Plný text
2 Skno 2/2008
ROZHODNUTÍ
Kárný senát Nejvyššího soudu České republiky ve složení předseda JUDr. Stanislav Rizman, soudce JUDr. František Hrabec, a přísedící JUDr. M. R., JUDr. J. M. a JUDr. J. P., projednal v ústním jednání konaném dne 29. února 2008 odvolání okresní státní zástupkyně pro Plzeň-město proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2007 sp. zn. 3 Ds 17/2007 a rozhodl ve věci kárně obviněné Mgr. B. Š.,stání zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň-město, takto:
Podle § 21 odst. 3 věta druhá zák. č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, se napadené rozhodnutí, pokud jím kárně obviněná byla zproštěna viny ve výrocích pod body 1, 2, 3 a 5, zrušuje a podle § 25 téhož zákona za použití § 259 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního řádu se věc vrací kárnému senátu Vrchního soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Zprošťující výrok týkající se skutku pod bodem 4 napadeného rozhodnutí zůstává tímto rozhodnutím nedotčen.
Odůvodnění:
Kárný senát Vrchního soudu v Praze svým rozhodnutím ze dne 28. 11. 2007 sp. zn. 3 Ds 17/2007 zprostil kárně obviněnou státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství Plzeň-město Mgr. B. Š. viny pro skutek popsaný pod body 1–5 návrhu okresní státní zástupkyně pro Plzeň-město spočívající v tom, že pěti dílčími útoky porušila povinnost státního zástupce postupovat svědomitě a bez zbytečných průtahů při vyřizování agendy, stanovenou v § 24 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů.
Kárný senát v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že skutečnosti popsané v návrhu na zahájení kárného řízení mají oporu v předložených spisových materiálech a korespondují i s částečným doznáním kárně obviněné, takže ohledně prvních tří bodů návrhu bylo prokázáno, že v letních měsících roku 2007 kárně obviněná se spisy nepracovala, alespoň do té míry, že v nich není žádný záznam o její činnosti. Podle názoru kárného senátu se však nejedná o hlavní agendu státního zastupitelství, nečinnost kárně obviněné se navenek žádným průtahem ani jiným způsobem neprojevila a navíc se jednalo o letní měsíce, dobu čerpání dovolených, kdy je pracovní režim ve vztahu k vedlejším agendám poněkud volnější. Žádný ze zmíněných útoků (skutků) tedy nedosahuje nebezpečnosti kárného provinění a ani v jejich souhrnu nelze kárné provinění spatřovat.
Pokud jde o skutek uvedený pod bodem 4 návrhu na zahájení kárného řízení, je podle mínění kárného senátu skutečně problematické konstatovat, že se jedná o průtah, když na poskytnutí zálohy na palmáre nemá obhájce právní nárok, a jedná se o částku, která rozhodně obhájce finančně nezruinuje. Průtah z větší části padá na vrub obhájce, který podal nekompletní žádost. Na doplnění žádosti o poskytnutí zálohy kárně obviněná měla reagovat, nicméně ani v tomto bodu se nejedná o kárné provinění, a to ani ve spojení s předchozími skutky (útoky).
Ohledně bodu 5) kárný senát poukazuje na fakt, že kárně obviněná nereagovala dostatečně rychle na situaci, kterou však sama nezavinila a která vznikla pochybením soudu. Obava, že by mohl být nařízen výkon pravomocně uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody, tedy nejde na vrub kárně obviněné, ale jednoznačně soudu, který o ukládání trestů rozhodoval. Kárně obviněná sice o zjednání nápravy neusilovala, je však sporné, zda tím poškodila pověst státního zastupitelství navenek. Kárný senát neshledal ani toto pochybení za natolik nebezpečné, že by se jednalo o kárné provinění.
Kárný senát vrchního soudu své úvahy uzavřel konstatováním, že byly zjištěny menší průtahy ve vedlejší agendě, kterou se kárně obviněná zabývala, jež však neměly závažnější dopad. Její jednání bylo daleko méně závažné oproti předchozímu kárnému řízení (3 Ds 14/2005). Kárný senát neshledal ve skutku popsaném v návrhu na zahájení kárného řízení kárné provinění, a proto kárně obviněnou zprostil viny.
Proti tomuto rozhodnutí podala v zákonné patnáctidenní lhůtě odvolání navrhovatelka, jež s posouzením věci kárným senátem nesouhlasí. Poukázala na skutečnost, že průtahy ve vyřizování agendy jsou u kárně obviněné Mgr. Š. setrvávajícím problémem a po předešlém kárném řízení, jež bylo vyvoláno stejnými nedostatky, jí byla ponechána dostatečná lhůta, než bylo opět přikročeno k mírnějším prostředkům nápravy ve formě domluvy a projednání, poté k písemným výtkám a nakonec teprve k návrhu na zahájení kárného řízení. Neztotožnila se ani s pojetím věcí, jež tvoří podstatu skutku, jako tzv. vedlejší agendy, neboť se domnívá, že takto nelze činnost státního zastupitelství paušalizovat. V žádném případě nelze považovat za vedlejší agendu prověřování věci po vydání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 trestního řádu a rovněž tak nečinnost kárně obviněné v případě popsaném pod bodem 5. návrhu. V tomto případě okresní soud učinil podnět k podání návrhu na obnovu řízení již dne 5. 4. 2007 a obrátil se na státního zástupce, který má právo ve věci zjednat nápravu, resp. je povinen ve věci konat, neboť za tímto účelem mu zákon svěřil oprávnění k podání návrhu. Průtah v této věci nelze hodnotit jinak než jako neplnění povinností státního zástupce. Navrhovatelka poukazuje na skutečnost, že vyjádření kárně obviněné jí bylo předáno opožděně, takže nemohla na její výhrady reagovat, a protestuje rovněž proti skutečnosti, že písemné rozhodnutí kárného senátu v této věci, byť anonymizované, bylo zveřejněno na internetových stránkách dřív, než bylo převzato účastníky řízení. Proto navrhuje, aby kárný senát Nejvyššího soudu jako soud odvolací zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc kárnému senátu Vrchního soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Tyto argumenty odvolatelka připomněla i ve svém vystoupení u veřejného zasedání Nejvyššího soudu.
Kárně obviněná Mgr. Š. ve veřejném zasedání připustila, že na některých spisech po určitou dobu nepracovala, domnívá se však, že to nemělo žádné škodlivé následky pro činnost státního zastupitelství ani pro účastníky řízení a že její nečinnost nelze posoudit jako závažné profesní pochybení. Navíc se jednalo buď o věci, kde bylo prověřování trestního oznámení v samotném počátku, nebo šlo o věci z jejího hlediska již skončené. Z těchto důvodů navrhla, aby odvolání navrhovatelky bylo zamítnuto.
Kárný senát Nejvyššího soudu jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze z hlediska námitek vyjádřených v odvolání a dospěl k následujícím závěrům.
Pokud jde o body 1–3 výroku napadeného rozhodnutí, mohly by tyto dílčí skutky za určitých podmínek naplňovat znaky kárného provinění, avšak věc není ještě dostatečně objasněna, a to především z hlediska materiálního znaku kárného provinění, jak je popsán v ustanovení § 28 zák. č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Zbývá tedy náležitě precizovat zjištění, zda jednání kárně obviněné naplnilo znak spočívající v ohrožení důvěry v činnost státního zastupitelství nebo v odbornost jeho postupu anebo ve snížení vážnosti a důstojnosti funkce státního zástupce, což ovšem v případě kárně obviněné Mgr. Š. příliš v úvahu nepřichází. Je věcí kárného žalobce, aby takovou okolnost prokázal v dalším řízení, v němž bude zřejmě třeba doplnit dokazování výslechem náměstka Okresního státního zastupitelství Plzeň-město Mgr. P. T., a to právě k bližšímu objasnění materiálního znaku kárného provinění podle § 28 cit. zák.
Ohledně dílčího skutku popsaného pod bodem 1 výroku napadeného rozhodnutí se sluší poznamenat, že v době, kdy si kárně obviněná vyžádala od policejního orgánu spisový materiál, byla tato věc skutečně v samém počátku prověřování, přičemž v této fázi řízení neměla kárně obviněná uloženo vykonat prověrku spisového materiálu, a to ani ustanovením § 159 trestního řádu ani žádnou interní normou. Navíc si kárně obviněná v tomto případě vyžádala pouze kopii spisového materiálu, takže svou nečinností nijak neomezovala policejní orgán (jemuž zůstaly originály dokladů) v prověřování této věci. Zůstává zde tudíž zřejmá nejasnost, zda v tomto dílčím skutku byl či nebyl naplněn materiální znak kárného provinění.
U dílčích skutků uvedených pod body 2 a 3 napadeného rozhodnutí je možno souhrnně konstatovat, že k průtahům namítaným v návrhu na zahájení kárného řízení skutečně došlo, přičemž kárně obviněná u sebe zadržovala originály spisového materiálu, čímž nepochybně komplikovala činnost příslušných policejních orgánů. V této souvislosti se nelze nepozastavit nad úvahou kárného senátu vrchního soudu, že činnost, při níž se kárně obviněná namítaných pochybení dopustila, není „hlavní agendou státního zastupitelství“ resp. že se jedná o „vedlejší agendu“. Pravý opak je pravdou, protože činnost státního zástupce okresního státního zastupitelství v rámci přípravného řízení je nepochybně primární agendou, za kterou nese odpovědnost a která představuje převážnou část jeho práce. Podobně pochybenou se jeví úvaha kárného senátu, že skutky, k nimž došlo v letních měsících a v době čerpání dovolených, se odehrávaly v době, kdy je „pracovní režim ve vztahu k vedlejším agendám poněkud volnější“. Vrchní soud neuvádí zdroj této své úvahy, v praxi by však naopak hladký chod státního zastupitelství v době přechodného snížení počtu státních zástupců z důvodu čerpání letních dovolených měli zbývající státní zástupci – tedy i kárně obviněná Mgr. Š. – zajišťovat tím, že budou věnovat úkonům v rámci přípravného řízení prvořadou pozornost. Ohledně dílčích skutků uvedených pod body 2 a 3 plně platí to, co bylo řečeno výše, že totiž v současné fázi řízení není dosud zcela objasněno, zda došlo či nedošlo k naplnění materiálního znaku kárného provinění, když z formálních hledisek by se o kárné provinění jednat mohlo.
