Plný text
2 Skno 1/2008
ROZHODNUTÍ
Kárný senát Nejvyššího soudu České republiky ve složení předseda JUDr. Stanislav Rizman, soudce JUDr. František Hrabec, a přísedící JUDr. M. R., JUDr. J. M. a JUDr. J. P., projednal v ústním jednání konaném dne 29. února 2008 odvolání nejvyšší státní zástupkyně a okresní státní zástupkyně Plzeň – město, proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 3 Ds 18/2007, ve věci kárně obviněného
Mgr. R. M.,
státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň - město, a rozhodl t a k t o :
Podle § 21 odst. 3 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, se napadené rozhodnutí z r u š u j e a za použití § 25 citovaného zákona a § 259 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. ř. s e v ě c v r a c í kárnému senátu Vrchního soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Kárný senát Vrchního soudu v Praze svým rozhodnutím ze dne 28. listopadu 2007, sp. zn. 3 Ds 18/2007, podle § 19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb. zprostil kárně obviněného viny pro skutek spočívající v tom, že v rozporu s povinností státního zástupce postupovat svědomitě a bez zbytečných průtahů při vyřizování agendy, stanovenou v § 24 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, v platném znění, a současně povinností plynoucí z ustanovení § 12e odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, v platném znění, podle něhož je povinen se řídit pokyny vedoucího státního zástupce nebo jím pověřeného státního zástupce, s výjimkou pokynu, který je v konkrétní věci v rozporu se zákonem, jako státní zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň – město:
1. Při výkonu dozoru ve věci sp. zn. 2 ZT 521/2004 týkající se podezření ze spáchání trestného činu zanedbání povinné výživy dle § 213 odst. 1 tr. zák. obviněným L. B. v rozporu s výslovným pokynem daným mu vedoucí státní zástupkyní JUDr. A. Z. k vyřízení této trestní věci formou ústního i písemného pokynu v zápisu z pracovní porady ze dne 21. 9. 2007, jímž mu bylo uloženo ve věci řízení ukončit jako proti uprchlému a neakceptovat návrh Policie ČR na přerušení trestního řízení s ohledem na délku řízení, dne 10. 10. 2007 rozhodl o přerušení řízení z důvodu nepřítomnosti obviněného dle § 173 odst. 1 písm. a) tr. ř., když nedostatky při výkonu dozoru v uvedené trestní věci mu již byly vytýkány na základě výsledku výkonu dohledu ze strany Krajského státního zastupitelství v Plzni v zápisu doručeném pod sp. zn. 2 KZT 376/2007 dne 28. 8. 2007, který mu byl dán na vědomí s pokynem, aby zjednal nápravu v této trestní věci.
2. V řízení vedeném pod sp. zn. 1 ZN 2781/2006 týkajícím se podezřelé B. H., která se měla dopustit trestného činu podvodu dle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., v němž byl vydán záznam o zahájení úkonů trestního řízení dne 14. 2. 2006, opakovaně nerespektoval pokyny vedoucí státní zástupkyně JUDr. A. Z., která již při pravidelném projednávání vyřizování agendy všem ukládala respektovat povinnosti k provádění prověrek stavu prověřování či vyšetřování, což bylo poprvé zjištěno a vytknuto mu formou záznamu o kontrole spisu dne 29. 3. 2007, při další prověrce dne 21. 5. 2007 mu pak bylo uloženo, pokud věc nebude ukončena ke dni 30. 6. 2007 meritorním rozhodnutím, aby prováděl prověrku každý měsíc a usiloval o dokončení prověřování, v rozporu s tímto pokynem od uvedeného data do dne následné kontroly dne 13. 9. 2007 provedené náměstkem OSZ Plzeň - město Mgr. T., neprovedl ani jednu prověrku a nereagoval ani na žádost policejního orgánu o prodloužení lhůty k dokončení prověřování, došlou 24. 7. 2007, která byla plánována až do 31. 12. 2007.
