přítomen“). Pokud pak jde o argumentaci obviněného stran daného procesního rozhodnutí o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti, které považuje za vadné z toho důvodu, že je učinila předsedkyně senátu namísto senátu, a tedy namítá, že takto rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen, Nejvyšší soud shledal, že tato neodpovídá ani v úvahu přicházejícímu dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. Je tomu tak proto, že tento důvod dovolání sice předpokládá vadu spočívající ve vydání rozhodnutí soudem, který nebyl náležitě obsazen, ovšem pouze pokud takový soud rozhodl „ve věci“, nikoliv pokud takový soud učinil pouhé procesní rozhodnutí. Konečně k výtce obviněného, že dané procesní rozhodnutí bylo učiněno nadto až v průběhu hlavního líčení, ačkoli nebyl přítomen již od jeho počátku, a jeho část tudíž proběhla bez toho, aby bylo rozhodnuto o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti, je vhodné pro úplnost poukázat na to, že v oné úvodní části hlavního líčení byl toliko na žádost obhájce obviněného D. B. přehrán v rámci záznamu telekomunikačního provozu jeden hovor týkající se trestné činnosti tohoto obviněného a obviněného Ž. Č. a následně bylo předsedkyní senátu konstatováno, že toho dne bude zapotřebí rozhodovat o dalším trvání vazby u obviněných Z. T., Ž. Č., D. P. a S. N., a jmenovaní byli dotázáni, zda budou trvat na konání vazebního zasedání, nebo zda budou souhlasit s tím, že bude uskutečněn pouze výslech k jejich osobním poměrům, k čemuž se tito obvinění poté vyjádřili.

104. Tento dovolatel je dále s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě přesvědčen, že rozhodná skutková zjištění jsou navíc ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Konkrétně má za to, že skutková zjištění ohledně množství konopí a látky delta-9-THC jsou v rozporu zejména s výslechem a znaleckými posudky znalce RNDr. PhDr. K. L., Ph.D., MBM, LL.M., a dále, že nebylo jakkoliv prokázáno, co bylo obsahem černého igelitového pytle, který předal dne 20. 5. 2021 spoluobviněnému N. P., a skutkové zjištění v tomto směru je nepodloženým a spekulativním závěrem, resp. názorem soudu, přičemž poukazuje na své setrvalé tvrzení, že obsahem pytle byla čtečka knih a dvě až tři péřové bundy, které zasílal do Srbska po jmenovaném spoluobviněném.

105. Nejvyšší soud konstatuje, že takové námitky obviněného nemohou z hlediska citovaného a ani žádného jiného zákonného dovolacího důvodu obstát. Obviněný totiž jejich prostřednictvím vyjadřuje pouhou nespokojenost se způsobem hodnocení provedených důkazů (zejména výslechu a znaleckých posudků výše uvedeného znalce a dále své výpovědi ohledně obsahu daného pytle) soudy s tím, že jeho následkem bylo dovození chybných skutkových závěrů, přičemž se domáhá změny skutkových zjištění v souladu s jejich vlastním (odlišným) hodnocením a svou skutkovou verzí; teprve na tomto základě má obviněný soudy učiněná skutková zjištění za – dokonce zjevně – rozporná s předmětnými důkazy. Nad rámec tohoto konstatování Nejvyšší soud zdůrazňuje, že daná dovolací argumentace obviněného je opakováním námitek uplatněných již v odvolání a částečně též opakováním jeho obhajoby před soudem prvního stupně. Jak Nejvyšší soud zjistil z obsahu spisu, oba soudy nižších instancí se předmětnými námitkami obviněného a jeho popěrnou obhajobou řádně zabývaly a přesvědčivě ve svých rozhodnutích vyložily, z jakých důvodů je neshledaly důvodnými, resp. proč jeho popěrné obhajobě neuvěřily (pokud jde o znalecké posudky shora jmenovaného znalce předložené obhajobou, soud prvního stupně se k těmto vyjádřil v bodu 129 odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud, jenž tohoto znalce vyslechl ve veřejném zasedání konaném dne 27. 2. 2024 – viz body 66 až 70 odůvodnění jeho rozsudku, pak v bodech 91 až 94 odůvodnění svého rozsudku; pokud jde o obsah předmětného pytle, soud prvního stupně podrobně vysvětlil v bodu 132 odůvodnění svého rozsudku, proč neuvěřil obhajobě obviněného stran jeho obsahu a naopak dospěl k závěru, že tento obsahoval sušinu konopí, a soud odvolací se s jeho závěrem ztotožnil, jak uvedl v bodu 113 odůvodnění svého rozsudku). Ani Nejvyšší soud nemá v tomto směru oběma soudům co vytknout a jejich úvahy i závěry v tomto směru považuje za logické a správné.

106. Jestliže pak obviněný v návaznosti na výše uvedené námitky vytýká soudu, že nevyhověl návrhu na provedení důkazu opětovným výslechem tohoto znalce a konfrontací zpracovatelů odborných vyjádření s tímto znalcem, a rovněž poukazuje na to, že odvolací soud zamítl návrh na provedení důkazu výslechem svědka W. K., který měl předmětný pytel v inkriminovaném období vidět, v čemž spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí variantě, Nejvyšší soud shledal, že taková argumentace nesměřuje na nedůvodné neprovedení navrhovaných podstatných důkazů stran rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a tudíž se nejedná o námitku tzv. opomenutých důkazů ve smyslu citovaného dovolacího důvodu. Je tomu tak proto, že obviněný danou argumentací vyjadřuje toliko nespokojenost s tím, že soudy zamítly výše zmíněné důkazní návrhy (co se týče prvně uvedeného důkazního návrhu, viz bod 151 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, pokud jde o druhý důkazní návrh, jedná se materiálně o nadbytečný důkaz – viz již shora zmíněný bod 132 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, z něhož se podává, z jakých důvodů tento soud nepřisvědčil obhajobě obviněného, že obsahem pytle byly péřové bundy a čtečka knih, a dospěl k jednoznačnému závěru, že v něm byla sušina konopí, s čímž se ztotožnil i soud odvolací – viz též již výše uvedený bod 113 odůvodnění jeho rozsudku; viz také bod 90 tohoto usnesení).

107. Konečně i tento obviněný uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s tím, že vyslovuje názor, že v případě živých rostlin konopí se mohlo jednat maximálně o pokus trestného činu, jímž byl uznán vinným, neboť v době provedení domovních prohlídek byl obsah látky delta-9-THC v rostlinách pod 1 % účinné látky, a teprve následně, kdy činností policejního orgánu došlo ke sklizni rostlin, jejich usušení a zahřívání při použití metody plynové chromatografie, bylo dosaženo množství účinné látky uvedené v napadeném rozsudku; přesto jej odvolací soud uznal vinným dokonaným trestným činem. Nejvyšší soud konstatuje, že byť daná námitka odpovídá posledně citovanému dovolacímu důvodu (v jeho první alternativě), je zjevně neopodstatněná, a to z důvodů, jež podrobně rozvedl již výše v bodech 93 až 94 tohoto usnesení.

IV. D K dovolání obviněné S. N.

108. Převážná část dovolací argumentace obviněné S. N. se vztahuje k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a tato jejím prostřednictvím namítá předně zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů ve smyslu první varianty tohoto dovolacího důvodu. Nesouhlasí přitom se závěrem soudů obou stupňů, že spáchala trestnou činnost pod (odvolacím soudem nedotčeným) bodem III. F výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, resp. s tím, že takový závěr učinily na podkladě nepřímých důkazů specifikovaných soudem prvního stupně, toto protiprávní jednání zcela popírá a tvrdí, že pod pojem „řetězec nepřímých důkazů“ soudy podsouvají domněnky a spekulace, aniž by získaly a předložily jediný relevantní důkaz, a tudíž z provedeného dokazování nemohla vyplynout skutková zjištění soudů o jejím zapojení do chodu pěstírny na adrese Praha XY – XY.

109. Nejvyšší soud shledal, že takto koncipované námitky obviněné neodpovídají uvedenému a ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu, neboť směřují výlučně proti způsobu hodnocení provedených důkazů oběma soudy nižších instancí a proti správnosti skutkových zjištění, jež tyto na jejich podkladě učinily. Obviněná tak jejich prostřednictvím vyjadřuje pouhou nespokojenost s vyhodnocením provedených důkazů uváděných soudem prvního stupně, provádí jejich vlastní hodnocení a následně vyvozuje vlastní skutkové závěry odlišné od těch, k nimž dospěly oba soudy, a o těchto pak tvrdí, že jsou důkazně nepodložené, v důsledku čehož pak vytýká soudům porušení zásad in dubio pro reo a presumpce neviny. Nad rámec konstatování o irelevantnosti předmětných námitek Nejvyšší soud uvádí, že v dané věci neshledal žádné vady, jež by založily existenci zjevného rozporu (dříve tzv. extrémního nesouladu) mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně totiž vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením (jednotlivě i ve vzájemné souvislosti) na straně jedné a učiněnými skutkovými zjištěními na straně druhé. Tento soud věnoval náležitou pozornost hodnocení provedených důkazů, řádně vyložil, jaké skutkové závěry z jednotlivých důkazů učinil a též přesvědčivě vysvětlil, z jakých důvodů neuvěřil obhajobě obviněné (viz body 174 a 175, 180, 187 a 188 odůvodnění jeho rozsudku). S hodnotícími úvahami a skutkovými závěry soudu prvního stupně v tomto směru se plně ztotožnil i soud odvolací, jenž v odůvodnění svého rozsudku uvedl, proč setrvalým námitkám obviněné taktéž nepřisvědčil (srov. jeho bod 125).

