Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnutoKategorie E - rutinníObčanské1× citováno

Spisová značka

20 Cdo 1975/2002

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 26. 2. 2003Zpravodaj: JUDr. Vladimír MikušekECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.1975.2002.1
Další údaje

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

20 Cdo 1975/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného nezletilého [nezletilý], zastoupeného opatrovníkem Magistrátem města O., syna L. H. proti povinnému M. H., srážkami ze mzdy pro výživné, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 41 E 1805/98, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 28. února 2002, č. j. 12 Co 44/2002-129, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 3. prosince 2001, č. j. 41 E 1805/98-119, jímž soud prvního stupně (stejně jako ve svém předchozím usnesení z 1. listopadu 1999) zamítl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy pro výživné oprávněného.

Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl povinný včasným dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a odst. 1 písm. d /, odst. 2 občanského soudního řádu, a kterým namítá existenci dovolacích důvodů podle § 241a odst. 2 písm. a/ a odst. 3 tohoto předpisu, tedy že řízení trpí vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Protože soud prvního stupně ve věci rozhodl (svým v pořadí druhým usnesením) po 1.1.2001, odvolací soud správně (srov. též usnesení Krajského soudu v Ostravě z 24. 8. 2001, sp. zn. 11 Co 716/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2002 pod poř. č. 32) aplikoval zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 30/2000 Sb., (dále též jen „o. s. ř.“), a se zřetelem k bodu 17. (a contr.) hlavy první, části dvanácté tohoto zákona, rozhodoval podle občanského soudního řádu v tomto znění i Nejvyšší soud o dovolání.

Nejvyšší soud nejdříve posoudil, zda je dovolání přípustné, a v tomto ohledu dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. – jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně (a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř.) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu (jemuž sice předcházelo kasační rozhodnutí, nikoli však takové, v důsledku něhož by soud prvního stupně rozhodl jinak než ve svém rozhodnutí předchozím) přípustné jen dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li odvolací soud právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z uvedeného je zřejmé, že má-li být přípustnost dovolání založena ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., je povinnému k dispozici pouze dovolací důvod zakotvený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., podle něhož lze dovolání podat jen, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci.

Tak tomu však v souzené věci není, jelikož povinný – a to jak poukazem na zákonná ustanovení, tak posouzeno podle obsahu jeho dovolacích námitek – uplatnil výlučně důvody jiné. Pokud jde o vadu řízení podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., k níž sice dovolací soud přihlédne i z úřední povinnosti, avšak pouze tehdy, je-li dovolání přípustné, tato vada sama o sobě založit přípustnost dovolání způsobilá není.

Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.

Povinný z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, oprávněnému prokazatelné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měl právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. února 2003

JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.

předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací