Plný text
20 Cdo 251/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Bohemia Faktoring, s. r. o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se sídlem v [adresa] proti povinnému O. S., P., pro 75 776,33 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 67 EXE 3718/2010, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2015, č. j. 62 Co 365/2015-200, takto:
I. Dovolání oprávněné se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2015, č. j. 62 Co 365/2015-200, kterým potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. června 2015, č. j. 67 EXE 3718/2010-148, o zastavení exekuce nařízené usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. září 2010, č. j. 67 EXE 3718/2010-12, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a že oprávněná je povinna nahradit JUDr. T. V., soudnímu exekutorovi Exekutorského úřadu Přerov, na nákladech exekuce 7 865 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce zastavení exekuce, která byla zahájena na základě rozhodčího nálezu, vydaného rozhodcem určeným právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. července 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012 (publikované pod číslem 92/2013 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. května 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 (publikované pod číslem 121/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. září 2015, sp. zn. 26 Cdo 3210/2015] a není důvod, aby byla rozhodná právní otázka posouzena jinak. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání oprávněné podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. března 2016
JUDr. Zbyněk Poledna