Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníKategorie D - omezený význam

Spisová značka

11 Tvo 21/2026

Téma · generováno AIPořádkové opatření při organickém poškození mozku

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 14. 10. 2026ECLI:CZ:NS:2026:11.TVO.21.2026.1
Další údaje
Předmět řízení: Pořádkové opatření

Shrnutí · generováno AI

Obžalovaný napadl rozhodnutí, jímž byl kvůli urážlivým písemným projevům přenechán řediteli věznice k potrestání. Nejvyšší soud zohlednil závěry znalců o organickém poškození mozku a uzavřel, že sankce by jeho projevy pravděpodobně nezměnila. Napadené rozhodnutí proto zrušil.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Pořádková opatření podle § 66 odst. 1 a 2 tr. ř. slouží k zajištění důstojného a řádného průběhu řízení a mají preventivně výchovný účel. Jsou-li vulgární projevy obžalovaného s vysokou pravděpodobností důsledkem organického poškození mozku a opatření nemůže jeho chování ovlivnit, není v okolnostech věci přenechání řediteli věznice k potrestání vhodné ani dostatečně opodstatněné.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Charakter či povaha procesních opatření zakotvených v § 66 tr. ř. jsou v souladu s názory právní teorie vykládány podle jejich účelu, kdy tyto slouží zejména k zajištění hladkého a důstojného průběhu soudního řízení a zajištění veřejné autority soudu.
    Zobrazit v textu
  • Pořádková opatření zakotvená v § 66 tr. ř. by tedy měla výchovně působit na obžalovaného, aby své jednání do budoucna neopakoval, a logicky by tedy měla být ukládána v průběhu řízení tak, aby mohla tuto svoji preventivní funkci plnit.
    Zobrazit v textu
  • Ze závěrů znaleckého posudku i ze zbylého spisového materiálu je ovšem zjevné, že tímto procesním postupem není možné v daném případě závadové chování obžalovaného eliminovat, jedná-li se s vysokou pravděpodobností o projev onemocnění, jímž stěžovatel aktuálně podle znalců trpí.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Plný text

11 Tvo 21/2026-2324

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. 10. 2026 stížnost obžalovaného P. T. t. č. ve výkonu vazby ve Vazební věznici a Ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 8. 2026, č. j. 4 To 31, 32/2026-2193, a rozhodl t a k t o :

Podle § 149 odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 8. 2026, č. j. 4 To 31, 32/2026-2193, jakož i všechna další rozhodnutí na toto zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Odůvodnění:

1. Vrchní soud v Olomouci (dále též jen „vrchní soud“) rozhodl usnesením ze dne 20. 8. 2026, č. j. 4 To 31, 32/2026-2193, o tom, že se obžalovaný P. T. (dále též jen „stěžovatel“ nebo „obžalovaný“), který se toho času nacházel ve výkonu vazby ve Vazební věznici a Ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, podle § 66 odst. 1 a 2 tr. ř. přenechává řediteli věznice k uložení pořádkového opatření nebo ke kázeňskému potrestání.

2. V odůvodnění napadeného usnesení vrchní soud nejprve stručně zrekapituloval dosavadní průběh řízení a poukázal na obsah dopisu obžalovaného ze dne 16. 8. 2026, doručeného Vrchnímu soudu v Olomouci dne 20. 8. 2026 a adresovaného předsedkyni senátu 4 To JUDr. M. K., Ph.D. (dále též jen „předsedkyně senátu“). Z tohoto dopisu pak ukázkou citoval části, v nichž obžalovaný předsedkyni senátu tykal a vyjadřoval se k ní dehonestujícím a hrubě urážlivým způsobem. Následně provedl citaci a výklad § 30 odst. 1 tr. ř., v jehož světle shledal poukazované písemné podání obžalovaného za urážlivé vystupování vůči soudu, jež překračuje meze věcné kritiky jeho postupu.

3. Proti tomuto usnesení podal obžalovaný řádně a včas stížnost, kterou odůvodnil jak sám, tak prostřednictvím svého obhájce. V těchto svých podáních zejména namítl, že vrchní soud nepřihlédl před vydáním napadeného usnesení k tomu, že je možné, že tendence stěžovatele k nadužívání vulgarit se projevuje v souvislosti se zdravotními potížemi v rámci znalci konstatovaného organického postižení mozku. Podle obžalovaného tedy není prokázáno, že by se choval vůči soudu účelově vulgárně a agresivně, nýbrž se jedná o důsledek jeho onemocnění. V důsledku tohoto onemocnění pak byly na straně stěžovatele rovněž shledány důvody nutné obhajoby podle § 36 odst. 2 tr. ř., a to právě v důsledku existence pochybností o jeho schopnosti náležitě se hájit pro tělesné nebo duševní vady.

