Plný text
20 Cdo 1063/2026-129
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. J., Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného V. V., zastoupeného Mgr. Michalem Hanšpachem, advokátem se sídlem [adresa] proti povinnému M. D., zastoupenému JUDr. Vojtěchem Blažkem, advokátem se sídlem [adresa] pro 700 687,18 Kč a 530 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 38 EXE 418/2025, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2025, č. j. 55 Co 337/2025-103, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 6 (dále též jen “soud prvního stupně“) usnesením ze dne 23. 7. 2025, č. j. 38 EXE 418/2025-74, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. Vzal za prokázané, že v souzené věci je exekučním titulem notářský zápis ze dne 21. 11. 2024, sp. zn. N 1891/2024, NZ 2935/2024, sepsaný notářskou kandidátkou notáře Mgr. Martina Říhy Mgr. Dianou Urbanovou, a to podle § 71b zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Povinný dal souhlas k přímé vykonatelnosti notářského zápisu v případě, že neuhradí dluh vzniklý na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 4. 2021, ve znění dodatku č. 1 ze dne 22. 4. 2021 a dodatku č. 2 ze dne 20. 7. 2023, který je v notářském zápise popsán včetně způsobu jeho úhrady. Vymáhaná pohledávka představuje příslušenství jistiny zápůjčky v částce 10 000 000 Kč vyčíslené ke dni 15. 11. 2024 ve výši 1 230 687,18 Kč, jež tvoří částka 700 687,18 Kč z titulu úroku ze zápůjčky 12 % ročně z dlužné částky podle smlouvy o zápůjčce od 17. 4. 2024 do 15. 11. 2024 a částka 530 000 Kč z titulu smluvního úroku z prodlení ve výši 0,05 % denně z dlužné zápůjčky podle smlouvy o zápůjčce za období od 17. 4. 2024 do 31. 7. 2024. Soud prvního stupně rovněž uzavřel, že povinnosti zaplatit vymáhanou částku povinného nezbavuje ani dohoda o způsobu úhrady závazků a vzájemném vypořádání ze dne 21. 11. 2024 (dále též jen „dohoda“), podle jejíhož čl. II odst. 4 se smluvní strany dohodly, že pokud nebude částka podle čl. I odst. 5 dohody ve výši 8 500 000 Kč připsána na bankovní účet věřitele – oprávněného – nejpozději do 28. 2. 2025, dohoda zaniká od počátku (ex tunc). Důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“¨), tak není dán.
2. Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) usnesení soudu prvního stupně napadeným rozhodnutím potvrdil. Vyšel z jeho skutkových zjištění, přičemž shrnul odvolací námitky povinného takto: a) vymáhaná pohledávka neexistuje a b) vymáhaná pohledávka není dosud splatná. Uvedl, že s těmito námitkami se již vypořádal exekuční soud a odkázal na odůvodnění jeho usnesení.
3. Povinný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním z důvodu, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř., přičemž podle jeho názoru se odvolací soud při rozhodování o zastavení exekuce odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky vykonatelnosti notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti v případě, že hmotněprávní závazek podle hmotného práva zanikne. S odkazem na znění notářského zápisu a dohody o způsobu úhrady závazků a vzájemném vypořádání dovozuje, a činí to nesporným mezi účastníky, že uvedená dohoda zanikla v důsledku naplnění rozvazovací podmínky, protože povinný částku ve výši 8 500 000 Kč neuhradil oprávněnému do 28. 2. 2025. Současně dovozuje, že hmotněprávní nárok oprávněného vyplýval také ze zaniklé dohody, a to v rozsahu ujednání o splatnosti vymáhané pohledávky do 15. 1. 2025. Vychází z toho, že samo návětí čl. 1. odst. 3) notářského zápisu označuje za hmotněprávní titul vymáhané povinnosti smlouvu o zápůjčce a dohodu. Proto nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že hmotněprávním titulem je pouze smlouva o zápůjčce ve znění jejích dodatků, neboť splatnost vymáhaného závazku v termínu do 15. 1. 2025 byla ujednána v čl. I odst. 7 zaniklé dohody.
4. Podle jeho názoru rovněž ze smlouvy o zápůjčce ani jejich dodatků nelze dovodit hmotněprávní povinnost povinného hradit uvedenou část příslušenství podle smlouvy o zápůjčce do 15. 1. 2025. Upozornil, že splatnost 15. 1. 2025 jakožto nezbytný hmotněprávní atribut vymahatelnosti každého závazku byla účastníky v případě částky 1 230 687,18 Kč (tvořené částkou 700 687,18 Kč z titulu úroku ze zápůjčky 12 % ročně z dlužné jistiny dle smlouvy o zápůjčce od 17. 4. 2024 do 15. 11. 2024 a částkou 530 000 Kč z titulu smluvního úroku z prodlení ve výši 0,05 % denně z dlužné jistiny dle smlouvy o zápůjčce za období od 17. 4. 2024 do 31. 7. 2024) ujednána v zaniklé dohodě o způsobu úhrady závazků a vzájemném vypořádání ze dne 21. 11. 2024, nikoliv ve smlouvě o zápůjčce. Ačkoliv odvolací soud uvádí, že jediným hmotněprávním titulem je smlouva o zápůjčce, již nezmiňuje, z jakého ustanovení smlouvy, popř. jejich dodatků dovozuje splatnost vymáhané povinnosti do 15. 1. 2025.
5. S odkazem na čl. I odst. 4 smlouvy o zápůjčce rovněž dovozuje, že splatnost úroků ze zápůjčky dle smlouvy o zápůjčce nastane s vrácením zápůjčky, tj. v den, kdy bude zápůjčka v plné výši vrácena zapůjčiteli. Vzhledem k tomu dosud nenastala splatnost úroků, neboť celá jistina zápůjčky nebyla zapůjčiteli vrácena. Splatnost exekučně vymáhané pohledávky ke dni 15. 1. 2025 proto nelze dovozovat ze smlouvy o zápůjčce či jejich dodatků. Povinný tak považuje exekuční titul za nevykonatelný. V této souvislosti poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se přezkumu hmotněprávního nároku oprávněného a povinnosti exekuci zastavit, není-li takový nárok dán (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3953/2016).
6. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se exekuce zastavuje, popř. zrušil rozhodnutí soudů obou nižších stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
7. Oprávněný ve vyjádření k dovolání předně namítá, že povinný ve svém dovolání neformuluje relevantní otázku ve smyslu § 237 o. s. ř. Zdůraznil, že dovolání je vystavěno na polemice s tím, že soudy nižších stupňů dovodily, že hmotněprávní základ vymáhané pohledávky vyplývá pouze ze smlouvy o zápůjčce. Nesouhlas povinného s posouzením obsahu smluvních ujednání v souzené věci sám o sobě přípustnost dovolání nezakládá. Uvedl dále, že se povinný snaží přisoudit dohodě význam, který zjevně nemá. Ta nic nového jako základ dluhu nekonstituuje; pouze vychází již z existujícího dluhu. Vymáhaná pohledávka je výslovně identifikována jako příslušenství již existující zápůjčky podle smlouvy o zápůjčce. Dohoda přitom byla jen nástrojem následného vypořádání již existujícího dluhu a mechanismem podmíněného částečného odpuštění jeho další části pro případ řádného a včasného plnění ze strany povinného, k němuž ale nedošlo. Rovněž připomněl, že splatnost příslušenství byla sjednána již v rámci smlouvy o zápůjčce. Navrhl proto, aby dovolací soud dovolání povinného odmítl.
8. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen o. s. ř., a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
9. Z obsahu dovolání je zřejmé, že jeho přípustnost povinný pojí s otázkou vykonatelnosti notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti v případě, že na požadované plnění nemá oprávněný podle hmotného práva nárok, přičemž konkrétně nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že zánik dohody o způsobu vypořádání neměl vliv na jeho hmotněprávní závazek, jestliže odvolací soud vycházel ze splatnosti závazku do 15. 1. 2025.
10. Notářský zápis o dohodě sepsaný podle § 71b notářského řádu je řádným exekučním titulem, obsahuje-li náležitosti stanovené v § 71b odst. 2, přičemž uvedená dohoda má pouze procesní charakter, tj. obsahuje jen takové náležitosti, které jsou potřebné k tomu, aby byl jako titul pro nařízení exekuce vykonatelný (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2025, sp. zn. 20 Cdo 629/2025 a judikaturu v něm uvedenou). Mimo jiné musí obsahovat skutečnosti, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá, předmět plnění a dobu plnění.
11. V souzené věci se přitom notářský zápis skládá ze dvou částí, první část je označena jako článek 1. – dohoda o úhradě dluhu a uznání dluhu, dále článek 2. – dohoda o svolení k přímé vykonatelnosti.
12. V první části notářského zápisu účastníci činí nesporným, že na základě smlouvy o peněžité zápůjčce ze dne 16. 4. 2021, ve znění dodatku č. 1 ze dne 23. 4. 2021 (správně má být ze dne 22. 4. 2021) a dodatku č. 2 ze dne 20. 7. 2023, obdržel povinný od oprávněného 10 000 000 Kč v částkách tam popsaných [1)]. Současně účastníci učinili nesporným, že uzavřeli dne 21. 11. 2024 v souvislosti se smlouvou o zápůjčce dohodu o způsobu úhrady závazků a vzájemném vypořádání. Dlužník – povinný prohlásil, že zápůjčka byla splatná podle smlouvy o zápůjčce do 16. 4. 2024 [2)]. Účastníci rovněž shodně prohlásili, že dlužník je na základě smlouvy a dohody povinen zaplatit věřiteli mimo jiné část příslušenství zápůjčky podle smlouvy dle vyčíslení ke dni 15. 11. 2024 ve výši 1 230 687,18 Kč na uvedený bankovní účet nejpozději do 15. 1. 2025, dále také „den splatnosti“. Dále se podle notářského zápisu poznamenává, a tato skutečnost je mezi účastníky zcela nesporná, že dluh je tvořen částkou 700 687,18 Kč z titulu úroků ze zápůjčky 12 % ročně z dlužné částky dle smlouvy o zápůjčce od 17. 4. 2024 do 15. 11. 2024 a částkou 530 000 Kč z titulu smluvního úroku z prodlení ve výši 0,05 % denně z dlužné zápůjčky dle smlouvy za období od 17. 4. 2024 do 31. 7. 2024 [3)]. Pod odst. [4)] dlužník uznal svůj dluh popsaný v odst. 3 notářského zápisu co do důvodu a výše a vzal na vědomí, že se dluh začne po splatnosti promlčovat v desetileté promlčecí lhůtě.
13. V druhé části notářského zápisu je uvedeno, že účastníci činí právní jednání, jehož obsahem je dohoda, kterou se povinná osoba zavazuje splnit pohledávky oprávněné vyplývající ze závazkového právního vztahu popsaného v článku 1. notářského zápisu, v níž osoba povinná svoluje, aby byl podle notářského zápisu nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce), a aby byl tento notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost včas nesplní, a to s těmito náležitostmi: 1) označení osoby povinné, 2) označení osoby oprávněné, 3) skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá: právní jednání vymezená a obsažená v článku 1. notářského zápisu, 4) předmět a doba plnění: osoba povinná je povinna zaplatit osobě oprávněné dluh do dne splatnosti, 5) prohlášení osoby povinné o svolení k vykonatelnosti a 6) akceptace svolení k vykonatelnosti osobou oprávněnou.
14. Z notářského zápisu tak vyplývá, že pouze jeho druhá část obsahuje dohodu o svolení k přímé vykonatelnosti a ta obsahuje veškeré náležitosti pro ni stanovené v § 71b odst. 2 notářského řádu, takže notářský zápis je z hlediska formálního vykonatelný.
15. Povinný zpochybňuje hmotněprávní nárok oprávněné na uvedené plnění s ohledem na smlouvu o zápůjčce, dodatky k ní a zánik dohody o způsobu úhrady závazků a vzájemném vypořádání s tím, že oprávněný nemá na požadované plnění nárok. Přehlíží však, že tento nárok vyplývá z dohody o úhradě dluhu (první část notářského zápisu), v níž se zavázal uvedené plnění zaplatit do 15. 1. 2025 a která má hmotněprávní povahu.
16. Ze shora uvedeného plyne, že odvolací soud posuzoval nárok oprávněného na zaplacení vymáhané částky v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Nejvyšší soud proto v souladu s § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání odmítl.
17. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.