Plný text
20 Cdo 1961/2025
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného města Česká Kamenice, se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupeného Mgr. Martou Hrubešovou, advokátkou se sídlem ve [adresa] proti povinnému O. Č., pro 50 796 Kč s příslušenstvím, vedené soudním exekutorem Mgr. Ing. J. P., Exekutorský úřad Plzeň-město, pod sp. zn. 134 Ex 07544/17, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. ledna 2025, č. j. 12 Co 662/2024-872, takto:
I. Dovolání oprávněného se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Soudní exekutor Mgr. Ing. J. P., Exekutorský úřad Plzeň-město (dále též jen „soudní exekutor“) usnesením ze dne 13. srpna 2024, č. j. 134 EX 07544/17-855, zastavil exekuci vedenou na základě pověření Okresního soudu v Děčíně ze dne 25. května 2017, č. j. 49 EXE 2876/2017-14 (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů exekučního řízení (výrok II a III). Postupoval přitom podle ustanovení § 55 odst. 7 a 8 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „e. ř.“, neboť ode dne vyznačení doložky provedení exekuce (více než 7 let) nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti a oprávněný neuhradil zálohu na další vedení exekuce. Zároveň neshledal, že by oprávněný byl zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce ve smyslu ustanovení § 55 odst. 9 e. ř.
Krajský soud v Ústí nad Labem (dále též jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 31. ledna 2025, č. j. 12 Co 662/2024-872, potvrdil usnesení soudního exekutora. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudního exekutora v napadeném usnesení. Uvedl, že exekuce byla nařízena na základě dvou exekučních titulů, v nichž byl povinný zavázán k úhradě nákladů nalézacího řízení o vyklizení bytu a dlužného nájemného z bytu. Část vymáhané pohledávky představovala v souladu s ustanovením § 2995 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. z.“, náhradu ve výši ujednaného nájemného, na něž měl pronajímatel právo, jelikož nájemce byt neodevzdal v den skončení nájmu. Taková pohledávka ovšem není nárokem z bezdůvodného obohacení, v důsledku které by byl oprávněný zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce (srov. § 55 odst. 9 e. ř.).
Proti usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání, jehož přípustnost spatřoval v tom, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla řešena. Oprávněný nesouhlasil s právním závěrem odvolacího soudu, že není zproštěn od placení zálohy na dalším vedení exekuce podle ustanovení § 55 odst. 9 e. ř., jelikož část vymáhané pohledávky je majetkovým prospěchem povinného z neoprávněného užívání bytu za prosinec 2013 (tedy před účinností o. z.) a za skutečnou spotřebu dle vyúčtování služeb za rok 2012 až 2014, nikoliv nárokem podle ustanovení § 2295 o. z., jak jej chybně právně posoudil odvolací soud. Navrhl proto, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 55 odst. 9 e. ř. je oprávněný zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, jde-li o exekuci k vymožení pohledávky na výživné pro nezletilé dítě, pohledávky za náhradní výživné podle jiného zákona, náhrady újmy způsobené poškozenému pracovním úrazem, nemocí z povolání, ublížením na zdraví nebo trestným činem, pohledávky z deliktu podle občanského zákoníku, bezdůvodného obohacení, pohledávky školy nebo školského zařízení z veřejné služby poskytované podle školského zákona, nebo pokud by zastavení exekuce odporovalo dobrým mravům. Nevyplývá-li z exekučního spisu opak, má se za to, že oprávněný od složení zálohy na další vedení exekuce podle věty první není zproštěn.
Podle ustanovení § 3074 odst. 1 věty první o. z. se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
Ze spisu se podává, že Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 9. listopadu 2016, č. j. 15 C 401/2015-48, jenž je ve zde projednávané věci jedním z exekučních titulů, přiznal oprávněnému částku ve výši 50 796 Kč s příslušenstvím s tím, že za období od 1. prosince 2010 do 30. listopadu 2013 se jednalo o dlužné nájemné a úhrady spojené s užíváním bytu, za měsíc prosinec 2013 bezdůvodné obohacení za neoprávněné užívání bytu podle ustanovení § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013, a od 1. ledna 2014 o náhradu ve výši ujednaného nájemného podle ustanovení § 2295 o. z. až do doby, dokud nájemce pronajímateli byt skutečně neodevzdá.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vysvětlil, že k aplikaci ustanovení § 55 odst. 9 e. ř. je třeba přistupovat zdrženlivě (srov. např. usnesení ze dne 25. března 2025, sp. zn. 20 Cdo 398/2025, usnesení ze dne 20. května 2025, sp. zn. 20 Cdo 911/2025). Okolnost, zda vymáhaná pohledávka představuje některou z výše vyjmenovaných výjimek, zkoumá exekutor, příp. exekuční soud, na základě právního důvodu či podstaty takové pohledávky a obsahu exekučního titulu (srov. usnesení ze dne 9. dubna 2025, sp. zn. 20 Cdo 3252/2024).
Jelikož vymáhaná pohledávka oprávněného jako celek se bezesporu svou podstatou zakládá na právním titulu uzavřené nájemní smlouvy, nelze přistoupit na tvrzení oprávněného, že z důvodu posouzení minoritní části této pohledávky jako bezdůvodného obohacení se jedná o pohledávku bezdůvodného obohacení a oprávněný je tak zproštěn od placení zálohy na dalším vedení exekuce.
Protože odvolací soud vyložil posuzovanou právní otázku v souladu s výše citovanou rozhodovací praxí dovolacího soudu a ani není dán důvod, aby byla posouzena jinak, Nejvyšší soud dovolání oprávněného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Oprávněný nebyl v dovolacím řízení úspěšný, povinnému však podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 9. 2025
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu