Plný text
20 Cdo 1998/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné P. s.r.o., zastoupené advokátem, proti povinné B. H., pro 46 331,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále – pobočky Krnov pod sp. zn. 2E-Nc 1227/2005, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2006, č.j. 10 Co 1119/2005-24, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 13. 6. 2005, č.j. 2E-Nc 1227/2005-13, kterým Okresní soud v Bruntále – pobočka Krnov zamítl návrh oprávněné na nařízení exekuce podle platebních rozkazů Okresního soudu v Bruntále – pobočky Krnov ze dne 21. 10. 1996, č.j. 1 Ro 469/96-6, a č.j. 1 Ro 471/96-6, ze dne 20. 9. 1996, č.j. 1 Ro 479/96-6, a č.j. 1 Ro 462/96-7, dále ze dne 2. 7. 1996, č.j. 1 Ro 374/96-7, a podle platebního rozkazu Okresního soudu v Bruntále ze dne 16. 10. 1995, sp. zn. Ro 1887/95, na majetek povinné k uspokojení pohledávek oprávněné v souhrnné výši 46 331,- Kč a označeného příslušenství. Odvolací soud uzavřel, že oprávněná neprokázala, že na ni přešlo nebo bylo převedeno právo z exekučních titulů; smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 10. 2004, respektive 19. 11. 2004, jimiž převod práva dokládala, nemají povahu listin ve smyslu § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), neboť podpisy smluvních stran nejsou zákonem předepsaným způsobem ověřeny.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) a § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – namítá oprávněná nesprávné právní posouzení věci. Je přesvědčena, že k prokázání přechodu práva z rozhodnutí není třeba, aby podpisy na smlouvách o postoupení pohledávek byly úředně ověřeny, neboť ustanovení § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. má na mysli vidimaci, nikoli legalizaci. Procesní právo nemůže klást na prokázání aktivní legitimace požadavky nad rámec práva hmotného, jež ověření podpisů na smlouvě o postoupení pohledávky nevyžaduje. Je navíc otázkou, jak by bylo možno splnit požadavek na předložení smluv s ověřenými podpisy v případech, kdyby osoby na smlouvách podepsané již zemřely. Navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), a přípustnost nelze vyvozovat ani z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Otázku, kterou dovolatelka nabídla k přezkumu (zda kvalifikovaný průkaz převodu práva ve prospěch jiného, než kdo je v exekučním titulu označen jako oprávněný, představuje notářsky ověřená shoda kopie smlouvy o postoupení pohledávky s originálem /vidimace/), vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 1998, sp. zn. 2 Cdon 721/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 1999 pod č. 4, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1772/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 1999 pod č. 50, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2053/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2005 pod č. 43, a rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech, v nichž oprávněná byla účastnicí (20 Cdo 3104/2005, 20 Cdo 335/2006, 20 Cdo 517/2006, 20 Cdo 555/2006, 20 Cdo 591/2006, 20 Cdo 1099/2006, 20 Cdo 1125/2006, 20 Cdo 1188/2006 a 20 Cdo 1570/2006)]. Odlišná judikatura soudů prvních stupňů v jiných projednávaných případech (citovaná oprávněnou v dovolání) není způsobilá založit zásadní právní význam pro tuto projednávanou věc.
O rozpor s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.) pak jít nemůže z toho důvodu, že napadené rozhodnutí vychází z ustanovení práva procesního (§ 251 a násl. o.s.ř.).
Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (povinnému v tomto stadiu řízení žádné náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2007
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r. předseda senátu