Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnutoKategorie D - omezený významObčanské2× citováno

Spisová značka

20 Cdo 1644/2017

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 12. 9. 2017Zpravodaj: JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.1644.2017.1
Další údaje
Předmět řízení: Exekuce Vady podáníSenát: JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. (předseda), JUDr. Zbyňka Poledny, JUDr. Karla Svobody, Ph.D.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Soud posuzuje procesní úkon podle jeho obsahu, nikoli podle označení, avšak nesmí jeho obsah domýšlet (§ 41 odst. 2 o. s. ř.). Je-li podání neurčité či nesrozumitelné, musí účastníka nejprve vyzvat k odstranění vad podle § 43 o. s. ř.; teprve poté lze úkon právně posoudit. Odvolací soud proto pochybil, když neurčité podání povinného odmítl bez předchozí výzvy k jeho doplnění.

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

20 Cdo 1644/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], proti povinnému J. J., zastoupenému Mgr. Zuzanou Fantovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Hostivici, Zimní 1580, pro 84 196 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 225 EXE 7148/2012, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2013, č. j. 22 Co 444/2013-35, takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2013, č. j. 22 Co 444/2013-35, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím odmítl odvolání povinného proti usnesení ze dne 16. 1. 2013, č. j. 225 EXE 7148/2012-8, kterým Okresní soud Praha – západ nařídil podle vykonatelného rozhodnutí Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky ze dne 13. 4. 2011, č. j. 1941110114, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 84 196 Kč s příslušenstvím, exekuci na majetek povinného a provedením této exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. I. I., Exekutorský úřad Praha 10. Krajský soud v odůvodnění uvedl, že povinný ve svém odvolání neuvedl žádnou námitku rozhodnou pro nařízení exekuce, proto jeho odvolání ve smyslu § 44 odst. 7 věty druhé zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012, odmítl.

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný včasným dovoláním, ve kterém namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil úkon povinného označený jako „odvolání“, když skutečným obsahem podání bylo domoci se zastavení exekuce z důvodu nemajetnosti povinného. Odvolací soud se tak podle povinného odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v tom smyslu, že úkony je nutné posuzovat dle jejich skutečného obsahu, i když je úkon nesprávně označen. Závěrem navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Dovolání je i důvodné.

Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v ustanoveních § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jako i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takové vady se však z obsahu spisu nepodávají.

Nesprávné právní posouzení věci může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 9. 10. 2015, sp. zn. 21 Cdo 369/2015, uzavřel, že ze zásady bezformálnosti vyplývá, že soud posuzuje procesní úkony podle jejich obsahu. Pro posouzení procesních úkonů proto není významné, jak je účastník označil nebo že vůbec nebyly označeny, a ani to, jaký obsah jim účastník přisuzuje. Soud vždy uváží obsah (smysl) projevu vůle účastníka a uzavře, o jaký úkon se z tohoto hlediska jedná. Uvedeným způsobem soud ovšem postupuje jen tehdy, je-li úkon účastníka dostatečně určitý a srozumitelný a má-li všechny potřebné náležitosti; neumožňuje-li úkon jednoznačný závěr o tom, co jím účastník vyjádřil, je třeba nejprve účastníka vyzvat, aby úkon náležitě formuloval (neurčitý nebo nesrozumitelný úkon nemá žádné právní následky, a proto není možné k němu přihlížet) nebo aby odstranil vady podání (postupem podle ustanovení § 43 o. s. ř.); teprve poté lze úkon posoudit podle jeho obsahu. Posouzení procesního úkonu podle obsahu (na druhé straně) soudu neumožňuje, aby určitému a srozumitelnému úkonu přikládal jiný než účastníkem sledovaný smysl. V ustanovení § 41 odst. 2 o. s. ř. se soudu ukládá posuzovat procesní úkon účastníka bez zřetele k tomu, jak jej účastník označil nebo zda jej vůbec označil, neumožňuje mu však, aby „domýšlel“ obsah úkonu nebo z obsahu úkonu činil závěry, které z něj ve skutečnosti nevyplývají.

V projednávané věci bylo soudu prvního stupně dne 31. 5. 2013 doručeno podání povinného nazvané jako odvolání proti usnesení téhož soudu č. j. 225 EXE 7148/2012-8, ze dne 16. 1. 2013 a žádost o oddlužení v plném rozsahu. Z obsahu podání přitom nelze dovodit, čeho přesně se povinný domáhá a co požaduje, když pouze popisuje svoji tíživou životní a finanční situaci a okolnosti, za kterých se do této nepříznivé situace dostal.

Z výše uvedeného vyplývá, že odvolací soud postupoval v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, když podání povinného nazvané jako odvolání odmítl, aniž by nejdříve odstranil vady podání postupem podle ustanovení § 43 o. s. ř.

Nejvyšší soud proto postupoval podle § 243e odst. 1, odst. 2 o. s. ř. a napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o nich bude rozhodováno ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. září 2017

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací