Plný text
20 Cdo 2551/2026-136
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Městské části Prahy 19, se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Ivanem Chytilem, advokátem se sídlem v [adresa] proti povinnému V. K., zastoupenému JUDr. Pavlem Kiršnerem, LL.M., advokátem se sídlem v [adresa] Rumunská č. 1720/12, k vymožení nepeněžité povinnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 78 EXE [č.], o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2026, č. j. 55 Co 99/2026-110, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. ledna 2026, č. j. 78 EXE [č.], se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2026, č. j. 55 Co 99/2026-110, se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 8. ledna 2026, č. j. 78 EXE [č.], zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, jejímž vedením pověřil dne 12. února 2025, č. j. 78 EXE [č.], soudní exekutorku JUDr. M. E., Exekutorský úřad Praha 4, podle rozhodnutím Městské části Praha 19, odboru výstavby – stavebního úřadu ze dne 15. července 2022, č.j. P 19 4582/2022-OV-P (dále též jen „exekuční titul“). Povinný návrh odůvodnil tím, že exekuční titul je nevykonatelný, protože ukládá povinnost odstranit komínové těleso, které je zde specifikováno rozměry a umístěním. Podle povinného se však na hranici uvedených pozemků žádné podobné komínové těleso nenachází, nejbližší se nachází na hranici sousedních pozemků a má jiné rozměry.
Soud prvního stupně uvedl, že exekučním titulem bylo povinnému uloženo beze zbytku odstranit komínové těleso, vyzděné z plných pálených cihel velikosti 450 x 450 mm s komínovým průduchem 150 x 150 mm, opatřené kovovou komínovou vložkou, na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, přičemž komín je umístěn v garáži v podzemní technické místnosti a je vyústěn na střechu garáže na hranici pozemků č. parc. XY a XY v k. ú. XY. Po provedeném dokazování konstatoval, že v době vydání exekučního titulu spolu pozemky parc. č. XY a XY sousedily a až v roce 2024 v důsledku přečíslování pozemků došlo k situaci, kdy spolu sousedí pozemky parc. č. XY a XY, přičemž pozemek parc. č. XY se nachází uvnitř pozemku par. č. XY. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že na uvedených pozemcích se nachází pouze jedno komínové těleso, povinnému tak musí být zřejmé, který komín je předmětem exekuce, a jeho námitky o údajné nesplnitelnosti uložené povinnosti by se daly klasifikovat jako zneužití práva.
Městský soud v Praze (dle též jen „odvolací soud“) k odvolání povinného usnesením ze dne 17. června 2026, č. j. 55 Co 99/2026-110, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud návrh na zastavení exekuce kvalifikoval podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ex. řád“), podle kterého exekuce bude zastavena, jestliže byla nařízena podle exekučního titulu, který se dosud nestal vykonatelným. Spolu se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že není dán důvod pro zastavení exekuce, jelikož exekuční titul je i přes následné přečíslování pozemků dostatečně určitý a námitky stran jeho vykonatelnosti jsou toliko formálního rázu a nejsou opodstatněné.
Usnesení dovolacího soudu a soudu prvního stupně napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. 20 Cdo 3989/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. listopadu 2025, sp. zn. 20 Cdo 1897/2025), ze kterých vyplývá požadavek na určitost a nezaměnitelnost exekučního titulu. Odvolací soud však dospěl k závěru o materiální vykonatelnosti exekučního titulu přesto, že vymáhaná povinnost je chybně specifikována. Povinný má současně za to, že se jedná o dovolacím soudem neřešenou otázku, kdy není postaveno najisto, zdali je vymezení vymáhané nepeněžité povinnosti dostatečně určité a nezaměnitelné, přestože se komínové těleso uvedené v exekučním titulu neshoduje s postaveným komínem v jeho umístění ani v jeho rozměrech. Povinný v této souvislosti odkázal na geometrický plán ze dne 2. března 2017, snímek pozemkové mapy ze dne 28. listopadu 1983 a sdělení Městské části Praha 19, Úřadu městské části Praha 19, Odboru výstavby – stavebního úřadu, ze dne 23. 6. 2015, č. j. P19 3217/2015-OV/9, které mají prokazovat, že pozemek parc. č. XY nikdy bezprostředně nesousedil s pozemkem parc. č. XY. Poukázal na to, že v řízení bylo prokázáno, že jediné komínové těleso na pozemcích povinného je vyzděné z plných pálených cihel o velikosti 550 x 465 mm s komínovým průduchem o velikosti 290 x 205 mm a je opatřené umělohmotnou komínovou vložkou. Toto komínové těleso se navíc nachází na hranicích pozemku parc. č. XY a parc. č. XY, což je ve zřejmém rozporu se zněním exekučního titulu a uvedený nedostatek nelze zhojit ani právní fikcí, jelikož nedostatečná specifikace vymáhané povinnosti činí exekuční titul materiálně nevykonatelným. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání. Rovněž navrhl, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jelikož v případě realizace vymáhané povinnosti by povinnému vznikla finanční újma a i následné kladné rozhodnutí dovolacího soudu by postrádalo svou relevanci.
Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání je nepřípustné, jelikož povinným vymezená otázka nesměřuje k řešení právní otázky, ale ke zpochybnění skutkových závěrů soudů. Povinný sice cituje obecná judikatorní východiska týkající se nutnosti přesného a nepochybného vymezení vymáhané povinnosti, což však v projednávané věci sporné není. Sporné je pouze to, zda těmto východiskům daný exekuční titul vyhovuje, a soudů obou stupňů dospěly k závěru, že ano. Předložené námitky povinného tak představují pouze polemiku se skutkovými zjištěními a s hodnocením konkrétních okolností projednávané věci, což přípustnost dovolání nezakládá. Oprávněná navrhla, aby dovolací soud dovolání povinného odmítl a návrh na odložení vykonatelnosti rozhodnutí zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinného podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení ve smyslu § 36 odst. 1 ex. řádu ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není podle § 237 o. s. ř. přípustné.
Dovolatelce je třeba dát za pravdu v tom, že rozhodovací praxe dovolacího soudu (na niž odkázala) je dlouhodobě konzistentní v závěru, že jednou ze základních náležitostí materiální vykonatelnosti rozhodnutí je, aby v něm byl vymezen rozsah a obsah povinností, k jejichž splnění byl výkon rozhodnutí nařízen. Je tomu tak proto, aby vykonávací orgán věděl, co vlastně má být vynuceno, a aby nemusel teprve v průběhu vykonávacího řízení zjišťovat, co je obsahem uložené povinnosti. Neobsahuje-li exekuční titul všechny předpoklady materiální vykonatelnosti uvedené v § 261a odst. 1 o. s. ř., může podle něj být exekuce nařízena jen v případě, že chybějící údaje nebo údaje v něm uvedené nepřesně, nesrozumitelně nebo neurčitě lze doplnit nebo nahradit postupem podle § 261a odst. 2 a 3 o. s. ř. Není-li možné z exekučního titulu náležitosti materiální vykonatelnosti uvedené v § 261a odst. 1 dovodit ani výkladem s přihlédnutím k povaze uložené povinnosti nebo ke způsobu exekuce, nemůže takový titul být způsobilým podkladem pro nařízení výkonu rozhodnutí (srov. dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2008, sp. zn. 20 Cdo 3386/2006, a ze dne 15. dubna 2008, sp. zn. 20 Cdo 5255/2007).
Povinná v projednávané věci zpochybňovala materiální vykonatelnost exekučního titulu pro údajně nepřesnou specifikaci rozměrů a umístění komínového tělesa, které má být na základě vykonávaného rozhodnutí odstraněno. Umístění komína bylo specifikováno tak, že se nachází v garáži v podzemní technické místnosti a je vyústěn na střechu garáže na hranici pozemků č. parc. XY a XY v k. ú. XY. Ze skutkových zjištění soudů (dovolací soud je skutkovým zjištěním, ke kterému soudy dospěly na základě provedeného dokazování, vázán) vyplynulo, že ke dni vydání exekučního titulu spolu pozemky parc. č. XY a XY sousedily. V roce 2024 došlo k přečíslování pozemků a nyní spolu sousedí pozemky parc. č. XY a XY, přičemž pozemek parc. č. XY se nachází uvnitř. Na uvedených pozemcích se nachází toliko jedno komínové těleso. Dospěl-li odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně), že exekuční titul je z hlediska vymezení obsahu uložené povinnosti dostatečně určitý a že na nezaměnitelnosti předmětu odstranění nic nemění ani pozdější přečíslování pozemků, není jeho závěr v rozporu s výše uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Tvrdí-li pak povinný v dovolání, že pozemek parc. č. XY nikdy bezprostředně nesousedil s pozemkem parc. č. XY, uvedená skutečnost ze skutkových zjištění odvolacího soudu nevyplývá. Žalobce tak ve skutečnosti zakládá kritiku právního závěru odvolacího soudu na své vlastní verzi skutkového stavu věci, odlišné od skutkových zjištění a závěrů, na nichž je právní posouzení věci založeno, což nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit. Při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, přitom Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu, a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů zformuluje sám dovolatel (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 1203/2004, ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5632/2016, a ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2442/2020).
Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Dovolatel napadl dovoláním i rozsudek soudu prvního stupně. Dovoláním však nelze úspěšně napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, občanský soudní řád tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání takového „dovolání“. Funkční nepříslušnost Nejvyššího soudu k projednání „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud proto řízení, které touto vadou trpí, podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil.
Dovolatel navrhl odklad vykonatelnosti napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Návrhem na odklad vykonatelnosti se proto Nejvyšší soud nezabýval.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 10. 2026
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu