Plný text
20 Cdo 1577/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněné České podnikatelské pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Michalem Marcinkou, advokátem se sídlem [adresa] proti povinné T. D., zastoupené JUDr. Miroslavem Pindešem, Ph.D., advokátem se sídlem v Bučovicích, Zámecká 550, o nařízení exekuce, pro 1.842,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského v Brně pod sp. zn. 103 EXE 1963/2012, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. ledna 2013, č. j. 20 Co 696/2012 - 43, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně usnesením ze dne 18. 5. 2012, č. j. 103 EXE 1963/2012 - 12, nařídil exekuci na majetek povinné podle „vykonatelného“ rozsudku Okresního soudu Brno - venkov ze dne 23. 2. 2011, č. j. 8 EC 98/2010 - 39, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 1.842,- Kč spolu se specifikovaným úrokem z prodlení a pro náklady předcházejícího řízení ve výši 8.220,- Kč, jejímž provedením pověřil soudního exekutora Mgr. M. K., Exekutorský úřad Šumperk, a současně s odkazem na § 87 a § 88 exekučního řádu uložil povinné uhradit oprávněné a exekutorovi náklady exekuce, jejichž výše bude vyčíslena samostatným rozhodnutím
Krajský soud v Brně shora označeným usnesením k odvolání povinné usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh oprávněné zamítl (výrok I.), rozhodl, že oprávněná je povinna zaplatit povinné na náhradě nákladů exekučního řízení částku 2.475,- Kč k rukám advokáta JUDr. Miroslava Pindeše, Ph.D., do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok II.), a soudnímu exekutorovi Mgr. M. K., Exekutorský úřad Šumperk, náhradu nákladů exekuce ve výši 7.865,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok III.).
Proti výroku II. a III. usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, v němž, namítá, že odvolací soud měl při rozhodování o nákladech exekuce na danou věc aplikovat ustanovení
§ 150 o. s. ř. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 7., části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s ohledem na skutečnost, že napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 21. ledna 2013, o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013, a dospěl k závěru, že dovolání podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. není přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. není dovolání podle § 237 přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Z dikce posledně citovaného ustanovení „ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2“ vyplývá, že tato výjimka se vztahuje pouze na nalézací řízení, v němž soud rozhoduje spory (vyplývající např. ze vztahů ze spotřebitelských smluv) nebo upravuje práva a povinnosti účastníků v jiné právní věci autoritativním způsobem (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 2061). Exekuční řízení je přitom řízení zcela samostatné a na nalézacím řízení nezávislé. Z obsahového hlediska představuje exekuční řízení souhrn specifických procesně právních vztahů mezi soudem výkonu na straně jedné a účastníky řízení (zejména oprávněným a povinným) na straně druhé, v jejichž rámci rozhodnutími a faktickými opatřeními soudu dochází k nucené realizaci kvalifikovaně uložených povinností (srov. V. Kurka a L. Drápal, Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde, Praha 2004, str. 9).
Dovolání oprávněné směřuje proti výrokům usnesení, jimiž odvolací soud rozhodl o peněžitých plněních nepřevyšujících 50 000,- Kč. Nejvyšší soud proto dovolání oprávněné podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť oprávněná s ohledem na výsledek dovolacího řízení na jejich náhradu nemá právo a povinné v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. června 2013
JUDr. Olga Puškinová předsedkyně senátu