4. Ve vlastnoručně psaných podáních pak obžalovaný odůvodnění své stížnosti doplnil formou zmatečných, nepřehledných a útržkovitých poznámek, jejichž význam není mnohdy srozumitelný, jelikož řada z nich zjevně nikterak nesouvisí nejen s napadeným rozhodnutím vrchního soudu, ale ani s jeho nyní projednávanou trestní věcí. Z těchto podání je přesto zjevné, že jádrem argumentace obžalovaného je ve vztahu k napadenému usnesení (stručně řečeno) opakování dehonestujících výroků na adresu předsedkyně senátu, která jej podle jeho mínění nenávidí a je vůči jeho osobě podjatá. Dále pak obžalovaný zopakoval rovněž své vulgárně formulované spekulace ohledně jím tvrzeného vztahu mezi osobou předsedkyně senátu a Mgr. J. K., státním zástupcem Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. V kontextu těchto výroků uvádí, že by předsedkyně senátu měla mít vyšší toleranci vůči arogantnímu jednání a tyto jeho výroky by ji neměly urážet, v souvislosti s čímž poukazuje na znalci konstatované organické poškození mozku a „jiným lékařem“ diagnostikovaný Tourettův syndrom, jakož i na skutečnost, že přestože byl již v minulosti orgány činnými v trestním řízení opětovně upozorňován na nutnost dodržovat pravidla slušného chování, dosud nebyl pro způsob svého vyjadřování žádným způsobem sankcionován. Nad rámec výše uvedeného obžalovaný již bez jakéhokoli zřejmého vztahu k napadenému usnesení v rámci svého podání předkládá vlastní pohled na dosavadní průběh řízení, které považuje za projev snahy „soudní chobotnice“ o likvidaci jeho osoby, jež pokračuje již od jeho předchozího odsouzení pro zvlášť závažný zločin vraždy podle § 219 odst. 1 zákona č. 140/191 Sb., trestního zákona, a to rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 1995. V důsledku toho pak za své současné trestní stíhání stěžovatel požaduje omluvu od předsedy Nejvyššího soudu, který se na jeho předchozím odsouzení věcně podílel. Předsedkyni senátu, výše jmenovaného státního zástupce a řadu dalších osob nemajících jakoukoliv vazbu na napadené rozhodnutí (a to včetně soudců Nejvyššího soudu) přitom opakovaně označuje pejorativními výrazy, vyčítá jim postup v rámci projednávání jeho současné i předchozí výše poukázané trestní věci, a těmto slibuje, že jim bude jejich vinu připomínat až do smrti a bude se jim mstít i po ní.

5. V souvislosti s výše uvedeným stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že se napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 8. 2026, č. j. 4 To 31, 32/2026-2193, zrušuje.

6. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán nejprve posoudil, zda zákon podání stížnosti v tomto případě připouští, zda byla stížnost podána včas a oprávněnou osobou, načež zjistil, že všechny zákonné podmínky pro přezkoumání napadeného usnesení jsou v tomto směru řádně splněny. Následně Nejvyšší soud jako přezkumný orgán v souladu s revizním principem podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal na podkladě stížnosti obžalovaného napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 8. 2026, č. j. 4 To 31, 32/2026-2193, tedy správnost jeho výroku týkajícího se přenechání obžalovaného řediteli věznice k uložení pořádkového opatření nebo ke kázeňskému potrestání, jakož i správnost řízení, které mu předcházelo, načež dospěl k závěru, že podaná stížnost je důvodná.

7. V návaznosti na obsah obžalovaným podané stížnosti je z obecného hlediska třeba v prvé řadě připomenout znění ustanovení § 66 tr. ř., podle něhož platí, že kdo přes předchozí napomenutí ruší řízení nebo kdo se k soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu chová urážlivě nebo kdo bez dostatečné omluvy neuposlechne příkazu nebo nevyhoví výzvě, které mu byly dány podle tohoto zákona, může být předsedou senátu a v přípravném řízení státním zástupcem nebo policejním orgánem potrestán pořádkovou pokutou do 50.000 Kč. Dopustí-li se takového jednání osoba, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, může se přenechat řediteli věznice k uložení pořádkového opatření nebo ke kázeňskému potrestání. Proti tomuto rozhodnutí přitom zákon výslovně připouští možnost podání stížnosti, jíž současně přiznává odkladný účinek.

8. Podstatou jednání obžalovaného sankcionovaného v nyní posuzované věci jeho přenecháním řediteli věznice k uložení pořádkového opatření nebo ke kázeňskému potrestání bylo učinění písemného podání Vrchnímu soudu v Olomouci, v němž stěžovatel vznesl dehonestující a vulgární výroky adresované osobě předsedkyně senátu 4 To JUDr. M. K., Ph.D. Tuto skutečnost obžalovaný ve své stížnosti nikterak nepopírá, a naopak i v této vznesl další urážlivé poznámky adresované jak k osobě této soudkyně, tak i vůči celé řadě dalších osob zejména z řad orgánů činných v trestním řízení. 9. Nejvyšší soud se tak zabýval v podstatě jedinou věcně relevantní námitkou stěžovatele, podle níž se vulgárních výroků dopouští konstantně v důsledku organického poškození mozku, jež bylo u něho zjištěno znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie. K danému je namístě zdůraznit, že byť je zcela v kompetenci soudu, aby v zájmu zajištění důstojnosti a řádného průběhu trestního řízení využil veškeré instituty svěřené mu za tímto účelem trestním řádem, je třeba vždy předem individuálně vyhodnotit vhodnost a míru jejich aplikace, a to s ohledem na jejich možnou neúčinnost vyplývající ze specifických okolností dané věci. V daném případě tak bylo při hodnocení projevů obžalovaného namístě, a to s přihlédnutím k jednoznačným výsledkům jeho psychiatricko-psychologického znaleckého zkoumání, důsledně a přesvědčivě odůvodnit účelnost přenechání jeho osoby řediteli věznice k uložení pořádkového opatření nebo ke kázeňskému potrestání, a to při řádném vypořádání se se skutečností, že je jeho jednání – spočívající v opakovaném užívání vulgárních a hrubě urážlivých výrazů vůči představitelům soudní moci podílejícím se na řešení jeho trestní věci – s vysokou mírou pravděpodobnosti determinováno degradací jeho osobnosti organického původu. 10. Prostudováním znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie ze dne 30. 10. 2025 Nejvyšší soud zjistil, že podle závěrů znalců MUDr. N. a Mgr. V. obžalovaný trpí smíšenou poruchou osobnosti. I přesto je však schopen chápat smysl trestního řízení v pozici právního laika, přičemž lze očekávat pokračující obstrukce s užitím extrapunitivních a pasivně-agresivních strategií, jelikož se sám staví do role oběti a vinu za vlastní chyby a neúspěchy svaluje na vnější okolí, kdy se paranoidně obává různých komplotů, které shledává v souvislostech, při jejich výkladu až nuceně ohýbá realitu. Podle znalců se u něho projevují taktéž sklony k teatrálnosti a nadměrnému vyjadřování emocí, které není schopen kontrolovat. Zároveň není adaptivní, jeho osobnost vykazuje narcistické a histriónské rysy a nedokáže se přizpůsobit obecným sociálním normám a autoritám. Zejména však obžalovaný podle závěrů znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie, vysoce pravděpodobně trpí organickým poškozením mozku, když v důsledku této skutečnosti u něj nelze vyloučit další nárůst agresivních impulzů a potíží s kontrolou, přičemž jeho potenciál k resocializaci je velice nízký a spíše jen teoretický. 11. Z pohledu své přezkumné činnosti je Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené nucen konstatovat, že podmínky pro postup vrchního soudu podle § 66 odst. 1 a 2 tr. ř. byly sice formálně naplněny, avšak na straně obžalovaného lze ze spisového materiálu shledat existenci objektivních skutečností, které ovlivňují způsob jeho vyjadřování. K těm přitom bylo namístě důvodně přihlédnout, pročež nebylo na vulgární vystupování stěžovatele vhodné reagovat za pomoci pořádkového opatření nebo kázeňského potrestání prostřednictvím ředitele věznice. Charakter či povaha procesních opatření zakotvených v § 66 tr. ř. jsou v souladu s názory právní teorie vykládány podle jejich účelu, kdy tyto slouží zejména k zajištění hladkého a důstojného průběhu soudního řízení a zajištění veřejné autority soudu. Pořádková opatření zakotvená v § 66 tr. ř. by tedy měla výchovně působit na obžalovaného, aby své jednání do budoucna neopakoval, a logicky by tedy měla být ukládána v průběhu řízení tak, aby mohla tuto svoji preventivní funkci plnit. Ze závěrů znaleckého posudku i ze zbylého spisového materiálu je ovšem zjevné, že tímto procesním postupem není možné v daném případě závadové chování obžalovaného eliminovat, jedná-li se s vysokou pravděpodobností o projev onemocnění, jímž stěžovatel aktuálně podle znalců trpí. Jinak řečeno užívání vulgárních výrazů v rámci ústního či písemného kontaktu s orgány činnými v trestním řízení s vysokou pravděpodobností ze strany obžalovaného nepředstavuje vědomé, cílené a účelové chování, vedené snahou urazit příslušného adresáta daných slov, nýbrž je důsledkem a projevem jeho odborně diagnostikovaného onemocnění.

12. Pokud pak obžalovaný ve své stížnosti vznesl obecné tvrzení o tom, že trpí Tourettovým syndromem a k danému poukázal pouze na blíže nespecifikovanou diagnózu „jiného lékaře“, pak lze k danému pouze konstatovat, že toto jeho obecné tvrzení nemá oporu ve spisovém materiálu, stěžovatel se jej nepokusil ani nikterak odůvodnit a je tak pro svou neurčitost zcela irelevantní. I přesto nelze pominout skutečnost, že znaleckým zkoumáním skutečně diagnostikovaná a výše popsaná porucha organického původu se může ve svém důsledku projevovat obdobně, jako by obžalovaný skutečně trpěl Tourettovým syndromem s projevy koprolálie, jenž u jedince, který tímto syndromem trpí, vyvolává sklony k používání vulgárních výrazů.

13. Ačkoliv výše citované závěry znaleckého zkoumání duševního stavu osoby obžalovaného ničeho nemění na skutečnosti, že v rámci úředního kontaktu s jednotlivými orgány státní moci, včetně soudů a jejich představitelů, je stěžovatel povinen dodržet elementární pravidla slušnosti a zdržet se vulgárních a dehonestujících komentářů na adresu těchto subjektů, v nyní posuzovaném případě na adresu soudu zastoupeného kterýmkoli z u něho působících soudců, jakož i dalších orgánů činných v trestním řízení, nelze s ohledem na výše uvedené při zvažovaném ukládání některého z pořádkových opatření pominout znalci diagnostikovanou smíšenou poruchu osobnosti obžalovaného. Právě organické poškození mozku obžalovaného totiž může podle znaleckého posudku s vysokou pravděpodobností přispívat k jeho potížím s kontrolou podrážděnosti a agresivních projevů. Na straně jeho osoby je současně seznatelná vyhlídka na prohlubování těchto problémů, přičemž degradace osobnosti stěžovatele se fakticky projevuje mimo jiné právě nadužíváním excesivních vulgarit či obsahů spojených se sexuálními potřebami. Byla-li znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie ze dne 30. 10. 2025 konstatována fakticky mizivá možnost korekce vzorců chování obžalovaného prostřednictvím odborných resocializačních programů, pak je z právě uvedeného zjevná o to menší šance na dosažení toho, že uložení pořádkového opatření nebo kázeňského potrestání u něho povede k omezení jeho nežádoucího jednání a užívání vulgárních výroků vůči orgánům činným v trestním řízení, neboť v důsledku organického poškození mozku lze na straně jeho osoby naopak časem očekávat nárůst agresivních impulzů a klesající schopnost je kontrolovat. S ohledem na poukazované závěry znaleckého zkoumání osoby obžalovaného se tedy jeví vhodnějším tohoto namísto zjevně bezvýsledného sankcionování na nevhodnost jeho chování upozornit, jak již ostatně opakovaně učinily napříč trestním řízení i jiné subjekty, jelikož obžalovaný v této trestní věci častoval vulgárními výrazy řadu osob z řad advokátů, soudců, soudních znalců, státních zástupců atd. V kontextu závěrů citovaného znaleckého posudku je pak zjevné, že namísto posílení autority soudu může vést sankcionování způsobu vyjadřování stěžovatele prostřednictvím pořádkového opatření či kázeňského potrestání nanejvýše k prohloubení jeho paranoidních a bludných představ o existenci rozsáhlého komplotu orgánů činných v trestním řízení zaměřeného na jeho likvidaci. 14. Z výše rozvedených důvodů nepovažuje Nejvyšší soud postup předsedkyně senátu Vrchního soudu v Olomouci, kterým byl obžalovaný podle § 66 odst. 1 a 2 tr. ř. přenechán řediteli věznice k uložení pořádkového opatření nebo ke kázeňskému potrestání, za dostatečně opodstatněný, a proto mu nezbylo, než podle § 149 odst. 1 tr. ř. bez dalšího zrušit napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 8. 2026, č. j. 4 To 31, 32/2026-2193, jakož i všechna další rozhodnutí na toto zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Nejvyšší soud se tedy omezil pouze na odstranění závadového stavu, aniž by v dané věci shledal zákonné důvody vedoucí k nutnosti uložení povinnosti Vrchnímu soudu v Olomouci, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. 10. 2026

JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací