Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Usnesení

Spisová značka

11 Tdo 756/2026

Téma · generováno AIMeze dovolacího přezkumu skutkových námitek

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 10. 9. 2026ECLI:CZ:NS:2026:11.TDO.756.2026.1
Další údaje
Předmět řízení: Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy

Shrnutí · generováno AI

Obviněný napadl odsouzení za výrobu metamfetaminu a zpochybňoval hlavně hodnocení důkazů a věrohodnost spoluobviněného. Nejvyšší soud uzavřel, že jeho výhrady jsou skutkovou polemikou, nikoli řádně uplatněným dovolacím důvodem, a dovolání odmítl.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. umožňuje zásah do skutkových zjištění jen při zásadních vadách, zejména při zjevném rozporu s důkazy, použití procesně nepoužitelných důkazů nebo neodůvodněném neprovedení podstatného důkazu; není prostředkem k obecné revizi hodnocení důkazů. Důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. vyžaduje konkrétně tvrzenou hmotněprávní vadu, nikoli skutkové námitky zastřené výhradou k právní kvalifikaci. Dovolání založené jen na polemice se skutkovými závěry se odmítne podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Předmětný dovolací důvod přitom umožňuje nápravu jen v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním či zjevným) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř. , přičemž věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních.
    Zobrazit v textu
  • Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu však nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované.
    Zobrazit v textu
  • Za tohoto stavu Nejvyšší soud postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a obviněným podané dovolání odmítl.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Plný text

11 Tdo 756/2026-1061

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. 9. 2026 dovolání obviněného V. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice, podané proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 4. 2026, sp. zn. 15 To 18/2026, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 5/2026, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. M. odmítá.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2026, č. j. 2 T 5/2026-940, byl obviněný V. M. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem spáchaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za jeho spáchání byl krajským soudem odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a dvou měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Vyjma toho krajský soud podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí věci, a to finanční hotovosti ve výši 2.000 Kč (která byla policií zajištěna při prohlídce motorového vozidla tov. zn. Ford Focus reg. zn. XY) a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci v podobě mobilního telefonu zn. Samsung Galaxy Note 10 černé barvy v černém koženkovém pouzdře (taktéž zajištěného při prohlídce motorového vozidla tov. zn. Ford Focus). Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku krajský soud uložil rovněž ochranné opatření v podobě zabrání věci, konkrétně věcí zajištěných při domovní prohlídce provedené v domě č. p. XY v obci XY podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku.

2. Stejným rozsudkem Krajský soud v Praze uznal vinným také spoluobviněného J. K. ze spáchání totožného zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného a dílem spáchaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to mu uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 7 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice ostrahou, a to za současného uložení trestu propadnutí věci v podobě věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku.

3. Proti výše uvedenému rozsudku Krajského soudu v Praze podal obviněný odvolání zaměřené proti výroku o vině i trestu. O tomto řádném opravném prostředku následně rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 4. 2026, č. j. 15 To 18/2026-1006, a to tak, že z podnětu odvolání obviněného V. M. podle § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. za užití § 261 tr. ř. podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. ve vztahu k osobě spoluobviněného J. K., napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. oba jmenované obviněné nově uznal vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými nebo psychotropními látkami, s rostlinami nebo houbami je obsahujícími nebo s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2026, dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za jeho spáchání vrchní soud obviněnému podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2026, uložil trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu uložil trest propadnutí věci, a to jednak podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku ve vztahu k finanční hotovosti ve výši 2.000 Kč (zajištěné jako stopa č. 2 při prohlídce motorového vozidla tov. zn. Ford Focus, reg. zn. XY) a jednak podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve vztahu k mobilnímu telefonu zn. Samsung Galaxy Note 10 černé barvy v černém koženkovém pouzdře (taktéž zajištěného při prohlídce motorového vozidla tov. zn. Ford Focus). Vyjma toho odvolací soud podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložil ochranné opatření v podobě zabrání věci, a to ve vztahu k věcem zajištěným při domovní prohlídce v domě č. p. XY v obci XY, okres Praha-XY, podrobně specifikovaným ve výrokové části citovaného rozsudku. 4. Za spáchání téhož zvlášť závažného zločinu současně odvolací soud uložil spoluobviněnému J. K. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2026, za použití § 58 odst. 7 tr. zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2026, trest odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále tomuto spoluobviněnému uložil trest propadnutí věci, a to podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku stran finanční hotovosti v celkové výši 93.100 Kč a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku stran věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části svého rozsudku.

5. Podle stabilizovaných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů se obviněný V. M. (společně se spoluobviněným J. K.) dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že:

společně se zemřelým D. B., s vědomím, že jim taková činnost nebyla povolena, a v návaznosti na vzájemnou dohodu o dále popsaném jednání spočívajícím ve výrobě a následném prodeji psychotropní látky metamfetamin uvedené v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, dalším osobám nebo její dílčí spotřebě vlastní konzumací, a rozdělení úloh při takové činnosti včetně výnosu z ní, nejprve v přesněji nezjištěné době v průběhu roků 2022 a 2023 obvinění J. K. a V. M. opakovaně a v nepravidelných intervalech jednak ve dvou případech v bytě obývaném J. K. v domě č. p. XY ve XY v Praze XY a jednak nejméně ve dvou případech v domě č. p. XY v obci XY, okres XY, zpracováním jódu, fosforu, kyseliny chlorovodíkové, pseudoefedrinu a dalších surovin a pomůcek nezbytných k výrobě metamfetaminu obstaraných k tomu účelu V. M. a zpracovaných J. K. vyrobili nejméně 1,2 kg směsi obsahující psychotropní látku metamfetamin,

a následně po domluvě se zemřelým D. B. v období od 15. 1. 2024 do 14. 5. 2025 při opakovaných návštěvách v prodejně obchodní společnosti Verkon v Praze XY nakoupili v některých případech V. M. a v některých případech J. K. jód, kyselinu chlorovodíkovou, kyselinu fosforečnou a další pomůcky k výrobě metamfetaminu a k témuž účelu nakoupil J. K. nejméně dne 6. 1. 2025 v prodejně Bauhaus v Praze XY kanystr a průmyslovou hadičku, což vždy dopravili do domu č. p. XY v obci XY, okres Praha-XY, obývaného zemřelým D. B. a zpřístupněného spoluobviněným k realizaci sjednaného záměru, kde pomůcky a suroviny uložili, a následně je J. K. spolu s pseudoefedrinem obstaraným V. M. zpracoval tak, že opakovaně a v nepravidelných intervalech nejméně v pěti případech vyrobil vždy nejméně 500 gramů směsi obsahující psychotropní látku metamfetamin, celkem tedy 2,5 kg, z níž zemřelý D. B. část zkonzumoval a spoluobvinění zbylou část prodali či jinak opatřili jiným dosud nezjištěným osobám, přičemž jednáním, na němž se podíleli obvinění, bylo vyrobeno nejméně 3,7 kilogramu směsi obsahující metamfetamin a jednáním, na němž se podílel vedle obviněných i zemřelý D. B., bylo vyrobeno nejméně 2,5 kilogramu, ovšem kvůli zákroku Policie ČR nedošlo k využití surovin zajištěných v domě v obci XY, tj. zejména 1.315,7 gramu krystalické látky obsahující 1077,82 gramu účinné látky pseudoefedrinu, jejímž zpracováním by bylo možné vyrobit dalších 968,85 gramu metamfetaminu.

II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu

6. Obviněný V. M. napadl shora citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 4. 2026, č. j. 15 To 18/2026-1006, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2026, č. j. 2 T 5/2026-940, dovoláním, které podal prostřednictvím svého obhájce a zaměřil jej proti výroku o vině. Odkázal přitom na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první a třetí procesní alternativě, přičemž implicitně uplatnil tento dovolací důvod ve spojení s důvodem dovolání uvedeným v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dovolatel je totiž přesvědčen, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků jemu přisouzeného zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (dílem dokonaného a dílem spáchaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku), jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, přičemž nebyly soudem nedůvodně provedeny ani jím navrhované podstatné důkazy. Vyjma toho dovolatel vyjádřil přesvědčení, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

7. Ve vztahu k projednávanému jednání dovolatel, s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě, označil za stěžejní, že krajský soud své skutkové závěry z větší části postavil na výpovědi spoluobviněného J. K., která je však podle jeho mínění v řadě skutečností nepravdivá. Dovolatel tvrdí, že spoluobviněný K., jemuž krajský soud přiznal status spolupracujícího obviněného, se v zásadě doznal k trestné činnosti, které se měl dopouštět s jeho osobou od roku 2022, avšak tato jeho tvrzení nepotvrdily další ve věci provedené důkazy (nehledě na to, že jeho výpověď se v mnoha ohledech rozchází i s výpovědí dalšího spoluobviněného – v lednu 2026 zemřelého – D. B.). 8. V prvé řadě dovolatel vyjádřil striktní nesouhlas s tvrzením spoluobviněného K., že dovolatel měl již kolem roku 2018 vyrábět metamfetamin (dále také „pervitin“) s blíže neidentifikovanou kamarádkou, čemuž byl spoluobviněný přítomen, a navíc během tohoto procesu údajně „stihl výrobu pervitinu odkoukat“. Dovolatel namítl, že toto tvrzení je v přímém rozporu s jiným výrokem spoluobviněného, když uvedl, že se s obviněným zná sedm let a již v této době jej přizval k výrobě metamfetaminu, což dovolatel označil za krajně nepravděpodobné (neboť si lze jen stěží představit, že by k laboratorní extrakci metamfetaminu přizval někoho, koho teprve poznal). K tomu obviněný uvedl na pravou míru, že nikoli on, nýbrž spoluobviněný K. pervitin vyráběl již v roce 2018, a od té doby jej opakovaně extrahoval sám a bez jeho pomoci.

9. Ve vztahu k finančním transakcím, které spoluobviněný K. uskutečňoval prostřednictvím svého bankovního účtu, dovolatel dlouhodobě poukazuje na to, že spoluobviněný opakovaně ukládal ze svého účtu na účet dovolatelovy matky částky různé finanční hodnoty. Na tomto základě dovolatel tvrdí, že spoluobviněný zjevně ukládal peníze i na účty dalších neznámých osob, avšak tato skutečnost nebyla soudy nikterak prověřena, a tedy ani vypořádána.

10. Dovolatel rovněž odmítá, že krajský soud jeho osobě připisuje návštěvy prodejny společnosti Verkon, s. r. o., do které měl dojíždět vozidlem tov. zn. BMW X5 (přičemž tvrdí, že spoluobviněný K. u hlavního líčení uvedl, že do XY jezdil autobusem nebo vozidlem tov. zn. BMW X5 patřícím obviněnému). Tato skutečnost se však nezakládá na pravdě, neboť do prodejny společnosti Verkon, s. r. o., zašel za účelem vyzvednutí zásilek toliko dne 15. 7. 2024 a poté ve dnech 27. 3. a 9. 5. 2025. Ostatní nákupy v této prodejně (uskutečněné na odběratele, kterou byla společnost MFV Medical, s. r. o.) nerealizoval, což mimo jiné dokládá skutečnost, že k takovým nákupům mělo docházet i v době, kdy je obviněný objektivně nemohl realizovat (např. dne 6. 1. 2025, kdy byl hospitalizován na kardiologické klinice Vinohradské nemocnice). Tyto skutečnosti jsou tedy doložitelné nejen z časového období, kdy se stíhaného jednání měl dopouštět (tzn. od druhé poloviny roku 2024), ale i časovou datací jednotlivých dokladů, neboť některé nákupy (na nich zachycené) měly být uskutečňovány těsně za sebou či dokonce ve stejné dny, a navíc měly být nakupovány i stejné nástroje. Z toho podle dovolatele vyplývá, že nákupy nebyly uskutečňovány stejnou osobou (např. nákupy ve dnech 11. 3. 2024 a 14. 3. 2024 na odběratele MFV Medical, s. r. o., byly realizovány O. P., a navíc na dobírku, kterak vyplývá z kontaktních údajů zaznamenaných na těchto dokladech). Za nejzásadnější však dovolatel označil okolnost, že (jím údajně realizované) nákupy jsou prokazovány policejním sledováním, a to přesto, že na zachycených záběrech fakticky není identifikovatelný a jeho přítomnost je dovozována toliko z toho, že na toto místo měl dojíždět motorovým vozidlem tov. zn. BMW X5, které však ve skutečnosti užíval spoluobviněný K. Krajský soud se tedy nedostatečně vypořádal s částí výpovědi spoluobviněného K., ve které nepravdivě uvedl, že sám byl v prodejně Verkon několikrát, avšak vždy pouze jako doprovod obviněného.

11. Obviněný dále v mezidobí zjistil, že to byl spoluobviněný J. K., kdo jezdil na Letiště Václava Havla v Praze, kde na společnost MFV Medical, s. r. o., mohl přebírat zásilky léčiv s obsahem efedrinu či pseudoefedrinu. Tuto skutečnost potvrdil i spoluobviněný D. B., který vyjádřil domněnku, že tato léčiva obstarával spoluobviněný K., neboť podle jeho slov „vozil bílé prášky“. V tomto smyslu obviněný navrhl doplnění dokazování o celní prohlášení z Letiště Ruzyně založené společností MFV Medical, s. r. o., na kterém by měly být zachyceny transporty léčiv s obsahem efedrinu podepsané J. K. Krajský soud však tomuto důkaznímu návrhu nevyhověl, ačkoliv se nejedná o důkaz, jehož zajištění by bylo jakkoli komplikované.

12. Dovolatel dlouhodobě brojí rovněž proti tomu, že spoluobviněnému J. K. byl přiznán status spolupracujícího obviněného, byť v rámci svého prvotního výslechu nevypovídal (což krajský soud označil za „logický krok“, neboť k výslechu mělo dojít krátce po jeho zadržení). Nicméně spoluobviněný B. vypovídal ihned po svém zadržení a spoluobviněný K. z této výpovědi následně vycházel. Podstatnou je rovněž skutečnost, že spoluobviněný v mezidobí nekontaktoval policejní orgán (aby uskutečnil svou výpověď), ale poprvé vypovídal až po půl roce od začátku vyšetřování (konkrétně v listopadu 2025). Z těchto důvodů nebylo možné akceptovat, aby spoluobviněnému K. byl přiznán status spolupracujícího obviněného.

13. Z výše uvedeného vyplývá, že výpověď spoluobviněného K. fakticky představuje jediný důkaz, na jehož základě krajský soud uznal dovolatele vinným ze spáchání projednávané trestné činnosti. Jelikož tak proti sobě stojí dvě protikladné výpovědní verze, měl tento soud podrobit výpověď spoluobviněného J. K. přísné konfrontaci s dalšími z důkazů vyplynuvšími skutkovými zjištěními, což neučinil. Tím došlo k nežádoucí procesní situaci „tvrzení proti tvrzení“, kdy jediným přímým důkazem proti výpovědi dovolatele je výpověď spoluobviněného K., která je na první pohled nelogická, rozporná a nepřesná. Současně není pochyb o tom, že jmenovaný spoluobviněný měl na výsledku řízení osobní zájem (čemuž ostatně odpovídá i jeho osobě uložený trest, který je výrazně nižší, než je trest uložený dovolateli). 14. Jelikož nebylo dostatečně prokázáno, že by dovolatel skutečně byl osobou, která se měla rozhodujícím způsobem podílet na řízení výroby a následné distribuci metamfetaminu (ostatně krajský soud na základě provedených důkazů toliko dovodil, že obviněný se na výrobě pervitinu podílel pouze obstaráváním některých nástrojů), nelze jeho roli hodnotit jako nikterak významnou, nehledě na to, že v některých částech skutkového děje vychází závěry soudu prvního stupně pouze z výpovědi spolupracujícího obviněného, neboť je jiné důkazy neprokazují. V této souvislosti obviněný namítá, že ani doznání spoluobviněného J. K., jehož roli při rozkrývání projednávané trestné činnosti krajský soud výslovně ocenil, nezbavuje soud povinnosti zjistit úplný stav věci. Za této situace tak došlo ze strany soudu prvního stupně k porušení zásady materiální pravdy podle § 2 odst. 5 tr. ř., jakož i k zjevnému rozporu mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem a k porušení zásady in dubio pro reo a presumpce neviny, což zakládá dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

15. Závěrem dovolatel shrnul, že v situaci, kdy ani netušil, jakým způsobem a v jakém rozsahu (resp. množství) probíhala výroba pervitinu spoluobviněným K., je namístě vůči jeho osobě uvážit aplikaci mírnější právní kvalifikace, která by více odpovídala prokázané míře jeho účasti na prokazované trestné činnosti, nehledě na skutečnost, že existence organizované skupiny, kterou měli tvořit dovolatel, spoluobviněný K. a zemřelý B., nebyla prokázána vůbec. 16. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem dovolatel žádá, aby Nejvyšší soud jím podanému dovolání vyhověl, a aby z jeho podnětu podle § 265l tr. ř. napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 4. 2026, č. j. 15 To 18/2026-1006, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2026, č. j. 2 T 5/2026-940, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

17. K dovolání obviněného se ve svém písemném stanovisku ze dne 5. 8. 2026, č. j. 1 NZO 612/2026-13, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který konstatoval, že obviněný se s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě domáhá prostého přehodnocení provedených důkazů ve snaze dosáhnout přijetí (pro jeho osobu) příznivějšího skutkového stavu. V této souvislosti však nekonkretizoval tzv. zjevný rozpor (tedy zásadní neshodu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými rozhodnými skutkovými zjištěními), pouze dovolacímu soudu předložil vlastní interpretaci výpovědi spolupracujícího obviněného K., čímž usiluje o zpochybnění jeho věrohodnosti. Tím se však dostal mimo zákonné meze jím uplatněného dovolacího důvodu. Ani s implicitním odkazem na dovolací důvod podle § 265 odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatel neuvedl žádnou skutečnou hmotněprávní námitku, pouze se prostřednictvím vlastních skutkových výhrad domáhá mírnějšího právního posouzení projednávané trestné činnosti. Pro úplnost státní zástupce doplnil, že spoluobviněný K. významně přispěl k objasnění celé trestné činnosti, a to na rozdíl od osoby dovolatele, který svoji účast na projednávané trestné činnosti striktně popírá a soudům nižších stupňů toliko předestřel vlastní verzi skutkového děje, která je však v příkrém rozporu s výsledky provedeného dokazování. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného odmítl v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání případně učinil i jiné než jím navrhované rozhodnutí.

18. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněným bylo Nejvyšším soudem následně zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.

III. Přípustnost dovolání

19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř.

20. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, neboť nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.

IV. Důvodnost dovolání

21. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

22. Obviněný ve svém dovolání předně výslovně odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je dán tehdy, pokud „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Z pohledu zákonného vymezení tohoto dovolacího důvodu tak lze za právně relevantní dovolací námitku ze strany obviněného považovat jednak správnost a úplnost skutkových zjištění (na nichž je napadené rozhodnutí založeno), dále procesní bezvadnost provedeného dokazování, jakož i správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Předmětný dovolací důvod přitom umožňuje nápravu jen v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním či zjevným) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř., přičemž věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních. Těmi jsou jednak případy tzv. zjevného (extrémního) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), dále případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), a konečně případ vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém (tj. v důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno). Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu (s účinností ode dne 1. 1. 2022) naopak nedošlo k obecnému (paušálnímu) rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na jakékoli otázky skutkového charakteru, neboť – jak již bylo konstatováno výše – umožňuje nápravu jen v těch nejzávažnějších případech, kdy došlo k zásadním vadám ve skutkových zjištěních, která jsou z pohledu závěru stran viny obviněného určující (rozhodná).

23. Další z obviněným detekovaných dovolacích důvodů (byť implicitně, tedy bez přímo deklarovaného odkazu) je dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat za podmínky, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu tedy lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, konkrétně to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin vůbec nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu však nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).

24. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

V. K meritu věci

25. V duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu dovolací soud zkoumal, zda dovolání obviněného V. M. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají nejen jím uplatněným, ale ani žádným jiným dovolacím důvodům taxativně uvedeným v § 265b odst. 1 tr. ř. Obviněný totiž ve vztahu k zpochybňovanému jednání opětovně usiluje o prosazení vlastní obhajoby, v rámci které v podstatě namítl, že provedené důkazy ve svém souhrnu nevytvořily logickou a uzavřenou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, zejména proto, že výpověď spolupracujícího (spolu)obviněného J. K. označil za nepravdivou.

26. Dovolatel se svými výhradami opětovně pokouší zpochybnit zásadní skutková zjištění, aby stran projednávaného protiprávního jednání prosadil vlastní obhajobu, podle které nemělo být prokázáno, že se dopustil zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (ve znění účinném od 1. 1. 2026), pročež usiluje o zrušení napadených rozsudků vrchního i krajského soudu a opětovné projednání věci s cílem dosáhnout pro svoji osobu příznivějšího rozhodnutí. Takovouto argumentační negací však všechny své námitky znovu zaměřil výhradně proti soudy učiněným skutkovým závěrům, což je však ve fázi dovolacího řízení (z pohledu vymezených dovolacích důvodů) již nepřípustné – pakliže nedošlo k zásadním, extrémním či zjevným vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, když však v nyní posuzované věci žádný takovýto zásadní nedostatek zjištěn nebyl.

27. V tomto ohledu je třeba znovu připomenout, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není a priori určen k opakované a kompletní revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, pokud to odůvodňuje jedna ze tří alternativ dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kterak bylo popsáno výše. Takové závažné pochybení obviněný v rámci uplatněného dovolacího důvodu s odkazem na jeho první procesní alternativu sice namítl, nicméně Nejvyšší soud jej po přezkumu připojeného spisového materiálu odmítl, neboť předmětnou argumentaci dovolatele vyhodnotil jako zavádějící, nepravdivou, a tedy i zcela bezpředmětnou.

V. 1. Námitky podřazené dovolatelem pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

28. V rámci dovolání obviněný s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v jeho první alternativě) především brojí proti výpovědi spolupracujícího obviněného J. K., jakož i s tím souvisejícím skutkovým zjištěním, které soudy nižších stupňů vyhodnotily jako věrohodné a s touto klíčovou výpovědí souladné. Navíc drtivou většinu těchto námitek obviněný vznesl již v předchozích fázích trestního řízení, a tedy i přesto, že se s nimi soudy prvního i druhého stupně již podrobně vypořádaly. Dovolatel však na pečlivá odůvodnění rozsudků Krajského soudu v Praze (viz odůvodnění rozsudku v bodech 33–43) a Vrchního soudu v Praze (viz odůvodnění rozsudku v bodech 11–24) nikterak věcně nereagoval. Přitom povinností dovolatele, který odkazuje na předmětný dovolací důvod, je pečlivá konkretizace namítaného rozporu rozhodných skutkových zjištění na straně jedné a obsahu provedených důkazů na straně druhé, zvláště pokud se má jednat o rozpor zjevný. Jinými slovy je dovolatel povinen velmi pečlivě precizovat, kterých rozhodných skutkových zjištění se jeho námitka týká, v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a z jakého důvodu jsou tato skutková zjištění z pohledu rozhodnutí o vině podstatná (určující).

29. Dovolací soud ověřil, že ve vztahu k projednávanému delikventnímu jednání Krajský soud v Praze uskutečnil dokazování v dostatečném rozsahu. V jeho rámci přitom dominují (vyjma výslechu obviněného) výpovědi spolupracujícího (spolu)obviněného J. K. a zemřelého spoluobviněného D. B., které byly dále objektivizovány celou řadou dalších důkazů. Mezi ně patří zejména protokoly o sledování obviněných K. a M. (na č. l. 754–769, 785–786), záznamy z policejních odposlechů (CD nosič na č. l. 695 a 696), protokol o provedení domovní prohlídky v domě č. p. [č.p.] v obci XY (na č. l. 416–486), protokol o provedení prohlídky osobního motorového vozidla tov. zn. Ford Focus (na č. l. 530–543), odborná vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická chemie a fyzikální chemie (na č. l. 490–495, 500–512, 524–529), výsledky souvisejících účetních a finančních šetření (včetně stavu bankovního účtu dovolatelovy matky), včetně řady dalších důkazů. 30. Pokud v předmětné procesní situaci dovolatel opětovně namítá, že proti sobě stojí dvě odlišné výpovědi – konkrétně výpověď spolupracujícího (spolu)obviněného J. K. na straně jedné a výpověď samotného dovolatele na straně druhé – je nutné tuto zásadní námitku striktně odmítnout jako zcela nepravdivou. Nejvyšší soud na podkladě vznesených námitek ověřil obsah obou výpovědí, nicméně věrohodnost skutkové verze spolupracujícího obviněného K. byla ve všech ohledech pečlivě prověřena celou řadou výše uvedených důkazů, zatímco výpovědní verze prezentovaná osobou dovolatele je vyfabulovaná, účelová, zcela nevěrohodná, pročež byla jako celek spolehlivě vyvrácena.

31. Spoluobviněný J. K. stran projednávané trestné činnosti uvedl, že pervitin poprvé uvařil v roce 2022 ve svém bytě ve XY ulici v Praze na XY, kde ve dvou případech vyrobil 100 gramů této látky. Za tímto účelem mu obviněný poskytl nutné vstupní chemikálie a předměty, s jejichž pomocí spoluobviněný metamfetamin vyrobil a za to si mohl ponechat část výsledného produktu. Jelikož se však oba obvinění obávali, že zápach z výrobního procesu připoutá nežádoucí pozornost sousedů, přesunuli varnu z bytu spoluobviněného K. do skladových prostor objektu na kraji vesnice v XY, které pronajal obviněný M. Zde probíhala další výroba tak, že obviněný dodával veškeré nutné předměty, léčiva (s obsahem pseudoefedrinu) a chemické látky (z nichž některé kupoval v prodejně společnosti Verkon), zatímco spoluobviněný K. z nich následně laboratorní cestou vyextrahoval metamfetamin. Během tohoto procesu obviněný hlídal v kancelářích (které se nacházely nad skladem) pro případ, že by přijel majitel – pročež se samotných „varů“ osobně neúčastnil. Tímto způsobem vyrobili 1,2 kg pervitinu, z něhož si spoluobviněný K. odebral 1/3, zatímco zbylé 2/3 vyrobeného pervitinu získal obviněný M. Kvůli obavě z odhalení majitelem skladu v XY však oba obvinění znovu přemístili varnu do nových prostor, tentokrát do přístavku u domu č. p. XY v obci XY, které jim poskytl spoluobviněný D. B., kterého „nakontaktoval“ obviněný M. za účelem další výroby pervitinu.

32. Opakovaný výrobní proces (modus operandi) byl tedy ustálen dohodou, že obviněný M. dodával potřebné vstupní suroviny (které nakupoval, a navíc do nich investoval vlastní finanční prostředky), zatímco spoluobviněný K. zajišťoval samotnou laboratorní extrakci metamfetaminu, za což mu náležela odměna v podobě části výtěžku (resp. jím vyrobené drogy). Po přistoupení D. B. do tohoto „podnikání“ zůstalo v podstatě vše „při starém“, vyjma toho, že spoluobviněný B. k tomuto účelu poskytoval vhodné prostory, a za účelem další produkce metamfetaminu vyzvedával spoluobviněného K. na autobusové zastávce v XY a dopravil jej na místo činu a taktéž po uskutečněné výrobě ve svém domě uskladňoval hotový pervitin. Následně obvinění M. a K. metamfetamin distribuovali dalším osobám, zatímco spoluobviněný B. svůj díl zčásti spotřeboval a zčásti rozprodal.

