Plný text
2 Skno 1/2007
ROZHODNUTÍ
Kárný senát Nejvyššího soudu České republiky jako soud odvolací, projednal v ústním jednání konaném dne 2. dubna 2007 odvolání ministra spravedlnosti proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 3. ledna 2007 sp. zn. 3 Ds 27/2006 a rozhodl ve věci kárně obviněné
JUDr. M. M.
státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5,
takto:
Podle § 21 odst. 3, věta druhá zák. č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, se odvolání ministra spravedlnosti z a m í t á .
Odůvodnění:
Kárný senát Vrchního soudu v Praze svým rozhodnutím ze dne 3. 1. 2007 sp. zn. 3 Ds 27/2006 uznal kárně obviněnou JUDr. M. M. vinnou kárným proviněním podle § 28 zák. č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, kterého se dopustila tím, že jako státní zástupkmyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5
1/ dne 20. listopadu 2006 po celé dopoledne až do 13.25 hodin, kdy bylo přistoupeno k provedení dechové zkoušky, vykazovala známky požití alkoholu, přístrojem značky Drager Alcotest 7410 bylo naměřeno 3,25 promile alkoholu a následným měřením ve 13.45 hodin 3,15 promile alkoholu.
2/ dne 21. listopadu 2006 v dopoledních hodinách se opět přivedla do podnapilého stavu a odmítla se dostavit na školení pořádané Městským státním zastupitelstvím v Praze v Justičním areálu Na Míčánkách a nedostavila se ani na pracoviště.
t e d y zaviněně porušila povinnosti státního zástupce chováním, jímž ohrozila vážnost a důstojnost funkce státního zástupce.
Za toto kárné provinění jí bylo podle § 30 odst. 1 písm. b) zák. č. 283/1993 Sb. uloženo kárné opatření spočívající ve snížení platu o 25 % na dobu šesti (6) měsíců.
Kárný senát vrchního soudu své rozhodnutí odůvodnil tím, že kárně obviněná se ke svému jednání plně doznala a byla z něj usvědčována výpověďmi svědků i listinnými materiály. Konstatoval, že je nepřípustné a v rozporu s povinnostmi státního zástupce, aby se jmenovaná pohybovala po pracovišti v podnapilém stavu a aby z důvodu podnapilosti se nedostavila na své pracoviště, případně na místo, kam byla vyslána na školení. Tím nepochybně ohrozila vážnost a důstojnost funkce státního zástupce.
Úvahu o uložení kárného opatření založil prvostupňový kárný senát na dvou protichůdných skutečnostech. V prvé řadě na tom, že se u kárně obviněné nejedná o první problém s užíváním alkoholu na pracovišti, za což v minulosti již byla kárně postižena. Na straně druhé bylo nutné přihlédnout k tomu, že se její jednání neprojevilo „navenek“ státního zastupitelství a fakticky tak nedošlo ke snížení vážnosti a důstojnosti funkce státního zástupce. V neposlední řadě bylo zohledněno i to, že od předchozího kárného postihu jmenované uplynulo šest let a kárnému senátu nebyly předloženy podstatné výhrady ke kvalitě a kvantitě práce odváděné kárně obviněnou, která nad svým činem projevila lítost a snahu pro řešení svých psychických problémů léčbou. Kárný senát vrchního soudu dospěl k celkovému závěru, že možnost nápravy u kárně obviněné existuje a byť se svým způsobem jedná o hraniční případ, uložil jí druhé nejpřísnější kárné opatření spočívající v nejvyšších možných srážkách z její mzdy (25 %) na nejdelší přípustnou dobu (6 měsíců).
Proti tomuto rozhodnutí podal v zákonné patnáctidenní lhůtě odvolání ministr spravedlnosti. V odůvodnění svého podání namítá, že se závěry kárného senátu Vrchního soudu v Praze o míře zavinění a o uložení kárného opatření nesouhlasí.
Podle jeho názoru kárný senát vrchního soudu nedostatečně posoudil jednání kárně obviněné, které považuje za velice závažné morální selhání, jež zpochybnilo osobu státní zástupkyně z hlediska dodržování obecných morálních zásad, a dostatečně nepřihlédl k vysokému množství alkoholu v krvi. Také je přesvědčen, že nikoli záměrně, ale jen shodou náhod nedošlo k prezentaci jejího stavu navenek, když stav opilosti trval od ranních až do odpoledních hodin a v této době, jak vyplývá z podaného návrhu na zahájení kárného řízení, absolvovala JUDr. M. jednání na Městském státním zastupitelství v Praze. Ani následujícího dne nebyla schopna vykonávat svou funkci a bez řádné omluvy se nedostavila ani na zajištěné školení, ani na pracoviště.
Míra zavinění je zvyšována i tou skutečností, že problémy s alkoholem měla již dříve (i když k předchozímu kárnému postihu nelze přihlédnout). Při ústním jednání sice nebyly kárnému senátu žalobkyní sděleny podstatné výhrady ke kvalitě a kvantitě práce odváděné kárně obviněnou, v kárném návrhu je však jednoznačně uvedeno, že od konce října 2006 došlo ke zhoršení kvality výkonu kárně obviněné, nesoustředěnosti a je zcela logické, že stav kárně obviněné musel mít vliv na kvalitu postupů při vyřizování agendy.
Ministr spravedlnosti nezpochybňuje dobrou vůli a ochotu kárně obviněné podrobit se léčení, když všechny skutečnosti nasvědčují tomu, že má problémy s alkoholem. Pouhé předložení lékařské zprávy o nastoupení psychiatrické léčby však považuje za nedostatečné. Problémy s alkoholem má kárně obviněná prokazatelně delší dobu a léčení dosud sama nevyhledala. Vyhledala je až v tomto případě, kdy pocítila závažnost situace nepochybně i v důsledku dalšího opatření, kterým je dočasné zproštění výkonu funkce.
Kárně obviněná svým jednáním a chováním projevila nezodpovědný přístup k plnění svých povinností a porušila základní etické zásady, kterými se musí státní zástupce řídit. Je vyloučené a nepřijatelné, aby se státní zástupce, který má být bezúhonnou osobou, prezentoval takovým způsobem. Je přesvědčen, že k naplnění skutkových znaků kárného provinění postačí i takové jednání, které je v rozporu s jeho postavením, byť by neporušil své profesní povinnosti při výkonu funkce.
Ministr spravedlnosti proto v závěru podaného odvolání navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud odvolací zrušil napadené rozhodnutí a při nezměněném výroku o vině uložil JUDr. M. M. podle § 30 odst. 1 písm. c) zák. č. 283/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nejpřísnější kárné opatření, a to odvolání z funkce.
Při ústním jednání před kárným senátem Nejvyššího soudu zplnomocněná zástupkyně ministra spravedlnosti odkázala na písemně vypracované odvolání, a to včetně závěrečného návrhu na uložení nejpřísnějšího kárného opatření.
Zvolený obhájce kárně obviněné poukázal na písemné vyjádření JUDr. M., které bylo v mezidobí Nejvyššímu soudu zasláno, jakož i na lékařské zprávy, které charakterizují současný stav jmenované a vyjádřil přesvědčení, že kárný senát vrchního soudu ve svém rozhodnutí zohlednil veškeré okolnosti případu včetně osoby kárně obviněné a uložil jí plně odpovídající kárné opatření, které rozhodně není třeba zpřísňovat. Zároveň dal v úvahu návrh na výslech svědka MUDr. E., praktického lékaře JUDr. M., a to k objasnění situace, za níž došlo k vystavení dokladu o její pracovní neschopnosti. Jmenovaný svědek by podle obhajoby mohl potvrdit, že kárně obviněná lékaře nijak neovlivňovala a nepožadovala od něj žádné termíny, od kdy by jí měl vyznačit začátek pracovní neschopnosti.
Kárný senát Nejvyššího soudu na podkladě odvolání ministra spravedlnosti, s přihlédnutím k ustanovení § 25 zák. č. 7/2002 Sb. a § 254 odst. 1 tr. ř., přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti kterým bylo odvolání podáno, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad, což v konkrétním případě znamenalo, že byl přezkoumán toliko výrok o uloženém kárném opatření, a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Odvolací kárný senát nejprve doplnil dokazování o písemné materiály, které mu byly v průběhu měsíce března 2007 jednak postoupeny předsedou kárného senátu Vrchního soudu v Praze, jednak přímo zaslány kárně obviněnou, případně obvodní státní zástupkyní pro Prahu 5.
Jedná se o zprávu o zdravotním stavu JUDr. M. z 20. 12. 2006 a její doplněk z 12. 3. 2007, obé vystavené MUDr. M. T. Z těchto je patrné, že kárně obviněná trpěla reaktivními depresivními obtížemi plynoucími z rodinných vztahů. Požívání alkoholu bylo symptomatické při depresi. Byla jí nasazena nenávyková antidepresiva. Její stav je zlepšen, dochází na pravidelné kontroly a pokračuje v psychofarmakologické léčbě, která jí umožňuje plné pracovní zařazení.
Dále se jedná o písemné vyjádření PhDr. Z. P., CSc., z ordinace klinické psychologie a psychiatrie, z 19. 2. 2007, který uvedl, že JUDr. M. prožívá životní krizi rozpadu manželství a tuto obtížnou situaci řešila zkratem, kdy pro snížení úzkosti se uvedla do stavu podnapilosti. V současné době zcela abstinuje a je rozhodnuta dodržet tuto zásadu i v budoucnosti. Na psychoterapeutické pohovory bude nadále docházet několikrát za měsíc.
Obvodní státní zástupkyně pro Prahu 5 Mgr. H. V. se ve svém písemném podání z 15. 3. 2007 mj. zmínila i o osobě kárně obviněné, a to v tom smyslu, že s ní v mezidobí hovořila dvakrát. JUDr. M. nebyla ovlivněna alkoholem, projevovala nad celou záležitostí lítost a uvedla, že svou situaci řeší mj. podstoupením psychiatrické léčby.
Na podkladě těchto důkazů, jakož i důkazů provedených kárným senátem vrchního soudu lze vyslovit souhlas se závěry obsaženými v napadeném rozhodnutí, a to ohledně výroku o vině kárným proviněním (který ani nikterak zpochybňován nebyl), jakož i pokud jde o výrok o uložení kárného opatření. V této souvislosti je nutno uvést, že i kárný senát Nejvyššího soudu sdílí názor ministra spravedlnosti v tom, že kárně obviněná svým jednáním a chováním porušila etické zásady, kterými se státní zástupce musí řídit, a že je zároveň nepřijatelné, aby se státní zástupce prezentoval takovýmto způsobem. Nesporným faktem je i to, že prokázané jednání kárně obviněné postačovalo k naplnění zákonných znaků kárného provinění podle § 28 zákona o státním zastupitelství, což také nalezlo odraz ve výroku o vině napadeného rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze.
Nepřijatelnost počínání kárně obviněné nijak nezlehčoval kárný senát vrchního soudu a v úmyslu to nemá ani odvolací kárný senát Nejvyššího soudu. Naopak, v napadeném rozhodnutí bylo důvodně poukázáno na okolnost, že se jedná o hraniční případ, který by přísně formálně vzato mohl vést k odvolání kárně obviněné z funkce státní zástupkyně. Na straně druhé ale bylo nutné vzít v úvahu též důvody, které kárně obviněnou přiměly jednat v rozporu s příslušnými normami profesního zákona a zároveň i její vlastní postoj, který posléze v nastalé situaci zaujala.
Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že hlavní důvod předmětného jednání a chování kárně obviněné spočíval v jejím osobním životě, konkrétně v neutěšené rodinné situaci, z níž pramenily psychické problémy, které řešila požitím alkoholu. Jistěže se nejedná o okolnost rozhodující, ale není zcela bez výzamu, že nebylo zjištěno, že by kárně obviněná ve stavu opilosti vykonávala své povinnosti navenek státního zastupitelství a ohrozila tak pověst a vážnost státního zastupitelství, coby instituce, u konkrétní veřejnosti. Taktéž tvrzení odvolatele, že JUDr. M. měla ve stavu opilosti absolvovat jednání na Městském státním zastupitelství se neukázalo pravdivým. Pokud je poukazováno na zhoršení kvality odváděné práce kárně obviněnou od října 2006, nelze k tomu než poznamenat, že takovéto prohlášení je nanejvýš obecné, postrádá potřebné konkrétní údaje a poznatky a při celkovém hodnocení osoby kárně obviněné jej bylo možné zohlednit pouze rámcově, když v předchozím období k profesním výsledkům její práce žádné výhrady vznášeny nebyly. K jejímu předchozímu kárnému postihu z roku 2001 přihlížet nelze, na což poukázal i sám odvolatel.
Pro rozhodnutí odvolacího kárného senátu se v dané věci jevily významnými předložené lékařské, ale i další zprávy. Z nich je patrné, že JUDr. M. vzápětí po svém incidentu nastoupila psychiatrickou i psychologickou léčbu, abstinuje, což má v úmyslu dodržet i v budoucnosti. Její stav se upravil, je stabilizovaný, jmenovaná je pod odbornou kontrolou, prognóza vyslovená lékařkou i psychologem je příznivá. Sama kárně obviněná se k celému případu postavila dostatečně sebekriticky a reagovala tak, že lze vyslovit odůvodněný předpoklad, že se v budoucnu vyvaruje jakéhokoli obdobného jednání, které by mohlo zavdat příčinu k jejímu opětovnému kárnému stíhání, což by pro ní již nepochybně mělo z profesního hlediska fatální důsledky.
V dané situaci tedy kárný senát Nejvyššího soudu dospěl ke shodnému názoru, jako již kárný senát prvního stupně, a to že na kárně obviněnou JUDr. M. M. lze dostatečně důrazně výchovně působit kárným opatřením, které ještě nespočívá v odvolání z funkce, ale je spojeno s finančním postihem. Pokud jí bylo uloženo snížení platu o 25 % na dobu 6 měsíců, což je nepřísnější kárné opatření tohoto druhu, jež zákon v takovémto případě připouští, nejedná se rozhodně o postih nepřiměřeně mírný, který by bylo nutné rozhodnutím kárného senátu Nejvyššího soudu v odvolacím řízení revidovat.
Pokud obhájce kárně obviněné navrhoval výslech praktického lékaře MUDr. E. k objasnění určení počátečního data pracovní neschopnosti JUDr. M., kárný senát Nejvyššího soudu pokládal předmětnou okolnost za dostatečně jasnou z již provedených důkazů a navíc jí nepřikládal podstatného významu s ohledem na skutečnost, že kárně obviněná skutková zjištění a zároveň své zavinění nikterak nezpochybňovala. Z tohoto důvodu byl výše uvedený návrh na doplnění dokazování zamítnut.
Na tomto základě a z výše uvedených důvodů pak kárný senát Nejvyššího soudu odvolání ministra spravedlnosti proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 1. 2007 sp. zn. 3 Ds 27/2006 zamítl podle § 21 odst. 3, věta druhá zák. č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudů a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 2. dubna 2007
předseda kárného senátu
JUDr. Stanislav Rizman
vypracoval JUDr. F. H.