12 Rodo 7/2005

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – soud pro mládež zrušil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové – soudu pro mládež ze dne 11. 3. 2005, sp. zn. 2 ROD 15/2005 a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Zodůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové – soudu pro mládež ze dne 11. 3. 2005, sp. zn. 2 ROD 15/2005, bylo podle § 93 odst. 7 zák. č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, upuštěno od uložení opatření u nezletilého [nezletilý], a zároveň bylo pod bodem II) rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a pod bodem III) tak, že o náhradě nákladů opatrovníkovi bude rozhodnuto zvláštním rozhodnutím.

Své rozhodnutí odůvodnil soud prvého stupně tím, že ze spisu Policie ČR, Obvodní oddělení Ch., sp. zn. ORHK – 2015/OCH-Tč-2004 vyplývá, že nezletilý [nezletilý] společně s dalšími osobami v blíže nezjištěné době měsíců červen až července 2004 v katastru obce Ch. pomaloval lihovými fixy a spreji konstrukci a pilíře železobetonového železničního mostu přes řeku B. a způsobil tak společnosti České dráhy, a. s. – Správa dopravní cesty H. K. škodu nejméně 81 000Kč. Pokud by nezletilý dosáhl věku patnácti let, byl by trestně odpovědný a naplnil by skutkovou podstatu trestného činu resp. provinění poškozování cizí věci podle § 257b odst. 1 tr. zák. S ohledem na věk nezletilého jsou splněny podmínky ustanovení § 89 odst. 1 tr. zák. Soud pak zjistil, že nezletilému bylo již v předchozím řízení pod sp. zn. ROD 8/2004 uloženo opatření spočívající v dohledu probačního úředníka. Nyní projednávané věci se nezletilý dopustil v časové návaznosti na již projednanou věc a v poslední době k němu nebyly zjištěny vážnější připomínky. Soud tak dospěl k závěru, že projednání dřívější věci mělo dostačující výchovný vliv. Uložené opatření tedy zajišťuje dostatečným způsobem řádnou péči o další rozvoj osobnosti nezletilého a jsou proto splněny podmínky pro upuštění od dalšího opatření.

Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě nezletilý prostřednictvím opatrovnice a státní zástupce odvolání. Nezletilý namítá, že nebylo prokázáno, že by se dopustil jednání, které by bylo jinak trestné podle § 257b odst. 1 tr. zák. K tomuto jednání se nezletilý nedoznal, ač v předcházející době se k jednání, které bylo projednáváno, doznal. Navrhuje tedy, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a řízení o uložení opatření dítěti mladšímu patnácti let zastavil.

Státní zástupce podává odvolání proti výrokům uvedeným pod body I. a III). Poukazuje na to, že soud pro mládež prvního stupně nemůže věc rozhodnout bez nařízení jednání, navíc takovéto rozhodnutí nelze považovat za postačující k naplnění účelu vymezeného v § 1 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, a v souladu s § 176 odst. 2 o. s. ř. postačovalo o upuštění od uložení opatření rozhodnout ve formě usnesení. Výrok o vyhrazení rozhodnutí o náhradě nákladů opatrovníka zvláštnímu rozhodnutí je v rozporu s § 151 odst. 1 a § 155 odst. 1 o. s. ř. Povinností soudu je v rozhodnutí ve věci samé současně rozhodnout i o náhradě nákladů opatrovníka alespoň tak, že v něm rozhodne o základu náhrady nákladů, tj. o tom, zda a za co vůbec se opatrovníkovi náhrada přiznává a to s tím, že výše bude určena samostatným rozhodnutím, konkrétně pak usnesením § 167 odst. 1 o. s. ř. Stejně tak by mělo být rozhodováno o tom, zda se státu Česká republika přiznává (nepřiznává) právo na náhradu nákladů řízení, a to ohledně částky, která bude v souladu s § 95 Sb. zák. č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, přiznána opatrovníkovi na odměně a náhradě hotových výdajů. Státní zástupce navrhl, aby odvolací soud rozhodl podle § 221 odst. 1, 2 a) o. s. ř. tak, že rozsudek soudu prvého stupně se zrušuje a věc se vrací soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

Krajský soud v Hradci Králové – soud pro mládež, jako soud odvolací, z podnětu podaných odvolání přezkoumal ve smyslu § 212 o. s. ř. napadený rozsudek, aniž bylo třeba nařizovat jednání a dospěl k tomuto závěru.

Z usnesení Policie ČR, Obvodní oddělení Ch., sp. zn. ORHK - 2015/OCH-Tč–2004 vyplývá, že dne 31. 1. 2005 byla odložena věc nezletilého [nezletilý], neboť trestní stíhání je nepřípustné. V odůvodnění rozhodnutí se uvádí, že nezletilý [nezletilý] společně s dalšími 11 nezletilými, 2 mladistvými a jednou dospělou osobou poškodil nátěr konstrukce mostu a pilíře železničního mostu přes řeku B. v katastru obce Ch. nápisy a malbami, přičemž částka za opravu nátěru mostu byla Českými drahami vyčíslena na částku 81 000 Kč. Je skutečností, že nezletilý [nezletilý] tuto skutečnost popřel, je však usvědčován nezletilým K., přičemž ostatní aktéři z jednání nezletilého [nezletilý] neusvědčují.

Především je nutno poukázat na ustanovení § 89 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, podle něhož dopustí-li se dítě mladší než patnáct let činu jinak trestného, učiní soud pro mládež opatření potřebná k jeho nápravě, která jsou uvedena v § 93 citovaného zákona.

Z tohoto zákonného znění tedy zcela jednoznačně vyplývá, že opatření lze uložit jen tehdy, je-li dostatečným způsobem prokázáno, že se nezletilý dopustil činu jinak trestného.

V tomto konkrétním případě však při prošetřování věcí policií nezletilý popřel, že by jakýmkoliv způsobem poškozoval konstrukci mostu a pilíře železničního mostu přes řeku B. v katastru obce Ch. a pouze uvedl, že k řece chodil na ryby a od mostu byl vzdálen vždy tak 50 metrů. Neviděl také nikoho, že by na most něco kreslil. Ve věci byla vyslechnuta celá řada dalších podezřelých osob, z nichž toliko J. K. při vyjmenovávání osob, které se na poškozování mostu podílely, uvedl také A. Ch., nic bližšího k účasti tohoto nezletilého nevypověděl, a ani žádná z ostatních slyšených osob se o účasti nezletilého [nezletilý] nezmiňuje.

Je třeba konstatovat, že šetření bylo prováděno Policií ČR, Obvodní oddělení Ch., po zahájení úkonů trestního řízení. Věc byla ohledně nezletilého [nezletilý] usnesením ze dne 31. 1. 2005 podle § 159a) odst. 2 tr. ř. odložena, přičemž usnesení bylo v souladu s trestním řádem doručeno toliko poškozené organizaci, tj. Českým drahám, a. s., H. K. Za celé toto řízení se tedy nezletilý (ani zákonní zástupci) nedozvěděl o tom, že je podezřelý ze spáchání činu jinak trestného a nebyla mu tak dána možnost účinně se nařčení bránit. Protože i usnesení o odložení věci se doručuje toliko poškozenému, nemohl proti němu nezletilý (zákonný zástupce) podat stížnost, aby se mohl domáhat dalšího prošetření věci tak, aby mohlo být s jistotou uzavřeno, zda se dopustil či nedopustil činu jinak trestného.

Za takovéto situace byl-li okresnímu soudu – soudu pro mládež podán státním zástupcem návrh na uložení opatření nezletilému, nemohlo být bez projednání věci rozhodnuto o uložení či upuštění od uložení opatření podle § 93 zák. č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže,

Kdyby bylo dostatečně prokázáno, že se dítě mladší patnácti let dopustilo činu jinak trestného, nemohlo by být stejně bez projednání věci o uložení či neuložení opatření, rozhodnuto.

Podle § 93 odst. 7 zák. č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, totiž soud pro mládež může upustit od uložení opatření postačuje-li k dosažení účelu tohoto zákona projednání činu dítěte státním zástupcem nebo před soudem pro mládež.

Z výše uvedeného vyplývá, že bez projednání věci státním zástupcem nebo před soudem nelze od uložení opatření upustit.

Rozhodnutí Okresního soudu v Hradci Králové – soudu pro mládež je tedy předčasné, neboť věc nebyla objasněna z toho hlediska, zda se vůbec nezletilý dopustil činu jinak trestného a nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí bez projednání věci.

Odvolacímu soudu proto nezbylo, než napadené usnesení v celém rozsahu zrušit a vrátit věc soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Okresní soud – soud pro mládež musí ve věci nařídit jednání, provést dokazování ke zjištění, zda se nezletilý protiprávního jednání dopustil a teprve poté rozhodnout o tom, zda návrhu státního zástupce vyhoví, či nikoliv. Soud prvého stupně pak rozhodne znovu i o náhradě nákladů řízení i náhradě nákladů opatrovníkovi, neboť podle § 224 odst. 3 o. s. ř. musí při novém projednání věci rozhodnout nejen o nákladech před soudem prvého stupně, ale i před odvolacím soudem, neboť jde o výroky závislé na výroku pod bodem I). Jinak je nutno přisvědčit námitkám státního zástupce, že je povinností soudu v rozhodnutí ve věci samé současně rozhodnout i o základu náhrady nákladů opatrovníka, tj. o tom, zda a za co se opatrovníkovi náhrada přiznává, a to s tím, že výše bude určena v písemném vyhotovení rozhodnutí (§ 151 odst. 1, 3 o. s. ř.). Stejně důvodnou byla shledána námitka státního zástupce týkající se práva na náhradu nákladů řízení a to českému státu.