Plný text
6 5
20 Cdo 1410/2026
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Bohemia Faktoring, a. s., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se sídlem [adresa] proti povinnému Z. O., zastoupenému JUDr. Jiřím Ondrouškem, advokátem se sídlem [adresa] pro 15 985 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. M. K., Exekutorský úřad Šumperk, pod sp. zn. 139 EX 26727/11, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. února 2026, č. j. 91 Co 36/2026-100, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1) Nejvyšší soud dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze (dále též „odvolací soud“) ze dne 19. 2. 2026, č. j. 91 Co 36/2026-100 (dále „dovoláním napadené usnesení“), jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudního exekutora Mgr. M. K., Exekutorský úřad Šumperk (dále „soudní exekutor“), ze dne 10. 12. 2025, č. j. 139 EX 26727/11-090, o vyrozumění, výzvě a povinnostech nového plátce mzdy povinného, odmítá podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále rovněž „o. s. ř.“, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., neobsahuje-li především řádný údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje předpoklad přípustnosti dovolání. S ohledem na takový závěr se dovolací soud se zřetelem k hospodárnosti řízení nezabýval tím, zda vymáhaná pohledávka vychází ze vztahu založeného spotřebitelskou smlouvou, či nikoli (obsah exekučního spisu v daném ohledu příslušné zjištění neposkytuje).
2) Dovolatel přípustnost dovolání vymezil tvrzením, že „právní otázka, tedy zda odvolání, a následně dovolání, je či není přípustné, by měla být dovolacím soudem posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.), resp. stejně, a to právě s ohledem na obsah a závěry usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. února 2026, č. j. 12 Co 28/2026-275, tedy v obou věcech shodným způsobem“.
3) Jestliže dovolatel v dalším textu dovolání zvolené hledisko přípustnosti neupřesnil, pouze uvedl, že odvolání má být podle jím zmiňovaného usnesení Městského soudu v Praze přípustné „a že se neodmítá“ (pozn. Nejvyššího soudu: k čemuž napadeným usnesením odvolacího soudu nedošlo - viz dále bod 5 odůvodnění tohoto usnesení dovolacího soudu), nevzal zjevně v úvahu, že poslední ze čtyř pro tuto věc relevantních zákonných předpokladů přípustnosti dovolání (viz jejich taxativní výčet podle § 237 o. s. ř. v rozhodném znění), tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, míří toliko na právní otázku již dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi vyřešenou, od jejíhož řešení by se měl Nejvyšší soud odklonit (posoudit tuto otázku oproti předchozí judikatuře odlišně); nejedná se tedy o situaci - jak se mylně dovolatel se zřetelem k obsahu jeho dovolání domnívá - že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím.
4) Nejvyšší soud rovněž ve své ustálené rozhodovací praxi vysvětlil, že u čtvrtého - ustanovením § 237 o. s. ř. vyjádřeného - předpokladu přípustnosti dovolání musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit, což pojmově předpokládá, že dovolatel rovněž odkáže na příslušná předchozí rozhodnutí dovolacího soudu, a to alespoň v rovině právních závěrů či úvah dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013). Uvedený požadavek dovolatel nerespektoval, a ohlášené kritérium přípustnosti dovolání tudíž nemohl prosadit.
5) Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání nelze odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula. Označená vada dovolání brání pokračování v dovolacím řízení, protože v důsledku absence uvedené náležitosti nelze předpoklad přípustnosti dovolání vůbec posoudit.
6) O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (s odkazem na § 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 10. 2026
JUDr. Aleš Zezula předseda senátu