V případě dílčího skutku označeného jako bod 5 napadeného rozhodnutí je podle názoru kárného senátu Nejvyššího soudu situace jasná. Povinnost postupovat v souladu s trestním řádem plyne pro kárně obviněnou státní zástupkyni z ustanovení § 280 odst. 5 trestního řádu a proto bylo na místě, aby učinila náležité opatření: buď aby sama podala návrh na obnovu řízení nebo aby vyrozuměla obviněného o této možnosti anebo případně předložila Ministerstvu spravedlnosti podnět k podání stížnosti pro porušení zákona, protože také touto cestou by bylo možno napravit vadný právní stav, tj. zrušit nesprávná soudní rozhodnutí, o nichž se v tomto skutku mluví. Tuto svoji povinnost kárně obviněná nesplnila, přičemž její nečinnost zjevně mohla mít negativní dopady na osobní postavení obviněného P. T. Je sice pravdou, že stav popsaný v tomto dílčím skutku zavinily soudy, ovšem kárně obviněná jako státní zástupkyně byla povinna vzhledem ke svému postavení v rámci trestního řízení jednat, zejména když na to byla výslovně upozorněna podnětem Okresního soudu Plzeň-město. V tomto případě tudíž byly podle názoru Nejvyššího soudu naplněny znaky uvedené v § 28 zák. č. 283/1993 Sb., a jedná se o kárné provinění, a to právě s ohledem na možný dopad popsaného opomenutí na postavení odsouzeného P. T.
Pokud jde o dílčí skutek popsaný pod bodem 4 napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud se v této části s rozhodnutím kárného senátu Vrchního soudu v Praze zcela ztotožňuje. Podstatným zjištěním je, že dvouměsíční lhůta k rozhodnutí o uplatněném nároku ustanoveného obhájce na odměnu a náhradu hotových výdajů, jak je zakotvena v ustanovení § 151 odst. 3 věta první trestního řádu, se vztahuje pouze na případy, kdy povinnost obhajovat klienta již advokátovi skončila a příslušnému orgánu je předloženo komplexní vyúčtování odměny a náhrady výdajů obhájce za celé jeho působení v dané trestní věci. Na fakultativní rozhodnutí o žádosti obhájce, aby mu byla poskytnuta záloha na odměnu a náhradu hotových výdajů (§ 151 odst. 3 věta třetí trestního řádu) se žádná lhůta nevztahuje a k žádnému prodlení proto na straně kárně obviněné nedošlo. Nelze ani pominout, že se jednalo o relativně bagatelní částku 2.588,30 Kč, přičemž jedna záloha již byla rozhodnutím kárně obviněné Mgr. Š. obhájci poskytnuta. Ve skutkových okolnostech popsaných v tomto bodě napadeného rozhodnutí nelze spatřovat kárné provinění podle § 28 zák. č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, a to bez ohledu na výsledek dalšího řízení o návrhu vedoucí státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň-město na zahájení kárného řízení proti státní zástupkyni Mgr. B. Š., a proto ohledně tohoto bodu zůstalo napadené zprošťující rozhodnutí kárného senátu vrchního soudu nedotčeno.
Jak bylo vysvětleno výše, je zřejmé, že před rozhodnutím o zbývající části tohoto návrhu bude třeba doplnit důkazní řízení. Podle § 23 odst. 3 věta druhá zák. č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, platí pro projednání jejich kárné odpovědnosti apelační princip. Aplikace tohoto modelu by však v daném případě vyzněla výrazně v neprospěch kárně obviněné, protože kdyby kárný senát Nejvyššího soudu jako soudu odvolacího rozhodl o její vině, bylo by jí znemožněno, aby se bránila opravným prostředkem proti takovému rozhodnutí, neboť proti rozhodnutí Nejvyššího soudu jako soudu odvolacího není přípustný opravný prostředek. Proto bylo ve prospěch kárně obviněné využito analogie a za užití § 259 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního řádu byla v rozsahu zrušení věc přikázána k novému projednání a rozhodnutí kárnému senátu Vrchního soudu v Praze.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. února 2008
Předseda kárného senátu:
JUDr. Stanislav Rizman