11 Tul 1/2016

Plný text

11 Tul 1/2016-18

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 7. 2016 o námitce podjatosti vznesené obviněným Mgr. D. D., ve věci návrhu na určení lhůty k projednání dovolání vedeného u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 6 Tdo 323/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 Nt 1151/2014, a podle § 16 odst. 1 o. s. ř. rozhodl takto:

Z vykonávání úkonu trestního řízení spočívajícího v určení lhůty k projednání dovolání obviněného Mgr. D. D. ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 6 Tdo 323/2016 nejsou vyloučeni soudci senátu č. 11, a to: JUDr. S. R., JUDr. A. D. a JUDr. K. H..

Odůvodnění:

Obviněný Mgr. D. D. podal k Nejvyššímu soudu návrh na určení lhůty k projednání dovolání vedeného u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 6 Tdo 323/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 Nt 1151/2014.

Předmětná věc byla v souladu s platným rozvrhem práce na rok 2016 (dostupný na www.nsoud.cz) přidělena do senátu č. 11, ve složení JUDr. S. R., JUDr. A. D. a JUDr. K. H..

Dne 26. 6. 2016 prostřednictvím e-mailu obviněný namítl podjatost soudců senátu č. 6 - JUDr. Jana Engelmanna, JUDr. I. K. a JUDr. V. V., senátu č. 8 - JUDr. M. Š., JUDr. V. K. a JUDr. J. B., a senátu č. 11 - JUDr. S. R., JUDr. A. D. a JUDr. K. H.. Navrhovatel konkrétně namítal, že shora uvedení soudci rozhodující v jím označených trestních věcech „nepředali spor Soudnímu dvoru s nepravdivým tvrzením, že konopí je prekurzor“. Přípisem ze dne 18. 7. 2016 obviněný doplnil své původní podání, v rámci něhož namítl, že soudci výše jmenovaných senátů „odmítli předat advokátem podané předběžné otázky Soudnímu dvoru a kryli doložené zločiny soudců a státních zástupců OSZ a OS Prostějov a KS a KSZ Brno vymýšlející si, že konopí je prekurzor a podobné lži a nevyjádření se ke spáchaným zločinům, stejně tak zkorumpovaní soudci Ústavního a Evropského soudu pro lidská práva“, s tím, že navrhuje a žádá, aby „se všichni zkorumpovaní podvodníci a spolupachatelé zločinu na NS soudící … vyloučili pro podjatost“.

Podle § 14 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., Občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni podle odst. 2 citovaného zákonného ustanovení i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání.

Podle § 16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhoduje nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.

S ohledem na skutečnost, že ke dni rozhodnutí platný rozvrh práce Nejvyššího soudu na rok 2016 neuvádí, který (jiný) senát má rozhodnout o případném vyloučení soudců senátu č. 11 - JUDr. S. R., JUDr. A. D. a JUDr. K. H. z rozhodování ve výše zmíněné věci, předseda trestního kolegia Nejvyššího soudu podle čl. 13 písm. b) Jednacího řádu Nejvyššího soudu určil k rozhodnutí o tom, zda jsou jmenovaní soudci vyloučeni z rozhodování o návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu, senát č. 3 trestního kolegia Nejvyššího soudu, který je k tomu nejvhodnější (podle rozvrhu práce jeho soudci jsou náhradními soudci pro senát č. 11 a rozhodují též o návrzích na určení lhůty k procesnímu úkonu směřujících vůči soudcům senátu č. 11).

Soudci senátu č. 11 Nejvyššího soudu připojili k námitce podjatosti obviněného svá vyjádření, JUDr. S. R. dne 14. 7. 2016, JUDr. A. D. a JUDr. K. H. dne 26. 7. 2016. Z předmětných vyjádření je patrné, že k předmětné trestní věci nemají žádný poměr a osobu navrhovatele neznají a není zde důvod pochybovat o jejich podjatosti.

Nejvyšší soud k věci dále zdůrazňuje, že předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk zákonného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce, který je nepodjatý, tj. není v žádném osobním vztahu k účastníkům řízení a k jejich zástupcům a nemá žádný osobní zájem na výsledku řízení. Proto důvody vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci spočívají v jeho poměru k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům.

