Plný text
11 Tdo 730/2026-261
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 8. 2026 dovolání obviněného D. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, podané proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 5. 2026, sp. zn. 8 To 78/2026, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 146/2025, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. B. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2026, č. j. 11 T 146/2025-167, byl obviněný D. B. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku [skutek popsaný pod bodem 1)], přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku [skutek popsaný pod bodem 2)] a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku [skutek popsaný pod bodem 3)]. Za jejich spáchání jej městský soud podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
2. Proti výše uvedenému rozsudku Městského soudu v Brně podal obviněný odvolání, které zaměřil toliko do výroku o uloženém trestu. O tomto řádném opravném prostředku rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14. 5. 2026, č. j. 8 To 78/2026-223, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl jako nedůvodné.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že:
1) dne 5. 1. 2025 v 16:24 hodin v Brně na XY v prodejně LIDL odcizil horní frézku zn. Parkside v hodnotě 999 Kč, pánskou bundu nezjištěné značky v hodnotě 269,90 Kč, nabíječku baterií nezjištěné značky v hodnotě 449,90 Kč, džus Relax Exotica v hodnotě 24,90 Kč, pánskou bundu zn. Parkside v hodnotě 399,90 Kč, deodorant zn. Extra Dry v hodnotě 29,90 Kč, zubní kartáček nezjištěné značky v hodnotě 19,90 Kč, zubní pastu zn. Colgate Whitening 75 ml v hodnotě 39,90 Kč, tělové máslo v hodnotě 69,90 Kč, ústní vodu 8 v 1 v hodnotě 29,90 Kč a 2 ks bagetek anglických v celkové hodnotě 33,80 Kč, a to tak, že zboží si v prodejně postupně vložil do nákupního vozíku, s nímž projel přes prostor samoobslužných pokladen bez zaplacení; za pokladním prostorem byl zadržen pracovníkem ostrahy prodejny a odcizené zboží bylo nepoškozené vráceno zpět do prodeje; svým jednáním poškozené společnosti Lidl Česká republika s.r.o., IČO: [IČO], způsobil škodu ve výši 2.366,90 Kč,
a tohoto jednání se dopustil, ačkoliv byl v posledních třech letech za trestný čin krádeže podle § 205 tr. zákoníku opakovaně odsouzen i potrestán, a to jednak rozsudkem Městského soudu v Brně, sp. zn. 11 T 83/2023, ze dne 16. 6. 2023, který nabyl právní moci dne 26. 7. 2023, jímž byl uznán vinným mimo jiné přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, za který a sbíhající přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2022, sp. zn. 5 T 163/2022, mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, který vykonal dne 27. 9. 2024,
a jednak rozsudkem Městského soudu v Brně, sp. zn. 10 T 156/2024, ze dne 16. 11. 2024, který nabyl právní moci téhož dne, jímž byl uznán vinným mimo jiné pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. zákoníku, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců, který právě vykonává;
2) v době od 16:00 hodin dne 16. 12. 2024 do 16:50 hodin dne 5. 1. 2025, kdy byl hlídkou Policie ČR na XY v Brně zadržen po krádeži [jednání popsané ad 1)], se v Brně i jinde vyhýbal nástupu do výkonu čtrnáctiměsíčního trestu odnětí svobody, uloženého mu rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2024, sp. zn. 10 T 156/2024, a to ačkoliv dne 16. 11. 2024 převzal výzvu k nastoupení trestu do věznice Brno - Bohunice, kam se měl dostavit nejpozději do 16:00 hodin dne 16. 12. 2024, což bez vážného důvodu neučinil;
3) nejméně v době od 7. 11. do 15. 12. 2024 a od 3. do 5. 1. 2025, kdy byl zadržen policií po krádeži [jednání popsané ad 1)], se bez povolení a závažného důvodu zdržoval v Brně, ačkoliv si byl vědom toho, že mu byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 89 T 44/2015, který nabyl právní moci téhož dne, uložen mimo jiné i trest zákazu pobytu na území Statutárního města Brna na dobu 72 měsíců, platný s ohledem na dobu strávenou ve výkonech trestů odnětí svobody až do 25. 8. 2029.