33. Z provedených důkazů tak vyplynulo, že tímto způsobem spoluobviněný K. v roce 2022 vyprodukoval ve svém bytě ve XY ulici v Praze na XY, dvakrát 100 gramů metamfetaminu, v roce 2023 ve skladových prostorách v XY vyrobil další 1,2 kg metamfetaminu a od 15. 1. 2024 do 14. 5. 2025 v přístavku u domu č. p. XY v obci XY proběhlo minimálně pět varů, každý s výtěžností 0,5 kg metamfetaminu (šestý var nebyl dokončen díky policejnímu zásahu), což odpovídá celkovému množství 2,5 kg pervitinu. Všechny výše uvedené skutečnosti, které ve své výpovědi spolupracující (spolu)obviněný J. K. podrobně vypověděl, byly na podkladě výše uvedených důkazů prověřeny jako pravdivé, pročež Nejvyšší soud v tomto směru pro stručnost odkazuje na přesvědčivé, logické a správné odůvodnění rozsudku krajského soudu (v bodech 34–44). 34. Naproti tomu výpovědní verze obviněného V. M., spočívající v tom, že na výrobě metamfetaminu v podstatě nespolupracoval ani neparticipoval (navzdory opakovaným nákupům v prodejně společnosti Verkon, s. r. o.) byla provedeným dokazováním spolehlivě vyvrácena – vyjma výpovědí spoluobviněných K. a B. zejména protokoly o sledování obou obviněných, rozsáhlými policejními odposlechy a domovními prohlídkami, jakož i dalšími důkazy. Dovolatele z předmětné trestné činnosti spolehlivě usvědčily předměty, které byly nalezeny v jeho osobním automobilu při prohlídce jiných prostor (srov. protokol o provedení prohlídky osobního motorového vozidla tov. zn. Ford Focus na č. l. 530–543, zejména pokladní doklad dokládající nákup 2 kg jódu a 5 l kyseliny fosforečné na jméno společnosti MFV Medical, s. r. o.), ale také jeho rukou psané písemnosti výslovně odkazující na výrobu pervitinu (např. „making methamphetamine“, včetně dalších poznámek týkajících se nutných surovin pro takovou výrobu), jakož i daňové doklady společnosti Verkon, s. r. o. (na č. l. 796–813, 822, 828).

35. Výpovědní verze obviněného, že v prodejně společnosti Verkon sice několikrát nakupoval, však co se týče chemických látek, ty kupoval pouze jménem společnosti MFV Clinic, s. r. o. (což má být zdravotnické zařízení, kde ordinuje jeho praktický lékař) a vyzvednuté zboží údajně vozil zcela neznámému člověku na XY, se kterým jej zkontaktoval jistý „pokérovaný P.“, je krajně nevěrohodná. Ze skutkových zjištění naopak spolehlivě vyplynulo, že obviněný vozil předmětné chemikálie přímo do domu č. p. XY v obci XY, kde z nich spoluobviněný K. s vědomím D. B. vyráběl pervitin. Ostatně část těchto nespotřebovaných surovin (zahrnující jód a červený fosfor) byla nalezena při domovní prohlídce realizované dne 14. 5. 2025, což vyplývá z protokolu o provedení domovní prohlídky v domě č. p. XY v obci XY (na č. l. 416–486) ve spojení s odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická chemie a fyzikální chemie (na č. l. 500–512). Vyjma toho byly při domovní prohlídce nalezeny i další technické pomůcky sloužící k výrobě pervitinu, a to kanystry, hadice, barely, baňky, dózy, odměrky atd., pročež lze shrnout, že alternativní verze skutkového děje prezentovaná dovolatelem nemá v provedeném dokazování sebemenší oporu.

36. K věrohodnosti výpovědi spoluobviněného K. rozhodně přispěla i skutečnost, že se v rámci své výpovědi plně doznal k odpovědnosti za spáchanou trestnou činnost, přičemž nikterak neusiloval o přenesení své odpovědnosti (ani některé z jejich částí) na jiné osoby. Navíc podrobně popsal rozsah i způsob jím spáchané trestné činnosti, aniž by jakkoli bagatelizoval vlastní rozhodující podíl na přímé výrobě metamfetaminu (zatímco obviněný M. potřebné suroviny obstarával a spoluobviněný B. poskytoval prostory určené k realizaci této činnosti).

37. V projednávaném případě tedy zjevně nenastala taková procesní situace, kdy by proti sobě stály dvě zcela rovnocenné výpovědní verze, což by mělo za následek přetrvávání důvodných pochybností o relevantních skutkových okolnostech i po provedeném dokazování. Proto Nejvyšší soud předmětnou námitku obviněného kategoricky odmítl, neboť po pečlivé analýze všech skutkových zjištění (učiněných krajským soudem za plného souhlasu vrchního soudu) je naopak jednoznačné, že mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními je patrná zjevná logická návaznost, pročež výpovědní verze spoluobviněného K. byla oproti verzi obviněného M. zcela oprávněně vyhodnocena jako věrohodná, konzistentní, dostatečně podrobná a souvislá. Naproti tomu popis skutkového děje učiněný obviněným zůstal po provedeném dokazování i nadále nelogický, vnitřně rozporný a naprosto nepřesvědčivý. V této situaci tedy nelze relevantně tvrdit, že by soudy nižších instancí v nyní posuzovaném případě bezdůvodně favorizovaly nepravdivou výpověď spoluobviněného K., kterak dovolatel opakovaně namítá.

38. Pokud dovolatel s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě vznesl další doprovodné námitky, v rámci kterých jednak upozornil na výrobu metamfetaminu spoluobviněným K. již v roce 2018, dále akcentoval finanční transakce, které spoluobviněný prováděl ze svého účtu na účet dovolatelovy matky či zpochybňoval své návštěvy prodejny společnosti Verkon, s. r. o., pak je nutné konstatovat, že dovolatel tyto námitky vznášel již v předchozích stadiích trestního řízení a soudy nižších stupňů se s nimi dostatečně vypořádaly. Nejvyšší soud se k nim tedy vyjádří jen ve stručnosti.