110. K namítanému porušení zásad in dubio pro reo a presumpce neviny pak Nejvyšší soud uvádí, že obviněná přehlíží, že jí tvrzené pochybnosti, spočívající ve skutečnosti v prosazování jiného způsobu hodnocení provedených důkazů a vlastní verze skutkového stavu věci, podle níž se daného protiprávního jednání nedopustila, odlišné od toho, jak byl na základě provedených důkazů skutkový stav zjištěn soudy nižších stupňů, u těchto ve vztahu k otázce její viny nepanovaly. Jestliže totiž soud prvního stupně i soud odvolací nabyly na základě provedeného dokazování vnitřního přesvědčení, majícího kvalitu praktické jistoty, o tom, že obviněná předmětný skutek spáchala, pro uplatnění uvedeného pravidla nebyl v této trestní věci dán žádný důvod.

111. V další části dovolání obviněná dovozuje naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i v jeho druhé variantě, a to pro nerespektování zákonného postupu při domovní prohlídce provedené v pěstírně na adrese Praha XY – XY, konkrétně při odběru reprezentativního vzorku rostlin konopí a následném výpočtu množství účinné látky, jenž byl podle jejího názoru v rozporu s rozkazem ředitele Kriminalistického ústavu č. 54 ze dne 11. 11. 2021, z čehož usuzuje na procesní nepoužitelnost takto provedeného důkazu. V návaznosti na uvedené pak poukazuje i na to, že v případě rostlin konopí a sušiny zajištěných v dané pěstírně nebyl oddělen materiál toxikomansky nepoužitelný (tedy napadený plísní či jinými parazity). K výše uvedeným námitkám Nejvyšší soud odkazuje na jejich přesvědčivé vypořádání v bodech 95 až 98 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, a dále na body 69 a 167 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, z nichž je zřejmé, že rostliny konopí zajištěné v předmětné pěstírně nebyly napadeny žádnými živočišnými škůdci ani plísněmi, a rovněž na bod 82 tohoto usnesení, v němž se k dané argumentaci již vyjádřil.

112. S odkazem na další deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatelka vedle opětovných námitek stran nesprávného postupu při odběru reprezentativního vzorku rostlin konopí, jež tomuto důvodu dovolání neodpovídají, namítá, že v případě živých rostlin konopí se obvinění nemohli dopustit dokonaného trestného činu podle § 283 tr. zákoníku, když pěstovali rostlinu, ve které byl v době domovní prohlídky obsah látky delta-9-THC pod 1 % účinné látky, a teprve následně, kdy činností policejního orgánu došlo ke sklizni rostlin, jejich usušení a zahřívání, bylo dosaženo množství účinné látky uvedené v rozsudcích soudů obou stupňů (i zde současně zdůrazňuje, že nadto byly měřeny hodnoty u vzorků – rostlin i sušiny – prokazatelně napadených plísní, sviluškami a jinými parazity, ačkoli v tomto případě se nemohlo jednat o toxikomansky využitelný, resp. zneužitelný materiál; k tomu srov. odkaz v předchozím bodu tohoto usnesení s tím, že v dané pěstírně byly zajištěny rostliny, které nebyly napadeny žádnými živočišnými škůdci ani plísněmi). Nejvyšší soud ve vztahu k takto relevantně uplatněné námitce obviněné plně odkazuje na body 93 a 94 tohoto usnesení, v nichž vysvětlil, proč jí nemohl přiznat opodstatněnost.

