Plný text
20 Cdo 1477/2026-364
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. M. J., Ph.D., v právní věci žalobce M. M., za účasti 1) CASPER PROPERTY s. r. o., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], a 2) QUADRO spol. s r. o., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], o žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 16/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 2026, č. j. 9 Cmo 181/2025-354, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 28. 7. 2025, č. j. 16 C 16/2020-343, odmítl žalobu pro zmatečnost, kterou podala účastnice 2) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 2. 2025, č. j. 4 Cmo 28/2025-333 a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, řízení o něm však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen o. s. ř., zastavil, neboť dovolání nebylo sepsáno a podepsáno advokátem. Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, přitom představuje zvláštní a obligatorní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejího splnění nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku představuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, (jen) je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by dovolatel byl právně zastoupen. Žalobce neprokázal, ba ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že v poměrech projednávané věci nebyla splněna zákonem stanovená podmínka povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí ve spojení s ustanovením § 243c odst. 3 věta druhá o. s. ř. a dovolací řízení zastavil (ve smyslu ustanovení § 241b odst. 3 věta třetí o. s. ř.).
Ačkoli dovolatel nebyl podle obsahu spisu soudem prvního stupně vyzván k tomu, aby si pro dovolací řízení zástupce z řad advokátů zvolil a aby jeho prostřednictvím též podal řádné dovolání, tato skutečnost nebrání tomu, aby dovolací soud na uvedený nedostatek nyní reagoval zastavením dovolacího řízení. Je tomu tak proto, že dovolacímu soudu je z jeho rozhodovací činnosti známo, že dovolatel podává větší počet návrhů (jen před Nejvyšším soudem vystupuje jako účastník několika desítek řízení), přičemž v těchto řízeních přistupuje též k hojnému využívání opravných prostředků zahrnujících i četná dovolání. Výsledkem tohoto dlouhodobého počínání je pak mj. i to, že si dovolatel musí být své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen vědom, jelikož je mu tato povinnost známa z jiných paralelně probíhajících řízení, v nichž byl opakovaně k odstranění nedostatku povinného zastoupení pro dovolací řízení bezúspěšně vyzýván. Uvedený procesní postup dovolacího soudu je též aprobován Ústavním soudem v usnesení ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13. Pakliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem [resp. jiným soudem nižšího stupně] v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení advokátem, jeví se další lpění na poučení v konkrétním případě jako neúčelné.
Přestože si je dovolací soud rovněž vědom toho, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele nevyzýval, a to pro známý postoj dovolatele, který zaujímá ve vztahu k plnění této povinnosti, kdy opakovaně podává bezúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně proto postupoval zcela správně, pokud dovolatele již znovu nevyzýval k doložení jeho poměrů a nerozhodoval o zjevně neopodstatněných návrzích na osvobození od soudních poplatků či o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Žalobce si musí být z dřívějšího postupu soudů vědom podmínky povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto vychází z toho, že nebyla splněna podmínka povinného zastoupení, a to aniž by bylo třeba (z výše uvedených důvodů) rozhodovat o zjevně bezdůvodných žádostech o ustanovení zástupce.
Výrok o náhradě nákladů se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 7. 2026
JUDr. M. J., Ph.D. předsedkyně senátu