Plný text
20 Cdo 330/2026
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. J., Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Intrum Czech, s. r. o., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem se sídlem [adresa] proti povinnému A. K., zastoupenému Mgr. Václavem Machem, advokátem se sídlem [adresa] pro 23.350,88 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. O. M., LL.M., Exekutorský úřad Litoměřice, pod sp. zn. 124 EX 3711/10, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 4. 11. 2025, č. j. 35 Co 201/2025-170, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Soudní exekutor JUDr. O. M., LL.M., usnesením ze dne 23. 4. 2025, č. j. 124 EX 3711/10-152, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce ze dne 22. 4. 2025. Dospěl k závěru, že důvod k zastavení exekuce ve smyslu § 55 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 214/2022 Sb., účinného od 1. 9. 2022, není dán, protože poslední částečné uspokojení vymáhané povinnosti před podáním návrhu na zastavení exekuce eviduje k datu 14. 4. 2023, kdy bylo na jeho účet na základě exekučního příkazu ze dne 10. 3. 2023, č. j. 124EX 3711/10-105, poukázáno plnění ve výši 3,43 Kč od sázkové kanceláře SAZKA a. s.
2. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále též jen „odvolací soud“) napadeným rozhodnutím usnesení soudního exekutora potvrdil. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že exekuční soud nařídil exekuci usnesením, které nabylo právní moci dne 14. 8. 2010. Dne 10. 3. 2023 vydal soudní exekutor exekuční příkaz přikázáním jiné peněžité pohledávky povinného vůči dlužníku povinného SAZKA a. s., která vznikla z titulu práva na výplatu finančních prostředků z hráčského účtu povinného evidovaného pod ID 9CBA6DFDE54273B4. V té souvislosti byla vymožena částka shora uvedená. Odvolací soud uvedl, že pro posouzení, zda v projednávané věci uplynula šestiletá či dvanáctiletá doba bezvýsledného vedení exekuce, je rozhodující stav v době rozhodnutí soudního exekutora o zastavení exekuce (§ 154 odst. 1, § 167 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, za použití § 52 odst. 1 exekučního řádu). Před vydáním napadeného usnesení soudního exekutora ze dne 23. 4. 2025 tudíž neuplynula šestiletá doba podle § 55 odst. 7 exekučního řádu ani dvanáctiletá doba podle § 55 odst. 11 exekučního řádu, protože v rámci exekuce došlo k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti. Nebyly tak splněny podmínky pro zastavení exekuce, přičemž výše vymožené částky není rozhodná. O návrhu povinného na zastavení exekuce rozhoduje soudní exekutor, který také správně návrh zamítl.
3. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jako dosud dovolacím soudem neřešenou považuje otázku, zda je možné v exekuci pokračovat, pokud od vyznačení doložky o provedení exekuce uplynula doba dvanácti let, ve které nedošlo k vymožení žádného plnění (dále jen „rozhodná doba“), a teprve po uplynutí této doby dojde k vymožení marginálního plnění; zda lze v kontextu určení rozhodné doby přihlížet k vymožení tohoto plnění uskutečněného po uplynutí rozhodné doby; zda vymožením plnění po uplynutí rozhodné doby počíná běžet rozhodná doba znovu, a pokud ne, jak by měl případně soudní exekutor dále pokračovat.
4. Dovolatel uvedl, že usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci již v roce 2010 a teprve až 15. 3. 2023 mělo být vymoženo 3,43 Kč. Mezitím tedy uplynulo víc než 12 let. S ohledem na znění § 55 odst. 1 exekučního řádu a čl. IV bod 11 přechodných ustanovení zákona č. 286/2021 Sb. je zřejmé, že k uplynutí rozhodné doby došlo dne 1. 1. 2023, tj. rok poté, co nabyl účinnosti zákon č. 286/2021 Sb. Po této době měl soudní exekutor exekuci zastavit i bez návrhu a nepokračovat v dalším vymáhání, tedy rozhodně nevydávat exekuční příkaz k provedení exekuce postižením pohledávky povinného vůči jeho dlužníkovi. Předmětné plnění tak bylo vymoženo neoprávněně a po uplynutí maximální doby stanovené v § 55 odst. 11 exekučního řádu. Proto nemůže mít vliv na rozhodnou dobu. Povinný současně s odkazem na usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 19 Co 163/2023 namítá, že návrh na zastavení exekuce nemůže zamítnout exekutor, ale může tak učinit jen exekuční soud. Navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
5. Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že považuje dovolání za nepřípustné. Poukazuje na jednoznačný text § 55 odst. 11 exekučního řádu i na to, že se povinný snaží předestřít otázku „marginálnosti“ plnění jako otázku právní, ve skutečnosti se však domáhá revize skutkového stavu. Smyslem zavedení lhůt pro tzv. marné exekuce bylo odstranění „mrtvých“ exekucí, u nichž nedochází k pohybu. V dané věci však došlo k částečnému plnění. Pokud jde o případnou procesní vadu týkající se rozhodování exekutora, pak tato případná vada byla odvolacím soudem napravena. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl, popřípadě zamítl.
6. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
7. Nejvyšší soud se důsledky částečného plnění (byť i nepatrné výše), vymoženého v době po marném uplynutí dvanáctileté lhůty podle § 55 odst. 11 exekučního řádu, již zabýval ve svém usnesení ze dne 11. 6. 2026, sp. zn. 20 Cdo 345/2026. Vysvětlil zde, že výše vymoženého částečného plnění není při posouzení podmínek zastavení exekuce pro tzv. bezvýslednost rozhodná, neboť ustanovení § 55 odst. 7 a 11 exekučního řádu, ve znění účinném od 1. 9. 2022, nestanoví (narozdíl od jeho znění před novelou č. 214/2022 Sb.) žádnou minimální výši částečného uspokojení. Rovněž i z důvodové zprávy k zákonu č. 214/2022 Sb. plyne, že po účinnosti uvedené novely se patří stanoveným postupem zastavovat ty exekuce, v nichž nebylo vymoženo ničeho, aby nedocházelo k výkladovým komplikacím ohledně výše částečného plnění, jež by v dané situaci ještě postačovala ke krytí nákladů dané exekuce. Uzavřel-li tedy odvolací soud v nyní projednávané věci, že vymožení i jen nepatrného částečného plnění (konkrétně částky 3,43 Kč) po uplynutí dvanáctileté lhůty brání v zastavení exekuce pro tzv. bezvýslednost, je jeho názor souladný s uvedenými závěry Nejvyššího soudu.
8. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 11. 6. 2026, sp. zn. 20 Cdo 345/2026, dále vyložil, že exekuce v případě bezvýslednosti trvá až do právní moci usnesení o jejím zastavení. Samotné uplynutí doby ještě nemá na průběh řízení vliv. Podmínky pro zastavení exekuce soudní exekutor zkoumá k okamžiku vydání rozhodnutí. Bylo-li tedy za trvání exekuce vymoženo jakékoli částečné plnění, nemůže jít o bezvýslednou exekuci, a to bez ohledu na skutečnost, zda se tak stalo před či po uplynutí dvanáctileté doby stanovené v § 55 odst. 11 exekučního řádu. V důsledku vymožení částečného plnění počne běžet nová šestiletá doba i dvanáctiletá doba ve smyslu § 55 odst. 7 a 11 exekučního řádu.
9. V kontextu projednávané věci nicméně vyvstává otázka, zda zde není naplněn důvod pro postup podle § 268 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. (průběh exekuce ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí nákladů exekuce). Jak je již výše uvedeno, v důsledku byť nepatrného plnění začala běžet nová šestiletá doba, přičemž zákaz rozhodovat o zastavení exekuce pro nemajetnost a zamítnutí takového návrhu se vztahuje jen na dobu, po kterou trvá prodloužení exekuce (viz § 55 odst. 11 věta první, druhá a šestá exekučního řádu).
10. Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., a dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se odchýlit, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
11. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.