Kárný senát Vrchního soudu v Praze výrok o zproštění odůvodnil následovně:
Ve vztahu k prvnímu bodu návrhu na zahájení kárného řízení, byla vyvrácena obhajoba kárně obviněného, že o závěru pracovní porady ze dne 21. 9. 2007 nevěděl, protože porady se zúčastnil, mohl slyšet to, co tam zaznělo, a kárný senát neshledává důvod, pro který by zaměstnankyně Okresního státního zastupitelství Plzeň – město pí K. měla úmyslně vyhotovit nepravdivý, skutečnosti neodpovídající zápis, jenž byl nadto – jak sám kárně obviněný připustil – doručen i elektronickou poštou. Tuto obhajobu kárně obviněného nepokládá kárný senát v tomto bodě podaného návrhu na zahájení kárného řízení za podstatnou. Kárně obviněný měl být nečinný od pracovní porady dne 21. 9. 2007 do 10. 10. 2007, kdy ve věci rozhodl. Pokud se ponechá stranou, jakým způsobem rozhodl, tedy, zda se jedná o správné či nesprávné rozhodnutí, nelze třítýdenní průtah podle názoru kárného senátu soudu prvního stupně pokládat za kárné provinění. Stejně tak nelze za kárné provinění pokládat samo nesprávné rozhodnutí státního zástupce, pokud by k němu skutečně došlo. V opačném případě by totiž každý zprošťující rozsudek či nevyhovění návrhu státního zástupce muselo zakládat kárnou odpovědnost. Pokud jde o nerespektování pokynu nadřízeného, kárný senát Vrchního soudu v Praze vychází ze závěru, že to nepředstavuje kárné provinění ve smyslu § 28 zákona o státním zastupitelství vzhledem k tomu, že že se nejedná o porušení povinnosti státního zástupce, které jsou výslovně uvedeny v § 24 zmíněného zákona.
Pokud jde o druhý bod návrhu na zahájení kárného řízení, kárný senát soudu I. stupně konstatuje, že kárně obviněný skutečně po dni 30. 6. 2007 neprováděl až do dne 13. 9. 2007 měsíční prověrky (mělo jít konkrétně o dvě prověrky v měsících červenci a srpnu 2007). Protože však jednoznačně v této době kárně obviněný se spisem pracoval, činil dotazy na různé peněžní ústavy ke sdělení údajů tvořících předmět bankovního tajemství, k žádným průtahům ve vyšetřování neprováděním těchto prověrek dle stanoviska kárného senátu Vrchního soudu v Praze nedošlo. Spis toliko neobsahoval záznam o provedení dvou prověrek. Navíc nebylo možno přehlédnout obhajobu kárně obviněného, že v předmětné době zastupoval kolegu, jakož i to, že se jednalo o letní měsíce, a tedy dobu čerpání dovolených. Přitom pokud jde o odbornost, nebo množství práce, kterou kárně obviněný odváděl, nebyly – jak konstatuje kárný senát soudu I. stupně - proti němu žádné výhrady. Kárný senát Vrchního soudu v Praze má proto ze všech těchto důvodů za to, že ani tento skutek (útok) uvedený v bodě 2. návrhu na zahájení kárného řízení není kárným proviněním, protože nedosahuje nebezpečnosti kárného provinění.
Proti tomuto rozhodnutí podala v neprospěch kárně obviněného v zákonné patnáctidenní lhůtě odvolání nejvyšší státní zástupkyně a okresní státní zástupkyně Plzeň – město.
V odůvodnění svého odvolání nejvyšší státní zástupkyně vyslovila stanovisko, že jestliže kárný senát Vrchního soudu v Praze opřel své rozhodnutí (pokud jde o bod 1. návrhu na zahájení kárného řízení) zejména o právní názor, že „nerespektování pokynu nadřízeného“ není podle § 28 zákona o státním zastupitelství kárným proviněním, neboť se nejedná o porušení povinností státního zástupce, které jsou výslovně uvedeny v § 24 zmíněného zákona, s tímto názorem kárného senátu nelze souhlasit. Dikce ustanovení § 28 zákona o státním zastupitelství nijak neodůvodňuje závěr, že zaviněným porušením povinností státního zástupce je míněno porušení toliko povinností dle § 24 tohoto zákona. Povinnosti státního zástupce nejsou v § 28 zákona o státním zastupitelství nijak specifikovány nebo dokonce omezeny jen na povinnosti stanovené pouze jedním zákonným ustanovením, je tedy nutno mít za to, že míněny jsou všechny povinnosti uložené státnímu zástupci zákonem nebo na základě zákona. Mezi tyto povinnosti tedy podle nejvyšší státní zástupkyně nepochybně patří i povinnost státního zástupce řídit se pokyny vedoucího státního zástupce nebo jím pověřeného státního zástupce dle § 12e odst. 2 zákona o státním zastupitelství, nejde-li ovšem o pokyn, který je v konkrétní věci v rozporu se zákonem. O takový případ se však v posuzované věci nejednalo, alespoň to z odůvodnění rozhodnutí kárného senátu nijak nevyplývá.
Jen pro úplnost se konstatuje, že v návrhu na zahájení kárného řízení okresní státní zástupkyně pro Plzeň - město se kárně obviněnému kladou za vinu dva samostatné skutky, které byly podle názoru nejvyšší státní zástupkyně nesprávně posouzeny kárným senátem Vrchního soudu v Praze jako jeden skutek.
Nejvyšší státní zástupkyně proto v závěru podaného odvolání navrhla, aby Nejvyšší soud jako soud odvolací podle § 21 odst. 3 zákona č. 7/2002 Sb. zrušil napadené rozhodnutí a za použití § 25 tohoto zákona a § 259 odst. 1 a odst. 5 písm. a) tr. ř. vrátil věc Vrchnímu soudu v Praze.
Při ústním jednání před kárným odvolacím soudem zplnomocněná zástupkyně nejvyšší státní zástupkyně přednesla odvolání v souladu s jeho písemným vyhotovením.
Okresní státní zástupkyně Plzeň – město v odůvodnění podaného odvolání uvedla zejména, že výklad použitý kárným senátem Vrchního soudu v Praze (ve vztahu k bodu 1. návrhu na zahájení kárného řízení) je popřením právní teorie o výčtu povinností státního zástupce dle systematiky zákona o státním zastupitelství. Ustanovení § 24 zmiňovaného zákona se zabývá povinnostmi státního zástupce při výkonu funkce, nesporně však obsahuje i prvky podřízenosti a nadřízenosti, které musí být v činnosti státního zastupitelství uplatněny. Pokud je v ustanovení § 12c zákona o státním zastupitelství definován dohled jako výkon oprávnění stanovený tímto zákonem k zajištění řídících a kontrolních vztahů mezi různými stupni státního zastupitelství a uvnitř jednotlivých státních zastupitelství při výkonu působnosti státního zastupitelství obecně, je toto blíže specifikováno v ustanovení § 12e odst. 1 zákona o státním zastupitelství, dle něhož je vedoucí státní zástupce oprávněn vykonávat dohled nad postupem státních zástupců působících u státního zastupitelství, v jehož čele stojí, a dávat jim pokyny k postupu při vyřizování věcí v příslušnosti tohoto státního zastupitelství. Podle § 12e odst. 2 citovaného zákona pak jsou státní zástupci povinni řídit se pokyny vedoucího státního zástupce nebo jím pověřeného státního zástupce, s výjimkou pokynu, který je v konkrétní věci v rozporu se zákonem. Jestliže kárný senát Vrchního soudu v Praze uzavřel dokazování tak, že navrhovatelka pokyn vydala, a to dokonce písemně ve formě zápisu z pracovní porady, byl povinen státní zástupce tento pokyn splnit. To, co je kárným proviněním, je citováno v § 28 zákona o státním zastupitelství tak, že je to zaviněné porušení povinností státního zástupce, zaviněné chování nebo jednání státního zástupce, jímž ohrožuje důvěru v činnost státního zastupitelství nebo odbornost jeho postupu a nebo snižuje vážnost a důstojnost funkce státního zástupce. Kárný senát soudu I. stupně povinnosti státního zástupce omezil toliko na ty, jež jsou uvedeny v § 24 zákona o státním zastupitelství a nepřihlédl k povinnosti uvedené v § 12e odst. 2 téhož zákona, která je s těmito povinnostmi přinejmenším rovnocenná. Navíc i skutečnost, že podle § 24 odst. 1 věty první před středníkem je státní zástupce při výkonu své funkce povinen odpovědně plnit své úkoly a respektovat při tom zásady, které zákon pro činnost státního zastupitelství stanoví, dokladuje, že i do tohoto pojmu je nutno započítat obecnou povinnost plnit pokyny nadřízeného uložené v souvislosti s výkonem dohledu dle § 12e zákona o státním zastupitelství. Výklad, který použil kárný senát Vrchního soudu v Praze, tedy nemůže obstát, neboť by jinak byl naprostým popřením úlohy vedoucího státního zástupce a znamenal by chaos v činnosti v rámci systému státního zastupitelství. Z tohoto důvodu tedy musí být hodnoceno nerespektování pokynů vedoucího státního zástupce jako kárné provinění.
Pokud jde o skutek popsaný pod bodem 2. návrhu na zahájení kárného řízení, kárný senát Vrchního soudu v Praze podle názoru odvolatelky nezohlednil to, že k provádění prověrek dala navrhovatelka výslovný pokyn zejména s ohledem na závěry záznamu o kontrole spisu ze dne 29. 3. 2007, kdy zjistila, že kárně obviněný nevyhotovil za rok ani jeden zápis o prověrce spisového materiálu, ačkoliv tato jeho povinnost vyplývala jednak z zápisů o pracovních poradách a je odůvodněna i úpravou v § 159 odst. 2, 3 tr. ř. Skutečnost, že kárně obviněný ve věci vyžadoval zprávy od finančních ústavů, nedokladuje jeho práci se spisem, neboť spis mu k vyžádání zpráv dle § 8 odst. 2 tr. ř. předkládán nebyl, byla mu doručována toliko žádost policejního orgánu. Státní zástupce vyhotovuje zápisy o prověrkách nejenom pro vlastní potřebu, ale stejně tak pro potřebu zastupujícího státního zástupce či vedoucího státního zástupce, který i touto formou může ve věci vykonávat dohled, aby se seznámil se stavem dokazování případně jeho zaměřením. Pokud proto státní zástupce nerespektoval písemný pokyn vedoucího státního zástupce, i v tomto případě jednal v rozporu s povinností uvedenou v § 12e odst. 2 zákona o státním zastupitelství. Skutečnost, že kárně obviněný vykazuje i ve své činnosti nedostatky, je doložitelná, proto navrhovatelka nezná zdroj, podle něhož je v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedeno, že proti kárně obviněnému nejsou žádné výhrady. Konstatuje rovněž, že pokud se kárně obviněný ve věci po podání návrhu na zahájení kárného řízení (a před konáním jednání dne 28. 11. 2007) vyjádřil písemně, odvolatelka se sice o této skutečnosti od předsedy kárného senátu Vrchního soudu v Praze dozvěděla na začátku předmětného jednání, ale do dnešního dne jí stejnopis tohoto vyjádření nebyl poskytnut, což hodnotí též jako porušení práv rovnosti stran před soudem. Závěrem pak navrhovatelka vyslovuje podiv nad tím, že nepravomocné písemné vyhotovení rozhodnutí bylo publikováno na internetových stránkách Vrchního soudu v Praze nejméně tři dny před tím, než bylo doručeno účastníkům řízení. To může mít nedozírné důsledky, jestliže je tím deklarováno, že nerespektování povinností státním zástupcem, pokud mu dá nadřízený vedoucí státní zástupce pokyn, je beztrestné.
Okresní státní zástupkyně Plzeň – město v závěru podaného odvolání z výše uvedených důvodů navrhla, aby kárný senát Nejvyššího soudu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí kárnému senátu Vrchního soudu v Praze.
V rámci ústního jednání před kárným odvolacím soudem okresní státní zástupkyně Plzeň – město přednesla odvolání ve shodě s jeho písemným vyhotovením. Dále poukázala na to, že pokud jde o věc uvedenou pod bodem 1. návrhu na zahájení kárného řízení, v průběhu ledna 2008 obdržela podání poškozené v této věci, kde se dotazovala na stav řízení, s tím, že nebyla dosud informována, ač trestní oznámení podala v roce 2004. Odvolatelka zjistila, že kárně obviněný poškozenou nevyrozuměl, jak mu to ukládá příslušné ustanovení trestního řádu.
Kárně obviněný v rámci svého vyjádření k podaným odvoláním uvedl, že skutečně respektování pokynu vedoucího státního zástupce patří mezi zásadní povinnosti státního zástupce. To však samo o sobě nestačí pro závěr, zda se dopustil kárného provinění, protože je nutno též zkoumat, zda porušení této povinnosti bylo z jeho strany zaviněné.
Pokud jde o bod 1. návrhu na zahájení kárného řízení, vyslovil kárně obviněný nesouhlas se závěry rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze, které vycházejí zřejmě z nedorozumění, jak je vůbec zápis z porady vyhotovován a jakým způsobem je doručován. Mezi účastníky porady bývá přítomna administrativní pracovnice paní K. Není zde ovšem přítomna jako osoba, která by měla zpracovat zápis, ale jako vedoucí administrativního úseku, v průběhu porady nepořizuje žádný zápis. Zápis z porady vzniká tím způsobem, že okresní státní zástupkyně paní K. zápis několik dnů po poradě nadiktuje. Na jeho základě nelze dojít k závěru, že paní K. obsahem zápisu stvrzuje jeho správnost. V napadeném rozhodnutí je uvedeno, že kárně obviněný připustil, že zápis obdržel. Proti tomuto se však důrazně ohradil, protože zápis není v písemné podobě vůbec vyhotovován, je uložen na diskovou jednotku počítačové sítě na úřadě, zápis mu nebyl doručen.
Ve vztahu k bodu 2. návrhu na zahájení kárného řízení je třeba vzít v úvahu, že podstatnou část tohoto období čerpal dovolenou, po zbylou část zastupoval nepřítomného kolegu a jeho pracovní zatížení bylo v té době enormní. Navíc kárně obviněný dodal, že v předmětné době se spisem prokazatelně pracoval. Jde tedy o to, zda skutečně tím, že nevyhotovil zápis o prověrce, snížil vážnost a důstojnost státního zastupitelství a ohrozil tím důvěru v činnost státního zastupitelství.
Současně kárně obviněný předložil vyjádření státního zástupce Mgr. C., který stvrdil okolnosti, za jakých vzniká zápis z porady.
K otázce nevyrozumění poškozené ve věci uvedené pod bodem 1. návrhu na zahájení kárného řízení, je toho názoru – stejně jako všichni státní zástupci Okresního státního zastupitelství Plzeň - město a všichni soudci Okresního soudu Plzeň – město - že osoba oprávněná k tomu, aby jí byla k jejím rukám plněna vyživovací povinnost, není poškozenou osobou ve smyslu § 43 tr. ř.
Kárný senát Nejvyššího soudu na podkladě odvolání, s přihlédnutím k ustanovení § 25 zák. č. 7/2002 Sb. a § 254 odst. 1 tr. ř., přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti kterým bylo odvolání podáno, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad, a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:
Především je nutné konstatovat, že je třeba – zejména ve vztahu k bodu 1. návrhu na zahájení kárného řízení v této věci, ovšem týká se to i bodu 2. tohoto návrhu, jakkoli odůvodnění napadeného rozhodnutí tu vychází z poněkud odlišné argumentace - přisvědčit podaným odvoláním v tom směru, že povinnosti státních zástupců, jejichž nerespektování může zakládat naplnění kárného provinění ve smyslu § 28 zákona o státním zastupitelství (arg. slova „zaviněné porušení povinností státního zástupce…“ v úvodu citovaného ustanovení), se zdaleka nevyčerpávají výčtem uvedeným v § 24 zákona o státním zastupitelství. Může jít skutečně i o povinnosti uložené státnímu zástupci výslovně zákonem o státním zastupitelství (mezi nimi tedy i povinnost plynoucí z úpravy v § 12e odst. 2 věty první zákona o státním zastupitelství), jiným zákonem (např. trestním řádem) nebo na základě zákona (tedy zejména pokynem obecné povahy vydaným nejvyšší státní zástupkyní v souladu s jejím oprávněním uvedeným v § 12 odst. 1 zákona o státním zastupitelství).
V tomto směru se – a to zcela zásadně – nelze ztotožnit s právním názorem, který v dané věci zaujal kárný senát Vrchního soudu v Praze. Zákon o státním zastupitelství upravuje i jiné povinnosti, než ty, jež jsou uvedeny v § 24 zákona o státním zastupitelství (a je třeba vzít v úvahu, že též obecná povinnost odpovědně plnit své úkoly a respektovat přitom zásady, které zákon pro činnost státního zastupitelství stanoví, stanovená v ustanovení § 24 odst. 1 části věty první před středníkem cit. zákona, by rovněž mohla zakládat naplnění kárného provinění). Mezi tyto povinnosti patří nepochybně i povinnosti, které (po novele provedené s účinností od 1. 3. 2002 zákonem č. 14/2002 Sb.) tvoří součást širšího komplexu výkonu dohledu, a to jednak vnějšího (vykonávaného nejblíže vyšším státním zastupitelstvím vůči bezprostředně nižším v jejich obvodu), jednak vnitřního (vykonávaného uvnitř státního zastupitelství). Právě o vnitřní dohled se v tomto případě jedná.
K tomu je třeba uvést, že soustava státního zastupitelství a vzájemné vztahy v této soustavě, jakož i uvnitř jednotlivých státních zastupitelství, jsou založeny na tom, že principy nezávislosti, nestrannosti, samostatnosti a odpovědnosti státních zastupitelství, nepřípustnosti zasahování do činnosti nižších státních zastupitelství způsoby, které nejsou v zákoně výslovně uvedeny, atd., se týkají nejen vztahů mezi jednotlivými stupni soustavy státního zastupitelství, ale do určité míry i vztahů a vazeb uvnitř každého konkrétního státního zastupitelství. Charakter činnosti státního zastupitelství je takový, že vztahům uvnitř konkrétních státních zastupitelství jsou vlastní určité prvky monokratičnosti. Platná právní úprava to mj. zohledňuje v ustanoveních § 11a odst. 2 a § 12e odst. 1, 2 citovaného zákona. Z ní plyne i to, že vedoucí státní zástupci jsou oprávněni vykonávat dohled nad postupem státních zástupců působících u státního zastupitelství, v jejichž čele stojí, a dávat jim pokyny k postupu při vyřizování věcí v příslušnosti tohoto státního zastupitelství. Postup státních zástupců mohou sjednocovat i pokyny vztahujícími se na více věcí určitého druhu. Výkonem těchto oprávnění či některých z nich mohou vedoucí státní zástupci pověřit jiného státního zástupce. Obsah a rozsah takového pověření bude zpravidla vyplývat z organizačního řádu státního zastupitelství. Pokyny dávané vedoucím státním zástupcem nebo jiným pověřeným státním zástupcem jsou pro státního zástupce závazné. Procedura odmítnutí splnění pokynu pro tvrzený rozpor se zákonem včetně povinnosti stvrdit pokyn daný ústně písemně je stanovena v § 12e odst. 2 poslední větě a odst. 3 zákona o státním zastupitelství.
Kárný senát Nejvyššího soudu má ovšem za to, že popsané pochybení při právním hodnocení skutečností, jež byly v průběhu řízení před kárným senátem soudu I. stupně zjištěny, není jedinou vadou, jíž je napadené rozhodnutí zatíženo.
V dosavadním řízení před kárným senátem soudu I. stupně nebyl dále náležitě objasněn skutkový stav věci, a to v rozsahu předpokládaném v § 2 odst. 5 tr. ř., které se tu s přihlédnutím k § 25 zákona č. 7/2002 Sb., užije přiměřeně. Nebyly zejména přesvědčivým způsobem objasněny okolnosti vztahující se k poradě konané dne 21. 9. 2007, kdy bylo kárně obviněnému uloženo vedoucí státní zástupkyní řízení ve věci ukončit jako proti uprchlému a neakceptovat návrh Policie ČR na přerušení trestního řízení s ohledem na délku řízení. To za situace, kdy kárný senát soudu I. stupně vychází z toho, že obhajoba kárně obviněného, pokud jde o bod 1. návrhu na zahájení kárného řízení, byla dokazováním vyvrácena.