113. Konečně, namítá-li obviněná stran nesprávného právního posouzení předmětného skutku rovněž to, že nebylo nade vši pochybnost prokázáno, že by se dopustila žalovaného jednání, když z provedeného dokazování sice vyplynulo, že věděla, že v bytě na adrese Praha XY – XY se konopí nachází a pěstuje, ale s tímto neměla nic společného, a proto její jednání mohlo být posouzeno maximálně pouze jako přečin nepřekažení trestného činu podle § 367 tr. zákoníku, taková její argumentace, jak již bylo uvedeno výše v bodu 77 tohoto usnesení, stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť je primárně založena na jí tvrzené skutkové verzi a nikoli na soudy učiněných skutkových zjištěních.

114. Pokud jde o poslední touto dovolatelkou uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., Nejvyšší soud konstatuje, že tomuto neodpovídá její výtka, že odvolací soud se nedostatečně vypořádal s jejími námitkami; v trestní věci obviněné by však přicházel v úvahu v jeho druhé alternativě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., resp. konkrétně ve spojení s obviněnou tvrzenými dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. S ohledem na shora uvedené skutečnosti je však zřejmé, že není naplněn, když obviněnou uplatněné dovolací důvody [ani žádný jiný důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.] v řízení předcházejícím rozhodnutí o zamítnutí odvolání nebyly dány.

IV. E K dovolání obviněné Z. T.

115. Obviněná Z. T. v dovolání předně setrvale (učinila tak již v odvolání a v rámci obhajoby před soudem prvního stupně) zpochybňuje skutkové zjištění soudů obou stupňů uvedené v tzv. skutkové větě výroku o vině odvolacího soudu pod bodem II., že převážela sušinu konopí z České republiky do Rakouské republiky, a tvrdí, že ji vezla na místo s názvem XY do XY, tedy na území České republiky; má pak za to, že pro zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů je dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud především konstatuje, že taková argumentace stojí mimo rámec uvedeného důvodu dovolání a nelze ji podřadit ani pod žádný jiný zákonný dovolací důvod. Obviněná totiž jejím prostřednictvím předmětné skutkové zjištění toliko rozporuje s tím, že opakuje svou skutkovou verzi, aniž však poukazuje na konkrétní zjevný rozpor mezi tímto skutkovým zjištěním a některým z provedených důkazů ve smyslu první varianty citovaného dovolacího důvodu. Nadto však Nejvyšší soud shledal, že uvedený dovolací důvod v této variantě nemůže být naplněn ani (a především) z toho důvodu, že toto skutkové zjištění, tj. skutečnost, že obviněná převážela sušinu konopí do zahraničí, není rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu, jímž byla uznána vinnou. Jestliže totiž obviněná poukazuje na to, že okolnost spočívající v zahraničním prvku měla za následek přísnější právní kvalifikaci jejího jednání podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, pak přehlíží, že takto přísněji její jednání právně posoudil soud prvního stupně, ovšem odvolací soud svým rozsudkem zrušil ve vztahu k obviněné celý výrok o vině (pod body II. a III.) a celý výrok o trestu a rozhodl nově tak, že tuto právní kvalifikaci neužil (viz body 145 a 146 odůvodnění jeho rozsudku). Nad rámec výše uvedeného a jen pro úplnost pak Nejvyšší soud dodává, že dané skutkové zjištění má však plnou oporu v provedeném dokazování, jak vyložily soudy obou stupňů v odůvodněních svých rozhodnutí (viz bod 139 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 117 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

116. Další námitky s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě pak dovolatelka vznáší vůči závěru obou soudů, že byla minimálně srozuměna s tím, že se protiprávního jednání dopouští v rámci organizované zločinecké skupiny. Je přesvědčena, že nebylo prokázáno, že by se vědomě podílela, případně že by byla srozuměna s účastí na organizované zločinecké skupině, a proto její jednání je třeba posuzovat odděleně od ostatních obviněných. Současně má za to, že je naplněn i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

