Plný text
20 Cdo 3435/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. J., Ph.D., a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Zbyňka Poledny v právní věci žalobkyně Classic 7 s. r. o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Janou Vyšanskou, advokátkou se sídlem v [adresa] proti žalované ECC software s. r. o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Janou Bärovou, advokátkou se sídlem v [adresa] za účasti vedlejšího účastníka žalované MADE GROUP, a.s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Petrem Mimochodkem, advokátem se dílem v Praze 4, Nuselská č. 98, o vyloučení majetku z exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 42 C 224/2013, o dovolání vedlejšího účastníka proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2016, č. j. 35 Co 246/2015-581, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 27. 5. 2015, č. j. 42 C 224/2013-521, (dále „soudu prvého stupně“) ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 20. 7. 2015, č. j. 42 C 224/2013-546, rozhodl o vyloučení movitých věcí identifikovaných v rozhodnutí z exekuce vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 36 EXE 761/2013 (výrok I.), částečně zamítl žalobu o vyloučení movité věci pod položkou 37 (výrok II.) a zavázal žalovanou a vedlejšího účastníka žalované zaplatit společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 403 720 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.).
Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvého stupně ve věci samé částečně potvrdil a částečně změnil zamítavý výrok ve věci samé tak, že z exekuce vyloučil položku č. 37- velký bílý mrazák (výrok I.); dále rozhodl o povinnosti žalované a jejího vedlejšího účastníka zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 39 389 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám její zástupkyně (výrok II.).
Vedlejší účastník napadl rozsudek odvolacího soudu výslovně ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů dovoláním. Přípustnost dovolání spatřoval v neřešené právní otázce, zda „vedlejší účastník má být uznán povinným k úhradě nákladů řízení, když jeho návrh na vyloučení věci z exekuce (identifikovanou položkou č. 37 - velký bílý mrazák) byl důvodný, avšak v situaci, kdy žalobkyně navrhovala totéž“.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále „o. s. ř.“.
Dovolání proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu není přípustné, neboť dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč [§ 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.]. Omezení přípustnosti dovolání se přitom vztahují i na akcesorické výroky [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sen. zn. 29 ICdo 34/2013 (uveřejněné pod číslem 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 (uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
Nejvyšší soud tedy dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. srpna 2016
JUDr. M. J., Ph.D.