Plný text
4 3
20 Cdo 250/2022
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. J., Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného JUDr. J. V., LL.M., identifikační číslo osoby [IČO], bytem [adresa] : J. S., narozený XY, identifikační číslo osoby XY, bytem [adresa] proti povinným 1. L. M., narozenému XY, bytem [adresa] bytem [adresa] za účasti přihlášených věřitelů: Hypoteční banky, a. s., identifikační číslo osoby [IČO], se sídlem [adresa] a Mgr. Radana Vencla, identifikační číslo osoby [IČO], se sídlem v Hradci Králové, Chmelova 357/II, insolvenčního správce dlužníka: GREKO, spol. s r. o., identifikační číslo osoby [IČO], se sídlem v [adresa] zastoupeného Mgr. Ondřejem Skálou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Chmelova 357/II, pro 6.110.000 Kč s příslušenstvím, o rozvrh, vedené u soudního exekutora Mgr. J. B., Exekutorský úřad Praha-západ, pod sp. zn. 191 EX 2236/20, o dovolání Mgr. Radana Vencla proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2021, č. j. 20 Co 251/2021-108, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení ani soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Soudní exekutor Mgr. J. B., Exekutorský úřad Praha-západ, usnesením ze dne 4. 8. 2021, č. j. 191 EX 2236/20-95, rozhodl o rozvrhu podstaty z dražby podílu povinného 2. na nemovitých věcech zapsaných na LV XY v k. ú. XY ve výši 2.900.000 Kč tak, že uspokojil 1) pohledávku nákladů exekuce ve výši 450.927,07 Kč, 2) částečně pohledávku Hypoteční banky, a. s. ve výši 426.099,24 Kč a 3) částečně pohledávku přihlášeného věřitele Mgr. Radana Vencla, insolvenčního správce dlužníka GREKO spol. s r. o. ve výši 2.022.973,69 Kč.
2. Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením k odvolání oprávněného změnil usnesení soudního exekutora ve výroku 3) tak, že z rozdělované podstaty bude ve čtvrté skupině uspokojena částečně pohledávka oprávněného ve výši 2.022.973,69 Kč. Odvolací soud shrnul, že do první skupiny patří pohledávka na nákladech, které vznikly soudnímu exekutorovi v průběhu exekuce (byly uspokojeny podle pravomocného příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 15. 7. 2021, č. j. 191 EX 2236/20-92), a že ve třetí skupině byla uspokojena pohledávka přihlášeného věřitele Hypoteční banky, a. s., jejíž pořadí je dáno vznikem zástavního práva, tj. dnem 4. 7. 2011 (i když správně měla být uspokojena ve čtvrté skupině v prvním pořadí, nic to nemění na tom, že byla správně uspokojena před pohledávkou oprávněného i dovolatele). Protože pohledávka Hypoteční banky, a. s. již byla částečně uspokojena z rozdělované podstaty povinného L. M., byla nyní uspokojena ve zbývající části. Zástavní právo, jakožto věcné právo váznoucí na nemovité věci, přešlo na nové vlastníky (povinného 1. a 2.) a Hypoteční banka, a. s. uplatnila své právo na plnění ze zástavy proti povinným jako zástavním dlužníkům, nikoli proti P. M.
3. Předmětem přezkumu odvolacího soudu se stala otázka, zda má pohledávka při rozvrhu podstaty, vede-li se exekuce proti vlastníku nemovitosti, který ji nabyl neúčinným právním jednáním, pořadí podle dne zahájení exekuce vedené proti dlužníku z exekučního titulu (zde P. M.), nebo zda má pořadí podle dne zahájení exekuce proti povinnému, který nabyl nemovitost neúčinným právním jednáním (zde L. M. a D. M.). Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudního exekutora, který při uspokojení pohledávky dovolatele a oprávněného stanovil pořadí podle data zahájení exekučních řízení vedených proti P. M. Odvolací soud vycházel z § 14 odst. 1, 2, 3 a § 15 odst. 1 zákona č. 119/2001 Sb., o pravidlech pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí. Považoval přihlášeného věřitele Mgr. Radana Vencla za oprávněného z přerušené exekuce vedené proti povinnému D. M. a uzavřel, že přihlášku do probíhající exekuce může podat pouze oprávněný z exekuce, v níž byl nařízen prodej téže nemovitosti, s tím, že mu je zachováno pořadí, které má v této přerušené exekuci, jež je dáno podáním návrhu v této (přerušené) exekuci. Protože pohledávka dovolatele má v přerušené exekuci (exekuci vedené proti D. M. pod sp. zn. 050 EX 396/21) pořadí dané dnem 19. 3. 2021 a oprávněný podal návrh na prodej spoluvlastnického podílu D. M. dne 11. 12. 2020, má také lepší pořadí při uspokojení než dovolatel.
4. Usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním přihlášený věřitel - Mgr. Radan Vencl, insolvenční správce dlužníka GREKO, spol. s r. o. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na řešení procesní otázky v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešené, zda je v případě souběhu exekucí prodejem nemovité věci, nařízených proti osobám, jež nabyly dotčenou nemovitost od dlužníka neúčinným právním jednáním, rozhodující pro pořadí uspokojovaných pohledávek den zahájení exekuce proti nabyvatelům nemovité věci z neúčinného právního jednání či den zahájení exekuce proti samotnému dlužníku. Dovolatel vymáhá vykonatelnou pohledávku (jistinu ve výši 6.383.534,90 Kč s příslušenstvím) za P. M., vyplývající z pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2019, č. j. XY ICm XY, v exekuci vedené u soudního exekutora Mgr. S. M. pod sp. zn. 050 EX 233/20 a zahájené k návrhu dovolatele dne 5. 2. 2020. Po tomtéž povinném vymáhá svou pohledávku i oprávněný JUDr. J. V., LL.M. v exekuci vedené u soudního exekutora Mgr. J. B. pod sp. zn. 191 EX 341/20 a zahájené k jeho návrhu dne 12. 2. 2020. Po právní moci rozsudku na neúčinnost právního jednání, jímž P. M. daroval svým synům do podílového vlastnictví spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech v katastrálním území XY (rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 26. 1. 2021, č. j. 5 C 156/2019-92) dovolatel zahájil též exekuci postihující ušlý majetek vůči synům dlužníka (vedenou u soudního exekutora Mgr. S. M. pod sp. zn. 050 EX 396/21 a zahájenou dne 19. 3. 2021). Dovolatel svou pohledávku také přihlásil do obdobné exekuce zahájené k návrhu oprávněného JUDr. J. V., LL.M. dne 11. 12. 2020 a vedené u soudního exekutora Mgr. J. B. pod sp. zn. 191 EX 2236/20. Pro pořadí pohledávky je dle dovolatele rozhodné datum zahájení exekučního řízení proti P. M. jako řízení „základního“, nikoli až datum zahájení exekuce proti jeho synům; dovolateli tedy svědčí v projednávané věci dřívější pořadí dle § 337c odst. 5 písm. a) o. s. ř., jak uzavřel soudní exekutor. Odvolací soud nesprávně nezohlednil, že dovolatel i oprávněný vedou dřívější souběžnou exekuci k vymožení téže pohledávky. Navrhl, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že se usnesení soudního exekutora potvrzuje, případně aby usnesení odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
5. Oprávněný ve svém vyjádření k dovolání shrnul, že P. M. jako insolvenční správce v řadě insolvenčních řízení použil majetek z majetkových podstat jinak, než k uspokojení věřitelů, na jeho místo tedy byli povoláni noví insolvenční správci, mezi něž patří oprávněný a dovolatel. Jmenovaný oprávněnému způsobil škodu, pro kterou vede řízení pod sp. zn. 191 EX 341/20. Dovolatel vede řízení pod sp. zn. 050 EX 233/20. Oprávněný podal (úspěšně) odpůrčí žalobu na relativní neúčinnost darování, jež byla vyslovena rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 7 C 58/2020, v právní moci 26. 11. 2020. Podobnou žalobu podal i dovolatel, přičemž rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. 5 C 156/2019, nabyl právní moci 24. 2. 2021. Oprávněný podal exekuční návrh proti povinným dne 11. 12. 2020 a dovolatel až dne 19. 3. 2021, což je pro pořadí v rozvrhu uspokojovaných pohledávek určující. Rozsudek o odpůrčí žalobě má konstitutivní charakter (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2666/2007), tedy až právní mocí rozsudku nastává neúčinnost vůči žalujícímu věřiteli. Dovolatelem prosazovaný názor by znamenal, že by se darování stalo neúčinné vůči dovolateli se zpětným účinkem, což nemá žádnou zákonnou oporu. Oprávněný navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl.
6. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné.
7. Nejvyšší soud se otázkou pořadí pohledávky dalšího oprávněného při rozvrhu výtěžku v souběžně probíhající exekuci prodejem nemovitých věcí opakovaně zabýval. V usnesení ze dne 17. 7. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3121/2011, Nejvyšší soud uzavřel, že postihují-li exekuce, nařízené soudem a prováděné soudními exekutory na základě zákona č. 120/2001 Sb., tytéž nemovitosti, je třeba od účinnosti zákona č. 286/2009 Sb., tj. od 1. 11. 2009, posoudit souběh exekucí podle zákona č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3755/2011).
8. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, ve znění pozdějších předpisů, postihují-li exekuce souběžně stejné nemovitosti povinného, provede se ta exekuce, která byla nejdříve nařízena; řízení v ostatních exekucích se ohledně této věci dnem právní moci jejich nařízení přerušují.
9. Podle § 14 odst. 2 zákona č. 119/2001 Sb., pořadí nařízení exekuce podle odstavce 1 se řídí dnem, kdy příslušnému katastrálnímu úřadu a) bylo doručeno usnesení, jímž soud nařídil výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí, b) byl doručen exekuční příkaz vydaný soudním exekutorem, c) byl doručen exekuční příkaz vydaný správcem daně.
10. Podle § 14 odst. 5 zákona č. 119/2001 Sb., účinky dalších nařízení výkonů rozhodnutí a exekučních příkazů v rozsahu týkajícím se vydražené nemovitosti zanikají, nejde-li o rozhodnutí, kterým bylo zřízeno zástavní právo, jestliže a) usnesení o příklepu nebo usnesení o předražku nabylo právní moci a b) vydražitel doplatil nejvyšší podání nebo doplatil částku nejvyššího předražku, a to ke dni skutečnosti, která nastala později.
11. Podle § 15 odst. 1 zákona č. 119/2001 Sb. oprávněný z exekuce, v níž bylo řízení podle § 14 přerušeno, může svou pohledávku přihlásit do prováděné exekuce k uspokojení z rozdělované podstaty nejpozději do zahájení dražebního jednání. Skupina a pořadí, které pohledávka má v exekuci, v níž bylo řízení podle § 14 přerušeno, mu při rozvrhu rozdělované podstaty v prováděné exekuci zůstává zachováno.
12. V projednávané věci jsou oněmi „exekucemi souběžně postihujícími stejné nemovitosti povinných“ (zde pasivně legitimovaných L. M. a D. M.) exekuce zahájená dne 11. 12. 2020 na návrh oprávněného u soudního exekutora Mgr. J. B. pod sp. zn. 191 EX 2236/20 (v níž byl vydán exekuční příkaz prodejem nemovitých věcí dne 6. 1. 2021 pod č. j. 191 EX 2236/20-10) a exekuce zahájená dne 19. 3. 2021 na návrh dovolatele u soudního exekutora Mgr. S. M. pod sp. zn. 050 EX 396/21 (v níž byl vydán exekuční příkaz prodejem týchž nemovitých věcí dne 15. 4. 2021 pod č. j. 050 EX 396/21-25). Protože v rámci exekuce vedené pod sp. zn. 191 EX 2236/20 byl exekuční příkaz prodejem nemovitých věcí povinných vydán dříve, byla exekuce pod sp. zn. 050 EX 396/21 ve smyslu § 14 a § 15 zákona č. 119/2001 Sb. přerušena a dovolatel jakožto oprávněný z přerušené exekuce přihlásil svou pohledávku do probíhající exekuce.
13. Režim pro dosažení uspokojení z exekuce prodejem nemovitosti je pro oprávněné z přerušených exekucí v zásadě shodný jako pro ostatní přihlášené na střetu se nepodílející věřitele vykonatelných pohledávek (viz § 336f o. s. ř.). Podstatné pro ně je však to, že pořadí jejich pohledávky (resp. s účinností od 1. 1. 2013 explicitně „skupina a pořadí jejich pohledávky“), které by tato měla v přerušené exekuci, jim i v tomto řízení, do nějž se fakticky dostali až podáním přihlášky, zůstává při rozvrhu rozdělované podstaty v prováděné exekuci zachováno (k tomu srov. též odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3755/2011). Pořadí pohledávky oprávněného v přerušeném exekučním řízení se řídí podle § 337c odst. 1 písm. c) a § 337 odst. 5 písm. a) o. s. ř., přičemž za rozhodující se považuje den, kdy soudu výkonu (soudnímu exekutorovi), došel návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, příp. exekuce.
14. Odvolací soud tedy správně uzavřel, že pohledávka oprávněného má lepší pořadí při uspokojení z rozvrhu (dané dnem zahájení probíhající exekuce, tj. 11. 12. 2020) než pohledávka dovolatele, jejíž pořadí je dáno dnem podání návrhu v exekuci, v níž bylo řízení podle § 14 zákona č. 119/2001 Sb. přerušeno (tj. 19. 3. 2021).
15. Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., a dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Současně rozhodl o nákladech dovolacího řízení, jelikož dle oznámení soudního exekutora Mgr. J. B. ze dne 20. 10. 2021 exekuce skončila provedením. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 3. 2022
JUDr. M. J., Ph.D. předsedkyně senátu