117. V tomto směru Nejvyšší soud konstatuje (jak již výše v bodu 77 tohoto usnesení předeslal), že daná argumentace je zcela bezpředmětná, neboť obviněné není kladeno za vinu, že spáchala čin v rámci organizované zločinecké skupiny [je jí kladeno za vinu, že daného protiprávního jednání se dopustila jako člen „prosté“ organizované skupiny ve smyslu § 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku]. Opět jen pro úplnost lze uvést, že pro svůj charakter, kdy obviněná jen nesouhlasí s hodnocením provedených důkazů a opakuje svou skutkovou verzi, však její argumentace ani neodpovídá výše citovanému dovolacímu důvodu; už vůbec ji pak nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který v návaznosti na výše uvedené (tj. skutkové námitky) též uplatňuje, když nadto k tomuto dovolacímu důvodu neuvádí žádnou bližší argumentaci a jen cituje jeho zákonné znění. Závěrem pak Nejvyšší soud dodává, že v trestní věci obviněné neshledal žádné vady, jež by založily existenci zjevného rozporu (dříve tzv. extrémního nesouladu) mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů, a soudy obou stupňů zjistily skutkový stav věci zcela v souladu s pravidly upravujícími dokazování v trestním řízení (zejména srov. § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a § 89 tr. ř.) a své hodnotící úvahy a závěry logicky a přesvědčivě odůvodnily v souladu s požadavky plynoucími z § 125 odst. 1 tr. ř. (viz zejména body 111, 127, 176, 180 a 187 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 116 a 117 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

118. Ve zbývající části dovolání tato obviněná z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá rovněž to, že rozhodná skutková zjištění jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. Takovým důkazem má být stěžejní důkaz v podobě jejího doznání skutku pod bodem II. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, jež učinila při vazebním zasedání konaném dne 1. 12. 2021, neboť v době vazebního zasedání neměla k dispozici překlad usnesení o zahájení trestního stíhání do německého jazyka. Nejvyšší soud předně shledal, že ačkoli uvedená námitka zdánlivě odpovídá danému dovolacímu důvodu v jeho druhé variantě, není tomu tak, neboť obviněná jejím prostřednictvím namítá primárně porušení svého práva na obhajobu (neztotožňuje se totiž s názorem odvolacího soudu uvedeným v bodu 116 odůvodnění jeho rozsudku, že měla dostatečnou možnost si obhajobu připravit, a zdůrazňuje, že nevěděla, z jakých důvodů má být vzata do vazby, proč je obviněna a nemohla si nic přečíst, maximálně se mohla zeptat obhájce na pár věcí s rizikem, že to senát uslyší), a teprve následně, tedy až sekundárně dovozuje, že její výpověď ve vazebním zasedání je procesně nepoužitelným důkazem. Nejvyšší soud však nemohl obviněné přisvědčit, neboť k porušení jejího práva na obhajobu v daném směru nedošlo. Nejvyšší soud přitom poukazuje na skutečnost, že předmětnému vazebnímu zasedání byla přítomna její tehdejší obhájkyně a tlumočník, a proběhla krátká porada s obhájkyní, a dále též na to, že nadto v té době předmětem jejího trestního stíhání byl jen skutek pod bodem II. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu spočívající v převozu téměř 3 kg sušiny konopí, při němž byla zastavena a kontrolována, tj. jednalo se o jednání skutkově jednoduché a snadné k porozumění; dále pak odkazuje na ustálenou rozhodovací praxi týkající se dané problematiky (viz zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. 4 Tdo 890/2020).

V.K návrhu obviněného I. D. na přerušení výkonu rozhodnutí

119. Nejvyšší soud nepřehlédl, že obviněný I. D. v dovolání současně ve smyslu § 265o tr. ř. požádal, aby předseda senátu Nejvyššího soudu přerušil výkon napadeného rozhodnutí. K uvedenému návrhu Nejvyšší soud uvádí, že podle § 265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu mimo jiné též odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání. Vydání rozhodnutí o takovém podnětu však není obligatorní. Aplikace uvedeného ustanovení by přicházela v úvahu toliko tehdy, jestliže by argumentace obviněného s určitou vyšší mírou pravděpodobnosti mohla svědčit závěru, že jeho dovolání bude vyhověno. Předseda senátu však důvody pro odklad či přerušení výkonu rozsudku odvolacího soudu nezjistil, a proto, aniž by bylo zapotřebí o podnětu obviněného rozhodnout samostatným rozhodnutím, mu nevyhověl a samostatným (negativním) výrokem nerozhodl.

VI.Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu

120. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestních věcech obviněných N. P., D. I., I. D. a S. N. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace těchto obviněných zčásti neodpovídala jimi uplatněným (a ani žádným jiným) dovolacím důvodům a zčásti byla zjevně neopodstatněná. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněných na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání těchto obviněných podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

121. Dále Nejvyšší soud uvádí, že v trestní věci obviněné Z. T. rovněž nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace této obviněné neodpovídala jí uplatněným (a ani žádným jiným) dovolacím důvodům. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněné na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání této obviněné podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. 6. 2026

JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu