Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníKategorie E - rutinní

Spisová značka

20 Cdo 1075/2026

Téma · generováno AIProcesní nástupnictví oprávněného po postoupení pohledávky

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 14. 10. 2026ECLI:CZ:NS:2026:20.CDO.1075.2026.1
Další údaje
Předmět řízení: Exekuce Přípustnost dovolání

Shrnutí · generováno AI

V exekuci bylo rozhodnuto, že místo původního věřitele bude pokračovat nový věřitel, který pohledávku získal postoupením. Povinný napadl toto rozhodnutí dovoláním, ale Nejvyšší soud je odmítl pro vady a nepřípustnost. Otázka účinnosti postoupení podle hmotného práva se případně řeší až při návrhu na zastavení exekuce.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Při rozhodování o procesním nástupnictví oprávněného v exekuci podle § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. soud jen z listin v obecné rovině zkoumá přechod či převod práva z exekučního titulu. Námitku povinného, že postoupení pohledávky podle hmotného práva nenastalo nebo nebylo účinné, nelze v této fázi uplatnit. Je relevantní až při rozhodování o zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 o. s. ř.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Tato „zjištění“ se vedou jen v „obecné rovině“ (exekuční soud toliko zkoumá, zda se z kvalifikovaných listin, připojených k návrhu, podává, že právo z exekučního titulu přešlo na jiného).
    Zobrazit v textu
  • Ve vztahu k poměrům posuzované věci vyslovený závěr znamená, že za předpokladu řádného průkazu postoupení exekvované pohledávky způsobem vyžadovaným v § 36 odst. 4 ex. řádu nesvědčí povinnému ve stadiu rozhodování o procesním nástupnictví námitka, že k postoupení pohledávky podle hmotného práva nedošlo (nebylo účinné), jinými slovy na řešení předestřené otázky obsahující uvedenou námitku napadené usnesení odvolacího soudu ve smyslu § 237 o. s. ř. nezávisí.
    Zobrazit v textu
  • Tvrzení o rozporu postupní smlouvy s hmotným právem může být relevantní až ve fázi pozdější, tj. při přezkoumávání návrhu povinného na zastavení exekuce podle § 268 o. s. ř. (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. dubna 2022, sp. zn. 20 Cdo 3622/2021).
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (6) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

20 Cdo 1075/2026

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Česká spořitelna a. s., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], proti povinnému P. H., zastoupenému Mgr. Václavem Stehlíkem, advokátem se sídlem [adresa] za účasti původní oprávněné BNP Paribas Personal Finance, se sídlem bd [adresa] [PSČ obec], Francie, zapsané v obchodním rejstříku vedeném u Obchodního soudu v Paříži pod č. 542 097 902 (1954B09790), zastoupené JUDr. Michaelou Fuchsovou, Ph.D., advokátkou se sídlem [adresa] pro 61 463,04 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. T. V., Exekutorský úřad Pardubice, pod sp. zn. 195 EX [č.], o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 23. srpna 2024, č. j. 35 Co 121/2024-188, t a k t o:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1) Ve shora specifikované věci Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 23. 8. 2024, č. j. 35 Co 121/2024-188, k odvolání povinného potvrdil usnesení soudního exekutora Mgr. T. V., Exekutorský úřad Pardubice (dále „exekutor“), ze dne 11. 1. 2024, č. j. 195 EX [č.], jímž exekutor rozhodl, že na straně oprávněné bude dále pokračováno s novou oprávněnou Českou spořitelnou a. s. (dále též „nová oprávněná“).

2) Odvolací soud vyšel ze zjištění, že exekuce je vedena u exekutora pod sp. zn. 195 EX [č.] pro vymožení pohledávky ve výši 61 463,04 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 23. 5. 2017, č. j. 14 C 280/2016-19 ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 13. 11. 2017, č. j. 36 Co 204/2017-29 (dále „exekuční titul“). Dne 20. 11. 2023 původní oprávněná BNP Paribas Personal Finance (viz její identifikační údaje v záhlaví tohoto usnesení, dále „původní oprávněná“) navrhla, aby do řízení vstoupil postupník (nová oprávněná), neboť nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod práva, o které v řízení jde. Původní oprávněná k návrhu na vstup nové oprávněné podle § 36 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ex. řád“), doložila výpis notářského zápisu notáře Mgr. R. N. ze dne 1. 11. 2023, sp. zn. NZ 369/2023, v němž zmocněnci původní oprávněné a nové oprávněné osvědčili souhlasným prohlášením, že původní oprávněná jako postupitel a nová oprávněná jako postupník uzavřeli dne 18. 9. 2023 smlouvu o postoupení portfolia úvěrových smluv, rámcových smluv a pojistných smluv uvedených v seznamu tvořícím přílohy č. 3 – 2671 notářského zápisu, v němž je zahrnuta rovněž vymáhaná pohledávka vůči povinnému identifikovanému jménem a příjmením, jeho datem narození; pohledávka je specifikována unikátním identifikačním číslem, kterým je číslo podúčtu, na nějž byl povinnému poskytnut spotřebitelský úvěr ze strany CETELEM ČR, a. s., jejíž nástupnickou obchodní korporací se s účinností od 1. 6. 2015 stala původní oprávněná. Ta rovněž doložila, že smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2023 je přílohou předmětného notářského zápisu.

3) Odvolací soud dospěl k závěru, že původní oprávněná prokázala převod vymáhané pohledávky na novou oprávněnou ve smyslu ustanovení § 36 odst. 4 ex. řádu a nová oprávněná výslovně udělila souhlas se svým vstupem do řízení ve smyslu § 36 odst. 5 ex. řádu, čímž byly završeny veškeré podmínky procesního nástupnictví nové oprávněné.

4) Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost vymezil tvrzením, že usnesení závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla řešena nebo by měla být řešena odlišně. Takovou otázkou je, zda byly splněny všechny podmínky pro procesní nástupnictví, neboť podle názoru povinného k tomu nedošlo a napadené rozhodnutí spočívá na vadném právním názoru odvolacího soudu, který kvalifikoval exekuční titul dosavadní oprávněné jako platný a vykonatelný. V dovolacím řízení by tak mělo být jednoznačně určeno, zda původní oprávněná disponuje platným exekučním titulem proti povinnému, a mohlo tak dojít k procesnímu nástupnictví nové oprávněné. V důsledku nařízené dražby majetku povinného dovolatel navrhl, aby „dovolání byl přiznán odkladný účinek“.

5) K dovolání se vyjádřila původní oprávněná tak, že dovolání povinného není přípustné. Vedle obecných náležitostí je nezbytným předpokladem řádného dovolání vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále „o. s. ř.“. Povinný pouze v obecné rovině uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která buď dosud nebyla dovolacím soudem řešena nebo by měla být řešena odlišně. Takové tvrzení bez dalšího je však zcela nedostatečné a neodpovídá ustáleným požadavkům judikatury dovolacího soudu na obsah dovolání. V důvodech dovolání totiž povinný výslovně nevymezil žádnou konkrétní právní otázku, která by měla přípustnost dovolání založit. Ve vztahu k otázce procesního nástupnictví nové oprávněné je obsahem dovolání povinného nesouhlas s hodnocením důkazů, přičemž samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.

6) Nová oprávněná ve svém vyjádření označila dovolání povinného za neopodstatněné.

7) Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl o dovolání povinného podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 ex. řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. října 2014, sp. zn. I. ÚS 3106/13), dospěl k závěru, že dovolání není přípustné (§ 237 o. s. ř. výkladem a contrario), resp. není pro vady obsahu „projednatelné“ (§ 241b odst. 3 ve spojení s § 243c odst. 1 o. s. ř.).

8) Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění jednoho ze čtyř předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části. Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu o. s. ř. odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. dubna 2018, sp. zn. 20 Cdo 720/2018), přičemž z obsahu dovolání musí být patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 uveřejněné pod číslem 4/2014 Sb. rozh. obč.). Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena“, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak“, pak předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit a alespoň stručně uvedení, pro jaké důvody by měla být taková právní otázka dovolacím soudem posouzena jinak (srov. například již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).

9) Povinný v dovolání především blíže nespecifikoval rozhodnou právní otázku (toliko namítal, že nebyly splněny všechny podmínky procesního nástupnictví - viz bod IV. dovolání), k předpokladu přípustnosti založeného na „odlišném“ řešení právní otázky dovolacím soudem (§ 237 o. s. ř. in fine) neoznačil příslušnou judikaturu dovolacího soudu, která má být překonána (alespoň v rovině právních závěrů Nejvyššího soudu) a nevypořádal se důsledně s důvodem dovolání (§ 241a odst. 1 a 3 o. s. ř.), neboť kritikou hodnocení provedených důkazů a nastíněním vlastní představy účastníka řízení ohledně výsledku dokazování nelze uvedené nezbytné náležitosti dovolání prosadit (z mnoha rozhodnutí dovolacího soudu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2022, sp. zn. 20 Cdo 2184/2021).

10) Přes zásadní neprojednatelnost obsahově vadného dovolání považuje dovolací soud za vhodné k problematice procesního nástupnictví v exekučních poměrech poznamenat, že v usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2017, sp. zn. 31 Cdo 4427/2016, uveřejněného pod číslem 145/2018 Sb. rozh. obč., bylo vysvětleno, že i tehdy, dojde-li ke změně v osobě oprávněného z exekučního titulu až poté, co je exekuce nařízena (při jejím provádění), se prosadí závěr, že při posuzování námitek povinného vůči postoupení pohledávky mezi dřívějším a nynějším oprávněným (původním věřitelem) a povinným (dlužníkem) je třeba vyjít z toho, že se až ve stádiu řízení o zastavení exekuce otevírá prostor k posouzení nikoliv jen obecných předpokladů pro vedení výkonu rozhodnutí či exekuce (srov. § 267 odst. 1 písm. a/, b/ o. s. ř.), nýbrž i toho, zda výkon rozhodnutí (exekuce) je přípustný (přípustná) podle norem hmotného práva (srov. § 268 odst. 1 písm. d/, f/, g/ o. s. ř.), a to včetně posouzení otázky, zda je věcná legitimace (procesně) oprávněného vskutku dána. Proto až ve fázi řízení o zastavení exekuce je v úplnosti a zpravidla při jednání cestou procesního dokazování (§ 269 odst. 2 o. s. ř.) hodnocena i povinným vznesená námitka nedostatku věcné legitimace oprávněného (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2010, sp. zn. 20 Cdo 3963/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2004, sp. zn. 20 Cdo 1329/2003).

11) Uvedený závěr je zřejmý již z dikce ustanovení § 36 odst. 4 ex. řádu (obdobně viz ustanovení § 256 odst. 2 o. s. ř.), jež předpokládá, že veškerá zjištění za účelem posouzení splnění tam stanovených podmínek soud provede z „listin“, tedy nikoliv procesním dokazováním, k němuž by bylo nutné nařídit jednání. Tato „zjištění“ se vedou jen v „obecné rovině“ (exekuční soud toliko zkoumá, zda se z kvalifikovaných listin, připojených k návrhu, podává, že právo z exekučního titulu přešlo na jiného). Předmětem zkoumání soudu v této fázi tudíž nejsou (nemohou být) vedlejší skutečnosti, jež z exekučního titulu nebo z listin prokazujících převod (přechod) práva z exekučního titulu přímo neplynou, případně které (budou-li prokázány) jsou s to založit důvod zastavení exekuce (§ 268 odst. 1 o. s. ř.).

12) Ve vztahu k poměrům posuzované věci vyslovený závěr znamená, že za předpokladu řádného průkazu postoupení exekvované pohledávky způsobem vyžadovaným v § 36 odst. 4 ex. řádu nesvědčí povinnému ve stadiu rozhodování o procesním nástupnictví námitka, že k postoupení pohledávky podle hmotného práva nedošlo (nebylo účinné), jinými slovy na řešení předestřené otázky obsahující uvedenou námitku napadené usnesení odvolacího soudu ve smyslu § 237 o. s. ř. nezávisí. Tvrzení o rozporu postupní smlouvy s hmotným právem může být relevantní až ve fázi pozdější, tj. při přezkoumávání návrhu povinného na zastavení exekuce podle § 268 o. s. ř. (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. dubna 2022, sp. zn. 20 Cdo 3622/2021).

13) Nejvyšší soud proto dovolání povinného v souladu s ustanovením § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

14) Návrhem dovolatele na odklad „účinků“ napadeného usnesení odvolacího soudu (u něhož lze z podstaty věci toliko odložit právní moc) se Nejvyšší soud nezabýval se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, který vyslovil, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení, není „projednatelný“ ani návrh na odklad právní moci či vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí, neboť se jedná o návrh akcesorický. Nejvyšší soud nadto odmítl dovolání povinného v Ústavním soudem akceptované přiměřené lhůtě (srov. tentýž nález Ústavního soudu).

15) O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 10. 2026

JUDr. Aleš Zezula předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací