Plný text
20 Cdo 1691/2026-155
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], proti povinnému A. Š., pro 47 740 Kč s příslušenstvím a pro 69 415 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 14 EXE [č.], o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. října 2025, č. j. 24 Co 1413/2025-103, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1/ Ve shora specifikované věci Krajský soud v Českých Budějovicích (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 23. 10. 2025, č. j. 24 Co 1413/2025-103, k odvolání oprávněné potvrdil usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově (dále „soud prvního stupně“) ze dne 22. 7. 2025, č. j. 14 EXE [č.], jímž soud prvního stupně zamítl návrh oprávněné ze dne 20. 3. 2025 na změnu soudního exekutora.
2/ Z odůvodnění usnesení soudů obou stupňů plyne, že v posuzované exekuci byl jejím vedením pověřen na základě usnesení soudu prvního stupně ze dne 31. 1. 2013, č. j. 14 EXE [č.], soudní exekutor JUDr. I. I., Exekutorský úřad Praha 10 (dále „původní exekutor“), jemuž byl ke dni 3. 5. 2024 pozastaven výkon exekutorského úřadu. Oprávněná navrhla podle § 44b zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ex. řád“), aby soud změnil původního exekutora a vedením exekuce nově pověřil soudní exekutorku Mgr. A. Ř., LL.M., Exekutorský úřad Kladno, s čímž však nesouhlasil původního exekutora zastupující exekutorský kandidát JUDr. E. K.
3/ Odvolací soud „plně“ odkázal na odůvodnění usnesení soudu prvního stupně a zdůraznil, že původní exekutor a posléze exekutorský kandidát vedli exekuci standardním způsobem a jestliže byly v minulosti „problémy s vyplácením vymoženého plnění v potřebné výši“, aktuálně se to podle obsahu spisu neděje. Kritika postupu při vymáhání pohledávek mířila výhradně k původnímu exekutorovi, jehož výkon úřadu je od 3. 5. 2024 pozastaven z důvodu jeho trestního stíhání. Tato skutečnost však nemůže vést ke změně soudního exekutora, nejsou-li v posuzované věci zjišťovány další okolnosti hodné zvláštního zřetele. Nedůvěra oprávněné v soudního exekutora ke změně soudního exekutora nepostačuje a objektivní důvody nejsou dány (s odkazem na judikaturu dovolacího soudu, kterou zmínil soud prvního stupně, tj. na stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, podle kterého má být změna soudního exekutora ryze výjimečná při existenci mimořádných okolností bránících efektivnímu provedení exekuce).
4/ Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, jehož přípustnost vymezila tvrzením, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena. Takovou „zásadní“ otázkou je, „zda lze považovat za objektivní důvody zvláštního zřetele hodné pro změnu exekutora podle § 44b odst. 2 ex. řádu skutečnost, že původní exekutor dlouhodobě a výrazně porušuje svou povinnost podle § 46 odst. 4 ex. řádu tím, že nevyplácí oprávněné řádně a včas vymožené plnění v rámci stovek vedených řízení, neinformuje o vymožených plněních a stavech řízení“.
5/ Detailněji dovolatelka uvedla, že dlouhodobě (od roku 2017 kontinuálně) namítá (včetně podnětů a stížností vůči dozorovým orgánům) prodlení s vyplacením vymoženého plnění, které podle kontrolní zprávy Exekutorské komory ČR ze dne 25. 8. 2022 představovalo v průměru 366 dnů; v této souvislosti Ministerstvo spravedlnosti konstatovalo ve stanovisku ze dne 5. 6. 2023 nesprávný úřední postup původního exekutora. Ze soudního spisu vyplývá, že soudní exekutor nepředložil exekučnímu soudu finanční přehled, tzv. průběžné rozúčtování. Ten oprávněná získala od zástupce původního exekutora až 9. 1. 2026 (ačkoli o přehled žádala přípisem ze dne 18. 2. 2025) a jednoznačně z něho plyne, že dovolatelce exekutor nevyplatil vymožené plnění ve výši 25 608,35 Kč; soudní exekutor je tak v posuzované věci v prodlení s vymoženým plněním již téměř deset let. Exekuční spis neobsahuje žádný doklad o tom, že by vymožené plnění bylo oprávněné vyplaceno. Nesprávnému nakládání s vymoženými prostředky svědčí i okolnost absence rozhodnutí (příkazu k úhradě nákladů exekuce) exekutora o stanovení nákladů exekuce z celkově vymožené částky (25 608,35 Kč). Těmito okolnostmi se k tvrzením dovolatelky odvolací soud nezabýval (což dovolatelka označuje za zásadní procesní vadu), a neposoudil tak rozsah i závažnost pochybení exekutorského úřadu, byť dovolatelka postupovala aktivně a využila rovněž zákonné výhrady vůči zástupci původního exekutora. Mimořádnost situace a důvody hodné zvláštního zřetele je tudíž založena na tom, že u původního soudního exekutora je evidováno dosud nevyplacené vymožené plnění přesahující 25 milionů Kč, exekutor přitom neposkytl dovolatelce požadované informace o jednotlivých exekučních řízeních a je pro podezření ze spáchání trestné činnosti související s výkonem jeho funkce stíhán. Důvody, pro něž dovolatelka žádá změnu soudního exekutora, proto nejsou založeny na subjektivním hodnocení oprávněné.
6/ Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl o dovolání oprávněné podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 - dále „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (§ 36 odst. 1 ex. řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není přípustné (§ 237 o. s. ř. a contrario), resp. není pro vady obsahu „projednatelné“ (§ 241b odst. 3 ve spojení s § 243c odst. 1 o. s. ř.).
7/ Podle ustanovení § 44b odst. 2 ex. řádu nedojde-li ke změně exekutora podle odstavce 1 a požádá-li oprávněný exekuční soud o změnu exekutora, exekuční soud po vyjádření exekutora, je-li to důvodné, rozhodne, že exekuci bude vést jiný exekutor, kterého navrhne oprávněný, a exekutor, který exekuci dosud vedl, mu věc postoupí.
8/ Soudy obou stupňů se zcela správně opíraly o bod XIV. stanoviska pléna Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněného pod číslem 31/2006 Sb. rozh. obč. (dále „R 31/2006“), v němž dovolací soud k výkladu ex. řádu zdůraznil, že důvody zvláštního zřetele hodné, způsobilé k tomu, aby soud zprostil exekutora dřívějšího pověření (srov. § 44b odst. 2 ex. řádu, dříve § 44 odst. 9 ex. řádu), nemohou spočívat jen v subjektivním hodnocení oprávněného, nýbrž je zapotřebí, aby šlo o okolnosti závažné z objektivního hlediska, které překáží, aby exekuce mohla být efektivně (podle práva) provedena.
9/ Na R 31/2006 Nejvyšší soud konformně navázal další rozhodovací praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. 20 Cdo 1930/2009, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2021, sp. zn. 20 Cdo 1586/2021), v níž upřesnil, že ohledně důvodů pro zproštění exekutora se subjektivní hledisko (z pohledu oprávněného) projevuje relevantně především tím, že je to oprávněný, kdo navrhuje, aby provedením exekuce byl pověřen určitý exekutor, a jen navrženého exekutora může soud pověřit provedením exekuce (srov. § 28 ex. řádu, § 43a ex. řádu); je-li však exekuce nařízena, pověření konkrétního exekutora zásadně trvá až do úplného uspokojení vymáhané pohledávky a jejího příslušenství, resp. do zastavení exekuce (srov. § 51 písm. b/, c/ ex. řádu). Výjimky z uvedeného pravidla zakotvuje zákon prostřednictvím institutu vyloučení exekutora podle § 29 ex. řádu a možností exekutora jeho pověření zprostit podle § 44b odst. 2 ex. řádu (srov. § 51 písm. a/ a d/ ex. řádu). Exekutor je vyloučen z provedení exekuce, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům exekučního řízení nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti; důvodem k vyloučení exekutora však nejsou okolnosti, které spočívají v postupu exekutora v exekučním řízení o projednávané věci (§ 29 odst. 1 a 2 ex. řádu).
10/ Z vylíčené rozhodovací praxe dovolacího soudu tudíž plyne, že důvod pochybovat o nepodjatosti exekutora a důvody zvláštního zřetele hodné pro zproštění pověření exekutora musí mít objektivní kvalitu, a to nejen z výkladových hledisek sémantických a logických, nýbrž i systematických; oba instituty - vyloučení i zproštění - musí vycházet ze shodného pojetí postavení exekutora vůči účastníkům exekučního řízení, zde jmenovitě vůči oprávněnému (viz R 31/2006, s. 218/340). Za takové zvláštního zřetele hodné důvody je možné považovat toliko mimořádné situace, které mohou v průběhu řízení nastat a které brání tomu, aby exekuce mohla být úspěšně vedena a ukončena.
11/ Takovou mimořádnou situací není trestní stíhání původního exekutora související s výkonem jeho praxe, jestliže okolnost trestního stíhání vedla k pozastavení exekuční činnosti původního exekutora, jemuž byl ustanoven zástupce (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2021, sp. zn. 20 Cdo 1586/2021). Je symptomatické, že naprostá většina námitek dovolatelky se týká původního exekutora a způsobu jeho vedení exekuce (postupu původního exekutora v posuzovaném exekučním řízení). Byť lze ztrátu důvěry oprávněné vůči původnímu exekutorovi pochopit, jde o subjektivní hledisko, které je eliminováno tím, že původní exekutor již posuzovanou exekuci nevede, přičemž námitky dovolatelky vůči jeho zástupci (opožděná komunikace s oprávněnou, diskrepance evidovaného vymoženého plnění, mající však základ v postupu původního exekutora) vyznívají účelově. Kritika postupu zástupce původního exekutora v exekučním řízení tudíž nemůže vést ke změně soudního exekutora ve smyslu § 44b odst. 2 ex. řádu.
12/ Jestliže odvolací soud v předestřené otázce zásadně respektoval ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, míjí se dovolatelka primárně ve zvoleném hledisku přípustnosti dovolání (rozhodná právní otázka byla totiž judikaturou dovolacího soudu řešena). Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
13/ O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 10. 2026
JUDr. Aleš Zezula předseda senátu