Zákon podmiňuje institut vyloučení soudce takovými objektivními důvody, jejichž existence zakládá pochybnosti soudce o jeho nepodjatosti. Uvedené důvody se musí v řízení o námitce podjatosti opírat o konkrétní zjištění. K závěru o vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí v konkrétní věci nepostačí, existuje-li jen subjektivní názor či pocit soudce, účastníka řízení nebo nadřízeného soudu v tom směru, zda lze mít pochybnost o nepodjatosti soudce. Kategorii nestrannosti je třeba vnímat šířeji, tedy i v rovině objektivní. Objektivní důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům řízení či k jejich zástupcům, a to takový poměr, jehož povaha je skutečně způsobilá (z objektivního pohledu) zpochybnit schopnost soudce nestranně a nezávisle rozhodnout v konkrétní věci. Poměr soudce k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu např. tehdy, když soudce sám by byl účastníkem řízení, anebo v případě, kdyby mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. pokud by jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal poznatky o věci jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, jež jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem k těmto osobám (např. ve smyslu § 116 obč. zák.), přičemž se v konkrétním případě může jednat jak o vztah přátelský, tak i nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti např. v souvislosti s vědeckou či publikační činností soudce apod. O žádný z uvedených případů se však v nyní posuzované věci nejedná.

Jak vyplývá z vyjádření jmenovaných soudců senátu č. 11 Nejvyššího soudu, žádný z nich nemá k navrhovateli vztah, tito soudci nemají žádný zájem na výsledku řízení a není jim známa ani jiná okolnost, pro kterou by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí této věci.

Rozhodnutí o vyloučení soudce ve smyslu § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb.). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože v posuzované věci nebyly shledány důvody k vyloučení jmenovaných soudců Nejvyššího soudu z projednávání a rozhodnutí věci ve smyslu § 14 odst. 1 o. s. ř., rozhodl příslušný (jiný) senát Nejvyššího soudu podle § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, že soudci senátu č. 11 Nejvyššího soudu, a to JUDr. S. R., JUDr. A. D. a JUDr. K. H., nejsou vyloučeni z vykonávání úkonu trestního řízení spočívajícího v určení lhůty k projednání dovolání obviněného Mgr. D. D. ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 6 Tdo 323/2016.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. 7. 2016

JUDr. Petr Šabata předseda senátu

Plný text

11 Tul 1/2016-I-22

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v trestní věci obv. Mgr. D. D., dne 4. 8. 2016 o návrhu obviněného na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona č. 6/2002, o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Podle § 174a odst. 7 věta první zákona č. 6/2002 Sb., se návrh na určení lhůty z a m í t á .

Odůvodnění:

Dne 13. 6. 2016 byl Nejvyššímu soudu doručen návrh na určení lhůty k projednání dovolání obviněného Mgr. D. D., sp. zn. 6 Tdo 323/2016. Z přiloženého spisového materiálu vyplynulo, že o dovolání obv. D. bylo rozhodnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 6 Tdo 323/2016, a to tak, že podle § 265i dost. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.

Následně se předseda senátu Mgr. D. dotázal, zda trvá na rozhodnutí o lhůtě k projednání dovolání (které bylo Nejvyššímu soudu doručeno dne 13. 6. 2016), a ten prostřednictvím svého advokáta odpověděl, že trvá.

Dne 18. 7. 2016 bylo Nejvyššímu soudu rovněž doručeno podání Mgr. D. z předcházejícího dne, obsahující žádost o vyloučení soudců, kteří rozhodovali o dovoláních vedených u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 8 Tdo 1231/2011, 6 Tdo 1493/2014 a 11 Tdo 181/2015, z rozhodnutí o návrhu na určení lhůty k projednání dovolání ve věci sp. zn. 6 Tdo 323/2016. Z tohoto důvodu bylo nutné nejprve projednat, zda je námitka podjatosti důvodná.

Dne 3. 8. 2016 bylo senátem ve složení JUDr. P. Š., JUDr. V. J. a JUDr. P. Š. doručeno usnesení, ve kterém bylo rozhodnuto, že z vykonávání úkonu trestního řízení spočívajícího v určení lhůty k projednání dovolání obviněného Mgr. D. ve věci vedené pod sp. zn. 6 Tdo 323/2016, soudci senátu č. 11 nejsou vyloučeni – jmenovitě JUDr. S. R., JUDr. K. H. a JUDr. A. D..

Následujícího dne tento senát projednal návrh na určení lhůty. Vzhledem k tomu, že usnesením Nejvyššího soud sp. zn. 6 Tdo 323/2016 bylo dovolání obv. Mgr. D. odmítnuto a další rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci nepřichází v úvahu, senát č. 11 rozhodl, že návrh na určení lhůty k projednání dovolání se zamítá.

Senát Nejvyššího soudu Mgr. D. upozorňuje na to, aby se ve svých případných dalších písemných i jiných projevech zdržel urážlivých výroků a invektiv na adresu soudců Nejvyššího soudu, vč. jeho předsedy. V případě, že tohoto napomenutí neuposlechne, může být za toto jednání postižen pořádkovou pokutou v souladu s příslušnými ustanoveními zákona.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. 8. 2016

JUDr. S. R. předseda senátu