II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Obviněný D. B. napadl citované usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 5. 2026, č. j. 8 To 78/2026-223 (ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2026, č. j. 11 T 146/2025-167) dovoláním, které podal prostřednictvím svého obhájce a zaměřil jej proti výroku o vině a trestu. Odkázal přitom na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a současně bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. K výše uvedeným odkazům dovolatel ještě prohlásil, že uložený nepodmíněný trest odnětí svobody považuje za nepřiměřeně přísný.
5. V rámci svého mimořádného opravného prostředku dovolatel předně napadl výrok o vině stran jednání popsaného pod bodem 3). V této souvislosti namítl, že pro spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (spočívajícího v tom, že se bez povolení a závažného důvodu zdržoval na území Statutárního města Brna přesto, že mu byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 89 T 44/2015, uložen trest zákazu pobytu na dobu 72 měsíců), neměl být vůbec odsouzen. Jako důvod uvedl skutečnost, že je občanem Jihomoravského kraje a Brno je jeho hlavní město, kde se nachází dopravní uzel, úřady i lékaři. Uložený trest zákazu pobytu na území Statutárního města Brna proto označil za „absurdní“.
6. V linii skutkových námitek dovolatel dále uvedl, že pro běžného člověka je zcela nemožné „dopočítat se“, kdy mu uplyne soudem uložená doba zákazu pobytu, když se do něj nezapočítává doba výkonu trestu odnětí svobody. Jako odsouzený neměl k dispozici ani žádný výpis evidence, ze kterého by bylo možné jednoduše zjistit, k jakému dni mu doba zákazu pobytu končí. V průběhu uplynulé doby byl přitom na území města Brna opakovaně kontrolován strážníky Městské policie Brno či příslušníky Policie ČR, jimiž však (až do nyní řešeného případu) nebyl nikdy upozorněn na to, že má stále platný zákaz pobytu. Dovolatel nerozporuje, že byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 6. 2023, č. j. 11 T 83/2023-218, uznán vinným ze spáchání přečinu (k němuž došlo na území města Brna), avšak tvrdí, že porušení zákazu pobytu v tom „nebylo spatřováno“. Rovněž nepopírá, že byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2024, sp. zn. 10 T 156/2024, shledán vinným ze spáchání dalšího přečinu (k němuž mělo dojít na území města Brna), ale ani v této věci orgány činné v trestním řízení nezaznamenaly porušení výkonu zákazu pobytu na území Statutárního města Brna. Tyto skutečnosti jej tedy utvrdily v přesvědčení, že zákaz pobytu, který mu byl uložen Městským soudem v Brně ze dne 29. 1. 2026, č. j. 11 T 146/2025-167, již uplynul.
7. S odkazem na dovolací důvod podle § 2625b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatel namítl, že pro trestnou činnost popsanou pod bodem 3) výroku o vině rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2026, č. j. 11 T 146/2025-167, neměl být vůbec stíhán, natož odsouzen. Jelikož ani Krajský soud v Brně předmětné pochybení městského soudu nenapravil a obviněným podanému řádnému opravnému prostředku nevyhověl, naplnil tímto svým postupem také dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
8. Ve vztahu k výroku o uloženém trestu dovolatel namítl, že mu byl podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců (pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou). Podle jeho názoru se však jedná o trest nepřiměřený, neboť přečin krádeže spáchal tím, že v obchodě se snažil odcizit věci, jejichž celková hodnota byla vyčíslena částkou 2.366,90 Kč, přičemž po jeho dopadení bylo toto zboží vráceno na prodejní plochu zpět jako nepoškozené. V návaznosti na to tvrdí, že nebýt jeho trestní minulosti, tak by tato trestná činnost byla kvalifikována toliko jako přestupek, pročež shrnul, že uložený nepodmíněný trest neodpovídá škodlivosti jím spáchaného jednání. K výše uvedené výhradě dále dodal, že do výkonu trestu odnětí svobody měl skutečně nastoupit dne 16. 12. 2024, nakonec však byl do vězeňského zařízení dodán za asistence policie dne 5. 1. 2025. V důsledku jím způsobeného prodlení tak mezi soudem stanoveným datem nástupu trestu a faktickým zahájením jeho výkonu uplynuly pouze tři týdny. Za předmětnou trestnou činnost měl být jeho osobě uložen nejvýše trest odnětí svobody v trvání jednoho až dvou měsíců. Vzhledem k tomu dovolatel namítl, že nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců neodpovídá závažnosti a škodlivosti skutků, kterých se dopustil.
9. K tomu doplnil, že uložený nepodmíněný trest u jeho osoby zjevně nesplní ani nápravný účel, neboť v minulosti byl již ve výkonu trestu odnětí svobody několikrát, avšak nikdy k jeho skutečné nápravě nedošlo. Jediné, co mu může pomoci, je cílená léčba jeho závislosti na omamných a psychotropních látkách (dále také „OPL“), avšak díky tomu, že netrpí duševní poruchou v pravém slova smyslu, mu městský soud takovou léčbu nenařídil. Rovněž ve výkonu trestu odnětí svobody se mu žádné odpovídající léčby nedostalo, pročež se po propuštění z vězeňského zařízení znovu vrátil do „zajetých kolejí“.
10. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 5. 2026, č. j. 8 To 78/2026-223, jakož i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2026, č. j. 11 T 146/2025-167, a aby přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodnul. Souběžně dovolatel vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
11. K dovolání obviněného se ve svém písemném stanovisku ze dne 7. 8. 2026, č. j. 1 NZO 639/2026-17, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který konstatoval, že ve vztahu k námitkám, které obviněný zaměřil do výroku o vině, není jeho dovolací argumentace přípustná, neboť v rámci svého řádného opravného prostředku fakticky nenapadl výrok o vině, pročež o něm odvolací soud nerozhodoval a přezkoumal toliko výrok o uloženém trestu. Stran námitky obviněného, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný nepodmíněný trest odnětí svobody, státní zástupce konstatoval, že tato výhrada není podřaditelná nejen pod obviněným uplatněný, ale ani pod jakýkoli jiný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 tr. ř. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání případně učinil i jiné než jím navrhované rozhodnutí.
12. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněným bylo Nejvyšším soudem následně zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.
III. Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř.
14. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný ne všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu důsledně respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako zčásti nepřípustné, a to konkrétně v části, ve které napadá výrok o vině jednáním popsaným ve výrokové části rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2026, č. j. 11 T 146/2025-167, pod bodem 3). Dovolání tak formálně vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu pouze v části, v rámci které dovolatel napadá výrok o uloženém trestu, tedy v níž namítá nepřiměřenost jemu uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody.
IV. Důvodnost dovolání
15. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud nejprve posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
16. Obviněný ve svém dovolání výslovně odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat pouze za podmínky, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu tedy lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, konkrétně to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin vůbec nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu však nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadeném rozhodnutí spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
17. Dále dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku explicitně odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho druhé procesní alternativě, která je dána tehdy, pokud v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Obecně lze konstatovat, že pod tuto variantu se řadí případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně postupem podle § 256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. Pokud tedy soud druhého stupně napadené rozhodnutí na podkladě odvolání věcně přezkoumal a následně jej zamítl podle § 256 tr. ř., je možné dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. uplatit právě pouze v jeho druhé alternativě, tedy za podmínky, že v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený pod § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Osobě obviněného totiž v takovém případě nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, nýbrž tento soud, přestože v řízení o řádném opravném prostředku napadené rozhodnutí soudu prvního stupně věcně přezkoumával, podle mínění obviněného jím vytýkanou vadu řádně neodstranil.
18. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V. K meritu věci
19. V duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu dovolací soud zkoumal, zda dovolání obviněného D. B. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky jsou zčásti nepřípustné a zčásti neodpovídají nejen jím uplatněným, ale ani žádným jiným dovolacím důvodům taxativně uvedeným v § 265b odst. 1 tr. ř.
20. Jak bylo uvedeno výše, dovolatel s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. označil závěr soudu prvního stupně, s nímž se následně zcela ztotožnil i soud odvolací, stran naplnění zákonných znaků skutkové podstaty přečinu podle § 337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku za „absurdní“, když namítl, že je občanem Jihomoravského kraje, pročež musí do Brna docházet za účelem lékařských vyšetření či vyřizování úředních záležitostí. Vyjma toho zdůraznil, že pro jeho osobu bylo prakticky nemožné si ověřit, kdy přesně má uložený zákaz pobytu skončit, když se do výkonu tohoto trestu nezapočítává doba strávená ve výkonu trestu odnětí svobody, přičemž právě takový trest mu byl v minulosti uložen opakovaně. Dovolatel tedy svými námitkami brojí proti výroku o vině vztahujícímu se k naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání.
