Plný text
2 Skno 1/2006
ROZHODNUTÍ
Kárný senát Nejvyššího soudu České republiky jako soud odvolací, projednal v ústním jednání konaném dne 29. srpna 2006 v senátě složeném z předsedy JUDr. Stanislava Rizmana, soudce JUDr. Františka Hrabce a přísedících Dagmar Šturmové, JUDr. Františka Vondrušky a JUDr. Jana Plaisnera odvolání ministra spravedlnosti proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 2. 2006 sp. zn. 3 Ds 3/2006 a rozhodl ve věci kárně obviněné
Mgr. I. T.
státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ, bytem [adresa] 6
takto:
Podle § 21 odst. 3 věta druhá zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se z podnětu odvolání ministra spravedlnosti napadené rozhodnutí ve výroku o upuštění od uložení kárného opatření z r u š u j e .
Při nezměněném výroku o vině kárným proviněním podle § 28 zákona č. 283/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se kárně obviněné podle § 30 odst. 1 písm. c) téhož zákona ukládá kárné opatření – o d v o l á n í z f u n k c e .
Odůvodnění:
Kárný senát Vrchního soudu v Praze svým rozhodnutím ze dne 22. 2. 2006 sp. zn. 3 Ds 3/2006 uznal kárně obviněnou Mgr. I. T. vinnou kárným proviněním podle § 28 zák. č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, kterého se dopustila tím, že
1) dne 6. 12. 2005 v odpoledních hodinách v P. v jednací síni Okresního soudu pro Prahu-západ intervenovala jako státní zástupkyně v přidělených jednáních poté, co se přivedla požitím blíže nezjištěného množství nezjištěného alkoholického nápoje do podnapilého stavu, přičemž její nezpůsobilost byla patrná z vnějších projevů a fyziognomického vzezření a gradovala až do neschopnosti srozumitelné artikulace a následně se v tomto stavu a s neuspořádaným zevnějškem (ušpiněný oděv) dostavila na své pracoviště na Okresním státním zastupitelství pro Prahu-západ v Praze 5, Zborovské 11, kde setrvala do doby, kdy byla z pracoviště vykázána,
2) dne 7. 12. 2005, poté, kdy se dostavila na své pracoviště u Okresního státního zastupitelství v Praze 5, Zborovská 11 se v průběhu dne opětovně přivedla do podnapilého stavu projevujícího se zejména značným zarudnutím obličeje, typickým odleskem očí, jakož i zjevnými stopami v dechu a značnými nedostatky ve schopnosti artikulace a v tomto stavu zde setrvala do odpoledních hodin, kdy byla z pracoviště vykázána,
tedy zaviněně se chovala tak, že ohrozila důvěru v činnost státního zastupitelství a snížila vážnost a důstojnost funkce státního zástupce.
O tomto kárném provinění bylo rozhodnuto tak, že podle § 30 odst. 2 zák. č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, bylo upuštěno od uložení kárného opatření.
Kárný senát vrchního soudu své rozhodnutí odůvodnil tím, že jednání kárně obviněné bylo prokázáno jednak jejím doznáním, jednak listinnými materiály, jež představovaly zejména vyjádření osob, se kterými kárně obviněná přišla dne 6. 12. a 7. 12. 2005 do styku. Uvedeným jednáním kárně obviněná ohrozila vážnost funkce státního zástupce a státního zastupitelství a chovala se tak, že ohrozila důvěru v činnost státního zastupitelství. Při úvaze o druhu sankce kárný senát přihlédl k plnému doznání kárně obviněné a k její zjevné lítosti. Dále k tomu, že se dobrovolně podrobuje protialkoholní terapii, a že se dalšího obdobného jednání nedopustila. Kárný senát vrchního soudu proto učinil závěr, že v případě kárně obviněné šlo o ojedinělé vybočení z řádného chování, jaké se u státní zástupkyně očekává, přičemž po pracovní stránce je hodnocena kladně. Na základě těchto důvodů měl kárný senát za to, že samotné projednání věci bude dostatečnou výstrahou kárně obviněné, aby se podobného jednání v budoucnu vyvarovala.
Proti uvedenému rozhodnutí podal v zákonné patnáctidenní lhůtě odvolání ministr spravedlnosti. V odůvodnění svého podání namítá, že se závěry kárného senátu vrchního soudu, pokud jde o míru zavinění a zejména pak s upuštěním od uložení kárného opatření nesouhlasí. Podle jeho názoru kárný senát nedostatečně posoudil morální selhání kárně obviněné státní zástupkyně a upuštění od uložení kárného opatření považuje za nepřiměřeně mírné.
Jmenovaná státní zástupkyně se přivedla do podnapilého stavu, ač si byla vědoma toho, že v odpoledních hodinách má před sebou veřejné jednání u soudu. Nešlo u ní o nikterak mírnou opilost, když nereagovala ani na nabídku odročení věci a přitom nebyla schopna srozumitelné artikulace. Ani dalšího dne však neupustila od svého závadového jednání, opakovaně se přivedla do podnapilého stavu a musela být vykázána ze svého pracoviště. Tímto svým opakovaným jednáním projevila nejen nezodpovědný přístup k plnění svých povinností, ale porušila základní etické zásady, kterými se musí státní zástupce řídit. Je naprosto vyloučené a nepřijatelné, aby se státní zástupce, který má být bezúhonnou osobou, má stíhat porušení právních předpisů a zákonů a vystupovat jako žalobce v trestních věcech, takovýmto způsobem prezentoval nejen na svém pracovišti, ale i na veřejnosti. Každý státní zástupce si musí být vědom, že z jeho funkce vyplývají pro něho jiná přísnější omezení a pokud tato omezení nejsou z jeho strany dodržena, přijde na řadu tvrdý postih.
Ministr spravedlnosti nezpochybňuje kvalifikovanost státní zástupkyně, avšak z hodnocení státního zástupce uvedeném v kárném návrhu vyplývá, že u ní jde sice o nejzávažnější pochybení, kterého se v současné době dopustila, nejde však o její první problém ve vztahu k alkoholu. Obdobné problémy se projevovaly v době, kdy působila ve funkci soudkyně u Okresního soudu Praha-západ, kde působila do března 2003, které však byly bagatelizovány či označovány jako výjimečné, následně pak při přechodu na státní zastupitelství a i v nedávné době. Nezbytnost léčby Mgr. T. uznala až při jednání s okresním státním zástupcem v souvislosti s návrhem na podání kárné žaloby. Není proto přesvědčen o tom, že samotné projednání věci před kárným senátem Vrchního soudu v Praze je dostačující k tomu, aby si kárně obviněná státní zástupkyně uvědomila dosah svého jednání. Svým zavrženíhodným jednáním a chováním a přístupem k plnění povinností státní zástupkyně závažným způsobem ohrozila vážnost funkce státního zástupce a státního zastupitelství a ohrozila tak důvěru veřejnosti v nestranný a odborný výkon působnosti státního zastupiteství nebo státního zástupce.
Ministr spravedlnosti proto v závěru svého odvolání navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud odvolací zrušil napadené rozhodnutí a při nezměněném výroku o vině uložil Mgr. I. T. podle § 30 zák. č. 283/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odpovídající kárné opatření.
Při ústním jednání před kárným odvolacím soudem zplnomocněná zástupkyně ministra spravedlnosti poukázala na písemně vypracované odvolání, a to včetně závěrečného návrhu na uložení odpovídajícího kárného opatření.
Kárně obviněná Mgr. T. uvedla, že uznává svá pochybení, ale jejich rozsah obsažený ve spise se jí nezdá přesný. Žádala o lékařskou psychiatrickou pomoc, užívá léky tak, aby zvládala své psychické problémy, přičemž léky mají vliv i na utlumování chuti k alkoholu. Svoji práci má ráda a snaží se jí dělat odpovědně.
Kárný senát Nejvyššího soudu na podkladě odvolání ministra spravedlnosti s přihlédnutím k ustanovením § 25 zák č. 7/2002 Sb. a § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti kterým bylo odvolání podáno, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad, což v konkrétním případě znamenalo, že byl přezkoumán toliko výrok o upuštění od uložení kárného opatření, a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Odvolací kárný senát v této věci nejprve doplnil dokazování o písemné materiály, které mu byly v měsíci srpnu 2006 zaslány okresním státním zástupcem pro Prahu-západ a předsedou kárného senátu Vrchního soudu v Praze.
V prvém případě se jedná o písemnou výtku podle § 30 odst. 3 zákona o státním zastupitelství ze dne 14. 8. 2006, která byla udělena Mgr. I. T. za to, že dne 12. 7. a 14. 7. 2006 se na pracovišti Okresního státního zastupitelství Praha-západ nacházela v silně podnapilém stavu, a to do té míry, že jí dne 12. 7. 2006 muselo být odebráno zpracování urgentního úkonu v utajované agendě, jímž byla před tím pověřena, a tato práce musela být přidělena jinému státnímu zástupci. Dále, že od 20. 6. do 14. 7. 2006 nevyřizovala tzv. „budník“ a neprováděla tak na přidělených věcech dozor odpovídající potřebě konkrétních trestních věcí včetně řádného přezkoumání zákonnosti policejních rozhodnutí, podávání opravných prostředků nebo jen administrativních jevů, přičemž tyto nedostatky odstranila až ve stanovené lhůtě k nápravě. Též vykazovala závady v činnosti, když byly z jí přidělených spisů zjištěny průtahy a další vážná pochybení, přičemž tyto spisy byly v udělené výtce konkretizovány pod písmeny a) až g). Z odůvodnění pak mj. vyplynulo, že Mgr. T. při projednávání uvedených nedostatků a pochybení s okresním státním zástupcem vyjádřila přesvědčení, že není závislou alkoholičkou, neboť alkohol nepožívá každodenně. Zároveň naznačila, že patrně došlo k nedorozumění ohledně jí deklarované dobrovolné protialkoholní léčby, neboť toliko vyhledala odbornou lékařskou pomoc z důvodů občasných psychických problémů, které řeší neadekvátním způsobem. V rámci toho jí byly předepsány léky, avšak žádné terapie či jiného programu se nezúčastňuje.
V dalším pak jde o návrh na zahájení kárného řízení, který byl dne 18. 8. 2006 podán krajským státním zástupcem v Praze u Vrchního soudu v Praze, jako soudu kárného, na Mgr. I. T., a to za její jednání ve dnech 12. 7. 2006 a 14. 7. 2006, kdy stručně uvedeno se na pracovišti (Okresním státním zastupitelství Praha-západ) nacházela v podnapilém stavu a v důsledku toho pak nesplnila své povinnosti či pokyny, které pro ní vyplývaly z trestního řádu či po ní byly vyžadovány její nadřízenou.
Na podkladě těchto důkazů, jakož i důkazů provedených kárným senátem vrchního soudu bylo možné konstatovat, že odvoláním napadeným rozhodnutím, pokud jím bylo upuštěno od uložení kárného opatření Mgr. I. T., byla značně přeceněna dostatečnost výchovného působení pouhého projednání spáchaného kárného provinění v kárném řízení před kárným senátem bez uložení sankce.
Jednání kárně obviněné, zejména pokud jde o jeho část označenou pod bodem 1), totiž bylo nanejvýš závažné a poškozující státní zastupitelství v očích veřejnosti, coby instituce mající významnou úlohu při zabezpečování dodržování zákonnosti ve společnosti. Skutečnost, že kárně obviněná, jako strana řízení vystupovala v podnapilém stavu během soudního jednání, kterého se zúčastnily dokonce děti, nelze nikterak ospravedlnit.
Již z těchto důvodů mělo být kárně obviněné Mgr. T. uloženo odpovídající kárné opatření. Namísto toho kárný senát vrchního soudu nepřiměřeně kladl do popředí doznání kárně obviněné a její lítost nad spáchaným činem. Při svém rozhodování pak zohlednil i okolnost, že jmenovaná se dobrovolně podrobuje protialkoholní terapii, což bude zvyšovat záruku, že se obdobné jednání nebude v budoucnu opakovat. Uvedená okolnost, že Mgr. T. nastoupila systematickou a pravidelnou protialkoholní léčbu však nebyla objektivně doložena, a jak se později ukázalo, ve skutečnosti se tak nestalo, když jmenovaná je subjektivně přesvědčena, že závislostí na alkoholu netrpí.
Není úkolem kárného řízení zjišťovat, zda kárně obviněná má vytvořenou závislost na alkoholu a zda by se měla podrobit řádné protialkoholní léčbě. To je v dané fázi její soukromou věcí a záleží to na jejím rozhodnutí. Co ale není její soukromou věcí a nemůže to záležet na jejím rozhodnutí je zodpovězení otázky, zda v pozici, kdy zcela evidentně nezaujímá ke svým problémům s alkoholem racionální postoj, a svoji situaci opakovaně nezvládá, může i nadále vykonávat funkci státní zástupkyně. Poznatky zjištěné v předchozím řízení včetně těch, které dodatečně vyplynuly z písemné zprávy okresního státního zástupce pro Prahu-západ celkově naznačují, že kárně obviněná Mgr. T. neskýtá záruku, že je tuto funkci za daných okolností schopna zastávat způsobem, jak to vyžaduje a předpokládá zákon o státním zastupitelství, a proto její další ponechání ve funkci státní zástupkyně se jeví jako nepřijatelné.
Proto kárnému senátu Nejvyššího soudu nezbylo, než z podnětu podaného odvolání ministra spravedlnosti napadené rozhodnutí kárného senátu vrchního soudu ve výroku o upuštění od uložení kárného opatření zrušit a při nezměněném výroku o vině kárným proviněním podle § 28 zákona č. 283/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kárně obviněné Mgr. I. T. uložit kárné opatření spočívající v odvolání z funkce státní zástupkyně.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. srpna 2006
Předseda kárného senátu:
JUDr. Stanislav Rizman