Plný text
20 Cdo 2082/2026
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné DSP - MARKET s. r. o., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Tomášem Tesařem, Ph.D., advokátem se sídlem [adresa] proti povinné BETONOVÉ STAVBY-PLUS, s. r. o., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Petrem Bauerem, advokátem se sídlem [adresa] pro 185 628 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. J. L., Exekutorský úřad Cheb, pod sp. zn. 176 EX [č.], o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. dubna 2026, sp. zn. 13 Co 407/2025, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1/ Ve shora označené věci Krajský soud v Plzni (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 29. 4. 2026, sp. zn. 13 Co 407/2025, k odvolání povinné společnosti potvrdil usnesení soudního exekutora JUDr. J. L., Exekutorský úřad Cheb (dále „exekutor“), ze dne 16. 6. 2025, č. j. 176 EX [č.], jímž exekutor zamítl návrh povinné na zproštění funkce správce závodu J. M., advokáta se sídlem v XY.
2/ Odvolací soud citoval § 338i odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), a konstatoval, že postižení obchodního závodu a s tím související ustanovení správce závodu představuje jeden ze způsobů provedení exekuce, který určuje soudní exekutor (§ 58 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“). V posuzované věci ustanovený správce závodu J. M., advokát se sídlem [adresa] (dále rovněž „správce“ či „správce závodu“), splnil základní předpoklady pro výkon této funkce, neboť má „plnou způsobilost k právním úkonům“, je vysokoškolsky vzdělaným právníkem magisterského studijního programu, je bezúhonný, vykonával alespoň po dobu tří let odbornou právní praxi v oblasti související s výkonem funkce insolvenčního správce, má personální a materiální vybavení pro výkon činnosti insolvenčního správce a na svůj náklad uzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla při výkonu funkce insolvenčního správce vzniknout (§ 6 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů - dále „zákon o insolvenčních správcích“). Domáhá-li se v posuzované věci povinná zproštění správce funkce ve smyslu § 338l odst. 3 o. s. ř. z důvodu, že dotčeným správcem nebyla řádně zastupována ve dvou soudních řízeních před Okresním soudem v Klatovech (vedených pod sp. zn. 9 C 213/2019 a sp. zn. 6 C 95/2022), „v důsledku čehož se cítí majetkově poškozena“, odvolací soud v tom neshledal důvody pro vyhovění návrhu povinné (ve shodě s názorem exekutora). V řízení o vydání částky 116 311 Kč ze soudní úschovy (9 C 213/2019) kasačním způsobem rozhodoval rovněž Nejvyšší soud, avšak s ohledem na složitost věci nelze dovozovat, že by správce nepostupoval řádně, nechránil zájmy povinné či nezpůsobil povinné škodu; „dohodu o předmětu řízení“ zde mohl uzavřít i bez souhlasu povinné, a proto také nevyužil podání opravného prostředku. Protiprávně nejednal ani v řízení pod sp. zn. 6 C 95/2022, v němž sice povinná se svou žalobou neuspěla, avšak uvedený výsledek řízení nelze přičítat správci (jeho zastupování), který z argumentace povinné vycházel. Námitka ohledně „nesoučinnosti správce“ v povinnou vedených řízeních není relevantní, neboť správce v těchto případech vystupuje na základě zákonného zmocnění samostatně, není povinen řídit se pokyny povinné a může ve věcech konat bez souhlasu či „proti stanovisku povinné“.
3/ Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost vymezila tvrzením, že se odvolací soud při řešení právních otázek odchýlil „od ustálené rozhodovací praxe a současně rozhodnutí závisí na posouzení otázky, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu doposud vyřešena ve smyslu § 237 o. s. ř.“.
4/ Dovolatelka shrnula dosavadní průběh řízení a zdůraznila, že správce ve věci o vydání peněžní částky ze soudní úschovy bez jakékoli konzultace s dovolatelkou sjednal smír a vzdal se práva na náhradu nákladů řízení, v dalším sporu o vydání bezdůvodného obohacení „ze zboží a materiálu, které se nacházely v závodu“, nekontaktoval dovolatelku, netrval na provedení důkazu účetnictvím, nepodal odvolání a nedoručil povinné rozsudek k vyjádření.
5/ Rozhodnou otázku, kterou dovolací soud neřešil, dovolatelka formulovala v následujícím znění: Správcem závodu může být ustanovena osoba nezapsaná do seznamu pouze tehdy, splňuje-li všechny podmínky ve smyslu § 6 odst. 1 zákona o insolvenčních správcích, tj. i vykonání zkoušky insolvenčního správce ve smyslu § 6 odst. 1 písm. c) zákona o insovenčních správcích“; s touto „námitkou“ se odvolací soud vypořádal tak, že správce je advokátem zapsaným v seznamu advokátů, takže splňuje „základní předpoklady“ k tomu, aby mohl složit zkoušku insolvenčního správce. Dovolatelka s uvedeným výkladem porušujícím § 338i odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 6 odst. 1 písm. c) zákona o insolvenčních správcích nesouhlasí, neboť „předpoklad k připuštění ke zkoušce nemůže být důvodem k jmenování správce závodu“. Napadené usnesení odvolacího soudu a jím potvrzené usnesení exekutora proto navrhla zrušit.
6/ Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinné podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (§ 36 odst. 1 ex. řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není přípustné (§ 237 o. s. ř. a contrario), resp. není pro vady obsahu „projednatelné“ (§ 241b odst. 3 ve spojení s § 243c odst. 1 o. s. ř.).
7/ Ačkoli dovolatelka v bodu III. dovolání avizuje předložení (více) právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud „odchýlil od ustálené rozhodovací praxe“, v dalším textu alespoň citací právních závěrů neupřesňuje, o jakou rozhodovací praxi by mělo jít (přípustnost dovolání může založit pouze rozpor řešené právní otázky s judikaturou Nejvyššího soudu, případně Ústavního soudu), především však k rozhodné problematice zproštění funkce správce závodu v exekučních poměrech žádnou právní otázku nenabízí. Uvedenou nezbytnou náležitost dovolání nelze dovodit z vylíčení dosavadního průběhu řízení (bod II dovolání), kde dovolatelka připomíná svou předchozí kritiku zaměřenou k jejímu zastupování správcem, avšak žádné otázky s tím nespojuje, natož aby potřebu jejich řešení dala do kontextu se zvoleným hlediskem přípustnosti dovolání.
8/ Jedinou „otázku“ dovolatelka představila až v závěru dovolání (jakožto otázku v judikatuře dovolacího soudu dosud neřešenou), avšak tato námitka založená na kritice kvalifikačních předpokladů správce závodu směřuje nikoli do oblasti zákonných podmínek, pro které může být správce své funkce zproštěn (tj. že správce neplní řádně své povinnosti nebo z jiných vážných důvodů - viz § 338l odst. 3 o. s. ř.), ale k již dříve soudem zkoumaným a aprobovaným předpokladům ustanovení správce do funkce (§ 338i odst. 1 o. s. ř.), z čehož je zřejmé, že na řešení této otázky napadené usnesení odvolacího soudu nezávisí (ve smyslu § 237 o. s. ř.). Přesto odvolací soud kvalifikační předpoklady správce v důvodech napadeného usnesení zmínil (pro forma konstatoval, zjevně nikoli v rámci řešení rozhodné právní otázky) a sama dovolatelka v dovolání cituje § 338i odst. 1 o. s. ř., z něhož přímo plyne, že správcem závodu se může stát (byť výjimečně) osoba nezapsaná do seznamu insolvenčních správců, k čemuž v posuzované věci v předchozí fázi řízení se souhlasem soudu došlo.
9/ Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání povinné odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř.
10/ O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 10. 2026
JUDr. Aleš Zezula předseda senátu