21. Nejvyšší soud z připojeného spisového materiálu ověřil, že obviněný tyto námitky vznesl již v průběhu hlavního líčení (konkrétně dne 13. 11. 2025), avšak u hlavního líčení konaného dne 29. 1. 2026 učinil po řádném poučení podle § 206a odst. 1 tr. ř. prohlášení o své vině ve smyslu § 206c odst. 1 tr. ř., v rámci něhož vyjádřil svůj výslovný souhlas mimo jiné i s právní kvalifikací projednávaného skutku (uvedenou v obžalobě). Městský soud v Brně po souhlasném vyjádření státního zástupce následně podle § 206c odst. 4, 6 tr. ř. obviněným učiněné prohlášení viny přijal. Za této procesní situace již nelze soudem přijaté prohlášení viny obviněným odvolat a skutečnosti uvedené v předmětném prohlášení nelze napadat ani opravnými prostředky, a to řádnými ani mimořádnými (viz § 206c odst. 7 tr. ř.).
22. Z obecného hlediska je nutné rovněž konstatovat, že podle § 265a tr. ř. lze dovoláním napadnout rozhodnutí soudu druhého stupně pouze v tom rozsahu, v jakém přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně. Jestliže v nyní posuzované věci bylo podáno odvolání toliko ze strany obviněného, a to pouze proti výroku o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2026, č. j. 11 T 146/2025-167, v důsledku čehož Krajský soud v Brně podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo, je obviněný oprávněn napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu toliko v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Pokud naopak dovolatel napadne výrok, který odvolací soud podle § 254 odst. 1 tr. ř. nepřezkoumával (a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř.), Nejvyšší soud takové dovolání odmítne jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, uveřejněné pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).
23. V nyní posuzované věci obviněný D. B. napadl svým odvoláním výhradně výrok o trestu obsažený v rozsudku soudu prvního stupně, přičemž ani později v rámci běhu zákonné odvolací lhůty (popř. dodatečně) výrok o vině řádným opravným prostředkem nikterak nenapadl. Z obsahu dovoláním napadeného usnesení krajského soudu je současně zřejmé, že za daného stavu odvolací soud výrok o vině z rozsudku soudu prvního stupně nepodrobil žádnému věcnému přezkumu, a to ani výjimečným postupem podle § 254 odst. 2 tr. ř. Pokud by za této situace dovolání obviněného směřovalo toliko do výroku o vině, Nejvyšší soud by je byl nucen odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné. Tuto procesní situaci nemohla ovlivnit ani výše uvedená argumentace obviněného stran toho, že ačkoli byl dne 15. 8. 2022 odsouzen za trestný čin spáchaný na území města Brna, nebyl ze strany příslušného soudu tento čin právně posouzen jako porušení trestu zákazu pobytu na území města Brna, v důsledku čehož dovolatel nabyl subjektivního přesvědčení, že doba zákazu jeho pobytu na území města Brna již uplynula. Jak bylo konstatováno výše – předmětné skutečnosti obviněný namítal již během své výpovědi u hlavního líčení (konaného dne 13. 11. 2025, č. l. 137), a přesto následně učinil u hlavního líčení (konaného dne 29. 1. 2026, č. l. 164) prohlášení viny, jehož součástí je i jeho explicitně učiněný výrok, že mu jsou známy všechny důsledky takového prohlášení. V této souvislosti obviněný nejenže prohlásil svoji vinu stran projednávané trestné činnosti [viz skutky popsané ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně pod body 1), 2), 3)], nýbrž vyjádřil rovněž souhlas s právní kvalifikací tohoto svého jednání, tj. včetně skutku popsaného pod bodem 3), která zahrnuje i souhlas s tím, že se předmětného jednání dopustil v úmyslu přímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (č. l. 165). Tímto prohlášením obviněný fakticky negoval i další svou skutkovou námitku stran toho, že se domníval, že doba zákazu pobytu ve Statutárním městě Brně již v jeho případě uplynula.
24. Za této procesní situace je tedy nutné shrnout, že stran výroku o vině vztahujícímu se k trestné činnosti popsané pod bodem 3) rozsudku Městského soudu v Brně již není taková dovolací argumentace přípustná. Obviněný v rámci svého řádného opravného prostředku výrok o vině nenapadl, a proto jej Krajský soud v Brně v napadeném rozhodnutí nepřezkoumával a rozhodoval toliko o výroku o trestu. Z těchto důvodů se také zamítavý výrok z usnesení odvolacího soudu ze dne 14. 5. 2026, č. j. 8 To 78/2026-223, vztahuje toliko k výroku o uloženém trestu. Vzhledem k této skutečnosti je tak vyloučeno, aby obviněný v rámci svého dovolání zpochybňoval naplnění subjektivní stránky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, jímž byl pravomocně uznán vinným již shora citovaným rozsudkem soudu prvního stupně.
V.1. Námitky dovolatele proti nepodmíněnému trestu odnětí svobody
25. Výhradu, kterou dovolatel vznesl bez výslovného odkazu na konkrétní dovolací důvod, zaměřil proti výroku o uloženém nepodmíněném trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, který subjektivně hodnotí jako nepřiměřeně přísný a navrhuje jeho zrušení a následnou revizi směřující v jeho prospěch.
26. V návaznosti na uvedenou argumentaci dovolatele je však již na tomto místě třeba předeslat, že Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích již mnohokrát uvedl, že námitky směřované vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně namítat pouze v rámci zákonného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen za podmínek, kdy byl obviněnému uložen trest takového druhu, který zákon nepřipouští nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Naopak jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu nebo výměře uloženého trestu, zejména nesprávného vyhodnocení kritérií uvedených v § 37 až 39 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení trestu nepřiměřeně přísného nebo nepřiměřeně mírného, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu vymezeného v § 265b odst. 1 tr. ř. Jde-li o výrok o trestu, lze ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení (na němž je založeno dovoláním napadené rozhodnutí) vyhodnotit toliko „jiné vady“ tohoto výroku. Takovými mohou být např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popřípadě společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
27. Zásah Nejvyššího soudu do výroku o trestu přichází v dovolacím řízení v úvahu toliko ve zcela výjimečných případech, kdy by byl trest odnětí svobody spojený s jeho přímým výkonem (byť uložený v zákonné trestní sazbě) s ohledem na okolnosti konkrétního případu a osobu obviněného provázen porušením principu proporcionality trestu podle § 38 odst. 1 tr. zákoníku a subsidiarity přísnější trestní sankce podle § 38 odst. 2 tr. zákoníku, a to tak závažným způsobem, že by bylo nutné konstatovat porušení ústavně garantovaných práv na spravedlivý proces a princip rovnosti lidí před zákonem (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2017 sp. zn. II. ÚS 2027/17), či by šlo o případ zjevného zásahu do základních práv a svobod obviněného (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014 sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018 sp. zn. II. ÚS 492/17, ze dne 10. 12. 2019 sp. zn. II. ÚS 1624/19, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013 sp. zn. 7 Tdo 410/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018 sp. zn. 8 Tdo 1034/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2020 sp. zn. 7 Tdo 317/2020). K takovéto situaci však v nyní posuzovaném případě nedošlo.
28. Obviněnému D. B. byl uložen trest odnětí svobody v polovině zákonné trestní sazby, navíc mu byl tento trest uložen jako trest úhrnný za tři úmyslné trestné činy a za existence více přitěžujících okolností, především v podobě jeho bohaté trestní minulosti (u níž městský soud důsledně odlišil rozhodnutí, k nimž v tomto směru s odkazem na zásadu zákazu dvojího přičítání přihlédnout nemohl). Nicméně ani opakovaná realizace trestů odnětí svobody spojených s přímým omezením (resp. dočasným odnětím) jeho osobní svobody na obviněného v podstatě nikterak výchovně nezapůsobila; ostatně i on sám sebe de facto charakterizuje jako oběť nepříznivých okolností, na které v podstatě nemá žádný vliv. O to méně lze uvěřit tvrzení, že by mírný trest odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu mohl mít na obviněného pozitivní efekt ve smyslu, který se snažil předestřít již odvolacímu soudu.
29. V této souvislosti nelze přehlédnout, že vyjádření obviněného o jeho pobytu na svobodě jako jediné možnosti dosažení jeho nápravy je i v rozporu s tím, co sám vypovídal. Ke krádeži věcí v celkové hodnotě 2.366,90 Kč, jíž v byl v nyní posuzované věci pravomocně uznán vinným [viz skutek ad 1)], totiž mimo jiné uvedl, že ji spáchal, aby se mohl vrátit zpět do vězeňského zařízení, kde strávil podstatnou část svého aktivního života. To je však v přímém rozporu se skutečností, že se po dobu cca tří týdnů úmyslně vyhýbal nástupu výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl pravomocně uložen v jiné věci.
30. Pokud dovolatel připustil, že páchání trestné činnosti (zahrnující i skutečnost, že nenastoupil v řádném termínu do vězeňského zařízení) má u jeho osoby souvislost s opakovanou konzumací OPL a v tomto smyslu demonstroval svoji ochotu podrobit se léčení, městský soud i tuto skutečnost řádně prověřil a následně akceptoval, že všechna terapeutická působení se u jeho osoby míjí účinkem, kterak výslovně prohlásil znalec MUDr. Jiří Pokora ve svém znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie.
31. V tomto ohledu znalec jasně konstatoval, že „pacient trpí smíšenou poruchou osobnosti (podle dřívější nomenklatury psychopatií) „s převahou rysů nezdrženlivých a disociálních“. U této diagnózy je „uložení ochranného protitoxikomanického léčení kontraindikováno, neboť pacienti s touto poruchou nejsou schopni se plnohodnotně zapojit do léčebného procesu založeného na skupinové psychoterapii a navíc často narušují průběh léčby i u ostatních motivovaných jedinců“ (č. l. 157–159).
32. Za těchto okolností by ponechání obviněného na svobodě (v důsledku neuložení nepodmíněného trestu odnětí svobody) nepochybně vedlo k jeho další recidivě, což připustil i sám dovolatel, poukazujíce na to, že po propuštění z výkonu trestu se ocitá v situaci, kdy se „vrací do zajetých kolejí“. Obviněnému se zjevně jedná o to, aby se mohl i nadále pohybovat po území města Brna bez ohledu na uložený trest zákazu pobytu, neboť – jak vyplynulo ze spisového materiálu – má zde kontakty na dealery omamných a psychotropních látek; proto byl také na území města Brna opakovaně nalezen policejní hlídkou ve stavu bezvědomí, vyvolaného užitím omamných návykových látek.
33. Tyto okolnosti tak zcela oprávněně vedly městský soud k uložení trestu odnětí svobody v polovině zákonné trestní sazby. Takový trest rozhodně nelze vnímat jako trest nepřiměřeně přísný, tím méně trest nezákonný, neproporcionální či dokonce excesivní, neboť dané zákonné ustanovení umožňovalo obviněnému uložit trest odnětí svobody až dva roky. Dovolateli uložený trest je tudíž trestem, který zákon připouští a je vyměřený v zákonné trestní sazbě, a proto se jedná o trest uložený plně v souladu s platnou právní úpravou.
34. Za daného stavu tak nedošlo při ukládání trestu odnětí svobody k porušení hmotného práva, a to nejen ze strany soudu prvního stupně, ale ani ze strany odvolacího soudu při jeho následném přezkumu. Skutečnost, že dovolatel i nadále subjektivně pociťuje uložený trest jako neoprávněně přísný, a že o jeho výši dále vede polemiku, je z hlediska zákonných dovolacích důvodů zcela irelevantní, neboť v současné době účinný trestní řád neumožňuje tuto námitku podřadit nejen pod obviněným výslovně detekovaný, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod taxativně stanovený v § 265b odst. 1 tr. ř.
V. 2. Námitky podřazené dovolatelem pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
35. Obviněný ve svém dovolání odkázal rovněž na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě, který je – jak již bylo konstatováno shora – dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byly dány důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Jelikož však Nejvyšší soud zjistil, že v napadených rozhodnutích soudů nižších stupňů v nyní posuzované věci nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tak nemohl být naplněn ani obviněným souběžně namítaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
VI. Závěr
36. Vzhledem k výše uvedeným okolnostem Nejvyšší soud konstatuje, že napadeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 5. 2026, č. j. 8 To 78/2026-223, ani jemu předcházejícím rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2026, č. j. 11 T 146/2025-167, nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř., ani žádných jiných dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř., pročež dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Za tohoto stavu Nejvyšší soud postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a obviněným podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 8. 2026
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu