Plný text
20 Cdo 2399/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného RSDr. J. K. proti povinné České republice – Ministerstvu obrany ČR, se sídlem v Praze 6, Tychonova 1, přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, pro 36.015,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 22 E 1673/99, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.11.2001, č.j. 58 Co 505/2001–36, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu.
Proti usnesení odvolacího soudu podal oprávněný (řádně zastoupen) včasné dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/, § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3, občanského soudního řádu ve znění účinném od l.1.2001.
Jelikož exekuční řízení bylo zahájeno dne 7.12.1999, posoudil odvolací soud věc (s odkazem na bod 18, hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „o.s.ř.“) podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001, pročež soud dovolací – oproti představě dovolatele – nemohl než postupovat shodně (bod 17, hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští; přípustnost dovolání proti usnesení je upravena v ustanoveních § 237, § 238a a § 239 o.s.ř.
O žádný z důvodů přípustnosti dovolání vyjmenovaných v § 238a o.s.ř. v dané věci nejde; ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ nepřichází v úvahu proto, že napadené usnesení není usnesením měnícím (ale potvrzujícím), a ustanovení § 238a odst. 1 písm. b/ až f/ proto, že je nelze podřadit těm, jež jsou zde (jako usnesení, proti nimž je dovolání přípustné) vyjmenována.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 239 odst. 1, 2 o.s.ř., jež dopadá na případy potvrzujících rozhodnutí, neboť odvolací soud výrokem usnesení přípustnost dovolání nevyslovil, a povinný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nepodal.
Protože vady řízení podle § 237 odst. 1 o.s.ř. nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu se nepodávají, není dovolání přípustné ani podle tohoto ustanovení.
Dovolání, které není přípustné, Nejvyšší soud podle § 243b odst. 4, § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první (per analogiam) o.s.ř.; povinné, jíž by příslušela jejich náhrada, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. března 2003
JUDr. Vladimír Kurka, v. r.
předseda senátu