Plný text
20 Cdo 2719/2025
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Svět shopaholiků s. r. o., se sídlem v Třebíči - Řípově 41, identifikační číslo osoby 28288076, zastoupené Mgr. Jiřím Neshybou, advokátem se sídlem v Jihlavě, Křížová 111/2, proti povinné J. Z., zastoupené JUDr. Jaroslavem Pavlasem, Ph.D., advokátem se sídlem ve Velkém Meziříčí, Náměstí 22/24, za účasti vydražitele O. K., pro 541 441 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Jakuba Effenbergera, Exekutorský úřad Kolín, pod sp. zn. 219 EX 02609/23, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, ze dne 19. června 2025, č. j. 72 Co 73/2025-665, t a k t o:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1) Ve shora označené věci Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě (dále „odvolací soud“), usnesením ze dne 19. 6. 2025, č. j. 72 Co 73/2025-665, k odvolání povinné potvrdil výrokem I usnesení soudního exekutora Mgr. Jakuba Effenbergera, Exekutorský úřad Kolín (dále „soudní exekutor“) ze dne 18. 12. 2024, č. j. 219 EX 02609/23-586, jímž soudní exekutor udělil příklep k výrokem specifikovaným nemovitým věcem ve prospěch vydražitele O. K. (viz další identifikační údaje v záhlaví tohoto rozhodnutí; dále „vydražitel“) s tím, že nezjistil příslušenství nemovitých věcí, kterého by se exekuce týkala (výrok I), uložil vydražiteli povinnost doplatit nejvyšší podání, na které se započítává vydražitelem složená dražební jistota (výrok II), jakož i povinnost vydraženou nemovitou věc vyklidit (výrok III) a poučil o možnosti a způsobu učinit předražek (výrok IV). Odvolací soud současně výrokem II rozhodl tak, že se vydražiteli právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznává.
2) Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, o němž Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není přípustné (§ 237 o. s. ř.), přičemž dovolatelka nevystihla ani důvod dovolání (§ 241a odst. 1 a 3 o. s. ř.).
3) Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
4) Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle odst. 3 téhož ustanovení se důvod dovolání vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
5) Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění jednoho ze čtyř předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v posuzované věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části. Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 23. července 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, ze dne 31. října 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013, a ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sb. rozh. obč.).
6) Výše uvedeným zákonným požadavkům dovolatelka v posuzované věci nedostála, neboť - ačkoli zastoupena advokátem - na vymezení konkrétního hlediska přípustnosti dovolání ze čtyř taxativně určených zákonných možností zcela rezignovala, odkázala-li toliko obecně na ustanovení § 237 o. s. ř. s dovětkem, že „je přesvědčena, že splňuje alespoň některou ze shora citovaných zákonných podmínek a že z tohoto důvodu je tedy toto dovolání přípustné“. V celém textu dovolání zároveň není přítomna dovolatelkou zřetelně formulovaná otázka hmotného nebo procesního práva, která by byla ve smyslu § 237 o. s. ř. pro danou věc rozhodná. Dovolatelka své námitky založila pouze na - ve fázi dražebního příklepu obecné, a tudíž poněkud zavádějící - polemice, že jí v posuzované věci vymáhaná povinnost neměla být nikdy uložena, a že tedy není ani osobou povinnou (dlužno pro úplnost poznamenat, že zásadnímu zákazu přezkumu věcné správnosti exekučního titulu ve vykonávacím řízení, jakož i k nepochybné identifikaci osoby povinné se již výstižně vyjádřil odvolací soud).
7) Nejvyšší soud proto dovolání povinné v souladu s ustanovením § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
8) O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (s odkazem na § 87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 2. 2026
JUDr. Aleš Zezula předseda senátu