39. Výroba metamfetaminu realizovaná v roce 2018 spoluobviněným K. není předmětem tohoto trestního řízení, pročež se uzavřít, že se tato námitka nevztahuje k trestné činnosti popsané ve výroku o vině rozsudku krajského, resp. vrchního soudu a nelze k ní tedy nikterak přihlédnout. Dovolatelem napadené finanční transakce byly krajským soudem dostatečně zmapovány, o čemž svědčí zjištění, že z účtu spoluobviněného K. skutečně byly na účet matky obviněného M., paní V. V. P., v období od 5. 8. 2022 do 28. 4. 2025 (postupně ve dvaceti případech) zasílány finanční prostředky různé výše, které ve svém souhrnu dosáhly celkové částky 578.750 Kč. Z toho je zjevné, že obviněný M. svůj bankovní účet nepoužíval k provádění plateb souvisejících s prodejem metamfetaminu a své výnosy z prodeje vyžadoval vždy hradit v hotovosti. Zároveň však bylo prokázáno, že dovolatel po předchozí dohodě vkládal utržené finanční prostředky na bankovní účet J. K., který je obratem přeposílal na účet matky obviněného, což stran projednávané trestné činnosti (jakož i dlouhodobé nezaměstnanosti obviněného M.) svědčí o jediném možném logickém vysvětlení. V podrobnostech pak Nejvyšší soud odkazuje na přesvědčivé a logicky správné odůvodnění rozsudku krajského soudu (zejména jeho bod 43). 40. Časovou datací i četností jednotlivých nákupů v prodejně Verkon v Praze XY se krajský soud rovněž podrobně zabýval. Výpověď spoluobviněného K. byla v tomto smyslu opět prověřována nejen protokoly o sledování obou obviněných (č. l. 754–769, 785–786, včetně návštěvy prodejny společnosti Verkon v Praze XY obviněným M. ve společnosti neznámé ženy dne 27. 3. 2025), ale i výše zmíněným protokolem o provedení prohlídky osobního motorového vozidla tov. zn. Ford Focus, během něhož byl nalezen pokladní doklad od společnosti Verkon, s. r. o., ze dne 9. 5. 2025. Konkrétní data dalších nákupů prováděných na jméno společnosti MFV Medical, s. r. o. (počínaje od 15. 1. 2024) a jejich obsah přitom vyplynuly z daňových dokladů obchodní společnosti Verkon, s. r. o.

41. Skutkové námitky obviněného stran toho, že na zajištěných videozáznamech nelze jeho osobu identifikovat, stejně jako skutečnost, že nákup chemikálií dne 6. 1. 2025 nemohl realizovat (neboť podle svých slov byl hospitalizován na kardiologické klinice Vinohradské nemocnice) jsou toliko polemického rázu a vzhledem k rozsáhlým, výše uvedeným a vzájemně provázaným skutkovým zjištěním jsou již nepodstatné, neboť nemají procesní sílu zvrátit objektivně učiněná skutková zjištění v jeho prospěch. To samé se týká polemizujících námitek směřovaných proti rozsahu účasti jeho osoby na projednané trestné činnosti, v rámci kterých dovolatel namítl, že nebyla jednoznačně prokázána jeho aktivní účast na samotné výrobě pervitinu. S tím souvisí i námitka popírající skutečnost, že by byl osobou, která měla „rozhodující postavení při organizaci či řízení celé činnosti“.

42. Oba soudy nižších stupňů se i s těmito výhradami podrobně zabývaly, kterak již bylo konstatováno výše, přičemž závěr o „rozhodujícím postavení“ obviněného vyplynul ze záznamů uskutečněného telekomunikačního provozu na základě jím vedené koordinace činností jednotlivých spoluobviněných, jakož i pokynů, které udílel spoluobviněnému K. stran distribuce vyrobeného metamfetaminu. Tyto záznamy současně dokumentují dovolatelovy cesty do zahraničí za účelem obstarávání léčiv obsahujících pseudoefedrin, které představují klíčovou surovinu pro následnou výrobu metamfetaminu. 43. Ve vztahu ke svému zapojení do trestné činnosti na XY a v XY dovolatel nad rámec výše uvedeného tvrdí, že o této části trestné činnosti existuje pouze jediný důkaz, jímž je výpověď spolupracujícího (spolu)obviněného K. Ze spisového materiálu však vyplývá, že ani tato námitka není pravdivá, neboť se netýká „této části trestné činnosti“, ale pouze číselných údajů o celkovém množství pervitinu vyrobeném oběma obviněnými na těchto místech. 44. V tomto ohledu soud prvního stupně otevřeně konstatoval, že předmětné údaje nemohl verifikovat pomocí jiného důkazu. Avšak i s touto situací se krajský soud dostatečně vypořádal, když prohlásil, že o pravdivosti těchto údajů (uváděných spoluobviněným K.) nemá důvod pochybovat, neboť jeho výpověď je ve všech ostatních částech zcela v souladu s obsahy ostatních provedených důkazů, pročež ji ve svém celku vyhodnotil jako pravdivou a věrohodnou. Ostatně neexistuje žádný racionální důvod, pro který by spoluobviněný K. uváděl nepravdivě vyšší množství jím vyprodukovaného pervitinu, když by tím souběžně uškodil sám sobě (viz bod 34 odůvodnění rozsudku krajského soudu). Za této situace nelze tvrdit, že by závěry soudu prvního stupně vycházely toliko z výpovědi spolupracujícího obviněného – bez toho, aby její obsah nebyl prověřován dalšími ve věci provedenými důkazy.

45. Taktéž související námitka, obviněným namířená proti přiznání statusu spolupracujícího obviněného J. K., byla Vrchním soudem v Praze dostatečně prověřena s tím, že tato skutečnost nemá vliv na rozhodnutí týkající se viny obviněného M. Lze jistě připustit, že spoluobviněný K. nebyl ve smyslu § 178a odst. 3 tr. ř. vyslechnut státním zástupcem předtím, než mu byl tento status přiznán (resp. ve spisovém materiálu takový protokol chybí), přesto však tento spoluobviněný (který byl jako spolupracující obviněný v hlavním líčení poučen o povinnosti setrvat na svém doznání z přípravného řízení i v řízení před soudem a o následcích, které by pro něj nastaly, pokud tak neučinil) vypovídal o projednávané trestné činnosti v takovém rozsahu a takovým způsobem, že jako spolupracující obviněný v hlavním líčení fakticky vystupoval. Bez ohledu na to, zda byl status spolupracujícího obviněného spoluobviněnému K. přiznán v souladu se zákonem či nikoli, je rozhodující skutečnost, že byl před svým výslechem u hlavního líčení poučen a v souladu s poučením také postupoval. Vzhledem k tomu, že jeho výpověď byla dostatečně potvrzena skutkovými zjištěními vyplynuvšími z dalších provedených důkazů, nemá možná pochybnost o řádném postupu státního zástupce při označení obviněného K. za spolupracujícího obviněného vliv na závěr o věrohodnosti jeho výpovědi.

46. Aby alternativní varianta průběhu skutkového děje (kterou u soudu pouze ve stručnosti prezentoval obviněný M.) skutečně vedla k pochybnostem o jeho vině, musela by být možná a uvěřitelná, což v tomto případě jednoznačně není dáno. Obviněným prezentovaná skutková verze je naopak zjevně založena na prostém kličkování mezi nezpochybnitelnými skutkovými zjištěními bez toho, aby soudu předložil skutečně rozumnou a uvěřitelnou alternaci o možném průběhu skutkového děje.

47. Pokud dovolatel formuje vlastní skutkové závěry, které se zcela míjí se skutkovými zjištěními (vyplynuvšími z řádně provedených důkazů), pak souběžně s tím přehlíží, že zjevný rozpor skutkových zjištění a provedených důkazů lze dovodit výlučně v případech svévolného hodnocení důkazů, tedy pouze v situacích, kdy odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektují obsah provedeného dokazování. Takovou zásadní vadou však napadená rozhodnutí soudů nižších stupňů v nyní posuzované věci zatížena nejsou. Jak je konstatováno výše, dovolací soud z přiloženého spisového materiálu naopak ověřil, že všechna podstatná skutková zjištění (na jejichž základě byl ustálen průběh sledovaného skutkového děje) vyplynula z provedených a procesně použitelných důkazů, které krajský i vrchní soud hodnotily v souladu s principy elementární logiky. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud kategoricky odmítl přesvědčení dovolatele, že postupem soudů prvního a druhého stupně bylo porušeno jeho ústavním pořádkem garantované právo na spravedlivý proces.

48. Současně nelze souhlasit ani s dovolatelovým výrokem o údajném porušení procesní zásady in dubio pro reo. Na existenci zjevného či extrémního rozporu totiž nelze usuzovat pouze z toho, že z předložených verzí skutkového děje se soudy přiklonily k verzi, se kterou dovolatel nesouhlasí, neboť vyznívá v jeho neprospěch. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost ještě samočinné porušení zásady in dubio pro reo, příp. porušení dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 892/2014 a sp. zn. 3 Tdo 1558/2019, nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 154/02).

49. Požadavkům kladeným na odůvodnění rozsudku soud prvního stupně v nyní posuzované věci plně dostál, což potvrdil i soud odvolací, který rozsudek krajského soudu přezkoumal a konstatoval, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou zcela správná. Dovolací soud v rámci svého přezkumu rovněž konstatuje, že hodnocení důkazů ze strany soudů prvního a druhého stupně není nikterak tendenční či účelové. Je to naopak obviněný, který ve svém dovolání vědomě manipuluje s obsahy jednotlivých důkazů, přestože mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků projednávaného zločinu, nepanuje žádný, natož zjevný nesoulad. Je to tedy sám dovolatel, nikoli soudy nižších stupňů, kdo se ve svých námitkách ubírá cestou svévolného hodnocení provedených důkazů a otevírání dalších skutkových možností, kterým však neodpovídají žádná skutková zjištění.

50. Dovolatelovo prosté popírání účasti na spáchané trestné činnosti, doprovázené „nastiňováním“ dalších skutkových možností, kterým však neodpovídají žádná skutková zjištění, nebylo možné akceptovat, nehledě na to, že předmětná námitka svým obsahem směřuje proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Pravidlo in dubio pro reo totiž vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy procesní charakter, pročež jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (ani žádný jiný) dovolací důvod vyjma situace, která by vygradovala do stavu zjevného nesouladu předpokládaného dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., k čemuž však v předmětné věci zjevně nedošlo].

51. Stran této námitky Nejvyšší soud pro úplnost připomíná, že v trestním řízení je třeba vždy vycházet z nejvyššího možného stupně jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, a to alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 4266/16-1). Důvodné pochybnosti by se tak měly vztahovat ke skutkovým zjištěním, a nikoliv k hodnocení jednotlivého či jednotlivých důkazů (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1451/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1475/2016). Řádně provedené důkazy je současně nezbytné hodnotit v souladu s principy vyjádřenými v § 2 odst. 6 tr. ř. ve vzájemných souvislostech, což je postup, kterým lze odstranit případné pochybnosti. Nutným předpokladem použití této zásady je přitom reálná existence důvodných pochybností ve vztahu k projednávanému skutku či osobě pachatele, které nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu. Souběžně se musí jednat o pochybnosti závažné a neodstranitelné provedením dalších či vyhodnocením stávajících důkazů. Naopak svědčí-li důkazy o vině obviněného způsobem, že soud projednávající daný případ o jeho spáchání nemá žádné pochybnosti, není důvod rozhodovat ve prospěch obviněného (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1509/2016).

52. Jelikož soudy nižších stupňů neměly o skutkových závěrech, jež byly učiněny na základě řádně provedených důkazů, žádné pochybnosti, lze uzavřít, že v projednávané věci zcela jednoznačně nedošlo k porušení zásady presumpce neviny a z ní vyplývajícího pravidla in dubio pro reo. Také zrušení rozhodnutí vrchního i krajského soudu a nové projednání věci, které dovolatel v závěru svého dovolání požaduje, by muselo být založeno na zcela nelogickém a iracionálním úsudku. Stávající argumentaci obviněného ve vztahu k dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v jeho první alternativě) je proto nutné označit za neakceptovatelnou, neboť obviněný uplatněné námitky pod tento důvod dovolání podřadil pouze formálně. Ve skutečnosti takto postavenou argumentaci nemohl podřadit pod žádný ze zákonem výslovně vymezený dovolací důvod, neboť svými námitkami pouze pokračuje ve své popěrné obhajobě, aniž by akceptoval zásadní důkazní argumenty obou soudů nižších stupňů obsáhle rozvedené v odůvodnění jimi vyhlášených rozsudků, neboť jak soud prvního stupně, tak soud odvolací se danou věcí pečlivě zabývaly.

53. Dovolatel rovněž [s implicitním odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě] namítl, že v průběhu řízení navrhl doplnění dokazování o celní prohlášení z Letiště Ruzyně založené společností MFV Medical, s. r. o., na které měly být prováděny transporty léčiv s obsahem efedrinu a jež mělo být podepsáno spoluobviněným J. K.. Krajský soud však tomuto důkaznímu návrhu nevyhověl, ačkoliv se – podle mínění obviněného – nejedná o důkaz, jehož zajištění by bylo jakkoli komplikované.

54. V návaznosti na právě uvedené je namístě připomenout, že Nejvyšší soud ve své judikatuře již mnohokrát uvedl, že není povinností soudu akceptovat jakékoliv návrhy obviněného (ani jiných procesních stran) na provedení dalších důkazů. V takovém případě by se totiž soud provinil proti jiné procesní zásadě, jíž je zásada rychlosti řízení. Soud tak má povinnost provést pouze takový (obhajobou či jinou stranou řízení navrhovaný) důkaz, který přispěje k důkladnějšímu vyjasnění skutkového stavu. Pokud však soud vyhodnotí navrhovaný důkaz jako nadbytečný, je jeho povinností provedení takového důkazu odmítnout a toto odmítnutí řádně a srozumitelně odůvodnit.

55. Tomuto požadavku Vrchní soud v Praze v nyní projednávané věci jednoznačně vyhověl, když v odůvodnění svého rozsudku jasně uvedl důvody, pro které vyhodnotil provedení tohoto důkazu jako nadbytečné, neboť dokazování by mohlo svědčit přeshraničnímu charakteru projednávané trestné činnosti, tedy k závěrům, jež by vyznívaly významně v neprospěch samotného obviněného M. Ostatně provedením takového důkazu by mohly být naplněny zákonné znaky kvalifikované skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku (ve znění účinném od 1. 1. 2026), což by bylo v rozporu se zásadou zákazu reformationis in peius, tedy „změny k horšímu“ ve smyslu § 264 odst. 2 tr. ř. (viz bod 21 odůvodnění rozsudku vrchního soudu). Za této situace tak nelze hovořit ani o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě.

V. 2. Námitky dovolatelem implicitně podřazené pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

56. Obviněný v návaznosti na výše popsané skutkové námitky dále namítl, že projednávaná trestná činnost byla soudy nižších stupňů nesprávně právně posouzena podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (ve znění účinném od 1. 1. 2026). Nicméně – jak bylo zmíněno výše – předmětný dovolací důvod musí být v dovolání obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními hmotněprávními vadami a teprve v návaznosti na tvrzená a řádně odůvodněná právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění. Dovolatel však postupoval opačně, neboť fakticky dovolacímu soudu předložil vlastní skutkové závěry o tom, že na projednávané trestné činnosti v podstatě neparticipoval (vyjma několika nákupů chemických látek, které však soudy mylně dávají do souvislosti s výrobou metamfetaminu), a teprve poté využil k „zakrytí“ své skutkové argumentace námitku o nesprávné právní kvalifikaci, neboť – jak sám uvádí – netušil, jakým způsobem a v jakém rozsahu probíhala výroba pervitinu realizovaná spoluobviněným K.

57. Pokud v této souvislosti popírá existenci organizované skupiny, kterou měli tvořit dovolatel, spoluobviněný J. K. a zemřelý D. B., v podstatě pouze opakuje hmotněprávní závěry Vrchního soudu v Praze, který konstatoval, že podíl na trestné činnosti ze strany spoluobviněného B. nelze vyhodnotit jako členství v organizované skupině, neboť povaha jeho účasti spočívala toliko v poskytování prostoru, kde byl pervitin vyráběn, dovážení spoluobviněného K. z konečné zastávky autobusu a skladování vyrobeného pervitinu v jeho obydlí. Za této situace nebylo možné jeho podíl označit za jeden z dílčích prvků, jež v souhrnu vedly ke spáchání trestného činu organizovanou skupinou (tento spoluobviněný se nepodílel na samotné výrobě metamfetaminu, ani na opatřování tablet s obsahem efedrinu či pseudoefedrinu, popř. dalších potřebných chemických látek a činidel, nezapojoval se ani do jiných dílčích částí výroby, pročež bylo možné produkovat metamfetamin i bez jeho podílu), což svědčí o jeho účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na spáchání zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2026 jinou osobou. Zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty ve smyslu § 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku tak nelze mít za naplněný ani u obviněného M. a spoluobviněného K. (což vede k závěru, že status spolupracujícího obviněného ve své podstatě neměl být spoluobviněnému K. vůbec přiznán, neboť pro to nebyly naplněny zákonné podmínky podle § 178a odst. 1 tr. ř.). 58. Lze tedy shrnout, že takto koncipované námitky dovolatele pod předmětný dovolací důvod podřadit nelze, jelikož se ve skutečnosti nezaměřují na pochybení soudu při aplikaci hmotněprávních norem na jím zjištěný skutkový stav (ani na eventuální jiné vadné posouzení okolnosti významné z pohledu hmotného práva), nýbrž vykazují toliko snahu dovolatele o revizi skutkových zjištění v jeho prospěch a až v návaznosti na to i dosažení změny v hmotněprávním posouzení věci.

59. Vrchní soud v Praze proto svým rozsudkem zcela oprávněně potvrdil skutkové, nikoli však hmotněprávní závěry Krajského soudu v Praze, pročež obviněným napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a následně rozhodl o vině zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami, s rostlinami nebo houbami je obsahujícími nebo s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2026, znaky jehož skutkové podstaty shledal za naplněné, neboť krajský soud přehlédl, že s účinností od 1. 1. 2026 byla předmětná skutková podstata (vedle podstatného snížení dolní spodní hranice zákonné trestní sazby) rozšířena o nakládání „s rostlinami nebo houbami“ obsahujícími omamné a psychotropní látky. 60. Pro úplnost je vhodné doplnit, že v projednávaném případě se nejednalo o pokračující, nýbrž o trvající trestný čin, nicméně vzhledem k absenci odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného Vrchní soud v Praze nemohl dané pochybení krajského soudu, spočívající v tom, že předmětný zvlášť závažný zločin nebylo možné (stran posledního „varu“, který nebyl dokončen díky policejnímu zásahu) právně kvalifikovat jako dílem dokonaný a dílem spáchaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, nýbrž ve vztahu k naplnění zákonného znaku „spáchání činu ve velkém rozsahu“ ve smyslu § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (ve znění účinném od 1. 1. 2026) jako zcela dokonaný, nikterak zhojit. V tomto smyslu Nejvyšší soud odkazuje na přesvědčivé a zcela správné úvahy obsažené v odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze (bod 33), který se k právní kvalifikaci dotčeného jednání dostatečně vyjádřil. 61. Pokud dovolatel v rámci jím podaného mimořádného opravného prostředku naznačil i rovinu trestního postihu, když poukázal na to, že mu byl uložen přísnější nepodmíněný trest odnětí svobody, byť spoluobviněný K. sehrál ve výrobě metamfetaminu klíčovou roli, je namístě znovu zdůraznit, že spoluobviněný K. (na rozdíl od osoby dovolatele, který svou účast na trestné činnosti popíral a předestíral vlastní verzi skutkového děje odporující výsledkům dokazování) se ke své trestné činnosti doznal, podrobně popsal její průběh a orgánům činným v trestním řízení poskytl významnou součinnost při jejím objasnění. Právě tato okolnost vedla Krajský soud v Praze k aplikaci institutu mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 7 tr. zákoníku, který je určen pro případy spolupracujících obviněných. Nižší výměra trestu uloženého spoluobviněnému K. tak nebyla důsledkem menší závažnosti jeho jednání, nýbrž odrazem jeho procesní spolupráce při objasnění projednávané trestné činnosti.

VI. Závěr

62. Nejvyšší soud po přezkumu připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že dovolatel v rámci své argumentace pouze zopakoval námitky výhradně skutkového charakteru, které uplatnil již během hlavního líčení nebo v rámci svého odvolání. Jejich podstatou je však pouhá polemika s výsledky dokazování řádně provedeného soudem prvního stupně, s jehož závěry se ztotožnil i soud odvolací (byť napadený rozsudek krajského soudu revidoval jeho zrušením a následným vlastním rozhodnutím o vině obviněného za současné úpravy právní kvalifikace projednávané trestné činnosti). Zpochybňovaná interpretace skutkových zjištění ze strany obviněného přitom nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, když mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé je v nyní posuzované věci patrná zjevná logická návaznost. Za této situace Nejvyšší soud neshledal důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v nyní posuzovaném případě rozhodně nebylo porušeno.

63. Vzhledem k tomu, že napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 4. 2026, č. j. 15 To 18/2026-1006, ani jemu předcházejícím rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2026, č. j. 2 T 5/2026-940, nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., či implicitně uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani žádných jiných dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř., dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného V. M. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Za tohoto stavu Nejvyšší soud postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a obviněným podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).

V Brně dne 10. 9. 2026

JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací