Plný text
20 Cdo 1416/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., ve věci žalobce PhDr. B. B., P., zastoupeného Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti žalovaným 1) Z. Š., L., a 2) L. Š., L., oběma zastoupeným JUDr. Bc. Š. M., advokátem se sídlem [adresa] o vyloučení věcí z exekuce, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 12 C 260/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 7. 10. 2016, č. j. 83 Co 196/2016-131, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 5203 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Bc. Š. M..
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 3. 3. 2016, č. j. 12 C 260/2014-48, ve výroku I. ve správném znění tak, že se zamítá žaloba, kterou se žalobce domáhá vyloučení (a) nádrže na pitnou vodu vyrobené z potravinářského plastu společností AQUA Program s. r. o., (b) víka se dvěma zámky, (c) záklopu z tvrzeného materiálu o průměru 1 m, (d) sacího koše, (e) sacího potrubí a (f) odvzdušňovacího ventilu z exekuce nařízené proti povinné F. S. usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 21. 5. 2008, č. j. 10 Nc 4630/2008-10 (výrok I.). Ve výroku II. o nákladech řízení rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 15 609 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Š. M. (výrok II.). Dále rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 13 189 Kč také k rukám jejich zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Podle jeho názoru, tvrdí-li žalobce, že zakoupil výlučně ze svých prostředků věci, které byly použity k rekonstrukci studny, pak jsou možné pouze dva závěry: buď se tyto jednotlivé věci (či pouze některé z nich) staly součástí studny, anebo zůstaly samostatnými věcmi. Jedná-li se o samostatné věci, pak odvolací soud sdílí názor soudu prvního stupně, že samotným nařízením exekuce provedením prací a výkonů nedošlo k zásahu do vlastnického práva žalobce. Bylo-li oprávněným v exekučním řízení povoleno, aby buď sami provedli, nebo si nechali provést někým jiným obnovení řádného odtoku vody z jedné studny do druhé, obnovení vodovodní přípojky a zajištění přístupu ke studni, není tím nijak dotčen majetek, jehož vyloučení z exekuce se žalobce domáhá. Důvodem k vyloučení věci nemůže být pouze obava z poškození či zničení tohoto majetku. Má-li žalobce takovou obavu, může si věci sám odstranit. Pokud by jinak oprávnění při provádění exekuce porušili svoji povinnost počínat si tak, aby věci v případném vlastnictví žalobce nebyly poškozeny, má žalobce právo na náhradu škody, která by mu vznikla.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že v judikatuře Nejvyššího soudu dosud nebyly vyřešeny, resp. mají být vyřešeny jinak, otázky, zda se technické zařízení ve vlastnictví žalobce sloužící k čerpání vody z pramenní jímky ležící na pozemku povinné, na jejíž užívání je vedena exekuce, stává součástí pramenní jímky nebo zůstává samostatnou věcí oddělenou od pozemku, a v případě, že se jedná o samostatnou věc, zda má žalobce toto technické zařízení sám odklidit nebo je aktivně legitimován k podání vylučovací žaloby podle § 267 o. s. ř. Domnívá se, že předmětné technické zařízení je vodním dílem podle § 55 odst. 1 vodního zákona (stavbou potřebnou k nakládání s vodou) a současně nemovitou věcí (podzemní stavbou se samostatným účelovým určením), tedy samostatnou věcí v právním smyslu, a nikoli součástí pozemku ve vlastnictví povinné, resp. součástí studny. Obnovení odtoku mezi studnou na pozemku p. č. 814/2 v k. ú. L. (jež není funkčním vodním zdrojem a obsahuje pouze kalnou a znečištěnou vodu) a pramenní jímkou tak, jak je stanoveno v exekučním příkazu, by mělo za následek závažné poškození pramenní jímky a zásah do vodního díla žalobce a dále nemožnost odebírat z pramenní jímky pitnou vodu, tedy zásah do práv žalobce a povinné pramenní jímku řádně užívat. Rovněž další uložená povinnost zřídit přístup k pramenní jímce za účelem jejího užívání ohrožuje vlastnické právo žalobce k vodnímu dílu a jeho právo brát pomocí uvedeného zařízení z jímky pitnou vodu, když žalovaní nebudou toto právo respektovat. Pokud by žalobce vodní dílo odklidil, pramenní jímka by zanikla, protože po jednotlivých komponentech by zbyla holá kamenitá díra v zemi, ze které by nebylo možné odebírat žádnou vodu. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaní ve vyjádření k dovolání uvedli, že rozhodnutí odvolacího soudu pokládají za meritorně správné. Věci, které žalobce žádá k vyloučení z exekuce, jsou součástí studny. Navíc nemohou být z exekuce vyloučeny, neboť vůbec nejsou předmětem exekuce – tím je zejména obnovení přívodu vody, nikoli vlastnictví ke studni jako takové. Navrhli, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Nejvyšší soud České republiky dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
Rozhodnutím Městského úřadu Železný Brod ze dne 16. 11. 2007, č. j. ŽP 9701/2007/231.21, bylo k návrhu Z. Š. a L. Š. uloženo F. S. odstranit závadný stav tím, že obnoví řádný odtok vody ze své studny na pozemku p. č. 814/2, k. ú. L., do studny na hranici pozemků p. č. 814/2 a p. č. 813, k. ú. L., obnoví odstraněnou a poškozenou vodovodní přípojku nacházející se v této studni a vedoucí z předmětné studny do objektu L. tak, aby byl umožněn řádný odběr vody ze studny do daného objektu, a umožní manželům Z. a L. Š. řádný přístup k dané studni za účelem jejího čistění, oprav a údržby. Dále jí bylo zakázáno provádět jakékoliv další zásahy do pokojného stavu znemožňující řádný odběr vody ze studny na hranici pozemků p. č. 814/2 a p. č. 813, k. ú. L., manžely Š. do jejich rodinného domu č. p. [č.p.] na pozemku st. p. č. 94, k. ú. L. Krajský úřad Libereckého kraje rozhodnutí městského úřadu potvrdil (rozhodnutí ze dne 15. 4. 2008, č. j. KULK/22801/2008). Ke splnění uložené povinnosti vydal dne 25. 11. 2014 soudní exekutor JUDr. J. Š., Exekutorský úřad Jablonec nad Nisou, exekuční příkaz, č. j. 090 EX-674/08-71, kterým povolil oprávněným, aby si dali práci spočívající ve shora popsané podobě provést někým jiným nebo si ji provedli sami, a to na náklad povinné.
Smyslem žaloby podle § 267 odst. 1 o. s. ř. (ve znění účinném do 30. 6. 2015) je poskytnout právní ochranu osobám, které mají k majetku, jenž byl postižen nařízením výkonu rozhodnutí, taková práva, která nepřipouštějí, aby nařízený výkon také byl proveden a aby se tedy nařízením výkonu rozhodnutí postižený majetek stal zdrojem pro uspokojení oprávněného, dalšího oprávněného nebo jiného věřitele povinného. Aktivně věcně legitimována k podání žaloby je třetí osoba (osoba rozdílná od oprávněného a povinného), jejíž věc, právo nebo jiná majetková hodnota byla postižena nařízením výkonu rozhodnutí, ačkoliv k ní má takové právo (hmotněprávní vztah), které výkon rozhodnutí nepřipouští (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 20 Cdo 1411/2011).
Žalobce by mohl být se svou žalobou úspěšný pouze tehdy, prokázal-li by, že v žalobě uvedené věci, o jejichž povaze má pochybnosti (zda se jedná o technické zařízení sestávající z jednotlivých komponentů v jeho vlastnictví, nebo technické zařízení, které zůstává samostatnou věcí oddělenou od pozemku povinné), jsou vydáním exekučního příkazu postiženy.
V projednávané věci se však nejeví, že v exekuci má být postižen majetek žalobce (exekuce je vedena pro vymožení povinnosti obnovit odtok vody ze studny a vodovodní přípojku tak, aby byl oprávněným umožněn přístup ke studni a odběr vody z ní), a v této fázi nelze ani předjímat, jak činí žalobce, že věci, o nichž tvrdí, že jsou v jeho vlastnictví, vůbec budou exekucí postiženy. Záleží totiž na oprávněných, případně třetí osobě, jakým způsobem práce v souladu s předmětným exekučním příkazem provedou.
Vyřešení dovolatelem předložených otázek stran povahy předmětného technického zařízení (zda se jedná o věc samostatnou či součást studny) pak s ohledem na výše uvedené není pro rozhodnutí věci podstatné a rozhodnutí odvolacího soudu na nich nespočívá.
Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. září 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu