Plný text
2 Skno 4/2006
ROZHODNUTÍ
Kárný senát Nejvyššího soudu České republiky ve složení předseda JUDr. Stanislav Rizman, soudce JUDr. Pavel Pavlík a přísedící JUDr. J. P., JUDr. D. Š. a JUDr. J. P. projednal bez ústního jednání dne 9. ledna 2007 odvolání bývalé státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech JUDr. Z. B., proti usnesení kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 20. září 2006, sp. zn. 3 Ds 20/2006 a rozhodl t a k t o :
Podle § 21 odst. 3 zákona č. 7/2002 Sb. o řízení ve věcech soudců a státních zástupců se odvolání z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozhodnutím kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2004, byla JUDr. Z. B. uznána vinnou kárným proviněním podle § 28 zákona č. 283/1993 Sb.
Kárného provinění se dopustila tím, že jako státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech v trestní věci loupeže, k níž došlo dne 20. 12. 2002, kolem 12.35 v K. V., R. V., V., na pobočce Č. p., vedené u Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech pod sp. zn. 1 Zn 1907/2003 se v průběhu března a dubna 2003 účastnila vyšetřovacích úkonů a k žádostem policejního orgánu činila další opatření, ačkoliv již od 27. 2. 2003 věděla, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-město pro totožné jednání zahájil trestní stíhání nstržm. J. B., služebně zařazeného jako policejního inspektora Policie ČR, okresní ředitelství Karlovy Vary, obvodní oddělení Jáchymov, a tudíž musela vědět, že je dále v této věci nepříslušná a přesto spisový materiál předložila příslušnému dozorovému státnímu zástupci až 25. 4. 2003, čímž nerespektovala ustanovení § 161 odst. 3 tr. ř.
Za toto kárné provinění jí bylo podle § 30 odst. 1 písm. c) zák. č. 283/1993 Sb. uloženo kárné opatření odvolání z funkce.
Proti rozhodnutí kárného senátu vrchního soudu podala kárně obviněná odvolání, o kterém rozhodoval kárný senát Nejvyššího soudu České republiky dne 21. března 2005, přičemž odvolání kárně obviněné zamítl. (rozhodnutí sp. zn. 2 Skno 6/2004).
Proti rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího soudu ve spojení s rozhodnutím kárného senátu Vrchního soudu v Praze podala JUDr. Z. B. ústavní stížnost, přičemž Ústavní soud svým usnesením I. ÚS 336/05 ze dne 6. září 2005 ústavní stížnost odmítl.
Dne 2. 6. 2006 podala JUDr. Z. B. v zákonné lhůtě návrh na obnovu řízení pravomocně ukončeného rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 11. 2004, sp. zn. 3 Ds 13/03 ve spojení s rozhodnutím kárného senátu Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 3. 2005, sp. zn. 2 Skno 6/2004. Svůj návrh na obnovu řízení opřela o svědecké výpovědi svědků JUDr. M. P. a JUDr. V. S., v řízení vedeném u Okresního soudu Sokolov pod sp. zn. 19 T 87/2004, přičemž navrhla jmenované osoby vyslechnout. Uvedený návrh na povolení obnovy řízení však v podstatě neodůvodnila z hlediska ustanovení § 278 tr. ř., které je třeba v řízení přiměřeně aplikovat a které upravuje podmínky obnovy. Zejména neuvedla, které skutečnosti obsažené ve svědeckých výpovědích jí navrhovaných svědků by samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už v původním řízení podle jejího názoru odůvodňovaly jiné rozhodnutí o vině nebo o uloženém kárném opatření. Uvedla, že k věci se více vyjádří ve veřejném zasedání. Z veřejného zasedání se však omluvila a vzdala se účasti na něm, a zaslala pouze písemné vyjádření ke svému návrhu. Vyjádření je velmi obsáhlé a zabývá se i skutky z nichž byla v kárném řízení zproštěna.
Kárný senát Vrchního soudu v Praze návrh na povolení obnovy projednal, když si předtím vyžádal i písemné vyjádření původní navrhovatelky – krajské státní zástupkyně. Dospěl přitom k závěru, že podmínky pro povolení obnovy řízení nejsou splněny a návrh na povolení obnovy zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze podala JUDr. B. odvolání. Odvolání bylo podáno v zákonné lhůtě. Odkazuje v něm na své výše uvedené vyjádření, dále polemizuje s odůvodněním rozhodnutí kárného senátu vrchního soudu, i když sama připouští, že to přímo s obnovou řízení nesouvisí, takže své odvolání omezila pouze na návrh, aby kárný senát Nejvyššího soudu napadené usnesení zrušil. Z podnětu tohoto odvolání kárný senát Nejvyššího soudu přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné z následujících důvodů.
Především je třeba konstatovat že, obnova řízení v kárném řízení je přípustná, což plyne z § 22 odst. 1 zák. o řízení ve věcech soudců a státních zástupců č. 7/2002 Sb. Bližší úpravu obnovy řízení tento zákon neobsahuje, z čehož plyne, že se na toto řízení mají přiměřeně použít ustanovení § 278 a násl. tr. ř. (§ 25 zák. č. 7/2002 Sb.). Podle ustanovení § 278 odst. 1 se obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem nebo trestním příkazem povolí vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve mohly odůvodnit jiné rozhodnutí o vině anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Tyto podmínky je samozřejmě třeba analogicky aplikovat i v kárném řízení. Otázka zní, zda důkazy navrhované JUDr. B. - dvě svědecké výpovědi by mohly samy o sobě nebo s důkazy dříve provedenými známými odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo uloženém kárném opatření. Nejvyšší soud se v tomto směru ztotožňuje se závěrem uvedeným v napadeném rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze. Jak plyne z návrhu na povolení obnovy a příloh k němu připojených, z navrhovaných důkazů neplyne nic co by zpochybňovalo základní skutečnosti uvedené ve výroku o vině rozhodnutí ve vztahu ke kterému se obnova řízení navrhuje. Nic nezpochybňuje fakt, že JUDr. B. bylo známo, že věc vyšetřuje státní zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-město, nic nezpochybňuje, že jí muselo být známo, že dozor nad vyšetřováním vykonává státní zástupce krajského státního zastupitelství, nic nezpochybňuje fakt, že se zúčastnila dne 12. 3., 15. 4. a 23. 4. aktivně rekognic, že vydala předběžné souhlasy se zadržením dalších údajně podezřelých osob, že sama vyžádala účast soudce u těchto úkonů, i když v době kdy se tohoto jednání dopustila, nebyla k takovému postupu věcně příslušná.
Z hlediska těchto otázek nemohou navrhovaní svědci na skutkovém stavu nic změnit, stejně tak jako okolnost, že vyšetřující státní zástupce měl být údajně srozuměn s dalším šetřením karlovarské policie. Ten totiž nebyl v konkrétní procesní situaci oprávněn policii v Karlových Varech cokoli povolit či odsouhlasovat. K tomu byl kompetentní pouze dozorový státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni. Tímto aspektem se koneckonců již zabývalo i odvolací rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího soudu ze dne 21. března 2005 (viz str. 5 a 6 tohoto rozhodnutí). K obdobnému závěru dospěl i Ústavní soud. Pokud jde o další námitky plynoucí z vyjádření k návrhu na povolení obnovy řízení, je třeba konstatovat, že i s těmito námitkami se Nejvyšší soud vypořádal již v původním rozhodnutí, když i v tomto řízení namítala JUDr. B. nedostatečně zjištěný skutkový stav a fakt, že nebyly provedeny důkazy, které navrhovala. K tomu snad lze pouze dodat, že na stejnou námitku reagoval i Ústavní soud ve svém rozhodnutí, když doslova uvedl, že se závěry kárného soudu souhlasí s tím, že svědectví příslušníků Policie ČR Karlovy Vary by neměla vliv na posouzení oprávněnosti stěžovatelky činit výše uvedené úkony.
Z těchto důvodů kárný senát Nejvyššího soudu rozhodl tak, že odvolání JUDr. Z. B. proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 Ds 20/2006 ze dne 20. září 2006 zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 9. ledna 2007
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu