Plný text
20 Cdo 1848/2018
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. K. S., Ph.D., v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], s adresou pro doručování Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, Regionální pobočka Ústí nad Labem, pobočka pro Liberecký a Ústecký kraj, se sídlem v [adresa] proti povinnému J. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Ostrov nad Ohří, za účasti manželky povinného E. K., B., pro peněžité plnění, vedené u soudního exekutora Mgr. J. H., Exekutorský úřad Brno - město, pod sp. zn. 30 EX 42532/13, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. prosince 2017, č. j. 8 Co 349/2017-172, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví uvedeným usnesením ve výroku I. potvrdil usnesení soudního exekutora Mgr. J. H., Exekutorský úřad Brno – město, ze dne 27. 11. 2017, č. j. 30 EX 42532/13-168, kterým byla zamítnuta žádost povinného ze dne 22. 10. 2017, jíž se domáhal ustanovení právního zástupce z důvodu vypracování dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 9. 2017, č. j. 8 Co 260/2017-157, a následného zastupování v dovolacím řízení (výrok I.), a odvolání povinného proti výroku II. usnesení soudního exekutora, jímž byl povinný vyzván, aby ve lhůtě 60 dnů od doručení tohoto usnesení odstranil nedostatek podaného dovolání spočívající v absenci nezbytného právního zastoupení, odmítl (výrok II.).
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný dovolání a opět požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle § 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. není dovolání přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
Pokud pak dovolatel svým podáním napadá i výrok II. usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto jeho odvolání proti usnesení soudního exekutora, není jeho dovolání podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. ani v této části přípustné, jelikož mimořádným opravným prostředkem proti takovému rozhodnutí je žaloba pro zmatečnost.
Nejvyšší soud proto v souladu s ust. § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání povinného proti usnesení odvolacího soudu odmítl, aniž se zabýval splněním podmínky povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§ 241b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.).
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud nerozhodoval ani o žádosti dovolatele o ustanovení zástupce pro předmětné dovolací řízení.
Pokud se povinný řídil nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není. Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 5. 2018
JUDr. K. S., Ph. D.