Kárný senát Nejvyššího soudu přitom pokládá za nepochybné, že byla dána povinnost každého státního zástupce náležitě se seznámit s obsahem zápisu z porady; na tom nic nemění ani skutečnost, že byl na této poradě osobně přítomen. Ve věci však nebyla učiněna potřebná zjištění týkající se způsobu pořizování zápisu z porady, jeho uložení na síťový disk, eventuálně možnosti zasílání státním zástupcům a dalším zaměstnancům prostřednictvím elektronické pošty (případně odkazu na to, kde se předmětný zápis z porady nachází). Tuto otázku je nutno objasnit jednak z hlediska, jak se uvedené činnosti provádějí obecně, ale zejména s přihlédnutím k operativní poradě konané dne 21. 9. 2007. Zjištění okolností vztahujících se k předmětné poradě je nezbytné i z toho důvodu, že celé dosavadní řízení před kárným senátem Vrchního soudu v Praze bylo poznamenáno rovněž nedostatečným objasněním otázky, zda se v daném případě jedná – za podmínky, že by bylo možno shledat, že kárně obviněný skutečně nerespektoval pokyn daný vedoucí státní zástupkyní na poradě dne 21. 9. 2007 – o zaviněné porušení povinností státního zástupce. Dále bylo třeba – podle názoru kárného senátu odvolacího soudu – zkoumat, zda skutky popsané pod bodem 1. a 2. návrhu na zahájení kárného řízení (k tomu, že byly nesprávně posouzeny jako skutek jediný, viz níže) současně splňují podmínku uvedenou v závěru ustanovení § 28 zákona o státním zastupitelství, totiž že jde o jednání, ohrožující důvěru v činnost státního zastupitelství nebo v odbornost jeho postupu anebo snižující vážnost a důstojnost funkce státního zástupce.
Za účelem posouzení shora naznačených otázek je nezbytné vyslechnout účastníky porady konané dne 21. 9. 2007, a to paní K. k její účasti na zpracování zápisu, k tomu, jak se pak se zápisem nakládalo (a obvykle nakládá), a náměstka okresní státní zástupkyně Plzeň – město Mgr. T., případně podle povahy věci i další osoby (zvláště Mgr. C., jehož vyjádření předložil v rámci ústního jednání o odvolání kárně obviněný), k vydání předmětného pokynu na poradě. Pokud jde o Mgr. T., přichází v úvahu v rámci jeho výslechu se zabývat i skutkem uvedeným v bodě 2. návrhu na zahájení kárného řízení, a to v tomto případě pouze z hlediska naplnění znaku uvedené v závěru ustanovení § 28 zákona o státním zastupitelství, tzn., zda mohlo jít o zde popsaná jednání.
Jak už bylo naznačeno, nelze se ztotožnit ani s tím, pokud kárný senát Vrchního soudu v Praze posoudil dvě jednání, jejichž spáchání se kladla kárně obviněnému za vinu v návrhu na zahájení kárného řízení, pouze jako jediný skutek, což je možno dovodit z použité formulace právní věty následující za popisem skutku „tento skutek není kárným proviněním“, jakož i z údaje následujícího po citaci ustanovení § 19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb. („zprošťuje viny pro skutek“). Odůvodnění napadeného rozhodnutí v tomto ohledu neobsahuje žádné právní úvahy, z čeho kárný senát soudu I. stupně vycházel. Nezabýval se ani otázkou, zda se nemohlo jednat o dva pokračující útoky. Je zřejmé, že první dílčí útok (skutek) se váže na dobu konání pracovní porady dne 21. 9. 2007, zatímco druhý dílčí útok (skutek) je popsán jak v návrhu na zahájení kárného řízení, tak i ve výroku napadeného rozhodnutí tak, že se tam uvádí odkaz na sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení dne 14. 2. 2006, následně, že kárně obviněný „měl opakovaně nerespektovat pokyny vedoucí státní zástupkyně,“ – a to bylo poprvé zjištěno dne 29. 3. 2007, dále při kontrole dne 21. 5. 2007, kdy kárně obviněnému bylo uloženo – nebude-li věc meritorně ukončena do konce června 2007 – provádět prověrky každý měsíc a poslední kontrola byla provedena náměstkem Mgr. T. dne 13. 9. 2007. Pokud by bylo možno vycházet z takto podaného popisu skutku, pak je zřejmé, že se oba dílčí útoky, resp. skutky, časově nepřekrývají, je otázkou, zda lze hovořit o naplnění pojmových znaků pokračujícího jednání, kdy potom by se nabízela úvaha o dvou samostatných skutcích. K tomuto závěru se kárný senát Nejvyššího soudu přiklonil.
Pokud jde o otázku nevyrozumění navrhovatelky s obsahem vyjádření kárně obviněného k podanému návrhu na zahájení kárného řízení, kárný senát Nejvyššího soudu konstatuje, že v tomto případě nejde o pochybení v postupu kárného senátu soudu I. stupně vzhledem k tomu, že zákon č. 7/2002 Sb. výslovně nestanoví takovou povinnost kárného senátu či jeho předsedy. Z ustanovení § 13, § 16 a § 17 citovaného zákona není možno dovodit povinnost v předstihu zasílat vyjádření kárně obviněného navrhovatelce. Z úpravy v § 16 odst. 3 a § 17 odst. 3 zákona č. 7/2002 Sb. vyplývá pouze to, že i navrhovatelce bylo třeba poskytnout pět pracovních dnů od vyrozumění na přípravu, dále to, že s výsledky předběžného šetření, bylo-li provedeno (a jeho součástí je i opatření vyjádření kárně obviněného k podanému návrhu) předseda senátu nebo jím určený člen senátu seznámí senát a účastníky řízení.
Kárný senát Nejvyššího soudu vzhledem ke skutečnosti, že řízení před kárným senátem soudu I. stupně trpělo vadami spočívajícími jednak v nesprávném výkladu otázky povinností státního zástupce, z hlediska, zda jsou stanoveny jen v ustanovení § 24 zákona o státním zastupitelství, aniž by bylo v potřebném rozsahu přihlédnuto ke znění především § 12e odst. 2 a dále i § 11a odst. 2 zákona o státním zastupitelství, jednak v nedostatečných skutkových zjištěních vztahujících se především k bodu 1. návrhu na zahájení kárného řízení, a to i z pohledu, zda těmito jednáními (v tomto případě i včetně bodu 2.) došlo k naplnění znaku „jednání, jímž ohrožuje důvěru v činnost státního zastupitelství nebo v odbornost jeho postupu anebo snižuje vážnost a důstojnost funkce státního zástupce“, postupoval tak, že napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil kárnému senátu Vrchního soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Vzal v této souvislosti v úvahu, že byť znění § 21 odst. 3 zákona č. 7/2002 Sb. vychází z toho, že nezamítne-li odvolací soud odvolání, napadené rozhodnutí zcela nebo zčásti zruší a sám ve věci rozhodne, v § 25 cit. zákona se předpokládá přiměřené použití ustanovení trestního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo nevyplývá-li z povahy věci něco jiného. Kárný senát Nejvyššího soudu má za to, že zákon o řízení ve věcech soudců a státních zástupců za situace, kdy byly zjištěny výše zmiňované vady napadeného rozhodnutí i řízení, jež jeho vydání předcházelo, nestanoví jinak. Ani odkaz na povahu věci nezakládá možnost, že by – byl-li kárně obviněný kárným senátem soudu I. stupně zproštěn viny – kárný senát odvolacího soudu mohl při v podstatě nezměněném skutkovém stavu, jak byl zjištěn před kárným senátem soudu I. stupně, sám rozhodnout ve věci. Pro takový výrok není opory právě ve skutkových zjištěních, ale ani s přihlédnutím k nesprávnému právnímu hodnocení zjištěných skutečností. Proto za přiměřeného použití ustanovení § 259 odst. 1, 5 písm. a) tr. ř. (jak z toho vychází § 25 zákona č. 7/2002 Sb.) nezbylo, než k odstranění vad napadeného rozhodnutí i předcházejícího řízení, jak jsou podrobně rozvedeny shora, napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit k novému projednání a rozhodnutí kárnému senátu Vrchního soudu v Praze.
Poučení : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. února 2008
Předseda kárného senátu:
JUDr. Stanislav Rizman