Plný text
2 Skno 2/2006
ROZHODNUTÍ
Kárný senát Nejvyššího soudu České republiky rozhodl dne 9. ledna 2007 bez ústního jednání jako soud odvolací, v kárné věci JUDr. P. M., bývalého státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-město, odvolání kárně obviněného proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 4. června 2004, sp. zn. 3 Ds 11/2004, t a k t o :
Kárné řízení vůči JUDr. P. M. se podle § 14 písm. b) zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 21 odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, zastavuje.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze jako kárný soud prvního stupně svým rozhodnutím ze dne 4. června 2004, sp. zn. 3 Ds 11/2004, uznal kárně obviněného JUDr. P. M. vinným kárným proviněním podle § 28, § 24 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, kterého se měl dopustit tím, že v rozporu s povinností státního zástupce postupovat svědomitě a bez zbytečných průtahů, stanovenou v § 24 odst. 1 zákona o státním zastupitelství, jako státní zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-město:
1. Při výkonu dozoru ve věci 1 Zn 11426/2003, kde bylo na základě záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 30. dubna 2003 prověřováno podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. vůči podezřelému J. K., kterého se měl dopustit vůči poškozenému P. Š., orgán PČR MŘ SKPV Plzeň, pod ČTS: MRPM-719/OHK-2000, rozhodl dne 22. srpna 2003 podle § 159a odst. 1 tr. ř. o odložení věci, JUDr. M. dne 11. září 2003 obdržel stížnost poškozeného P. Š., doručenou na PČR dne 6. září 2003. O této nerozhodl a byl nečinný až do 10. března 2004, kdy předložený spisový materiál vrátil policejnímu orgánu s požadavkem na doručení jiných písemností, o stížnosti pak rozhodl usnesením ze dne 31. března 2004, tedy po 6 měsících od jejího podání.
2. V řízení vedeném pod sp. zn. 1 Zn 6131/2002, týkajícího se prověřování trestního oznámení společnosti Ch. a. s. S., T., doručeného dne 29. 3. 2002 na OSZ v Rokycanech, které bylo na OSZ Plzeň-město doručeno 30. května 2002, když záznam o zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 tr. ř. byl vydán policejním orgánem PČR OŘ SKPV Rokycany pod ČTS: ORRO-112/HK-TČ-2002 dne 10. září 2003 postoupil obsah dozorového spisu zpět na OSZ v Rokycanech, když se cítil být místně nepříslušný. OSZ v Rokycanech dozorový spis vrátilo zpět dne 17. října 2003 s tím, že výkon dozoru u zdejšího OSZ trval již od 30. května 2002 do 10. září 2003 a s ohledem na tyto skutečnosti by mělo být řízení dokončeno v Plzni. Od 17. října 2003 do 10. března 2004 byl ve věci nečinný, nezajímal se o stav prověřování, stejně tak se nedomáhal zprávy o stavu tohoto prověřování a nepřijal vůči policejnímu orgánu žádné opatření ke splnění povinností, plynoucích z ustanovení § 159 tr. ř. Dne 10. března 2004 si vyžádal u orgánu PČR předložení spisového materiálu, neboť zjistil, že má být dozorový spis předložen k výkonu dohledu vedoucímu státnímu zástupci. Prověrka spisového materiálu byla tedy provedena až 31. 3. 2004, což způsobilo průtahy v prověřování této záležitosti.
3. Ve věci vedené pod sp. zn. 1 Zn 5800/2000 (správně 1 Zn 5800/2002), kde byl policejním orgánem PČR MŘ SKPV Plzeň dne 4. května 2002 vydán záznam o zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 tr. ř. vedený pod ČTS: MRPM-986/OHK-TČ-2002, týkající se podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. vůči podezřelým J. M. a J. B., kterých se měli dopustit jako jednatelé společnosti B.t s. r. o. tím, že odebrali od společnosti K. zboží v hodnotě 1 805 744,- Kč, které neuhradili a dne 10. července 2001 podepsali smlouvu o splátkách, ačkoliv tyto nebyli schopni dodržet, obdržel dne 7. června 2002 trestní oznámení od oznamovatele M. F., které ponechal v dozorovém spise a na jeho obsah vůbec nereagoval, takže s ním dál nebylo nakládáno jako s trestním oznámením. Dne 21. března 2003 obdržel usnesení o odložení věci podle § 159a odst. 1 tr. ř. vydané 19. března 2003, dne 2. dubna 2003 mu pak byl předložen originál vyšetřovacího spisu se stížností JUDr. M. Z., advokáta zastupujícího poškozenou organizaci. O této stížnosti rozhodl svým usnesením až dne 10. března 2004 v době, kdy od pracovnic kanceláře zjistil, že je spis vyžadován k provedení dohledu vedoucím státním zástupcem. Svým usnesením rozhodl o zrušení usnesení o odložení a uložil policejnímu orgánu, aby ve věci dále jednal a rozhodl, když takto fakticky způsobil rok průtahů ve vyřízení této věci.
Za toto kárné provinění mu kárný soud prvního stupně uložil podle § 30 odst. 1 písm. c) zákona o státním zastupitelství kárné opatření spočívající v odvolání z funkce.
Rozhodnutím kárného senátu Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. ledna 2005, sp. zn. 2 Skno 4/2004, bylo výše uvedené rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze z podnětu odvolání kárně obviněného zrušeno a při nezměněném výroku o vině kárným proviněním podle § 28, § 24 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, bylo kárně obviněnému podle § 30 odst. 1 písm. b) téhož zákona uloženo kárné opatření – snížení platu o 25 % na dobu jednoho roku.
Rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího soudu uvedené v předchozím odstavci bylo pak zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 6. dubna 2006 pod sp. zn. I. ÚS 182/05.
Dne 7. června 2006 obdržel kárný senát Nejvyššího soudu České republiky sdělení Ministerstva spravedlnosti České republiky ze dne 2. června téhož roku, že JUDr. P. M. se prohlášením, které bylo ministru spravedlnosti České republiky doručeno dne 28. února 2006, vzdal funkce státního zástupce. Tato funkce JUDr. M. ve smyslu ustanovení § 21 odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, zanikla uplynutím zákonem stanovené lhůty ke dni 30. dubna 2006.
Podle ustanovení § 14 písm. b) zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, senát bez ústního jednání řízení zastaví mimo jiné tehdy, zanikla-li státnímu zástupci jeho funkce, nebo bylo-li vzdání se funkce státního zástupce doručeno ministru spravedlnosti.
Podle § 21 odst. 3 věty první citovaného zákona se v řízení o odvolání přiměřeně použijí ustanovení § 13 až 20 téhož zákona.
Za popsané situace proto kárný senát Nejvyššího soudu České republiky rozhodl jak je uvedeno shora.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně 9. ledna 2007
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu